Přeskočit na obsah

Osvobozené divadlo

Z Infopedia

Šablona:Infobox Divadlo

Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna, která fungovala v letech 1926 až 1938. Původně vznikla jako divadelní sekce uměleckého svazu Devětsil. Od roku 1927 se stala platformou pro autorskou dvojici Jiří Voskovec a Jan Werich (V+W), k nimž se v roce 1929 připojil hudební skladatel Jaroslav Ježek. Divadlo se vyvinulo z počátečního dadaistického a poetistického zaměření v instituci zaměřenou na ostrou politickou a sociální satiru s protifašistickým apelem.

Scéna zásadně ovlivnila vývoj moderního českého divadelnictví zavedením nových forem, jako byly revuální struktury, jazzová hudba integrovaná do děje a specifické improvizované dialogy před oponou (forbíny). Činnost divadla byla úředně zastavena v listopadu 1938 v období pomnichovské druhé republiky. Pokus o poválečnou obnovu pod názvem Divadlo V+W skončil v roce 1948.

🎭 Vznik a dadaistické počátky (1926–1927)

Zrod Osvobozeného divadla spadá do období rozmachu meziválečné umělecké avantgardy. V roce 1925 založili mladí režiséři Jiří Frejka a Jindřich Honzl spolu s hudebníkem Emilem Františkem Burianem Volné sdružení posluchačů dramatické školy při Státní konzervatoři v Praze. Toto uskupení se následně integrovalo do levicového uměleckého svazu Devětsil jako jeho oficiální divadelní sekce. Název „Osvobozené divadlo“ navrhl teoretik Karel Teige, který jej odvodil z koncepce francouzského divadelního teoretika Louise Jouveta o divadle osvobozeném od akademických konvencí, popisného realismu a tradiční měšťanské iluzivnosti.

První oficiální představení pod tímto názvem se uskutečnilo 19. dubna 1926 v sále Na Slupi. Jednalo se o inscenaci hry francouzského dadaisty Georgese Ribemonta-Dessaignese Němý kanár v režii Jiřího Frejky. Raná produkce divadla byla charakteristická radikálními formálními experimenty, uvolněnou konstruktivistickou scénografií, využíváním cirkusových prvků, akrobacie a výrazné pohybové stylizace. Režisér Jindřich Honzl prosazoval teorii tzv. syntetického divadla, kde slovo, pohyb, hudba a světlo měly rovnocennou funkci. V tomto období divadlo uvádělo adaptace děl autorů jako Guillaume Apollinaire (Prsy Tiresiovy), Jean Cocteau (Svatebčané na Eiffelce) nebo Vítězslav Nezval (Depeše na kolečkách). Uvnitř souboru však docházelo k estetickým a organizačním neshodám, což vedlo v roce 1927 k odchodu Jiřího Frejky a E. F. Buriana, kteří založili vlastní scénu Da-da. Vedoucím režisérem Osvobozeného divadla zůstal Jindřich Honzl.

🤡 Nastoupení dvojice Voskovec a Werich (1927–1932)

Zásadní obrat v historii divadla přineslo jaro roku 1927. Dva studenti práv, Jiří Voskovec a Jan Werich, napsali pro pobavení svých přátel pásmo skečů, písní a parodií s názvem Vest pocket revue (Revue do kapsy u vesty). Premiéra se konala 19. dubna 1927 v sále Umělecké besedy na Malé Straně. Představení zaznamenalo masivní divácký úspěch, což vedlo Jindřicha Honzla k tomu, že oba autory přizval ke stálé spolupráci.

Voskovec s Werichem se stali kmenovými autory a hlavními herci divadla. Přetvořili původní koncept avantgardního divadla do podoby lidově přístupné, avšak intelektuálně podložené revue. Na scéně vystupovali v tradičních maskách klaunů s bíle nalíčenými obličeji, přičemž navazovali na tradici komedie dell'arte, cirkusových klauniád a americké filmové grotesky. Postupně opustili sál Umělecké besedy a stěhovali se do různých pražských prostor (např. divadlo Rokoko, Adria), až v roce 1929 zakotvili v nově postaveném paláci U Nováků ve Vodičkově ulici, kde divadlo působilo po zbytek své existence.

Klíčovým prvkem představení se staly improvizované dialogy vedené před oponou, označované jako „forbíny“. Během technických přestaveb scény oba komici komentovali aktuální veřejné dění, politické události, kulturní život i novinové zprávy. Forbíny se vyvinuly z původně nouzového řešení v nejpopulárnější složku celého divadelního programu. V této první fázi (1927–1932) převažoval v jejich hrách (např. Smoking revue, Kostky jsou vrženy, Sever proti Jihu, Golem) čistý dadaismus, nonsens, jazyková komika, slovní hříčky a parodie na dobrodružné žánry.

🏛️ Transformace v politickou satiru a Spoutané divadlo (1932–1938)

Pod vlivem světové hospodářské krize a mocenského vzestupu nacismu v sousedním Německu se poetika Osvobozeného divadla radikálně proměnila. Autoři opustili čistý nonsens a začali se plně orientovat na ostrou politickou a sociální satiru.

Prvním výrazným krokem tímto směrem byla v roce 1932 hra Caesar, která parodovala tehdejší parlamentní byrokracii, korupci a militarismus. Následovala inscenace Osel a stín (1933), jež přímo reagovala na nebezpečí diktatur. V postavě osla Dionýsa, jehož hýkání dav nekriticky oslavuje, autoři ztvárnili mechanismus fašistické demagogie. Hra vyvolala diplomatické protesty ze strany německého velvyslanectví v Praze, neboť parodovala projevy Adolfa Hitlera. Další hra Kat a blázen (1934) byla satirou na diktátorské režimy a vedla k pouličním střetům mezi příznivci divadla a pravicovými nacionalisty.

Kvůli neustálým politickým tlakům, hrozbě demonstrací a problémům s licencí muselo Osvobozené divadlo v roce 1935 dočasně změnit název na **Spoutané divadlo**. V tomto období soubor opustil budovu paláce U Nováků a hrál ve dřívějším sále Rokoka. Uvedli zde historicko-sociální dramata Balada z hadrů (1935), inspirovanou životem básníka Françoise Villona, a protifalešnou alegorii Nebe na zemi (1936). Po uklidnění situace se divadlo vrátilo k původnímu názvu i do sálu ve Vodičkově ulici. Posledními velkými inscenacemi byly hry Těžká Barbora (1937), tematizující obranu malé demokratické země před agresivním sousedem, a Pěst na oko (1938), která v historických paralelách varovala před kapitulantstvím.

🎹 Hudební složka a orchestr Jaroslava Ježka

Nedílnou a pro úspěch divadla naprosto kritickou složkou byla hudba. V roce 1929 se stal hlavním skladatelem a dirigentem divadla Jaroslav Ježek. Ježek, který měl klasické hudební vzdělání z konzervatoře, dokázal jako první v Československu organicky propojit moderní americký jazz a swing s českou písňovou tradicí.

V rámci divadla Ježek vybudoval specializovaný jazzový orchestr (Orchestr Osvobozeného divadla), který doprovázel všechna představení. Angžoval špičkové meziválečné hudebníky, mezi nimiž byli např. saxofonista Karel Vlach nebo pozounista Kamil Běhounek. Hudba v Osvobozeném divadle nefungovala jako pouhý doprovod, ale byla přímým nositelem děje a dramatického napětí.

Písně, k nimž texty psali Voskovec s Werichem a hudbu skládal Ježek, okamžitě zlidověly a byly masově šířeny na gramofonových deskách firmy Ultraphon. Skladby jako Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, David a Goliáš, Klobouk ve křoví nebo Proti větru se staly symboly tehdejší společenské atmosféry. Vedle písní Ježek skládal pro potřeby divadla i náročné instrumentální skladby, z nichž nejznámější je klavírní foxtrot Bugatti step (1931).

👥 Herecký soubor a spolupracovníci

Ačkoliv bylo Osvobozené divadlo postaveno primárně na osobnostech V+W, Jindřicha Honzla a Jaroslava Ježka, prošla jím řada dalších významných umělců, kteří zde formovali svůj specifický komediální styl.

Mezi nejvýznamnější členy hereckého souboru patřili:

Významnou roli hrála také výtvarná stránka představení. Divadlo spolupracovalo s předními avantgardními výtvarníky Devětsilu. Scénografii a kostýmy navrhovali umělci jako Bedřich Feuerstein, František Muzika, Adolf Hoffmeister nebo Toyen. Jejich práce se vyznačovala funkcionalistickou čistotou, využíváním moderních materiálů a světelného designu, což ostře kontrastovalo s malovanými kulisami tehdejších kamenných divadel.

🎬 Filmová produkce divadla

Úspěch divadelních představení vedl k logické snaze přenést humor Osvobozeného divadla na filmové plátno. Ve třicátých letech vzniklo celkem pět celovečerních filmů, které byly přímo produkovány nebo personálně zajištěny týmem Osvobozeného divadla.

První dva pokusy, Pudr a benzin (1931) a Peníze nebo život (1932), trpěly strukturální neujasněností, neboť mechanicky přenášely divadelní skeče a písně do filmového média bez hlubšího využití filmové řeči. Zásadní obrat nastal po přizvání režiséra Martina Friče. Ten natočil sociální satiru Hej rup! (1934), která je považována za jeden z nejlepších československých komediálních filmů třicátých let. Snímek pracoval s filmovou montáží, exteriéry a groteskními gagy přizpůsobenými kameře. Posledním společným předválečným filmem byl otevřeně protifašistický snímek Svět patří nám (1937), který varoval před činností páté kolony a sabotážemi v průmyslových podnicích.

🕊️ Zánik a poválečné pokusy o obnovu

Existence Osvobozeného divadla se stala neudržitelnou po podpisu Mnichovské dohody v září 1938. V nastalé atmosféře druhé republiky, charakteristické cenzurou a fašizací společnosti, úřady 4. listopadu 1938 odebraly divadlu licenci a oficiálně zastavily jeho činnost. V lednu 1939 trojice Voskovec, Werich a Ježek emigrovala do Spojených států amerických. Jaroslav Ježek v exilu v roce 1942 zemřel.

Po skončení druhé světové války se v roce 1946 Voskovec a Werich vrátili do Prahy a pokusili se na tradici navázat. Založili **Divadlo V+W** v sále dřívějšího divádka Akropolis. Společenská situace v poválečném Československu však byla zásadně odlišná od první republiky. Společnost byla politicky polarizovaná a směřovala pod vliv Sovětského svazu. Jejich humor narážel na nepochopení a ideologickou kritiku. Největším úspěchem tohoto období byla česká adaptace amerického muzikálu Divotvorný hrnec (1947). Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 Jiří Voskovec definitivně emigroval, čímž historie této divadelní tradice definitivně skončila. Budova ve Vodičkově ulici byla následně přejmenována na Divadlo ABC.

📝 Přehled divadelních her (1927–1938)

Následující tabulka obsahuje kompletní chronologický přehled divadelních inscenací, které v Osvobozeném divadle autorsky vytvořili Jiří Voskovec a Jan Werich.

Rok Název inscenace Autor hudby Režie
1927 Vest pocket revue různí autoři Jindřich Honzl - 1928 Smoking revue různí autoři Jindřich Honzl
1928 ...si pořádně zařádit různí autoři Jindřich Honzl
1928 Gorila ex machina čili Leon Clifton... různí autoři Jiří Frejka
1929 Kostky jsou vrženy různí autoři Jindřich Honzl
1929 Premiéra Skafandr Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1929 Líčení se odročuje Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1929 Fata morgana Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1930 Ostrov Dynamit Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1930 Sever proti Jihu Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1931 Don Juan a comp. Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1931 Golem Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1932 Caesar Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1932 Robin Zbojník Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1933 Svět za mřížemi Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1933 Osel a stín Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1934 Slaměný klobouk Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1934 Kat a blázen Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1935 Vždy s úsměvem Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1935 Panoptikum Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1935 Balada z hadrů Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1936 Nebe na zemi Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1936 Rub a líc Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1937 Těžká Barbora Jaroslav Ježek Jindřich Honzl
1938 Pěst na oko aneb Caesarovo finále Jaroslav Ježek Jindřich Honzl

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Osvobozené_divadlo&oldid=126339“