La Scala
Obsah boxu
Teatro alla Scala, obecně známé jako La Scala, je světoznámý operní dům v Miláně, v Itálii. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 3. srpna 1778 a stalo se jedním z nejprestižnějších operních a baletních divadel na světě. Je proslulé svou vynikající akustikou a historií spojenou s největšími jmény klasické hudby, zejména s italskými skladateli jako Giuseppe Verdi, Giacomo Puccini, Gioachino Rossini, Vincenzo Bellini a Gaetano Donizetti.
La Scala je domovskou scénou pro Sbor divadla La Scala (Coro del Teatro alla Scala), Baletní soubor divadla La Scala (Corpo di Ballo del Teatro alla Scala) a Orchestr divadla La Scala (Orchestra del Teatro alla Scala). Divadlo má také přidruženou akademii (Accademia Teatro alla Scala), která poskytuje profesionální vzdělání v oblasti hudby, tance, jevištního umění a managementu.
📜 Historie
🏛️ Vznik a výstavba (18. století)
Předchůdcem La Scaly bylo divadlo Teatro Regio Ducale, které 25. února 1776 vyhořelo po slavnostním galavečeru. Skupina devadesáti bohatých milánských aristokratů, kteří vlastnili lóže v divadle, napsala arcivévodovi Ferdinandovi Rakouskému-Este s žádostí o výstavbu nového divadla.
Novoklasicistní architekt Giuseppe Piermarini vytvořil původní návrh, který byl však arcivévodou, tehdejším guvernérem Milánského vévodství, zamítnut. Druhý plán byl přijat v roce 1776 císařovnou Marií Terezií. Nové divadlo bylo postaveno na místě bývalého kostela Santa Maria alla Scala, od kterého divadlo získalo své jméno. Kostel byl odsvěcen a zbourán a během dvou let bylo divadlo dokončeno.
Nové divadlo, nazvané Nuovo Regio Ducale Teatro alla Scala, bylo slavnostně otevřeno 3. srpna 1778 premiérou opery L'Europa riconosciuta od Antonia Salieriho. Náklady na výstavbu byly kryty prodejem lóží, které byly bohatě zdobeny jejich majiteli a přitahovaly pozornost osobností jako Stendhal. V té době La Scala sloužila nejen jako operní dům, ale i jako společenské centrum, kde se v parteru konaly plesy a dokonce se zde hrály hazardní hry.
🎶 Zlatý věk opery (19. století)
Devatenácté století představuje pro La Scalu zlatou éru, kdy se stala epicentrem italské opery. Divadlo uvedlo premiéry mnoha děl, která se stala základem operního repertoáru. Gioachino Rossini zde uvedl operu Turek v Itálii (1814) a Straka zlodějka (1817). Své opery zde premiérovali také Vincenzo Bellini (Norma, 1831) a Gaetano Donizetti (Lucrezia Borgia, 1833).
Nejvýznamnější spojení však La Scala navázala s Giuseppem Verdim. Po počátečním neúspěchu jeho opery Jeden den králem (1840) se Verdi do La Scaly vrátil s triumfálním úspěchem opery Nabucco (1842). Sbor Va, pensiero z této opery se stal neoficiální hymnou italského sjednocení (Risorgimento). Verdi v La Scale uvedl premiéry dalších svých děl, včetně oper Otello (1887) a Falstaff (1893).
Na konci 19. století se klíčovou postavou stal dirigent Arturo Toscanini, který prosadil zásadní reformy, zvýšil uměleckou úroveň a zavedl praxi zhasínání světel v hledišti během představení, aby se diváci plně soustředili na dění na jevišti.
💣 20. století: Zničení a obnova
V noci na 16. srpna 1943, během druhé světové války, byla La Scala těžce poškozena při bombardování Milána spojeneckými vojsky. Střecha a velká část interiéru byly zničeny. Okamžitě po válce začala obnova, která byla vnímána jako symbol národní hrdosti a znovuzrození. Rekonstrukce probíhala podle původních plánů a pod dohledem Artura Toscaniniho, který se vrátil z exilu v USA.
La Scala byla znovu otevřena 11. května 1946 slavnostním koncertem pod Toscaniniho taktovkou, na kterém zazněla díla Rossiniho, Verdiho, Pucciniho a Boita. Tento koncert se stal legendární událostí a symbolem poválečné obnovy Itálie. V poválečném období v La Scale působili nejvýznamnější dirigenti jako Herbert von Karajan, Claudio Abbado a Riccardo Muti a pěvkyně jako Maria Callas a Renata Tebaldi.
🏗️ Modernizace na přelomu tisíciletí
Mezi lety 2002 a 2004 prošla La Scala rozsáhlou a kontroverzní rekonstrukcí pod vedením švýcarského architekta Maria Botty. Historické hlediště bylo pečlivě restaurováno, zatímco zákulisí a jevištní technika byly kompletně modernizovány. Byla přistavěna nová moderní budova pro kanceláře a zkušebny. Během rekonstrukce se soubor dočasně přesunul do nově postaveného divadla Teatro degli Arcimboldi. Znovuotevření se konalo 7. prosince 2004, opět s operou L'Europa riconosciuta od Salieriho, která zazněla při prvním otevření v roce 1778.
🏛️ Architektura a interiér
🎭 Exteriér
Fasáda divadla, navržená Giuseppem Piermarinim, je typickým příkladem neoklasicistní architektury. Je poměrně střídmá a elegantní, což kontrastuje s bohatě zdobeným interiérem. Průčelí dominuje portikus s kočárovým vjezdem, který umožňoval šlechtě vystoupit přímo u vchodu chráněna před nepřízní počasí.
✨ Interiér a hlediště
Hlediště má tvar podkovy a je považováno za prototyp pro mnoho dalších operních domů. Je proslulé svou vynikající akustikou, která umožňuje slyšet i nejjemnější zvukové nuance. Interiér je laděn do červené a zlaté barvy. Hlediště má parter a šest pater lóží (včetně dvou galerií, tzv. loggione). Uprostřed se nachází velká královská lóže. Strop zdobí obrovský křišťálový lustr s 383 žárovkami, který byl vyroben v Benátkách.
⚙️ Jeviště a technické zázemí
Jeviště La Scaly je jedno z největších v Evropě. Během rekonstrukce v letech 2002–2004 bylo kompletně modernizováno. Nový jevištní systém umožňuje rychlou výměnu komplexních scénických dekorací, což divadlu dává možnost uvádět i technicky nejnáročnější produkce.
🎶 Umělecký význam a repertoár
La Scala je synonymem pro italskou operu. Její repertoár je tradičně zaměřen na díla italských mistrů, ale pravidelně uvádí i opery Mozarta, Wagnera, Strausse a dalších světových skladatelů.
🎵 Opera a slavné premiéry
V La Scale měly světovou premiéru desítky oper, které se staly součástí světového repertoáru:
- Gioachino Rossini: Turek v Itálii (1814), Straka zlodějka (1817)
- Vincenzo Bellini: Pirát (1827), Norma (1831)
- Gaetano Donizetti: Lucrezia Borgia (1833)
- Giuseppe Verdi: Nabucco (1842), Otello (1887), Falstaff (1893)
- Amilcare Ponchielli: La Gioconda (1876)
- Giacomo Puccini: Edgar (1889), Madam Butterfly (1904), Turandot (1926, posmrtně)
🩰 Baletní soubor
Baletní soubor divadla La Scala (Corpo di Ballo del Teatro alla Scala) je jedním z nejstarších a nejprestižnějších na světě. Jeho historie sahá až k otevření divadla v roce 1778. Soubor spolupracoval s největšími choreografy a tanečníky historie, jako byli Rudolf Nurejev nebo Carla Fracci.
🎻 Orchestr a sbor
Orchestr a sbor divadla La Scala patří ke světové špičce. V jejich čele stáli nejvýznamnější dirigenti 20. a 21. století, včetně Artura Toscaniniho, Victora de Sabaty, Guida Cantelliho, Carla Marii Giuliniho, Claudia Abbada, Riccarda Mutiho a Daniela Barenboima.
👑 Kulturní a společenský život
🗓️ Zahájení sezóny
Tradiční zahájení sezóny v La Scale, známé jako La Prima, se koná každý rok 7. prosince, na svátek svatého Ambrože, patrona Milána. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších společenských a kulturních událostí v Itálii, které se účastní celebrity a politické špičky. Událost je živě přenášena televizí a sledována po celém světě.
🧐 "Loggionisti"
La Scala je proslulá svými loggionisti – skupinou skalních a velmi kritických operních fanoušků, kteří sedí na nejvyšších galeriích (loggione). Jsou známí svými nekompromisními a hlasitými projevy (nadšeným potleskem nebo hlasitým bučením), kterými hodnotí výkony umělců. Jejich verdikt je mezi operními nadšenci velmi respektován a umělci se ho obávají.
🏛️ Muzeum a akademie
Součástí divadelního komplexu je i Muzeum divadla La Scala (Museo Teatrale alla Scala), které uchovává bohatou sbírku obrazů, kostýmů, partitur a dalších artefaktů spojených s historií divadla a opery. Z muzea je také možné nahlédnout do hlediště.
Akademie divadla La Scala (Accademia Teatro alla Scala) je prestižní instituce, která vychovává novou generaci umělců a techniků – od zpěváků a tanečníků po scénografy, kostyméry a manažery.
🤓 Pro laiky
Představte si La Scalu jako Wimbledon pro tenis nebo Mount Everest pro horolezce – je to absolutní vrchol světa opery. Není to jen krásná historická budova, ale místo, kde se psaly dějiny hudby. Právě zde poprvé zazněly opery, které dnes zná celý svět, například slavný sbor zajatců z Verdiho Nabucca. Dirigenti jako Arturo Toscanini zde zavedli přísná pravidla, která z opery udělala seriózní umění (například zhasnutí světel v sále). Zvláštností jsou i fanoušci na nejvyšších balkonech, tzv. loggionisti. Jsou to největší znalci, kteří neváhají hlasitě vypískat i světovou hvězdu, pokud se jim její výkon nelíbí. Být úspěšný v La Scale je pro každého operního umělce nejvyšší metou.