Oldřich Lipský
| Oldřich Lipský | |
|---|---|
| Celé jméno | Oldřich Lipský |
| Datum narození | 4. července 1924 |
| Místo narození | Pelhřimov |
| Datum úmrtí | 19. října 1986 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, herec |
| Aktivní od | 1945 |
Oldřich Lipský byl přední český filmový režisér, scenárista a příležitostný herec, který se zapsal do historie československé kinematografie jako tvůrce těch nejúspěšnějších a umělecky nejoriginálnějších komedií a žánrových parodií. Jeho tvorba se vyznačuje mimořádným citem pro absurdní humor, technickou precizností, hravostí a dokonale načasovanými gagy. Filmy, pod kterými je podepsán, patří dodnes do zlatého fondu české kinematografie a formovaly vizuální i jazykový humor několika generací diváků.
Během své kariéry realizoval Oldřich Lipský více než dvě desítky celovečerních snímků a spolupracoval s největšími scenáristickými talenty své doby, především s Jiřím Brdečkou, Milošem Macourkem, Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem. Za své dílo získal množství domácích i mezinárodních ocenění a roku 1979 obdržel titul národního umělce.
👤 Rodinné zázemí a mládí
Oldřich Lipský se narodil 4. července 1924 v Pelhřimově do velmi kulturně a společensky aktivní rodiny. Jeho otec Vilém Lipský vlastnil ve městě populární cukrárnu s kavárnou, ale kromě své živnosti byl vášnivým divadelním nadšencem. Působil jako režisér a vedoucí místního ochotnického spolku Rieger, což znamenalo, že prostředí divadla a kumštu bylo pro mladého Oldřicha i jeho sourozence naprosto přirozeným životním prostorem.
V rodině vyrůstali tři synové. Oldřichovým starším bratrem byl Lubomír Lipský, který se později stal jedním z nejpopulárnějších českých divadelních a filmových herců. Nejmladší bratr Dalibor Lipský, jenž projevoval podobné umělecké nadání jako jeho sourozenci a objevil se i ve dvou filmech, tragicky zahynul ve věku pouhých sedmnácti let v roce 1947 po zásahu bleskem během letního koupání. Tato ztráta rodinu silně zasáhla, nicméně umělecké pouto mezi přeživšími bratry Oldřichem a Lubomírem se o to více prohloubilo. Již za středoškolských studií na pelhřimovském gymnáziu založili bratři spolu s přáteli amatérské Dramatické studio mladých (později známé jako Mladá komedie), které bylo silně ovlivněno poetikou a tvorbou předválečného Osvobozeného divadla Jana Wericha a Jiřího Voskovce.
🎭 Divadelní začátky v poválečné Praze
Po skončení druhé světové války a uzavření pelhřimovské etapy se v roce 1945 Oldřich Lipský přestěhoval do Prahy. Původně měl v úmyslu věnovat se seriózní akademické dráze – zapsal se ke studiu práv a filozofie na Univerzitě Karlově. Láska k divadlu však brzy převážila nad vysokoškolskými skripty.
Společně se svým bratrem Lubomírem a dalšími kolegy přetvořili své původní pelhřimovské uskupení v profesionální instituci, kterou nazvali Divadlo satiry. V tomto průkopnickém souboru, který reagoval na aktuální společenské nálady bezprostředně po válce, působil Oldřich Lipský jako režisér, umělecký ředitel a občasný herec. V této době se také poprvé epizodně objevil před filmovou kamerou v menších hereckých rolích ve snímcích Řeka čaruje (1945), V horách duní (1946) nebo Červená ještěrka (1948). Divadlo satiry však narazilo na nastupující komunistický režim a po únoru 1948 začalo mít politické problémy, což nakonec v roce 1949 vyústilo v jeho nucené uzavření. Tato událost definitivně nasměrovala kariéru Oldřicha Lipského k filmu.
🎬 Přechod k filmu a raná tvorba
Po zániku domovského divadla našel Oldřich Lipský útočiště ve Filmovém studiu Barrandov. Filmové řemeslo se zde učil od základů jako asistent režie a pomocný scenárista. Společně s Janem Strejčkem se podílel na režii a scénáři politicky zabarvené komedie Slepice a kostelník (1950) a následně na filmu Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952).
Klíčovým momentem pro jeho samostatnou režisérskou dráhu byl rok 1954, kdy natočil svůj první autorský film Cirkus bude!. Tento snímek, zasazený do prostředí cirkusových artistů, předznamenal Lipského celoživotní fascinaci cirkusovým uměním, estrádou a groteskou. O dva roky později režíroval úspěšnou adaptaci Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955). Na konci padesátých let pak natočil v československo-jugoslávské koprodukci barevnou hudební komedii Hvězda jede na jih (1958). Ačkoliv se jednalo o spíše oddechový žánr, Lipský si na těchto raných projektech dokonale osvojil techniku vyprávění obrazem a práci s načasováním vtipu.
🚀 Zlatá éra komedie a parodie
V šedesátých letech vstoupil Oldřich Lipský do vrcholného období své kariéry, kdy začal formovat specifický subžánr filmové parodie. Prvním náznakem tohoto posunu byla satirická sci-fi komedie Muž z prvního století (1961) s Milošem Kopeckým v hlavní roli muže, který se omylem dostane do zidealizované komunistické budoucnosti.
Zásadní průlom však přišel v roce 1964 se snímkem Limonádový Joe aneb Koňská opera. Tato stylizovaná parodie na klasické americké westerny, v níž ústřední hrdina pije výhradně Kolalokovu lžínu a střílí s neomylnou přesností, se stala mezinárodním hitem. Film, na němž spolupracoval s výtvarníkem a scenáristou Jiřím Brdečkou a hudebními skladateli Vlastimilem Hálou a Janem Rychlíkem, definoval Lipského vizuální jazyk plný barevných filtrů, choreografovaných rvaček a muzikálových čísel.
Na mezinárodní ohlas Limonádového Joea navázal Lipský v roce 1967 absolutním formálním experimentem – komedií Happy end. Tento snímek je vyprávěn zcela pozpátku. Začíná popravou hlavního hrdiny (Vladimír Menšík) a končí jeho narozením, přičemž dialogy jsou strukturovány tak, že při reverzním průběhu událostí dávají logický, i když absurdně cynický smysl. Dekádu pak uzavřel sci-fi komedií o cestování časem Zabil jsem Einsteina, pánové... (1969).
🤝 Významné autorské spolupráce
Úspěch filmů Oldřicha Lipského byl neodmyslitelně spjat s jeho schopností najít si kongeniální scenáristické partnery, kteří dokázali jeho nápady rozvinout a dodat jim literární brilantnost.
Spolupráce s Milošem Macourkem
Počátek sedmdesátých let patřil spolupráci s dramatikem a spisovatelem Milošem Macourkem. Společně vytvořili geniální komiksovou parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). Lipský v ní inovativně propojil hraný film s kreslenými vložkami výtvarníka Káji Saudka, čímž vznikl unikátní vizuální tvar pop-artu v kontextu československé kinematografie. S Macourkem následně natočil také bláznivou rodinnou převlekovou komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972), v níž exceloval bratr Lubomír Lipský v roli klauna, který se musí v ženském převleku starat o skupinu cvičených medvědů v běžné základní škole.
Spolupráce se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem
V polovině sedmdesátých let rozpoznal Oldřich Lipský filmový potenciál tehdy výhradně divadelní dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak z Divadla Járy Cimrmana. Lipský těmto autorům poskytl příležitost napsat jejich první filmový scénář, ze kterého vznikla legendární komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) o nesmělém automechanikovi Františku Koudelkovi (Luděk Sobota), jenž se řídí kondiciogramem.
Tato spolupráce se ukázala jako naprosto fenomenální. O dva roky později trojice Lipský-Smoljak-Svěrák vytvořila jednu z nejcitovanějších českých komedií všech dob Marečku, podejte mi pero! (1976), zasazenou do prostředí večerní školy pro pracující. Ze společné dílny (tentokrát pouze se Zdeňkem Svěrákem) vzešla v roce 1977 také dětská hudební komedie Ať žijí duchové! a později poetická pohádka na motivy Jana Wericha Tři veteráni (1983).
Návraty k Jiřímu Brdečkovi
Koncem sedmdesátých let se Lipský autorsky vrátil ke svému osvědčenému partnerovi Jiřímu Brdečkovi, aby společně resuscitovali úspěch žánrových parodií. Výsledkem byla Adéla ještě nevečeřela (1977), geniální parodie na laciné sešitové detektivky s neohroženým detektivem Nickem Carterem (Michal Dočolomanský), který v secesní Praze pátrá po masožravé rostlině. Film slavil mezinárodní úspěch a obdržel řadu festivalových cen. Na podobné vlně se nesla i parodie na verneovské vědeckofantastické romány Tajemství hradu v Karpatech (1981).
👨👩👧👦 Osobní život a odkaz
Zatímco na filmovém plátně rozpoutával bláznivé vizuální orgie plné gagů, v soukromí byl Oldřich Lipský známý jako klidný, systematický a mimořádně pracovitý člověk. Oženil se s tanečnicí a choreografkou Šárkou Lipskou (1926–2014), se kterou tvořil stabilní pár po zbytek svého života. Společně měli dvě děti. Syn Dalibor Lipský (narozen 1954) vystudoval obor střihová skladba na FAMU a pokračoval v rodinné tradici jako uznávaný filmový střihač a producent. Dcera Ludmila se vydala mimo umělecký svět a stala se lékařkou. Jeho vnuk Tomáš Lipský působí jako herec.
Oldřich Lipský pracoval s nezmenšeným nasazením až do posledních měsíců svého života. Během natáčení svého posledního projektu, spletité bláznivé komedie Velká filmová loupež v roce 1986, však vážně onemocněl. Trpěl zhoubnou rakovinou žaludku, které nakonec podlehl 19. října 1986 v Praze ve věku pouhých dvaašedesáti let. Rozehraný film musel po jeho smrti dokončit režisér Zdeněk Podskalský. Oldřich Lipský byl pohřben ve svém rodném městě na městském hřbitově v Pelhřimově.
Jeho odkaz v českém filmu je naprosto nezpochybnitelný. Obohatil českou kinematografii o žánr inteligentní, formálně vybroušené parodie a jeho filmy vykazují takovou míru nadčasovosti, že i desítky let po svém vzniku patří k nejreprízovanějším a divácky nejvděčnějším dílům v tuzemských televizích.
📈 Kompletní filmografie
Následující tabulka obsahuje kompletní přehled filmové tvorby Oldřicha Lipského s rozlišením jeho tvůrčího vkladu v konkrétních letech. Seznam nevynechává žádný z jeho celovečerních projektů.
| Rok | Název filmu | Pozice / Role | Žánr |
|---|---|---|---|
| 1945 | Řeka čaruje | herec (mladík ve mlýně) | komedie / fantasy |
| 1946 | V horách duní | herec (Karel) | válečné drama |
| 1948 | Červená ještěrka | herec (herec) | komedie |
| 1950 | Slepice a kostelník | spolurežisér | komedie |
| 1950 | Racek má zpoždění | scenárista | komedie |
| 1952 | Haškovy povídky ze starého mocnářství | spolurežisér, scenárista | povídková komedie |
| 1954 | Cirkus bude! | režisér, scenárista | komedie |
| 1955 | Vzorný kinematograf Haška Jaroslava | režisér, scenárista | satirická komedie |
| 1958 | Hvězda jede na jih | režisér, scenárista | hudební komedie |
| 1960 | Cirkus jede | režisér, scenárista | dokumentární film |
| 1961 | Muž z prvního století | režisér, scenárista | sci-fi komedie |
| 1964 | Limonádový Joe aneb Koňská opera | režisér, scenárista | parodie / hudební komedie |
| 1967 | Happy end | režisér, scenárista | experimentální komedie |
| 1969 | Zabil jsem Einsteina, pánové... | režisér, scenárista | sci-fi komedie |
| 1970 | Čtyři vraždy stačí, drahoušku | režisér, scenárista | kriminální komedie / komiks |
| 1971 | Slaměný klobouk | režisér, scenárista | komedie |
| 1972 | Šest medvědů s Cibulkou | režisér, scenárista | rodinná komedie |
| 1973 | Tři chlapi na cestách | režisér, scenárista | komedie |
| 1974 | Jáchyme, hoď ho do stroje! | režisér, scenárista | komedie |
| 1975 | Cirkus v cirkuse | režisér, scenárista | komedie |
| 1976 | Marečku, podejte mi pero! | režisér | komedie |
| 1977 | Ať žijí duchové! | režisér, scenárista | dětská hudební komedie |
| 1977 | Adéla ještě nevečeřela | režisér, scenárista | parodie / sci-fi komedie |
| 1979 | Ach, ten doktor | režisér, scenárista | televizní film |
| 1980 | Jak se dělá smích | herec (hraje sám sebe) | dokumentární film |
| 1981 | Tajemství hradu v Karpatech | režisér, scenárista | parodie / sci-fi komedie |
| 1982 | Srdečný pozdrav ze zeměkoule | režisér, scenárista | sci-fi komedie |
| 1983 | Tři veteráni | režisér, scenárista | pohádková komedie |
| 1986 | Velká filmová loupež | režisér (nedokončil), scenárista | komedie |