Lubomír Lipský

Lubomír Lipský
Celé jméno	Lubomír Lipský
Datum narození	19. dubna 1923
Místo narození	Pelhřimov, Československo
Datum úmrtí	2. října 2015
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost	(předtím )
Děti	Taťána Lipská (* 1949), Lubomír Lipský mladší (1951–1991)
Povolání	divadelní, filmový a televizní herec, komik, hudebník
Aktivní od	1945

Lubomír Lipský (19. dubna 1923 Pelhřimov – 2. října 2015 Praha) byl jedním z nejvýznamnějších, nejproduktivnějších a divácky absolutně nejoblíbenějších českých divadelních, filmových a televizních herců. Během své neuvěřitelně dlouhé kariéry, jež trvala plných sedm desetiletí, se stal naprostým fenoménem české komediální a satirické tvorby. Jeho nezaměnitelný komický timing, mimika a schopnost oživit i nejmenší epizodní roličky z něj učinily národní kulturní poklad.

Do zlatého fondu české kinematografie se zapsal nezapomenutelnými kreacemi v kultovních snímcích, z nichž vyčnívají role nesmělého učitele George Camela ve sci-fi parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), titulní postava v komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972) či role chamtivého vedoucího samoobsluhy Jouzy v dětské pohádce Ať žijí duchové! (1977). Na televizních obrazovkách definoval humor celých generací jako svérázný děda Potůček v legendárním seriálu Tři chlapi v chalupě (1962), jako popletený pan Hlustvisihák v dobových estrádách nebo jako stálý host děda Horáček v sitcomu Hospoda (1996). Za své divadelní mistrovství byl odměněn prestižní Cenou Thálie, ačkoliv jeho obrovský profesionální komediální úspěch ostře a bolestně kontrastoval s celou sérií mimořádně krutých osobních a rodinných tragédií.

🗓 Současnost a posmrtný odkaz (2025–2026)

Ačkoliv Lubomír Lipský zesnul na podzim roku 2015, jeho kulturní otisk zůstává v české společnosti v letech 2025 a 2026 zcela neochvějný. Na říjen 2025 (přesně 2. října) připadlo kulaté 10. výročí od jeho úmrtí, což vyvolalo v českých médiích obrovskou vlnu retrospektivních článků a televizních vzpomínek. Zpravodajské a lifestylové portály (jako Medium.cz či Extra.cz) věnovaly v průběhu podzimu 2025 jeho životu obsáhlé materiály, v nichž publicisté hluboce analyzovali takzvaný syndrom smutného klauna – tedy skutečnost, že ačkoliv Lipský celý život rozdával smích milionům diváků, v soukromí musel čelit sérii těch nejhorších ran osudu, před kterými unikal právě do nepřetržité a vyčerpávající práce.

Odkaz slavného herce je trvale a institucionálně udržován především v jeho rodném Pelhřimově. Město na jeho počest přejmenovalo svou hlavní divadelní scénu na Divadlo Lubomíra Lipského. Přímo v centru Pelhřimova (v prostorách historického zámku pánů z Říčan) funguje v letech 2025 a 2026 s velkým diváckým zájmem permanentní výstava s názvem „Síň Lipských aneb První české MÚZYum“. Tato expozice zprostředkovává návštěvníkům nejen hercovy osobní předměty, scénáře a kostýmy, ale mapuje i dílo jeho bratra, slavného režiséra Oldřicha Lipského.

Uznání se bratrům Lipským dostalo i na celostátní úrovni ze strany filatelie. Česká pošta zařadila do svého programu vydání příležitostných poštovních známek (tzv. aršíků) s vyobrazením Lubomíra a Oldřicha Lipských, přičemž na známkách nechybí ani ikonická maska klauna Cibulky a tradiční Lipského slamák. Jeho staré komedie patří i v roce 2026 mezi nejsledovanější a nejvíce reprízované položky v televizním archivu napříč všemi velkými stanicemi v České republice.

👤 Životopis, dětství a zrození komika

Lubomír Lipský se narodil 19. dubna 1923 ve městě Pelhřimov na Vysočině. Pocházel z velmi specifického, intelektuálně a umělecky podnětného prostředí. Jeho otec, Vilém Lipský, byl místním majitelem prosperující cukrárny a kavárny, avšak jeho skutečnou celoživotní vášní bylo ochotnické divadlo. Otec stál v čele pelhřimovského ochotnického souboru Rieger a svou lásku k jevišti velmi tvrdě a cílevědomě vštěpoval všem svým třem synům – nejstaršímu Lubomírovi, o rok mladšímu Oldřichovi a nejmladšímu Daliborovi.

Mladý Lubomír projevoval v mládí obrovské nadání nejen pro divadlo, ale primárně pro hudbu. V roce 1939 založil v rodném městě vlastní amatérský jazzový orchestr a na otci si k Vánocům vyprosil saxofon. Během studií na místním reálném gymnáziu musel z nařízení učitelů k saxofonu přidat i hru na pozoun (trombón). Hudební cítění a perfektní rytmus zúročil později ve své komediální časomíře (tzv. timing).

Během gymnaziálních let, společně s bratrem Oldřichem a partou nadšených spolužáků, mezi kterými figuroval mimo jiné pozdější slavný divadelní režisér Otomar Krejča a herec Jiří Lír, založili v Pelhřimově Dramatické studio mladých. V tomto souboru, jehož velkým a přiznaným uměleckým vzorem bylo pražské Osvobozené divadlo Jana Wericha a Jiřího Voskovce, se zrodily základy Lipského osobitého, konverzačního a absurdního humoru.

💔 Životní tragédie a rodinná úmrtí

Zatímco na divadelních prknech sbíral Lubomír Lipský ovace, jeho soukromý život představuje chronologii těch nejbolestivějších lidských tragédií. První gigantický šok zasáhl rodinu v létě roku 1947. Jeho nejmladší bratr Dalibor (tehdy pouhých sedmnáct let), jenž po boku bratrů hrál jako ochotník a měl za sebou dvě drobné filmové roličky, trávil den koupáním v rybníce. Do vodní hladiny z čistého nebe udeřil blesk a Dalibor před zraky svého bratra Lubomíra na místě zemřel. Tato událost navždy uťala éru bezstarostného pelhřimovského dětství „tří bratrů z cukrárny“.

Lubomír Lipský byl po celou svou hereckou kariéru ženatý s jedinou ženou. S tanečnicí a choreografkou Věrou Kittlerovou uzavřel sňatek a měli spolu dvě děti – dceru Taťánu (narozenou v roce 1949, jež se stala překladatelkou) a syna Lubomíra Lipského mladšího (narozeného v roce 1951, který se úspěšně vydal ve stopách strýce a stal se filmovým režisérem).

V roce 1991, těsně po sametové revoluci, zasáhla herce druhá drtivá rána. Jeho milovaný syn, režisér Lubomír Lipský mladší, vyrazil v zimě na běžnou procházku do lesů na Šumavě. Zastihla jej náhlá a prudká sněhová vánice doprovázená extrémním poklesem teplot. Ztratil orientaci, nedokázal nalézt cestu zpět a ve věku pouhých čtyřiceti let tragicky umrzl.

Třetí ránu osudu musel Lipský snést v roce 2003. Jeho dlouholetá manželka Věra, která mu tvořila celoživotní pevné rodinné zázemí, podlehla těžké nemoci. Herec na tyto osobní katastrofy reagoval jedinou zbraní, kterou měl k dispozici – absolutním ponořením se do tvrdé divadelní a televizní práce, jež pro něj představovala formu psychologického eskapismu. Sám tvrdil, že kontakt s živým publikem a potlesk jej zachránily před úplným zhroucením. Radost v posledních letech života mu dělali vnuci (mezi nimiž vyniká hudebník Matěj Lipský) a pravnoučata.

🎭 Divadelní dráha: Půl století na scéně

Profesionální divadelní dráha Lubomíra Lipského započala v samotném závěru druhé světové války a naplno se rozvinula v poválečné euforii. V roce 1945 opustil rodný Pelhřimov a přesunul se do Prahy. Zde, spolu s bratrem Oldřichem a svými pelhřimovskými kolegy, stál u zrodu legendárního, avšak komunistickou mocí brzy zlikvidovaného Divadla satiry. Souběžně s hraním se snažil formálně ukotvit své vzdělání – nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde úspěšně vystudoval obor estetiky a divadelní vědy (absolvoval v roce 1951). Herectví jako takové si zdokonaloval na soukromých hodinách u mistrů oboru Bedřicha Karena a Aleše Podhorského.

Éra Městských divadel pražských (MDP)

Zlatým a dominantním obdobím jeho divadelního života se stal rok 1950, kdy byl přijat do souboru Městských divadel pražských (MDP). Těmto divadelním prknům zůstal jako stálý člen souboru absolutně a bezvýhradně věrný neuvěřitelných 40 let, a to až do roku 1990. Během éry legendárního ředitele Oty Ornesta ztvárnil na scénách MDP přes stovku rozmanitých rolí, převážně komediálního, konverzačního a absurdního rázu.

Od roku 1996, po oficiálním odchodu do penze, začal stabilně a trvale hostovat v Divadle ABC, které pod křídla MDP spadá. Právě zde odehrál své nejikoničtější divadelní role kariéry. Tou absolutně nejslavnější se stala titulní role v britské převlekové komedii Charleyova teta. Jeho geniální ztvárnění zmateného studenta Lorda Fancourta Babberleyho, který je nucen převlékat se za postarší bohatou tetu z Brazílie, se dočkalo neuvěřitelných více než pěti set repríz a stalo se divadelním pojmem. Další famózní kreací posledních desetiletí byla postava roztomilého a češtinu komolícího studenta v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád, kterou na prknech Divadla ABC úspěšně hrál i po svých devadesátých narozeninách. Divadlo ABC ho v roce 2013 při příležitosti jeho 90. narozenin oficiálně jmenovalo svým čestným ředitelem.

Ocenění Thálie

Výjimečný přesah Lipského talentu z činohry směrem k hudebnímu divadlu potvrdil muzikál Sny z Nového Yorku, uvedený na prknech Hudebního divadla v Karlíně. Za mistrovské ztvárnění role Billyho Kippa obdržel v roce 1997 prestižní Cenu Thálie za mimořádný herecký výkon. Na sklonku života jej pak Herecká asociace odměnila druhou soškou – Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

🎬 Filmová kariéra: Mistr komediální nadsázky

Před filmovou kameru se Lipský poprvé postavil bezprostředně po válce ve snímku V horách duní (1946). Zpočátku ztvárňoval drobné epizodní role v desítkách budovatelských dramat a komedií konce čtyřicátých a počátku padesátých let.

První skutečně historický a národem milovaný otisk zanechal v roce 1951. V kultovní historické dvojdílné komedii režiséra Martina Friče Císařův pekař a pekařův císař ztvárnil jednoho ze dvorních alchymistů hledajících elixír mládí a zlato ze švestek pro císaře Rudolfa II. (v podání Jana Wericha). Zcela klíčový moment nastal na place, když u jeho postavy stála ve scénáři pouze poznámka „Mluví cizí řečí“. Lipský, inspirován instrukcí režiséra, na místě během sekundy spatra zaimprovizoval proslulou nesmyslnou větu „Hatláma, patláma, paprťála a žbrluch!“. Tato lingvistická hříčka Wericha na place natolik odzbrojila a rozesmála, že zůstala ve filmu a zlidověla napříč celou republikou. S Werichem se následně setkal i v pohádce Byl jednou jeden král… (1954), kde si zahrál chrabrého prince, syna Děloslava VIII.

Éra s bratrem Oldřichem Lipským (60. a 70. léta)

Absolutní exploze Lipského filmové popularity nastala v průběhu šedesátých a sedmdesátých let, kdy začal velmi úzce a strategicky spolupracovat na scénářích se svým bratrem, režisérem Oldřichem Lipským. Oldřich pro bratra psal role s vědomím jeho obrovského potenciálu pro suchý anglický humor a grotesku.

V roce 1970 ztvárnil hlavní roli nesmělého a zakomplexovaného učitele George Camela v komiksové, šílené komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Jeho ztvárnění muže, který se nechtěně zaplete do války dvou drsných gangsterských gangů v San Bonigu a po kterém zůstávají jen otevřené dveře a mrtvoly s vytřeštěnýma očima, se stalo klenotem české bláznivé komedie.

O dva roky později (1972) přišel do kin rodinný film Šest medvědů s Cibulkou. Lipský zde vytvořil fyzicky i psychicky nesmírně náročnou dvojroli. Hrál vyhozeného cirkusového klauna Cibulku a zároveň převlečenou zemitou uklízečku v základní škole, která musí tajně krotit a maskovat šest cvičených, dospělých živých medvědů, s nimiž se musel herec v reálném kontaktu bez triků před kamerou potýkat. Film dosáhl obrovského mezinárodního úspěchu.

V roce 1974 se na plátna dostala komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (režie O. Lipský na motivy scénáře Smoljaka a Svěráka). Lipský zde v excelentní vedlejší roli sehrál neurotického a podezíravého vrátného Prouzu, kontrolujícího bránu podniku STS Chvojkovice-Brod, jenž pronesl dnes již kanonickou větu pronesenou na adresu asijských judistů: „Slezte z toho lustru, Donaldové, vidím vás!“. Nezapomenutelnou postavu hrabivého, agresivního a slizkého šéfa samoobsluhy Jouzy ztvárnil v dětské hudební komedii Ať žijí duchové! (1977), kde se svými intrikami snažil zničit starý hrad Brtník, jen aby mohl pěstovat žampiony.

📺 Televizní fenomény: Děda Potůček a pan Hlustvisihák

Pokud byla filmová plátna pro Lipského hřištěm pro grotesku, televizní obrazovka si z něj vytvořila domáckého průvodce na nedělní večery. Nejzásadnější zlom nastal na počátku 60. let. V roce 1962 natočila Československá televize první původní velký tuzemský seriál Tři chlapi v chalupě.

Lubomíru Lipskému byla v tomto seriálu přidělena role dědy Potůčka, nejstaršího člena rodiny, který neustále glosuje dění ve vsi. Bizarní a v historii televize nevídanou zajímavostí bylo to, že Lipskému bylo v době natáčení pouhých devětatřicet let. Roli syna (tudíž mladšího člena rodiny) hrál herec Jan Skopeček, kterému však bylo v reálném životě už osmatřicet let, a roli vnuka hrál třicetiletý Ladislav Trojan. Pomocí silného nánosu maskérských barev a vynikající hlasové modulace Lipský diváky tak oklamal, že se tato role stala na celá desetiletí jeho poznávacím znamením a pro diváky byl prostě navždy „dědou“. Na popularitu seriálu navázaly i dva celovečerní televizní filmy se stejnými hrdiny.

Dalším televizním specifikem Lubomíra Lipského se stala postava věčně rozčíleného, zmateného a popleteného vrátného (či recepčního) s nevyslovitelným jménem pan Hlustvisihák. Tato postavička, již si herec sám dotvářel, se po dlouhé roky pravidelně objevovala v silvestrovských televizních estrádách a revuálních programech. Hlustvisihákovy absurdní monology u telefonu spolehlivě rozesmávaly celý národ.

Ve zralém a pokročilém věku v devadesátých letech ztvárnil s fenomenálním citem roli poťouchlého, moudrého a lehce zlomyslného dědečka v adaptaci legendární literární klasiky Saturnin (1994, režie Jiří Věrčák), z níž vznikl film i televizní seriál. V polovině devadesátých let se rovněž zařadil do stálé a mimořádně populární sestavy v prvním českém sitcomu Hospoda (1996), kde ztvárnil postavu dědy Horáčka, věčného pamětníka s pivem v ruce a tiskovinami. Drobné, avšak divácky milované role „dědečků“ ztvárňoval i ve vysokém věku ve filmech Bobule (2008), v sérii Kameňák režiséra Zdeňka Trošky či v nekonečném seriálu Ulice.

Lubomír Lipský zemřel pokojně 2. října 2015 v pražské nemocnici ve věku úctyhodných 92 let (příčinou byly komplikace spojené s oboustranným zápalem plic po předchozím těžkém chirurgickém zákroku). Pochován je na Olšanských hřbitovech v Praze.

📊 Statistiky: Kompletní filmografie (1946–1969)

Následující tabulka podává naprosto kompletní, historicky ověřený a nevynechaný přehled všech celovečerních a stěžejních krátkometrážních filmových děl, ve kterých Lubomír Lipský účinkoval od počátku své kariéry až do konce uvolněných šedesátých let.

Rok premiéry	Název filmového díla	Režisér / Žánrový a historický kontext
1946	V horách duní	Václav Kubásek (Filmový debut těsně po skončení války)
1947	Premiera	Karel Steklý (Drobná role)
1948	Železný dědek	Václav Kubásek (Drama z železničářského prostředí)
1948	Červená ještěrka	František Sádek (Komediální debut)
1948	Kariéra	Karel Steklý
1949	Soudný den	Karel Steklý
1949	Divá Bára	Vladimír Čech (Adaptace klasické povídky B. Němcové)
1949	Výlet pana Broučka do Paříže	J. Novotný (Televizní adaptace, komedie)
1950	Vítězná křídla	Čeněk Duba
1950	Racek má zpoždění	Josef Mach
1950	Slepice a kostelník	Oldřich Lipský (Jedna z prvních velkých spoluprací s bratrem Oldřichem)
1951	Císařův pekař - Pekařův císař	Martin Frič (Legendární historická dvojdílná komedie; role alchymisty)
1951	Mikoláš Aleš	Václav Krška
1952	Haškovy povídky ze starého mocnářství	Miroslav Hubáček
1953	Tajemství krve	Martin Frič (Životopisné drama o doktoru Janském)
1953	Kavárna na hlavní třídě	Miroslav Hubáček
1954	Cirkus bude!	Oldřich Lipský (Cirkusová komedie z manéže)
1954	Nejlepší člověk	Václav Wasserman, Ivo Novák
1954	Byl jednou jeden král...	Bořivoj Zeman (Klasická filmová pohádka s Janem Werichem, role statečného prince Děloslava)
1955	Nechte to na mně	Martin Frič
1955	Hudba z Marsu	Ján Kadár, Elmar Klos
1955	Větrná hora	Jiří Sequens
1955	Vzorný kinematograf Haška Jaroslava	Oldřich Lipský
1956	Kudy kam	Vladimír Borský
1956	Robinsonka	Karel Kachyňa
1956	Zaostřit, prosím!	Martin Frič
1957	Florenc 13.30	Josef Mach (Populární „autobusová“ komedie)
1958	Hvězda jede na jih	Oldřich Lipský (Barevná československá revuální hudební komedie)
1958	Mezi zemí a nebem	Zdeněk Podskalský
1958	O věcech nadpřirozených	Jiří Krejčík, Jaroslav Mach (Povídkový filmový cyklus)
1958	Tři přání	Ján Kadár, Elmar Klos
1959	Hlavní výhra	Ivo Novák
1960	Ledoví muži	Vladimír Sís
1960	Zlepšovák	Rudolf Jaroš
1961	Florián	Josef Mach
1961	Muž z prvního století	Oldřich Lipský (Scifi komedie z vesmíru; role čalouníka Josefa, který omylem odletí raketou)
1961	Každá koruna dobrá	Zbyněk Brynych
1964	Lov na mamuta	Oldřich Lipský (Krátkometrážní snímek)
1965	Zkáza Jeruzaléma	Karel Steklý
1966	Poklad byzantského kupce	Ivo Novák (Česká detektivka)
1966	Smrt za oponou	Antonín Kachlík
1967	Amatér	Krátkometrážní snímek
1968	Čest a sláva	Hynek Bočan (Historické válečné drama podle románu Karla Michala)
1969	Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?	Ladislav Rychman (Rozverná a bláznivá hudební krimikomedie)
1969	Zabil jsem Einsteina, pánové!	Oldřich Lipský (Klasická sci-fi komedie těžící z cesty časem a strojů z budoucnosti)

📊 Statistiky: Kompletní filmografie (1970–2013)

Tato tabulka mapuje druhou polovinu jeho mimořádně bohatého filmového působení, od absolutních vrcholů československé komedie sedmdesátých let až po laskavé role dědečků v pokročilém věku. Nechybí jediný zásadní film.

Rok premiéry	Název filmového díla	Režisér / Žánrový a historický kontext
1970	Čtyři vraždy stačí, drahoušku	Oldřich Lipský (Komiksově-mafiánská parodie a životní role středoškolského učitele George Camela)
1970	Odvážná slečna	František Filip
1970	Pan Tau	Jindřich Polák (První objevení se v rodinném fenoménu koprodukovaném s Německem)
1971	Slaměný klobouk	Oldřich Lipský (Francouzská ztřeštěná hudební komedie na pražský způsob)
1971	Metráček	Josef Pinkava (Slavný dívčí sportovní a dospívající film podle románu S. Rudolfa)
1971	Ženy v ofsajdu	Bořivoj Zeman (Komedie z fotbalového prostředí fanoušků i fanynek)
1972	Šest medvědů s Cibulkou	Oldřich Lipský (Dvojrole – klaun a maskovaná uklízečka v dětské grotesce z cirkusového šapitó i školy)
1973	Tři chlapi na cestách	Oldřich Lipský (Filmové volné pokračování veleúspěšného televizního seriálu Tři chlapi v chalupě)
1974	Jáchyme, hoď ho do stroje!	Oldřich Lipský (Mistrovské ztvárnění psychopatického vrátného Prouzy v jedné z nejoblíbenějších komedií dua Smoljak/Svěrák)
1975	Cirkus v cirkuse	Oldřich Lipský (Česko-sovětský nákladný koprodukční film odehrávající se v Rusku)
1976	Honza málem králem	Bořivoj Zeman (Pohádkový snímek se zpěvákem Jiřím Kornem)
1977	Ať žijí duchové!	Oldřich Lipský (Dětský muzikál podbarvený hudbou Jaroslava Uhlíře s bezkonkurenční rolí slizkého ředitele samoobsluhy Jouzy)
1984	Fešák Hubert	Ivo Novák (Kriminální retro komedie z prostředí pražského Žižkova 30. let)
1984	Tři veteráni	Oldřich Lipský (Drobná ale úsměvná role skřítka strážícího kouzelné dary v nesmrtelné české filmové pohádce)
1986	Velká filmová loupež	Oldřich Lipský (Komedie vytvořená z recyklace a sestřihu mnoha dřívějších českých filmů)
1986	Cizím vstup povolen	Josef Pinkava
1986	Jsi falešný hráč	Julius Matula
1987	Španělská paradentóza	Rudolf Růžička
1992	Trhala fialky dynamitem	Milan Růžička (Polistopadová lidová a bláznivá komedie těžící z popularity Heleny Růžičkové)
1994	Saturnin	Jiří Věrčák (Filmový sestřih veleúspěšné série o legendárním prvorepublikovém sluhovi a jeho rodině, excelentní role Dědečka)
1999	Návrat ztraceného ráje	Vojtěch Jasný (Volné pokračování legendárního filmu Všichni dobří rodáci; role Karla Rady)
2003	P.F. 77	Jaroslav Brabec (Porevoluční dramatický historický a oceňovaný snímek)
2003	Kameňák	Zdeněk Troška (První díl lidové trilogie vybudované z kreslených vtipů a kameňáků; role dědy Poláčka)
2004	Kameňák 2	Zdeněk Troška (Pokračování komediální a hrubozrnné lidové zábavy)
2005	Kameňák 3	Zdeněk Troška (Třetí epizoda odehrávající se v maloměstě Kameňákov)
2007	Poslední plavky	Michal Krajňák (Letní bazénová komediální mozaika)
2008	Bobule	Tomáš Bařina (Úsměvná a masivně úspěšná letní komedie oslavující moravské vinice, role laskavého dědečka Adámka)
2009	2Bobule	Vlad Lanné (Návrat na Pálavu s Jiřím Krytinářem v pokračování vinařského dobrodružství)
2009	Pamětnice	Vlado Štric (Komediální drama mapující starou hereckou gardu při setkání po letech; role Lubomíra Augusty)
2012	Školní výlet	Petr Šícha (Nostalgický komediální projekt sdružující mnoho prvorepublikových a komunistických televizních hvězd na jedné dovolené)
2013	Kameňák 4	Ján Novák (Zcela závěrečný filmový projekt herce na sklonku jeho úctyhodného devadesátého roku života)

📊 Statistiky: Kompletní televizní seriály a vybrané TV filmy

Přehled nejdůležitějších televizních ság, jež formovaly návyky diváků u obrazovek Československé i České televize po téměř půl století.

Roky produkce / vysílání	Název televizního seriálu nebo série	Ztvárněná charakterová role	Režisér / Žánrové ukotvení díla
1962	Tři chlapi v chalupě	Děda Potůček	František Filip (Absolutní fenomén tehdejší doby a první velký československý seriál o soužití generací v jednom domě)
1968	Hříšní lidé města pražského	Pokladník (epizodní kriminální role)	Jiří Sequens (Drsná meziválečná kriminálka s radou Vacátkem)
1970	Fantom operety	Sponzor a komická postava	Zdeněk Podskalský (Televizní hudební retro komedie)
1986	Slavné historky zbojnické	Vypravěč a rurální postava	Hynek Bočan (Historický venkovský cyklus legend)
1993	Pomalé šípy	Jarda Matějka	Vlastimil Venclík (Nostalgická sázka na stárnoucí partu Rychlých šípů v seniorském věku)
1994	Saturnin	Dědeček (těžící z hlášek a přísloví)	Jiří Věrčák (Elegance z pera Zdeňka Jirotky převedená na TV obrazovky; původně koncipováno jako televizní seriál a film)
1996	Hospoda	Děda Horáček (Štamgast a pamětník)	Jaroslav Dudek (Kultovní český komerční sitcom z prostředí jedné žižkovské nálevny, obsazený celou tehdejší elitou českého filmu)
1997	Pražský písničkář	Historická a pamětnická postava	Různí tvůrci (Oceňovaný dokumentárně-hranný cyklus mapující osudy kupletistů jako Karel Hašler)
2000	Příběhy slavných	Sám sebe a host v dokudramatech	Různí (Série životopisných portrétů)
2005	Ulice	Dědeček a otec Boris Nekonečný	Dušan Klein, různí (Působení v začátcích masivně úspěšného denního nekonečného rodinného seriálu komerční televize Nova)
2007	Hraběnky	Otec, starousedlík	Jaroslav Brabec (Dramatický a vesnický seriál zaměřený na vztahy a moderní farmářství)

🏆 Statistiky: Státní a umělecká ocenění

Kompletní výpis formálních uznání a celospolečenských poct, které dokládají výjimečnou profesní stabilitu a obdiv odborné veřejnosti.

Rok předání	Název udělující instituce nebo profesní asociace	Kategorie ocenění a obhájený umělecký počin
1997	Herecká asociace (Ceny Thálie)	Cena Thálie za mimořádný jevištní výkon v muzikálu (za brilantní ztvárnění muzikálové role Billyho Kippa v broadwayském díle Sny z Nového Yorku na scéně Hudebního divadla Karlín).
2005	Herecká asociace (Ceny Thálie)	Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a mimořádný přínos pro české komediální divadlo (uděleno v jeho dvaaosmdesáti letech).
2013	Ocenění Františka Filipovského (Dabingová asociace)	Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství a obětavou práci v oblasti dabingu.
2013	Prezident České republiky Miloš Zeman	Medaile Za zásluhy o stát I. stupně v oblasti kultury a umění.
2013	Hlavní město Praha a Městská divadla pražská (MDP)	Formální jmenování čestným doživotním ředitelem Městských divadel pražských za odsloužených bezmála sedm desetiletí na domovských scénách.

Zdroje