Nizozemská východní Indie

Rozbalit box

Obsah boxu

Nizozemská východní Indie (nizozemsky Nederlands-Indië, indonésky Hindia Belanda) byla kolonie Nizozemska, která existovala od roku 1800 do roku 1949. Geograficky se rozkládala na území dnešní Indonésie. Vznikla znárodněním majetku zkrachovalé Sjednocené východoindické společnosti (VOC) a stala se jednou z nejcennějších a nejvýznamnějších evropských kolonií, zejména díky svému bohatství v oblasti koření, kávy, kaučuku a ropy. Její historie je poznamenána jak ekonomickým vykořisťováním a vojenskými konflikty, tak i budováním infrastruktury a formováním základů moderního indonéského státu.

📜 Historie

Historie nizozemské přítomnosti v jihovýchodní Asii sahá až do konce 16. století, ale jako formální státní kolonie vznikla až na počátku 19. století.

🇳🇱 Počátky nizozemské přítomnosti (VOC)

První nizozemské lodě dorazily na Malajské souostroví v roce 1596. V roce 1602 byla založena Sjednocená východoindická společnost (Vereenigde Oostindische Compagnie, VOC), která získala od nizozemské vlády monopol na obchod s Asií. VOC nebyla pouhou obchodní společností; měla pravomoc vést války, uzavírat smlouvy, razit vlastní mince a zakládat kolonie. Jejím hlavním cílem bylo ovládnout lukrativní obchod s kořením, jako byl hřebíček, muškátový oříšek a pepř.

V roce 1619 založil Jan Pieterszoon Coen na místě vypálené Jayakarty město Batávie (dnešní Jakarta), které se stalo administrativním a obchodním centrem nizozemské moci v regionu. Během 17. a 18. století VOC postupně vytlačila své evropské konkurenty, především Portugalce a Brity, a pomocí smluv i vojenské síly si podmanila mnoho místních sultanátů, zejména na ostrovech Jáva a Moluky. Koncem 18. století však společnost čelila obrovské korupci, vysokým vojenským nákladům a konkurenci, což vedlo k jejímu bankrotu v roce 1799.

👑 Vznik Nizozemské východní Indie (1800)

Dne 1. ledna 1800 převzala nizozemská vláda veškeré dluhy a majetek VOC. Tímto aktem oficiálně vznikla kolonie Nizozemská východní Indie. Počáteční období bylo chaotické, ovlivněné napoleonskými válkami v Evropě. V letech 1811–1816 byla kolonie dočasně okupována Brity pod vedením Stamforda Rafflese, který zavedl některé reformy. Po porážce Napoleona byla kolonie vrácena Nizozemsku na základě Anglo-nizozemské smlouvy z roku 1814.

⚔️ Koloniální války a expanze

19. století bylo obdobím konsolidace a rozšiřování nizozemské moci nad celým souostrovím, což se neobešlo bez krvavých konfliktů.

Jávská válka (1825–1830): Největší a nejnákladnější válka, kterou Nizozemci v Indii vedli. Vedl ji princ Diponegoro, který se postavil proti nizozemské nadvládě a aroganci. Válka si vyžádala životy asi 200 000 Javánců a 15 000 nizozemských a koloniálních vojáků. Vítězství Nizozemců definitivně potvrdilo jejich nadvládu nad Jávou.
Válka Padri (1803–1837): Konflikt na Sumatře mezi fundamentalistickými islámskými reformátory (Padri) a tradicionalistickými kmeny. Nizozemci se původně zapojili na straně tradicionalistů, ale nakonec si podmanili celý region.
Acežská válka (1873–1904): Dlouhá a brutální válka proti mocnému a nezávislému sultanátu Aceh na severu Sumatry. Aceh kladl houževnatý odpor po více než tři desetiletí. Nizozemci nakonec zvítězili, ale za cenu obrovských ztrát na obou stranách.

Do začátku 20. století Nizozemci ovládali prakticky celé území dnešní Indonésie, od Sumatry na západě po západní Novou Guineu na východě.

⚙️ Kultivační systém a ekonomické vykořisťování

Po nákladné Jávské válce zavedl generální guvernér Johannes van den Bosch v roce 1830 tzv. Kultivační systém (Cultuurstelsel). Tento systém nutil místní rolníky, aby na pětině své půdy pěstovali exportní plodiny určené nizozemskou vládou (např. káva, cukrová třtina, indigo) a odváděli je jako formu daně. Tento systém byl extrémně výnosný pro nizozemskou státní pokladnu, ale vedl k hladomorům a zbídačení indonéského venkova. Kritika v Nizozemsku nakonec vedla k jeho postupnému opuštění po roce 1870 a nahrazení liberálnější politikou, která otevřela kolonii soukromým investorům.

🕊️ Etická politika a počátky nacionalismu

Na přelomu 19. a 20. století se v Nizozemsku začal prosazovat nový přístup ke koloniální správě, známý jako Etická politika (Ethische Politiek). Jejím cílem bylo splatit "dluh cti" indonéskému lidu za staletí vykořisťování. Politika se zaměřovala na zlepšení blahobytu obyvatelstva prostřednictvím investic do zavlažování, emigrace z přelidněné Jávy a především vzdělávání.

Paradoxně právě vzdělávání, byť omezené, vytvořilo novou malou vrstvu indonéské inteligence, která se seznámila se západními myšlenkami nacionalismu, demokracie a svobody. V roce 1908 byla založena první nacionalistická organizace Budi Utomo. Následovaly další, jako masové islámské hnutí Sarekat Islam a radikálnější Indonéská národní strana (PNI), založená v roce 1927 budoucím prvním prezidentem Sukarnem.

🇯🇵 Druhá světová válka a japonská okupace

V roce 1942, během druhé světové války, byla Nizozemská východní Indie rychle dobyta Japonským císařstvím. Japonská okupace (1942–1945) byla pro indonéský nacionalismus klíčovým momentem. Japonci internovali nizozemské civilisty a úředníky, čímž zničili mýtus o neporazitelnosti bílého muže. Zároveň podporovali indonéské nacionalisty, jako byli Sukarno a Mohammad Hatta, a umožnili jim šířit své myšlenky.

🇮🇩 Indonéská národní revoluce a konec kolonie

Dva dny po kapitulaci Japonska, 17. srpna 1945, vyhlásili Sukarno a Hatta nezávislost Indonéské republiky. Nizozemci, kteří se po válce vrátili s podporou Spojenců, však odmítli nezávislost uznat a pokusili se obnovit svou koloniální nadvládu. Následovala čtyřletá válka za nezávislost, která zahrnovala jak partyzánské boje, tak diplomatická jednání.

Pod silným mezinárodním tlakem, zejména ze strany Spojených států a OSN, bylo Nizozemsko donuceno usednout k jednacímu stolu. Dne 27. prosince 1949 byla na konferenci u kulatého stolu v Haagu formálně předána suverenita Spojeným státům indonéským. Jedinou výjimkou byla západní část Nové Guineje (Nizozemská Nová Guinea), kterou si Nizozemci podrželi až do roku 1962.

🏛️ Správa a politika

Nizozemská východní Indie byla spravována hierarchickým systémem, na jehož vrcholu stál generální guvernér, jmenovaný nizozemským monarchou. Generální guvernér měl téměř absolutní moc a byl nejvyšším představitelem výkonné, zákonodárné i vojenské moci v kolonii.

Administrativně byla kolonie rozdělena na provincie, rezidence, okresy a obce. Nizozemci často využívali systém nepřímé vlády (indirect rule), kdy si ponechávali místní vládce (sultány, rádži) v jejich pozicích, ale podřídili je nizozemským úředníkům (rezidentům). Tento systém byl levnější a efektivnější, protože využíval existující mocenské struktury.

Právní systém byl rozdělen. Pro Evropany a ty, kteří jim byli postaveni na roveň (např. Japonci), platilo nizozemské právo. Pro domorodé obyvatelstvo platilo tradiční zvykové právo (adat), pokud nebylo v rozporu s nizozemskými zájmy.

💰 Ekonomika

Ekonomika Nizozemské východní Indie byla založena na exportu zemědělských a nerostných surovin.

Zemědělské produkty: Po staletí bylo hlavním zdrojem bohatství koření. V 19. století se staly klíčovými komoditami káva, cukr, tabák, čaj a indigo. Na začátku 20. století se k nim přidal kaučuk, který se stal životně důležitým pro rostoucí automobilový průmysl.
Nerostné suroviny: Kolonie byla bohatá na cín (z ostrovů Bangka a Belitung) a především na ropu. Společnost Royal Dutch Shell zde na přelomu století zahájila masivní těžbu, což z Indie učinilo jednoho z nejdůležitějších světových producentů ropy.
Infrastruktura: Pro usnadnění transportu surovin z vnitrozemí do přístavů Nizozemci vybudovali rozsáhlou síť železnic, silnic a přístavů, zejména na Jávě a Sumatře.

Celá ekonomika byla navržena tak, aby maximalizovala zisk pro Nizozemsko a nizozemské soukromé společnosti, zatímco životní úroveň většiny indonéského obyvatelstva zůstávala nízká.

👥 Společnost a kultura

Společnost v Nizozemské východní Indii byla přísně rasově a sociálně stratifikovaná. 1. Evropané: Na vrcholu hierarchie stáli Nizozemci a další Evropané, kteří tvořili vládnoucí elitu. Měli přístup k nejlepším pracovním místům, vzdělání a bydlení. 2. Míšenci (Indo-Evropané): Lidé smíšeného evropského a indonéského původu často tvořili střední úřednickou vrstvu. 3. Cizí Asiaté (Vreemde Oosterlingen): Tato kategorie zahrnovala především Číňany, Araby a Indy. Číňané často působili jako obchodníci a prostředníci mezi Nizozemci a domorodým obyvatelstvem, což jim přinášelo ekonomickou sílu, ale i nenávist místních. 4. Domorodé obyvatelstvo (Inlanders): Drtivá většina populace stála na nejnižším stupni společenského žebříčku s omezenými právy a příležitostmi.

Tato koloniální společnost vytvořila unikátní smíšenou kulturu, zejména mezi Indo-Evropany, známou jako Indische cultuur. Ta se projevovala v kuchyni (např. rijsttafel), jazyce (používání malajských slov v nizozemštině) i životním stylu. Mnoho prvků této kultury se po vyhlášení nezávislosti Indonésie přeneslo do Nizozemska s repatriovanými kolonisty.

🏛️ Odkaz

Nizozemská východní Indie zanechala hluboký a komplexní odkaz jak v Indonésii, tak v Nizozemsku.

Pro Indonésii: Nizozemská nadvláda poprvé v historii sjednotila tisíce ostrovů pod jednu administrativní správu, čímž vytvořila geografické a politické hranice moderní Indonésie. Byla vybudována základní infrastruktura a zaveden centralizovaný byrokratický aparát. Zároveň však koloniální období zanechalo traumata z vykořisťování, rasové segregace a potlačování národních aspirací.
Pro Nizozemsko: Po staletí byla kolonie zdrojem obrovského bohatství, které financovalo nizozemský hospodářský rozvoj. Ztráta "smaragdu v koruně", jak byla kolonie nazývána, byla pro Nizozemsko po druhé světové válce velkou ekonomickou i psychologickou ranou. Vztahy mezi oběma zeměmi byly po desetiletí napjaté, ale postupně se normalizovaly.

💡 Pro laiky

Co to byla Nizozemská východní Indie? Byla to obrovská nizozemská kolonie v jihovýchodní Asii, na území dnešní Indonésie. Představte si to jako území, které patřilo Nizozemsku, podobně jako Indie patřila Velké Británii.
Proč byla tak důležitá? Byla nesmírně bohatá na přírodní zdroje. Nejdříve to bylo vzácné koření (hřebíček, muškátový oříšek), později káva, cukr a v moderní době hlavně kaučuk pro výrobu pneumatik a ropa. Tyto suroviny přinášely Nizozemsku obrovské zisky.
Jak Nizozemci vládli? Používali kombinaci přímé vojenské síly a tzv. "nepřímé vlády". To znamená, že často nechali vládnout místní krále a sultány, ale ti museli poslouchat nizozemské úředníky. Byla to chytrá a levnější strategie, jak ovládat tak obrovské území.
Jak to skončilo? Během druhé světové války kolonii obsadili Japonci. To ukázalo, že Nizozemci nejsou neporazitelní. Po válce se Indonésané pod vedením Sukarna vzbouřili a po čtyřleté válce si v roce 1949 vybojovali nezávislost.

Šablona:Aktualizováno