Karel VIII. Francouzský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Karel VIII. Francouzský (francouzsky Charles VIII), zvaný Laskavý (l'Affable; * 30. června 1470, zámek Amboise – 7. dubna 1498, tamtéž) byl francouzský král z dynastie Valois, který vládl v letech 1483 až 1498. Byl synem krále Ludvíka XI. a jeho druhé manželky Šarloty Savojské. Jeho vláda je nejvíce známá pro zahájení první italské války, ambiciózního, ale nakonec neúspěšného pokusu o ovládnutí Neapolského království. Jeho sňatek s Annou Bretaňskou připravil půdu pro trvalé připojení Bretaně k Francii.
📜 Život a vláda
Karel se narodil jako jediný přeživší syn krále Ludvíka XI., který byl známý svou politickou prohnaností a centralizací moci. Na rozdíl od svého otce byl Karel popisován jako dobrosrdečný, ale také naivní a ovlivnitelný svými rádci. V dětství byl chatrného zdraví a nedostalo se mu důkladného vzdělání.
👑 Dětství a regentství
Když Ludvík XI. v roce 1483 zemřel, bylo Karlovi pouhých třináct let a byl příliš mladý na to, aby mohl vládnout samostatně. Regentství se ujala jeho starší sestra, Anna Francouzská, a její manžel Petr II., vévoda Bourbonský. Anna, kterou její otec nazýval "nejméně pošetilou ženou ve Francii", byla schopnou a energickou vládkyní. Během svého regentství (1483–1491) čelila vzpouře vysoké šlechty vedené Ludvíkem Orleánským (budoucím králem Ludvíkem XII.), která je známá jako Guerre Folle ("Bláznivá válka"). Anna vzpouru úspěšně potlačila a upevnila královskou moc.
💍 Sňatek s Annou Bretaňskou
Jedním z nejvýznamnějších politických úspěchů regentství bylo vyřešení "bretaňské otázky". Bretaňské vévodství bylo posledním velkým feudálním územím, které si udržovalo nezávislost na francouzské koruně. Po smrti vévody Františka II. v roce 1488 se jeho dědičkou stala mladá dcera Anna Bretaňská. O její ruku usilovalo několik evropských panovníků, včetně Maxmiliána I. Habsburského, se kterým dokonce uzavřela sňatek v zastoupení.
Francie vnímala spojení Bretaně s Habsburky jako existenční hrozbu. Francouzská armáda proto vtrhla do Bretaně a donutila Annu zrušit svůj sňatek s Maxmiliánem. 6. prosince 1491 se Anna na zámku Langeais provdala za Karla VIII. Tato svatba zajistila, že Bretaň zůstane v personální unii s Francií. Manželská smlouva stanovila, že pokud Karel zemře bez mužského potomka, Anna se bude muset provdat za jeho nástupce, což se později skutečně stalo.
🇮🇹 Italské dobrodružství (První italská válka)
Po převzetí plné moci v roce 1491 se Karel VIII. zaměřil na zahraniční politiku, konkrétně na Itálii. Vznesl dynastický nárok na Neapolské království, který zdědil po rodu Anjouovců. Sníl o křížové výpravě proti Osmanským Turkům a Neapol měla být výchozím bodem.
Aby si zajistil neutralitu ostatních evropských mocností, učinil několik nákladných ústupků:
- Smlouva z Étaples (1492): Zaplatil anglickému králi Jindřichu VII. vysoké odstupné za ukončení obléhání Boulogne-sur-Mer.
- Smlouva z Barcelony (1493): Postoupil Ferdinandu II. Aragonskému hrabství Roussillon a Cerdagne.
- Smlouva ze Senlis (1493): Postoupil Maxmiliánu I. Habsburskému Artois a Franche-Comté.
V roce 1494 shromáždil obrovskou armádu čítající přibližně 25 000 mužů, včetně švýcarských žoldnéřů a moderního dělostřelectva, a vytáhl do Itálie. Jeho tažení bylo zpočátku nečekaně úspěšné. Italské městské státy, znesvářené mezi sebou, mu nekladly téměř žádný odpor. Prošel Milánem, Florencií (kde jeho příchod přispěl k pádu Medicejů a vzestupu Girolama Savonaroly) a Papežským státem. 22. února 1495 triumfálně vstoupil do Neapole, jejíž král uprchl.
Rychlý francouzský úspěch však vyděsil italské státy i evropské mocnosti. Proti Karlovi se zformovala tzv. Liga z Benátek (nebo Svatá liga), kterou tvořily Benátská republika, Milánské vévodství, Papežský stát, Svatá říše římská a Španělsko. Karel si uvědomil, že mu hrozí odříznutí cesty zpět do Francie, a rozhodl se k ústupu. Cestou se jeho armáda střetla s vojsky Ligy v bitvě u Fornova (6. července 1495). Ačkoliv Francouzi utrpěli menší ztráty a podařilo se jim probít, bitva byla strategicky nerozhodná. Karel se sice vrátil do Francie, ale malá francouzská posádka v Neapoli byla brzy poražena a království bylo ztraceno.
💔 Smrt a nástupnictví
Přestože italské tažení skončilo neúspěchem, Karel plánoval další výpravu. Jeho plány však překazila nečekaná smrt. 7. dubna 1498 na zámku Amboise, cestou na míčovou hru, udeřil hlavou o nízký kamenný překlad dveří. Zpočátku se zdálo, že je v pořádku, ale o několik hodin později upadl do kóma a zemřel. Bylo mu pouhých 27 let.
Karel a Anna Bretaňská měli několik dětí, ale žádné z nich se nedožilo dospělosti. Jejich prvorozený syn, dauphin Karel Orlando, zemřel ve třech letech na spalničky, což byla pro královský pár zdrcující rána. Jelikož Karel VIII. zemřel bez mužského dědice, trůn přešel na jeho nejbližšího mužského příbuzného v souladu se salickým právem. Tím byl jeho bratranec z druhého kolena, Ludvík, vévoda Orleánský, který nastoupil na trůn jako Ludvík XII.. V souladu s manželskou smlouvou se Ludvík XII. rozvedl se svou první ženou a oženil se s Karlovou vdovou, Annou Bretaňskou, aby si zajistil Bretaň pro francouzskou korunu.
🤔 Pro laiky
- Regentství: Když je král příliš mladý na to, aby vládl (jako byl Karel VIII. ve 13 letech), vládne za něj někdo jiný – tzv. regent. V jeho případě to byla jeho starší a velmi schopná sestra Anna.
- Personální unie: To je situace, kdy dvě samostatné země mají stejného panovníka, ale jinak si vládnou samy. Sňatkem Karla a Anny se Francie a Bretaň dostaly do personální unie. Nebylo to ještě plné připojení, ale první krok k němu.
- Salické právo: Starý zákon platící ve Francii, který zakazoval ženám a jejich potomkům dědit trůn. Protože Karel VIII. neměl žádného žijícího syna, nemohla po něm vládnout jeho dcera ani manželka. Králem se musel stát jeho nejbližší mužský příbuzný, kterým byl jeho bratranec Ludvík.
- Italské války: Série konfliktů, které začaly Karlovým tažením do Itálie. Francie a další evropské mocnosti (hlavně Španělsko a Svatá říše římská) bojovaly o kontrolu nad bohatým, ale politicky roztříštěným Apeninským poloostrovem. Tyto války trvaly s přestávkami více než 60 let.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Vláda Karla VIII. je hodnocena rozporuplně. Na jedné straně byl jeho sňatek s Annou Bretaňskou mistrovským politickým tahem, který vedl k definitivnímu sjednocení Francie. Na straně druhé, jeho italská expedice, ačkoliv zpočátku oslnivá, byla nákladným vojenským selháním, které Francii nic nepřineslo a zatáhlo ji do desetiletí trvajících a vyčerpávajících válek.
Jeho tažení mělo nicméně významný kulturní dopad. Francouzská šlechta a umělci, kteří krále doprovázeli, byli ohromeni bohatstvím a uměním italské Renesance. Po návratu do Francie začali napodobovat italské vzory v architektuře, umění a životním stylu, což výrazně urychlilo příchod renesance do Francie. Zámek Amboise, kde Karel zemřel, byl jedním z prvních míst, kde se tento nový styl začal projevovat.
Karel VIII. je často vnímán jako poslední středověký král Francie, plný rytířských ideálů a snů o křížových výpravách, který však svou politikou otevřel dveře nové éře evropských mocenských konfliktů.