Přeskočit na obsah

Bobby Orr

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Robert Gordon "Bobby" Orr (* 20. března 1948, Parry Sound, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejový obránce, který je všeobecně považován za jednoho z nejlepších hráčů v historii ledního hokeje. Svým revolučním stylem hry navždy změnil pojetí pozice obránce a stal se první a jedinou defenzivní hvězdou, která vyhrála bodování NHL.

Celou svou hvězdnou kariéru spojil s týmem Boston Bruins, které dvakrát dovedl k zisku Stanley Cupu. Jako jediný hráč v historii získal ve stejné sezóně (dvakrát po sobě) Norris Trophy (nejlepší obránce), Art Ross Trophy (nejproduktivnější hráč) a Hart Memorial Trophy (nejužitečnější hráč)[1]. Jeho kariéru bohužel předčasně ukončila série zranění kolen.

Bobby Orr
Bobby Orr (2012)
Datum narození20. března 1948
Místo narozeníParry Sound, Ontario, Kanada
Výška180 cm
Váha91 kg
PoziceObránce
HůlLevá
Draft rok(amatérské sponzorství)
Draft pozice
Draft týmBoston Bruins
Konec kariéry1978
Síň slávy HHOF1979
Kariéra1966–1978

👦 Dětství a juniorská senzace

Bobby Orr vyrůstal v malém ontarijském městě Parry Sound. Jeho talent byl tak výjimečný, že si ho skauti Boston Bruins všimli již ve 12 letech. Ve 14 letech ho Bruins podepsali pod amatérskou smlouvu, což byl v té době revoluční krok, který jim zajistil jeho práva a umožnil mu hrát za jimi sponzorovaný juniorský tým Oshawa Generals v OHA (předchůdce OHL)[2].

V Oshawě strávil čtyři sezóny a navzdory tomu, že byl obránce, pravidelně vyhrával bodování a byl považován za nejlepšího hráče soutěže. Už tehdy se projevoval jeho unikátní styl – s pukem na holi dokázal přebruslit celé hřiště a sám zakončit, což bylo pro obránce naprosto nevídané.

🏒 Hráčská kariéra

Revoluční vstup do NHL (1966–1969)

Do NHL vstoupil v sezóně 1966–67 a jeho příchod znamenal revoluci. Jeho agent, nechvalně proslulý Alan Eagleson, pro něj vyjednal na tu dobu rekordní nováčkovský kontrakt, který navždy změnil platové struktury v lize[3].

Na ledě byl Orr okamžitou senzací. Jeho bruslení, rychlost a ofenzivní schopnosti byly na hony vzdáleny tradičnímu pojetí obránce, který měl pouze bránit. Orr se stal čtvrtým útočníkem, který řídil hru a vytvářel šance. Ve své první sezóně nasbíral 41 bodů a s přehledem získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka[4].

Od své druhé sezóny (1967–68) začala jeho bezprecedentní nadvláda. Získal svou první z osmi po sobě jdoucích Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Tento rekord nebyl nikdy překonán a je považován za jeden z nejdominantnějších výkonů v historii profesionálního sportu[5].

🏆 Éra dominance a Stanley Cupy (1969–1975)

Od sezóny 1969–70 začalo absolutní vrcholné období kariéry Bobbyho Orra, které je považováno za jedno z nejdominantnějších v historii sportu. V této sezóně jako první (a dosud jediný) obránce v historii vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL, když nasbíral 120 bodů. K tomu přidal Hart Memorial Trophy (nejužitečnější hráč) a samozřejmě Norris Trophy (nejlepší obránce).

"The Goal": Ikonický moment hokejové historie

Tuto sezónu korunoval ziskem svého prvního Stanley Cupu. Boston Bruins, jejichž ofenzivu vedle Orra táhla i slavná "Production Line" s Philem Espositem, Kenem Hodgem a Johnnym Bucykem, se probojovali až do finále proti St. Louis Blues. V prodloužení čtvrtého finálového zápasu, 10. května 1970, vstřelil Orr vítězný gól. Okamžik, kdy po vstřelení gólu letí vzduchem s rozpaženýma rukama, poté co byl podražen obráncem Blues, se stal nejznámější a nejreprodukovanější fotografií v dějinách ledního hokeje[6]. Tento moment, známý jako "The Goal" (Gól), dokonale symbolizuje jeho dominanci a styl hry. Za své výkony v play-off získal svou první Conn Smythe Trophy.

Jeho nadvláda pokračovala i v dalších letech. V sezóně 1970–71 vytvořil dodnes platné rekordy pro obránce:

  • Nejvíce asistencí v jedné sezóně: 102
  • Nejvíce bodů v jedné sezóně: 139
  • Nejlepší hodnocení +/- v jedné sezóně: +124 (tento rekord pravděpodobně nebude nikdy překonán)[7]

V sezóně 1971–72 dovedl Bruins k druhému Stanley Cupu během tří let. Opět byl nezastavitelný a podruhé v kariéře získal Conn Smythe Trophy, čímž se stal prvním hráčem, který tuto trofej získal dvakrát[4]. V sezóně 1974–75 opět vyhrál Art Ross Trophy, což se od té doby žádnému jinému obránci nepodařilo.

Vítězství na Kanadském poháru 1976

I přes zhoršující se stav svého levého kolena se Orr zúčastnil prvního ročníku Kanadského poháru v roce 1976. Přestože hrál prakticky na jedné noze, byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem celého turnaje, na kterém Kanada získala zlaté medaile[8]. Mnozí jeho spoluhráči i soupeři později uvedli, že to byl nejlepší výkon, jaký kdy od zraněného hráče viděli. Ukázalo se, že to bylo jeho poslední velké vystoupení.

🩺 Zranění a kontroverzní odchod z Bostonu (1975–1978)

Agresivní a dynamický styl hry si začal vybírat krutou daň na Orrových kolenou. Od začátku kariéry podstoupil řadu operací, zejména na levém koleni, ze kterého mu byla postupně odstraněna téměř veškerá chrupavka. V sezóně 1975–76, ve věku pouhých 27 let, odehrál kvůli bolesti jen 10 zápasů. To byla jeho poslední sezóna v dresu Boston Bruins.

Jeho odchod z Bostonu je jednou z nejtragičtějších kapitol hokejové historie. Orrův agent a blízký přítel, Alan Eagleson, mu lhal o nabídce, kterou mu Bruins předložili. Eagleson Orrovi tvrdil, že mu Boston nenabízí žádný vlastnický podíl ve franšíze, a donutil ho odmítnout nabídku, která by ho zajistila na celý život. Místo toho ho přesvědčil, aby jako volný hráč podepsal smlouvu s Chicago Black Hawks[9].

Později se ukázalo, že Bruins Orrovi nabídli 18,5% podíl v klubu. Eagleson, který byl později usvědčen z podvodů a zpronevěry peněz svých klientů, zradil Orrovu důvěru a připravil ho o možnost zůstat ikonou Bostonu navždy[10]. Sám Orr později prohlásil, že by Boston nikdy neopustil, kdyby znal pravdu.

V dresu Chicaga odehrál během dvou sezón kvůli chronickým bolestem jen 26 zápasů. Po více než deseti operacích levého kolena byl donucen 8. listopadu 1978, ve věku pouhých 30 let, definitivně ukončit kariéru. Při oznamování svého odchodu se neubránil slzám.

Hokejová síň slávy okamžitě zrušila tříletou čekací lhůtu a uvedla ho do svých řad v roce 1979, jako nejmladšího hráče v historii.

📊 Kompletní statistiky a ocenění

Klubová kariéra

Sezóna Tým Liga Z G A B TM Z (Play-off) G (Play-off) A (Play-off) B (Play-off) TM (Play-off)
1966–67 Boston Bruins NHL 61 13 28 41 102
1967–68 Boston Bruins NHL 46 11 20 31 63 4 0 2 2 2
1968–69 Boston Bruins NHL 67 21 43 64 133 10 1 7 8 10
1969–70 Boston Bruins NHL 76 33 87 120 125 14 9 11 20 14
1970–71 Boston Bruins NHL 78 37 102 139 91 7 5 7 12 10
1971–72 Boston Bruins NHL 76 37 80 117 106 15 5 19 24 19
1972–73 Boston Bruins NHL 63 29 72 101 99 5 1 1 2 7
1973–74 Boston Bruins NHL 74 32 90 122 82 16 4 14 18 28
1974–75 Boston Bruins NHL 80 46 89 135 101 3 1 5 6 2
1975–76 Boston Bruins NHL 10 5 13 18 22
1976–77 Chicago Black Hawks NHL 20 4 19 23 25
1978–79 Chicago Black Hawks NHL 6 2 2 4 4
NHL celkem 657 270 645 915 953 74 26 66 92 92

Reprezentační kariéra

Rok Tým Turnaj Z G A B TM Umístění
1972 Kanada Série století 0 0 0 0 0 Vítěz (zraněn)
1976 Kanada KP 7 2 7 9 8 🥇 1. místo

Klíčové individuální trofeje

🏃‍♂️ Herní styl a revoluce

Bobby Orr nebyl jen skvělý hráč; byl to revolucionář, který navždy změnil chápání pozice obránce. Před jeho příchodem byl obránce vnímán jako čistě defenzivní hráč, jehož hlavním úkolem bylo bránit vlastní modrou čáru a odpalovat puky z obranného pásma. Orr toto paradigma zcela zničil.

Jeho hra byla založena na fenomenálním bruslení. Pohyboval se po ledě s neuvěřitelnou rychlostí, elegancí a silou, která mu umožňovala ovládat hru po celém hřišti. Byl prvním obráncem, který si pravidelně a s naprostou samozřejmostí bral puk za vlastní brankou, projel s ním celé kluziště a buď sám zakončil, nebo vytvořil gólovou šanci pro spoluhráče. Tímto stylem se de facto stal čtvrtým útočníkem a donutil soupeře kompletně změnit své obranné systémy.

Jeho vliv je patrný dodnes. Každý moderní ofenzivní obránce, od Paula Coffeyho přes Nicklase Lidströma až po Calea Makara, je v podstatě jeho následovníkem. Orr vytvořil prototyp obránce, který je nejen defenzivní oporou, ale i klíčovým tvůrcem hry. Jak jednou řekl legendární brankář Ken Dryden, Orrův herní projev byl "dokonalou kombinací rychlosti, rovnováhy a hokejového citu"[11].

🏆 Odkaz a život po kariéře

Přestože jeho kariéra trvala pouhých 10 plných sezón, jeho dopad na hru byl tak obrovský, že je často zmiňován v debatách o nejlepším hráči všech dob, vedle Wayna Gretzkého. Mnoho starších hráčů a expertů, kteří ho viděli hrát na vrcholu sil, ho dokonce staví na první místo[12].

Jeho odkaz v Bostonu je nesmrtelný. Jeho číslo 4 bylo slavnostně vyřazeno 9. ledna 1979 a před halou TD Garden stojí jeho socha, která zvěčňuje ikonický moment "The Goal".

Po ukončení kariéry a odhalení zrady svého agenta Alana Eaglesona se Orr stal sám hráčským agentem. Založil agenturu Orr Hockey Group, která si zakládá na férovém a etickém přístupu ke svým klientům, mezi které patřily hvězdy jako Jason Spezza nebo bratři Staalové. Věnuje se také charitativní činnosti a je stále považován za jednu z nejrespektovanějších a nejuznávanějších osobností v hokejovém světě.

🧠 Pro laiky

Představte si fotbalového obránce, který nejenže skvěle brání, ale vezme míč, proběhne s ním přes celé hřiště, obejde všechny protihráče a sám vstřelí gól. A dělá to skoro v každém zápase. To byl Bobby Orr v hokeji. Než přišel on, obránci jen bránili. On změnil pravidla hry.

Byl tak rychlý a šikovný, že ho nikdo nedokázal chytit. Byl to fantom na ledě. Jeho kariéra byla jako oslnivá kometa – zazářila neuvěřitelnou silou, ale bohužel kvůli zraněním rychle zhasla. I za tu krátkou dobu toho ale stihl tolik, že navždy změnil hokej. Jeho nejslavnější moment je zachycen na fotce, kde letí vzduchem po vstřelení vítězného gólu ve finále. Tato fotka dokonale vystihuje, kým byl – hráčem, který se vznášel nad všemi ostatními.

Reference