Přeskočit na obsah

Lužické hory

Z Infopedia

Šablona:Infobox Pohoří Pro jiné významy viz Lužické hory (rozcestník).

Lužické hory (německy Lausitzer Gebirge, polsky Góry Łużyckie) jsou geomorfologický celek a pohoří na severu České republiky, v severovýchodní části Ústeckého kraje a západní části Libereckého kraje. Malou částí, známou jako Žitavské hory (Zittauer Gebirge), zasahují i na území Německa. Jedná se o výraznou krajinnou dominantu tvořenou zalesněnými hřbety a kuželovitými vrchy vulkanického původu, které vystupují z pískovcové tabule. Nejvyšším vrcholem je Luž (793 m n. m.), ležící přímo na česko-německé hranici. Většina české části pohoří je chráněna jako Chráněná krajinná oblast Lužické hory.

🗺️ Geografie a geologie

Poloha a vymezení

Lužické hory se táhnou v délce přibližně 40 km ve směru od severozápadu na jihovýchod, od města Děčín až k Ještědskému hřbetu. Na severu sousedí se Šluknovskou pahorkatinou, na východě s Žitavskou pánví a Ještědsko-kozákovským hřbetem, na jihu s Ralskou pahorkatinou a Českým středohořím a na západě přecházejí do Labských pískovců (součást Děčínské vrchoviny).

Pohoří tvoří přirozenou hranici mezi historickými zeměmi Čech a Lužicí. Zároveň leží na hlavním evropském rozvodí, které odděluje úmoří Severního a Baltského moře.

Geologická stavba

Geologická stavba Lužických hor je mimořádně pestrá. Základem je platforma tvořená svrchnokřídovými pískovci, které zde byly uloženy v období druhohorního moře. Během alpínského vrásnění v třetihorách došlo k intenzivní vulkanické činnosti. Magma prorazilo pískovcovými vrstvami a vytvořilo charakteristické kuželovité a kupovité vrchy.

Tyto neovulkanické horniny, především čedič, znělec (fonolit) a trachyt, jsou mnohem odolnější vůči erozi než okolní pískovce. Postupným zvětráváním a odnosem měkčích hornin tak vznikl dnešní reliéf, kde vulkanické suky vystupují nad pískovcovou krajinu. Tento jev se nazývá reliéfní inverze. Na svazích a úpatích kopců jsou běžná kamenná moře a suťová pole.

Geomorfologie

Lužické hory se dělí na dva podcelky:

  • Kytlická hornatina na západě, která je členitější a zahrnuje nejvyšší vrcholy pohoří, včetně Luže (793 m), Pěnkavčího vrchu (792 m) a Jedlové (776 m).
  • Lužický hřbet na východě, který je nižší a tvoří souvislejší hřeben.

Charakteristickým rysem pohoří jsou strmé svahy, hluboká údolí a výrazné skalní útvary, jako jsou skalní věže, brány a jeskyně, které vznikly především v pískovcových oblastech.

⛰️ Významné vrcholy

Nejvýznamnější a nejvyšší vrcholy české části Lužických hor:

  • Luž (793 m n. m.) – nejvyšší vrchol celého pohoří, na státní hranici s Německem, s rozhlednou na německé straně.
  • Pěnkavčí vrch (792 m n. m.) – plochý vrchol poblíž Luže.
  • Jedlová (776 m n. m.) – výrazný znělcový kužel s kamennou rozhlednou a lyžařským areálem.
  • Klíč (760 m n. m.) – mohutná znělcová kupa s vynikajícím kruhovým rozhledem.
  • Hvozd (749 m n. m.) – dvojvrcholový hřbet na státní hranici, s rozhlednou na německé straně.
  • Studenec (737 m n. m.) – čedičový vrch s ruinou železné rozhledny.
  • Velký Buk (736 m n. m.)
  • Malý Buk (713 m n. m.)
  • Stožec (665 m n. m.) – s výraznými skalními útvary a zříceninou hradu Starý Falkenburk.
  • Jezevčí vrch (665 m n. m.) – národní přírodní rezervace.

💧 Vodstvo

Lužické hory leží na hlavním evropském rozvodí. Většina území je odvodňována řekou Ploučnice a jejími přítoky (např. Svitavka, Kamenice) do Labe a tedy do Severního moře. Severovýchodní svahy jsou odvodňovány Lužickou Nisou a jejími přítoky do Odry a Baltského moře. Vzhledem k propustnému pískovcovému podloží je oblast bohatá na kvalitní podzemní vodu. Nachází se zde také několik rybníků a menších vodních nádrží, například přehrada Naděje.

🌳 Příroda

Flóra

Lesy pokrývají přibližně 80 % území CHKO. Původní bukové a jedlobučinové lesy byly v minulosti z velké části nahrazeny smrkovými a borovými monokulturami. V současnosti probíhá snaha o obnovu původní druhové skladby lesů. Na sutích a skalách se vyskytují suťové lesy s javorem klenem a jasanem ztepilým.

Na vlhkých loukách v údolích rostou vzácné a chráněné druhy rostlin, jako je prstnatec májový, všivec lesní nebo upolín evropský. Na pískovcových skalách se daří rojovníku bahennímu.

Fauna

Fauna Lužických hor je typická pro lesnaté oblasti střední Evropy. Z velkých savců se zde vyskytuje jelen lesní, srnec obecný a prase divoké. Po mnoha letech se do oblasti vrátili i velcí predátoři jako rys ostrovid a vlk obecný. Z menších savců je hojná liška obecná, jezevec lesní nebo kuna lesní.

Z ptáků zde hnízdí čáp černý, sokol stěhovavý, výr velký, datel černý a ořešník kropenatý. V čistých potocích žije pstruh obecný potoční a rak říční.

🛡️ Ochrana přírody

Pro ochranu jedinečné krajiny a přírodního bohatství byla v roce 1976 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Lužické hory o rozloze 267 km². Na území CHKO se nachází řada maloplošných chráněných území, včetně národních přírodních rezervací (NPR Jezevčí vrch), národních přírodních památek (NPP Zlatý vrch, NPP Panská skála) a přírodních rezervací. Cílem ochrany je zachování harmonické krajiny, ochrana biodiverzity a podpora šetrného hospodaření a turistiky.

🏰 Historie a osídlení

Oblast Lužických hor byla osídlena již ve středověku, kdy zde vznikaly strážní hrady na obchodních stezkách. Klíčovou roli v historii regionu hrálo sklářství, které se zde rozvíjelo od 13. století a dosáhlo světového věhlasu. Sklářské hutě a osady vznikaly v hlubokých lesích, které poskytovaly dostatek dřeva pro jejich provoz. Centry sklářství byla města jako Nový Bor a Kamenický Šenov.

Až do roku 1945 byla oblast převážně německojazyčná. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva, což vedlo k výraznému poklesu počtu obyvatel a zániku některých osad. Krajina si tak na mnoha místech zachovala divoký a opuštěný ráz.

🚶 Turistika a zajímavosti

Lužické hory jsou oblíbenou destinací pro pěší turistiku, cykloturistiku a v zimě i pro běžecké lyžování. Hustá síť značených tras propojuje nejvýznamnější vrcholy, rozhledny, skalní útvary a historické památky.

⚛️ Pro laiky

Představte si, že Lužické hory jsou jako obrovský pískový dort. Před miliony let byla celá tato oblast dnem mělkého moře, kde se usazovaly vrstvy písku, které časem ztvrdly na pískovec. To je ten náš "dortový korpus".

Pak ale z hlubin země začalo na mnoha místech probublávat horké magma, podobně jako když se vaří hustá kaše. Toto magma prorazilo pískovcovým korpusem a na povrchu utuhlo v podobě tvrdých sopečných kopečků – jako kdybyste do dortu zapíchali tvrdé čokoládové bonbony.

Během dalších milionů let vítr a déšť postupně odnášely měkký pískovcový korpus, ale tvrdé sopečné "bonbony" (z čediče a znělce) zůstaly. Proto dnes z relativně ploché krajiny vystupují tak výrazné a strmé kopce jako Jedlová nebo Klíč. Jsou to vlastně odhalené "špunty" prastarých sopek.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Lužické_hory&oldid=10538“