Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák
Celé jméno	Zdeněk Svěrák
Datum narození	28. března 1936
Místo narození	Praha, Protektorát Čechy a Morava
Státní příslušnost
Děti	Hana Jelínková (* 1961), Jan Svěrák (* 1965)
Vzdělání	Vysoká škola pedagogická, obor český jazyk a literatura (1958)
Povolání	scenárista, herec, dramatik, spisovatel, textař, pedagog
Aktivní od	1958

Zdeněk Svěrák (* 28. března 1936, Praha) je český scenárista, herec, dramatik, spisovatel, textař písní a pedagog, považovaný za jednu z nejvýznamnějších osobností české kultury druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Jeho dílo čítá více než 300 hudebních textů a divadelních her a objevil se ve 32 celovečerních filmech. Jako spolutvůrce fiktivní postavy Járy Cimrmana a spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana se natrvalo zapsal do základů české kulturní identity. Společně s Ladislavem Smoljakem je Svěrák považovaný za jakéhosi otce Járy Cimrmana, fiktivní postavy českého génia, která je v české kultuře tak oblíbená, že dokonce zvítězila v anketě o Největšího Čecha.

Celosvětové proslulosti dosáhl filmem Kolja (1996), který režíroval jeho syn Jan Svěrák podle Svěrákova scénáře. Film získal sedm Českých lvů a dvě světová ocenění – Oscara a Zlatý glóbus. Vedle filmové tvorby je Svěrák rovněž uznávaným prozaikem a trojnásobným nositelem ceny čtenářů Magnesia Litera , a zakladatelem charitativní organizace Centrum Paraple, která pomáhá lidem s poraněním míchy. V roce 2025 obdržel Řád Bílého lva.

👤 Mládí a rodinný příběh

Zdeněk Svěrák se narodil v březnu 1936 jako druhé dítě manželům Svěrákovým. Ještě před jeho narozením se jim narodil první syn, který dostal také jméno Zdeněk, v pěti letech však šlápl na rezavý hřebík a zemřel na sepsi. Rodiče ztrátu těžce nesli a maminka se ze žalu pokusila i o sebevraždu. Tato rodinná tragédie vrhnula stín na Svěrákovo dětství – rodiče se o svého druhého syna úzkostlivě báli a chránili ho. Zároveň mu dávali mimořádnou péči a pozornost, která v něm pěstovala sebedůvěru potřebnou k uměleckému sebevyjádření.

Před druhou světovou válkou a na jejím počátku bydlela rodina Svěrákových na pražském Bohdalci, a to ve služebním bytě, jenž patřil podniku, v němž pracoval Zdeňkův otec. Válečná léta strávil Svěrák jako malý chlapec v Praze. Již tehdy projevoval mimořádné nadání pro jazyk: své první humorné povídky psal již na gymnáziu, kde zjistil, že mu dělá radost, když se lidé smějí, a podepisoval je kuriózním pseudonymem „Tornillo", což ve španělštině znamená „šroub".

Na gymnáziu nastala klíčová otázka dalšího studia. Na naléhání svého otce se přihlásil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT, kde byl přijat. Daleko víc ho ovšem přitahovaly humanitní obory. Jednoho dne veřejně přednášel báseň Jana Nerudy. Ohlas byl velký a publikum nadšené. Díky tomu své rodiče přesvědčil o změně studia.

🎓 Studium a první kroky

Od roku 1954 začal konečně studovat český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK. Toto rozhodnutí bylo pro celý jeho pozdější vývoj zásadní. Zde se seznámil se svými budoucími kolegy, jako byli Miloň Čepelka či Ladislav Smoljak, s nímž posléze vytvořil významnou autorskou dvojici.

Na vysoké škole se Svěrák potkal i se svou budoucí manželkou. Zdeněk Svěrák poznal Boženu Němečkovou na vysoké škole. Seznámili se v září 1954. Bylo nám osmnáct let a vysoká škola pedagogická měla začátek roku v kině Lucerna. Brali se v roce 1959, tři roky po svatbě se jim narodila dcera Hana a o čtyři roky později syn Jan.

Vystudoval VŠ pedagogickou, obor český jazyk a literatura. Po absolutoriu v roce 1958 odešel Svěrák s manželkou Boženou učit do severozápadních Čech. Po dokončení studií odešel společně s manželkou učit do severozápadních Čech, nejprve do Měcholup a poté do Žatce (1958–1962), kde vyučoval na základní škole i na gymnáziu. Právě tehdy si uvědomil, že pedagogická práce ho nenaplňuje dostatečně – chtěl psát, ale k psaní mu v pracovním týdnu zbýval minimální čas.

📻 Rozhlas a zrod Cimrmana

Na konci šedesátých let odešel z KSČ, kam vstoupil v roce 1961, i z Československého rozhlasu. Jelikož v té době již textoval písně a vysílání jím podepsaných písniček nebylo najednou žádoucí, vydával svou písňovou tvorbu pod již dříve užívaným pseudonymem Emil Synek.

V roce 1962 začal pracovat pro Československý rozhlas. O pět let později, tedy v roce 1967, založil společně se svými kolegy Ladislavem Smoljakem, Jiřím Šebánkem a Miloněm Čepelkou Divadlo Járy Cimrmana.

Samotný zrod postavy Járy Cimrmana předcházel vzniku divadla o rok. S Ladislavem Smoljakem a jejich rozhlasovým kolegou Jiřím Šebánkem vytvořil fiktivního polyhistora Járu Cimrmana pro rozhlasový pořad Vinárna U pavouka v roce 1966. Cimrman byl od počátku konceptuálně důmyslnou figurou: fiktivní český génius přelomu 19. a 20. století, který vždy těsně minul světovou slávu, přišel na každý vynález o chvíli dříve nebo o okamžik později než světoznámí vědci a umělci, a jehož dílo bylo po jeho smrti zapomenuto a čeká na znovuobjevení. Tato groteskní premisa umožňovala vtipně komentovat českou mentalitu, historii i soudobé poměry.

🎭 Divadlo Járy Cimrmana

Divadlo Járy Cimrmana bylo založeno v roce 1967 a Zdeněk Svěrák se stal jedním z jeho pilířů jak jako autor, tak jako herec. Soubor se záhy stal fenoménem – a to i přes, nebo možná právě díky podmínkám normalizačního Československa, v nichž absurdní humor a alegorie umožňovaly říkat věci, které by jinak cenzura nedovolila.

Divadlo fungovalo na specifickém principu: každá hra byla formálně připisována fiktivnímu Cimrmanovi a uváděna zároveň s vědeckým seminářem, v němž „cimrmanologové" analyzují jeho dílo s veškerou vážností akademického výzkumu – přičemž celá ta vážnost je součástí komediantské hry. V roce 1967 Zdeněk Svěrák spoluzakládá Divadlo Járy Cimrmana, pro něž sám připravil hru Akt, ovšem na zbylých hrách už spolupracoval s Ladislavem Smoljakem.

Díla Svěráka a Smoljaka pro Divadlo Járy Cimrmana tvoří rozsáhlý a homogenní celek. Patří mezi ně hry Akt, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909, Blaník, Záskok, Švestka, Afrika a České nebe. Každá z těchto her se drží v repertoáru dodnes a hraje se pravidelně vyprodanému hledišti – zájem o Cimrmana nevykazuje po desetiletích ani známky únavy.

Cimrman dokonce zvítězil v anketě Největší Čech, jako fiktivní postava však nemohl být oficiálně vyhlášen vítězem. Tento paradox – fiktivní postava porazí v demokratickém hlasování skutečné historické osobnosti – je sám o sobě metakomentářem k české kulturní identitě a smyslu pro humor.

🎬 Filmová kariéra: scenárista a herec

Počátky a spolupráce se Smoljakem

V roce 1968 se Zdeněk Svěrák poprvé objevil ve filmu, a to ve snímku Zločin v šantánu režiséra Jiřího Menzela, kterého znal z gymnázia. Tato první herecká zkušenost otevřela dveře k systematičtější filmové práci.

Na počátku sedmdesátých let Svěrák s kamarádem Ladislavem Smoljakem napsali první společný filmový scénář, a sice pro snímek Jáchyme, hoď ho do stroje!. Tím započala jejich společná úspěšná scenáristická a obecně filmová kariéra. Z tohoto partnerství vzešly filmy, jejichž hlášky přešly do obecného povědomí a staly se nedílnou součástí česky mluvící kultury.

K nejslavnějším Svěrák–Smoljakových společných scénářům patří Na samotě u lesa (1975, režie Jiří Menzel), Marečku, podejte mi pero! (1976, režie Oldřich Lipský), Trhák (1980), Jára Cimrman ležící, spící (1983) a Rozpuštěný a vypuštěný (1984). Z těchto filmů zlidověla nespočetná množství hlášek, která Češi používají v každodenní řeči dodnes.

Samostatná scenáristická tvorba a film Vesničko má středisková

Paralelně se společnou tvorbou se Smoljakem Svěrák rozvíjel i vlastní samostatnou scenáristickou dráhu. Slaví úspěch se snímkem Vesničko má středisková (1985), který se může pyšnit nominací na věhlasného Oscara. Film, který režíroval Jiří Menzel a v němž Svěrák hrál vedlejší roli, byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film – první z řady oscarových nominací spojených se Svěrákovým jménem.

Ve stejném období spolupracoval Svěrák s režisérem Vítem Olmerem na filmech Co je vám, doktore? (1984) a Jako jed (1985). Tato spolupráce mu přinesla mimořádně oblíbené herecké role, byť soukromě toto období provázely i osobní komplikace.

Spolupráce se synem Janem

Na počátku 90. let přišlo výrazné spojení rodiny Svěráků. Hned první spolupráce otce, jenž psal scénáře a hrál, se synem, který režíroval, byla úctyhodná. Dnes již legendární Obecná škola (1991) připsala Zdeňku Svěrákovi do životopisu již druhou nominaci na Oscara.

Teprve čtvrtý společný film otce a syna ale přinesl skutečný světový triumf. Jejich dalším celovečerním filmem byl Kolja, který jeho syn Jan Svěrák režíroval a jeho otec Zdeněk Svěrák napsal celý scénář sám. Tento film získal sedm Českých lvů a dvě světová ocenění Oscar a Zlatý glóbus.

Kolja (1996) vypráví příběh pražského hráče na violoncello Frantíška Loukého, který se z prozaických důvodů ožení s ruskou ženou a neočekávaně se ocitne v péči o jejího malého syna Kolju, nemluvícího česky. Film zachytil atmosféru pozdní normalizace s přesností a laskavostí, jež mu zajistily nejen český, ale celosvětový ohlas. Svěrák si ve filmu zahrál hlavní roli a jeho herecký výkon byl jedním z důvodů mimořádného úspěchu.

Spolupráce otce a syna pokračovala ambiciózním Tmavomodrým světem (2001), filmem o československých letcích v RAF, který měl obrovský divácký úspěch. O šest let později oslnil Svěrák i herecky, a to ve filmu Vratné lahve (2007). Role bývalého učitele Josefa Tkalouna se pro něj stala ikonickou, stejně jako herecké spojení s Danielou Kolářovou. Za scénář si snímek odnesl Českého lva.

Filmografie pokračovala pohádkou Tři bratři (2014) a filmovým zpracováním Svěrákovy autobiografické knihy Po strništi bos (2017). Posledním scenáristickým i hereckým počinem bylo povídkové Betlémské světlo (2022).

🎵 Písňová tvorba: Svěrák a Uhlíř

Vedle filmové a divadelní dráhy je Zdeněk Svěrák autorem stovek písňových textů, z nichž velká část vznikla ve spolupráci s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem. Toto partnerství, zahájené v Československém rozhlase koncem šedesátých let, přineslo zejména pozoruhodný soubor dětských písní, který se stal součástí každodenního života generací českých dětí.

Od roku 1988 připravuje spolu s Jaroslavem Uhlířem pořad pro děti Hodina zpěvu, který je vysílán Českou televizí. Tento pořad, kombinující zpěv, pohyb a hru s jazykem, patří k nejdéle vysílaným pořadům pro děti v historii České televize.

Kromě písniček pro děti na hudbu Jaroslava Uhlíře psal v 70. letech pod pseudonymem Emil Synek i texty k populárním písním; asi nejznámější je Holubí dům zpívaný Jiřím Schelingerem, rovněž na Uhlířovu hudbu. Pseudonym Emil Synek – sestavený ze jména Svěrákova tchána a rodného příjmení jeho matky – byl nutností normalizační doby, kdy Svěrákovo jméno po odchodu z KSČ nebylo v médiích žádoucí.

Ve spolupráci se skladatelem Jaroslavem Uhlířem má na kontě kolem 400 písniček. Společně vydali zpěvník a za prodané zvukové nosiče získali několik zlatých a platinových desek.

✍️ Literární tvorba

Zdeněk Svěrák je rovněž uznávaným prozaikem, jehož knihy si získaly věrné čtenářstvo napříč generacemi. Jeho literární styl je charakteristický pro celou jeho tvorbu: jemný humor, laskavá ironie, precizní práce s českým jazykem a schopnost nalézt v banálních každodenních situacích nečekané filozofické hloubky.

V roce 2004 získal cenu čtenářů Magnesia Litera za knihu Jaké je to asi v čudu. Tentýž druh ocenění si odnesl v roce 2012 za Nové povídky a v roce 2014 za Po strništi bos.

Kniha Po strništi bos (2012) je autobiograficky laděným dílem zachycujícím Svěrákova dětství a dospívání v době protektorátu a poválečného Československa. Svěrák v ní líčí drobné příhody z rodinného a školního života s jemnou nostalgií a smyslem pro detail, které ji řadí mezi nejvýznamnější česká memoárová prozaická díla posledních desetiletí. Stejnojmenný film z roku 2017, natočený synem Janem, byl pak dalším dokladem plodnosti tohoto rodinného uměleckého tandemu.

Mezi další knižní díla patří sbírky povídek Povídky, Nové povídky, Povídky a jedna báseň (2021), dále Strážce nádrže (2018), knížky pro děti jako Pan Buřtík a pan Špejlička nebo soubor Filmové příběhy. V roce 2016 vydal Půlstoletí s Cimrmanem, retrospektivu svého vztahu k postavě, která mu přinesla světovou proslulost.

❤️ Centrum Paraple

Jednou z nejvýznamnějších Svěrákových mimofuměleckých aktivit je jeho angažmá pro lidi s poraněním míchy. Zdeněk Svěrák v roce 1994 založil organizaci pro pomoc paraplegikům, lidem s poraněním páteře, kteří jsou trvale upoutáni na invalidní vozík. Založením Centra Paraple reagoval na nehodu svého hereckého kolegy Jana Kašpara, který po pádu ze stromu zůstal ochrnutý.

Roku 1994 spoluzaložil Zdeněk Svěrák se Svazem paraplegiků České republiky a Olgou Havlovou Centrum informací a pomoci Paraple, jež sídlí v Praze 10. Organizace pomáhá lidem, kteří ochrnuli následkem poškození míchy vlivem úrazu a nebo vinou onemocnění během jejich života. Věnuje se i rodinám postižených ve snaze o překonání této životní situace.

V květnu 1994 oslovil veřejnost a prostřednictvím České televize požádal v pořadu Dobročinná akademie o podporu pro připravované Centrum Paraple. Tato každoroční Dobročinná akademie se stala tradicí: živě přenášenou charitativní show, v níž Svěrák propojuje zábavu s výzvou k finanční podpoře centra. V listopadu 2024 dosáhla výtěžek charitativního dílu pořadu StarDance věnovaného Centru Paraple rekordních 43 milionů korun.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a osobní život

Manželku Boženu Němečkovou poznal Zdeněk Svěrák na vysoké škole. Mají dceru Hanu a syna Jana. Hana má dva syny, Jan dceru a dva syny. Janova dcera Kateřina už má syna, tudíž je Zdeněk Svěrák kromě dědečka již i pradědečkem.

Dcera Hanka je překladatelkou a majitelkou nakladatelství, syn Jan je režisér a natáčí filmy podle scénářů svého otce.

Po boku Zdeňka Svěráka stojí Božena pevně už od roku 1959. Paní Božena zůstala s dětmi i v době, kdy šel Zdeněk Svěrák do Prahy do rozhlasu. A on jí celoživotně vyjadřuje vděčnost za podporu. Manželka Božena je první čtenářkou každého jeho textu a neformální editorkou – Svěrák v rozhovorech opakovaně přiznával, že pokud se Boženě text nelíbí, je to spolehlivý signál, že s ním něco není v pořádku.

🏆 Ocenění a vyznamenání

Svěrák je držitelem rozsáhlého souboru ocenění, která reflektují jeho mimořádný přínos české kultuře na mnoha polích současně.

Filmová ocenění

Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film – Kolja (1997)
Oscar Akademie filmového umění a věd za nejlepší cizojazyčný film – Kolja (1997)
Český lev za celoživotní dílo (2011)
Český lev za nejlepší scénář – Vratné lahve (2007)
Český lev za nejlepší scénář – Tři bratři (2015)
Nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film – Obecná škola (1992)
Nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film – Vesničko má středisková (1986)

Literární ocenění

Magnesia Litera – Cena čtenářů – Jaké je to asi v čudu (2004)
Magnesia Litera – Cena čtenářů – Nové povídky (2012)
Magnesia Litera – Cena čtenářů (Kosmas) – Po strništi bos (2014)
Cena Miloslava Švandrlíka – Po strništi bos (2013)
Český bestseller – hlavní kategorie (2013)
Český bestseller – odborná literatura – Půlstoletí s Cimrmanem (2016)

Divadelní ocenění

Cena Thálie za mimořádný přínos divadlu (2019)
Cena prezidenta MFF Karlovy Vary za přínos české kinematografii (2014)
Cena Vladislava Vančury – FITES (2014)
Uvedení do Síně slávy cen Anděl (2023)

Státní a veřejná ocenění

Medaile Za zásluhy III. stupně – udělil prezident Václav Havel (1999)
Čestné občanství hlavního města Prahy (2016)
Řád Bílého lva (2025)

🗓️ Současnost

Zdeněk Svěrák oslavil 28. března 2025 své 89. narozeniny. I v pokročilém věku zůstává aktivní – jako patron Centra Paraple se každoročně účastní Dobročinné akademie a dalších benefičních akcí. Divadlo Járy Cimrmana, jehož je spoluzakladatelem a jehož hry spolupsal, hraje stále pravidelně vyprodaná představení na žižkovské scéně. V roce 2025 mu prezident Petr Pavel udělil Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky.

Syn Jan Svěrák je nadále jedním z nejvýznamnějších českých filmových režisérů, dcera Hana Jelínková je překladatelka a nakladatelka. Zdeněk Svěrák je dědeček a pradědečkem – rodinná linie, v níž se umělecký talent předává přirozeně z generace na generaci.

💡 Pro laiky

Představte si člověka, který napsal texty k písničkám, které zná celý národ od malička. Zároveň napsal scénáře k filmům, jejichž hlášky lidé opakují při každé příležitosti. K tomu vymyslel fiktivní postavu, která porazila v hlasování skutečné historické osobnosti v anketě o největšího Čecha. A jako by to nestačilo, ve všech těch filmech ještě sám zahrál. A pak ještě napsal několik knih. A k tomu vybudoval charitativní centrum.

Tohle je Zdeněk Svěrák. Češi ho milují proto, že ví, jak vystihnout to, co cítí každý, ale nedokáže to říci – s humorem, přesností a bez povýšenosti. Jeho Jára Cimrman je geniální protože ztělesňuje typicky český pocit: jsme schopní, talentovaní a vždy nás předběhne někdo jiný. A my se tomu smějeme, protože smích je někdy lepší než pláč.

Zdroje