Haile Selassie I.

Haile Selassie I.
	Haile Selassie I.
	Soubor:Haile Selassie I of Ethiopia.jpg
	Haile Selassie I. v roce 1930
Titul	Císař Etiopie
Období vlády	2. dubna 1930 – 12. září 1974
Korunovace	2. listopadu 1930
Předchůdce	Zauditu I.
Nástupce	Amha Selassie I. (titulární); Derg (de facto)
Datum narození	23. července 1892
Místo narození	Ejersa Goro, Hararge, Etiopské císařství
Datum úmrtí	27. srpna 1975 (83 let)
Místo úmrtí	Addis Abeba, Etiopie
Dynastie	Šalomounovci
Otec	Ras Makonnen Woldemikael
Matka	Weyziro Yeshimebet Ali Abajifar
Manželka/y	Menen Asfaw
Děti	Princezna Tenagnework; Korunní princ Asfaw Wossen; Princezna Tsehai; Princezna Zenebework; Princ Makonnen; Princ Sahle Selassie
Náboženství	Etiopská ortodoxní církev

Rozbalit box

Obsah boxu

Haile Selassie I. (amharsky ቀዳማዊ ኃይለ ሥላሴ, přepis: Qädamawi Haylä Śəllasé, v překladu „Moc Trojice“), rodným jménem Lidž Tafari Makonnen Woldemikael (* 23. července 1892, Ejersa Goro – 27. srpna 1975, Addis Abeba), byl etiopský regent v letech 1916 až 1930 a poslední císař Etiopského císařství od roku 1930 do roku 1974. Byl klíčovou postavou moderních etiopských a afrických dějin a pro stoupence hnutí Rastafari je považován za vtělení Boha (Jah) a mesiáše.

Jako člen šlechtické rodiny, která se odvolávala na přímý původ od krále Šalomouna a královny ze Sáby, se Tafari Makonnen stal v roce 1916 regentem a korunním princem císařovny Zauditu I. Po její smrti byl v roce 1930 korunován císařem. Během své vlády usiloval o modernizaci Etiopie a její zapojení do mezinárodního společenství, například vstupem do Společnosti národů. Jeho vláda byla přerušena italskou invazí v roce 1935, po níž strávil pět let v exilu ve Spojeném království. Jeho projev ve Společnosti národů, v němž žádal o pomoc proti agresi fašistické Itálie, z něj učinil celosvětově známou osobnost.

Po osvobození Etiopie v roce 1941 se vrátil na trůn a pokračoval v reformách. Hrál ústřední roli v procesu dekolonizace Afriky a byl jedním ze zakladatelů Organizace africké jednoty (OAU), jejíž sídlo bylo umístěno v Addis Abebě. Jeho autoritářský styl vlády a pomalé tempo reforem v pozdějších letech však vedly k nárůstu nespokojenosti, která vyvrcholila v roce 1974, kdy byl svržen vojenským pučem vedeným marxistickým výborem Derg. Zemřel následujícího roku za nevyjasněných okolností.

📜 Život před nástupem na trůn

👑 Původ a mládí

Narodil se jako Lidž Tafari Makonnen ve vesnici Ejersa Goro v provincii Hararge. Jeho otec, Ras Makonnen Woldemikael, byl guvernérem Hararge a klíčovým generálem císaře Menelika II., který se proslavil v bitvě u Adwy. Jeho matka, Weyziro Yeshimebet Ali Abajifar, zemřela, když mu byly dva roky. Tafari se odvolával na svůj původ v šalomounské dynastii, která podle legend sahá až k synovi krále Šalomouna a královny ze Sáby, Menelikovi I.

Díky postavení svého otce získal Tafari tradiční etiopské vzdělání doplněné o výuku francouzštiny od evropských misionářů. Již v mládí projevoval mimořádnou inteligenci a politický talent. Po smrti svého otce v roce 1906 ho císař Menelik II. povolal ke dvoru v Addis Abebě, kde pokračoval ve svém vzdělání a byl připravován na budoucí politickou kariéru. V roce 1911 se oženil s Menen Asfaw, praneteří císařovny Taytu Betul, manželky Menelika II.

🏛️ Cesta k moci

Po smrti Menelika II. v roce 1913 nastoupil na trůn jeho vnuk Ijasu V. Ijasuova vláda však byla poznamenána nestabilitou a jeho údajnou konverzí k islámu, což vyvolalo odpor konzervativní křesťanské šlechty. V roce 1916 byl Ijasu V. svržen a na trůn byla dosazena Menelikova dcera Zauditu I. Tafari Makonnen byl jmenován jejím regentem a dědicem trůnu s titulem Ras.

Jako regent se Ras Tafari stal de facto vládcem země. Prosazoval politiku centralizace a modernizace, což ho často stavělo do konfliktu s konzervativní císařovnou Zauditu a jejími stoupenci. Jeho největším úspěchem v tomto období bylo přijetí Etiopie do Společnosti národů v roce 1923, čímž posílil mezinárodní postavení země. Cestoval po Evropě a Blízkém východě, kde sbíral inspiraci pro své reformní plány. Postupně omezoval moc regionálních pánů a budoval moderní armádu a administrativu. Po potlačení několika pokusů o puč a smrti císařovny Zauditu v dubnu 1930 se stal nezpochybnitelným vládcem.

👑 Vláda a reformy

⚙️ Korunovace a modernizace

Dne 2. listopadu 1930 byl Ras Tafari Makonnen korunován císařem pod jménem Haile Selassie I. (Moc Trojice). Jeho další tituly zněly „Král králů, Pán pánů, Vítězný lev z kmene Judova, Vyvolenec Boží“. Korunovace v Addis Abebě byla velkolepou událostí, které se zúčastnili zástupci z celého světa.

Jako císař pokračoval v modernizačním úsilí. V roce 1931 vyhlásil první psanou ústavu v dějinách Etiopie, která sice zachovávala absolutní moc panovníka, ale zavedla dvoukomorový parlament a formalizovala vládní strukturu. Podporoval vzdělávání, zakládal školy (včetně první školy pro dívky) a posílal mladé Etiopany studovat do zahraničí. Zavedl reformy v soudnictví, zdravotnictví a infrastruktuře. Oficiálně zakázal otroctví, i když jeho vymýcení v praxi bylo pomalé.

🌍 Italská invaze a exil

Modernizační snahy byly brutálně přerušeny v roce 1935, kdy fašistická Itálie pod vedením Benita Mussoliniho napadla Etiopii. Etiopská armáda, přestože statečně bojovala, nemohla odolat moderní italské vojenské technice, včetně použití chemických zbraní. V květnu 1936 Italové obsadili Addis Abebu a Haile Selassie byl nucen odejít do exilu.

Dne 30. června 1936 přednesl Haile Selassie svůj slavný projev na půdě Společnosti národů v Ženevě. V něm ostře odsoudil italskou agresi, varoval před nečinností mezinárodního společenství a prorocky prohlásil: „Dnes jsme to my. Zítra to budete vy.“ Jeho projev mu získal celosvětové sympatie, ale Společnost národů nedokázala Itálii účinně zastavit. Císař strávil pět let v exilu ve městě Bath ve Spojeném království, odkud podporoval etiopský odboj.

🕊️ Návrat a poválečná éra

Během druhé světové války se Etiopie stala jedním z bojišť. S pomocí britských a spojeneckých vojsk byla země v roce 1941 osvobozena. Haile Selassie se triumfálně vrátil do Addis Abeby 5. května 1941, přesně pět let po svém odchodu.

Po válce pokračoval v centralizaci moci a modernizaci země. V roce 1955 zavedl revidovanou ústavu, která formálně rozšířila pravomoci parlamentu, ale v praxi si císař udržel absolutní kontrolu. Na mezinárodní scéně se stal respektovaným státníkem a ikonou afrického nacionalismu. Hrál klíčovou roli při zakládání Organizace africké jednoty (OAU) v roce 1963 a Addis Abeba se stala jejím sídlem. Podařilo se mu také připojit bývalou italskou kolonii Eritrea k Etiopii formou federace, kterou později v roce 1962 plně anektoval, což vedlo k dlouhé válce za nezávislost.

📉 Pád a smrt

V 60. a 70. letech začala císařova moc slábnout. Jeho vláda byla stále více vnímána jako autokratická a odtržená od reality. Ekonomické problémy, korupce a nespokojenost mezi studenty a intelektuály narůstaly. V roce 1960 čelil neúspěšnému pokusu o státní převrat, který vedli členové jeho vlastní císařské gardy.

Posledním hřebíčkem do rakve jeho režimu byl katastrofální hladomor v provincii Wollo v letech 1972–1974, který vláda zpočátku ignorovala a snažila se utajit. Odhalení rozsahu tragédie, při níž zemřely statisíce lidí, vyvolalo masové protesty a nepokoje. V únoru 1974 se vzbouřila armáda. Moc postupně přebíral koordinační výbor ozbrojených sil, známý jako Derg. Dne 12. září 1974 byl Haile Selassie I. sesazen a uvězněn v císařském paláci.

Dne 27. srpna 1975 státní média oznámila, že císař zemřel na komplikace po operaci prostaty. Jeho smrt je však dodnes obestřena tajemstvím a všeobecně se věří, že byl na příkaz Dergu zavražděn, pravděpodobně udušen polštářem. Jeho ostatky byly pohřbeny pod latrínou v paláci a objeveny až v roce 1992 po pádu režimu Dergu. V roce 2000 byl slavnostně pohřben v Katedrále Nejsvětější Trojice v Addis Abebě.

✝️ Rastafariánství

Haile Selassie I. má zcela jedinečné postavení v nábožensko-kulturním hnutí Rastafari, které vzniklo ve 30. letech 20. století na Jamajce. Stoupenci tohoto hnutí, rastafariáni, ho uctívají jako vtělení Boha (Jah), mesiáše a naplnění biblických proroctví.

Tato víra vychází z interpretací jamajského černošského nacionalistického vůdce Marcuse Garveyho, který ve 20. letech údajně pronesl proroctví: „Pohleďte do Afriky, kde bude korunován černý král, neboť den vysvobození je blízko.“ Když byl v roce 1930 korunován Ras Tafari Makonnen jako Haile Selassie I. s tituly jako „Král králů“ a „Vítězný lev z kmene Judova“, mnozí Jamajčané to považovali za naplnění tohoto proroctví. Jeho rodné jméno (Ras Tafari) dalo hnutí název.

Sám Haile Selassie byl oddaným křesťanem Etiopské ortodoxní církve a nikdy se k božství nehlásil. Během své návštěvy Jamajky v roce 1966 se setkal s rastafariánskými vůdci a údajně jim řekl, aby neuctívali jeho, ale Všemohoucího Boha. Přesto pro rastafariány zůstává ústřední postavou jejich víry, symbolem černošské hrdosti, africké jednoty a božské moci.

🤔 Pro laiky

Šalomounovci (Solomonic Dynasty): Jedná se o císařskou dynastii, která vládla v Etiopii po mnoho staletí. Podle národní legendy byla založena Menelikem I., synem biblického krále Šalomouna a královny ze Sáby. Haile Selassie byl považován za 225. panovníka této linie. Tento původ dodával etiopským císařům obrovskou prestiž a legitimitu.
Derg: Název pro vojenskou juntu (výbor), která v roce 1974 svrhla císaře Haile Selassieho a vládla v Etiopii až do roku 1991. Původně šlo o koordinační výbor armády, policie a letectva. Režim Dergu, vedený Mengistem Haile Mariamem, byl brutální marxisticko-leninskou diktaturou zodpovědnou za tzv. Rudý teror, během něhož byly zabity desítky tisíc lidí.
Rastafariánství: Náboženské a sociální hnutí, které vzniklo na Jamajce ve 30. letech 20. století. Jeho stoupenci (rastafariáni) věří, že Haile Selassie I. je vtělením Boha (Jah) a mesiášem, který vyvede lidi afrického původu z útlaku zpět do Afriky (symbolického Sionu). Hnutí je známé také svými kulturními projevy, jako je reggae hudba (popularizovaná Bobem Marleym), dredy a specifický životní styl.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 24.12.2025