Přeskočit na obsah

Ferdinand II. Štýrský

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník Ferdinand II. Štýrský (* 9. července 1578, Štýrský Hradec – † 15. února 1637, Vídeň) byl císař Svaté říše římské, český, uherský a chorvatský král, rakouský arcivévoda a vládce Vnitřních Rakous z rodu Habsburků. Jeho vláda je neodmyslitelně spjata s vypuknutím a prvními fázemi třicetileté války. Byl nekompromisním zastáncem katolicismu a absolutistické moci, což vedlo k zásadním politickým, náboženským a společenským změnám v střední Evropě, zejména v českých zemích.

👑 Život před nástupem na trůn

Ferdinand byl synem arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Jeho otec vládl v tzv. Vnitřních Rakousích (Štýrsko, Korutany, Kraňsko). Jelikož jeho bratranci, císaři Rudolf II. a Matyáš Habsburský, neměli legitimní potomky, stal se Ferdinand hlavním kandidátem na následnictví v habsburských zemích.

🎓 Vzdělání a formování osobnosti

Zásadní vliv na formování jeho osobnosti mělo vzdělání na jezuitské univerzitě v Ingolstadt v Bavorsku. Zde si osvojil hlubokou a neochvějnou katolickou víru a přesvědčení, že panovník je zodpovědný Bohu za spásu svých poddaných. To ho vedlo k politice tvrdé protireformace, kterou považoval za svou svatou povinnost. Byl znám svou osobní zbožností, ale také politickou tvrdostí a neústupností v náboženských otázkách.

🛡️ Vládce Vnitřních Rakous

Po smrti svého otce v roce 1590 se ujal vlády ve Vnitřních Rakousích, zpočátku pod regentskou správou. Jakmile dosáhl plnoletosti, začal energicky prosazovat rekatolizaci. Vyhnal protestantské kazatele, uzavřel nekatolické školy a donutil šlechtu i měšťany ke konverzi ke katolicismu, nebo k odchodu ze země. Tento model se později snažil aplikovat i v ostatních zemích své monarchie.

⚔️ Cesta k císařské koruně a české povstání

Vzhledem k bezdětnosti císaře Matyáše se habsburská rodina dohodla na Ferdinandovi jako na svém nástupci. Jeho prosazení na trůny v jednotlivých zemích však nebylo snadné, zejména v nábožensky tolerantních Čechách.

🇨🇿 Přijetí za českého krále

V roce 1617 byl Ferdinand navzdory odporu části nekatolické šlechty přijat českým sněmem za budoucího českého krále. Toho bylo dosaženo politickým tlakem a sliby, že bude respektovat Rudolfův majestát, který zaručoval náboženskou svobodu. Krátce po svém přijetí však začal porušovat dané sliby, což vedlo k eskalaci napětí. Jeho místodržící v Praze, Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, tvrdě prosazovali rekatolizační politiku.

💥 Pražská defenestrace a začátek války

Napětí vyvrcholilo 23. května 1618, kdy nespokojení čeští stavové v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem vtrhli na Pražský hrad a svrhli oba místodržící a písaře Filipa Fabricia z oken Ludvíkova křídla. Tato třetí pražská defenestrace se stala rozbuškou českého stavovského povstání a následně i třicetileté války.

🦅 Zvolení císařem a bitva na Bílé hoře

Čeští stavové Ferdinanda v roce 1619 sesadili z českého trůnu a za svého krále zvolili Fridricha Falckého, vůdce protestantské Unie v Říši. Téměř ve stejný den, 28. srpna 1619, byl Ferdinand ve Frankfurtu nad Mohanem jednomyslně zvolen císařem Svaté říše římské. S pomocí Katolické ligy a španělských Habsburků sestavil armádu, která 8. listopadu 1620 drtivě porazila stavovské vojsko v bitvě na Bílé hoře.

🔥 Císařem Svaté říše římské a třicetiletá válka

Po vítězství na Bílé hoře Ferdinand II. tvrdě potrestal účastníky povstání a zahájil proces rekatolizace a centralizace moci v českých zemích.

✝️ Rekatolizace a Obnovené zřízení zemské

Důsledky porážky povstání byly pro české země fatální:

  • **Popravy:** 21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých pánů.
  • **Konfiskace:** Majetek účastníků povstání byl zabaven a přidělen věrné katolické šlechtě z celé Evropy.
  • **Rekatolizace:** Nekatolické duchovenstvo bylo vypovězeno a obyvatelstvo bylo nuceno přestoupit ke katolicismu. Tisíce lidí, včetně Jana Amose Komenského, odešly do exilu.
  • **Obnovené zřízení zemské:** V roce 1627 (pro Čechy) a 1628 (pro Moravu) vydal novou ústavu, která zakotvila dědičné právo Habsburků na český trůn, zrovnoprávnila němčinu s češtinou a povolila pouze katolické náboženství.

🌍 Fáze třicetileté války za jeho vlády

Třicetiletá válka se po porážce českého povstání rozšířila do celé Evropy. Za Ferdinandovy vlády proběhly následující fáze:

  • **Fálcká válka (1621–1623):** Císařská vojska porazila Fridricha Falckého.
  • **Dánská válka (1625–1629):** Do války vstoupil dánský král Kristián IV. Dánský, ale byl poražen císařským vojskem pod velením Albrechta z Valdštejna.
  • **Švédská válka (1630–1635):** Do konfliktu zasáhl švédský král Gustav II. Adolf, který dosáhl významných úspěchů, ale padl v bitvě u Lützenu v roce 1632.

📜 Restituční edikt a Valdštejnovo spiknutí

Na vrcholu své moci v roce 1629 vydal Ferdinand tzv. **Restituční edikt**, který nařizoval navrácení veškerého církevního majetku zabaveného protestanty od roku 1552. Tento krok vyvolal obrovský odpor i mezi katolickými knížaty a přispěl k prodloužení války.

Jeho nejvyšší velitel, Albrecht z Valdštejna, se stal díky svým vojenským úspěchům a bohatství nesmírně mocným. Ferdinand se začal obávat jeho ambicí a podezříval ho ze zrady a tajných jednání s nepřítelem. V roce 1634 ho zbavil velení a nechal ho v Chebu zavraždit.

🕊️ Pražský mír

V roce 1635 se Ferdinand pokusil ukončit válku v rámci Říše uzavřením Pražského míru se Saskem a dalšími protestantskými státy. Mír však neukončil boje, protože do války se přímo zapojila Francie, která se obávala přílišného posílení Habsburků. Válka tak pokračovala až do roku 1648.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a rodina

Ferdinand II. byl dvakrát ženatý.

  1. Jeho první manželkou byla jeho sestřenice Marie Anna Bavorská (1574–1616), se kterou měl sedm dětí, včetně svého nástupce:
  2. Druhou manželkou se v roce 1622 stala Eleonora Gonzaga (1598–1655). Toto manželství zůstalo bezdětné.

Ferdinand II. zemřel ve Vídni v roce 1637 uprostřed války, kterou sám pomohl rozpoutat. Byl pohřben v Císařském mauzoleu ve Štýrském Hradci, které sám založil.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Ferdinand II. je jednou z nejkontroverznějších postav českých i evropských dějin.

  • **Z pohledu katolické a habsburské strany** byl vnímán jako zbožný a zásadový panovník, který bránil pravou víru a obnovil autoritu monarchie. Podařilo se mu upevnit moc Habsburků v jejich dědičných zemích a položit základy budoucí habsburské monarchie.
  • **Z pohledu protestantského a českého národního** je vnímán jako náboženský fanatik a tyran, který zničil náboženskou svobodu v českých zemích, zlikvidoval stavovskou opozici a zavinil kulturní a hospodářský úpadek země, často označovaný jako "doba temna".

Jeho nekompromisní politika bezpochyby přispěla k eskalaci a prodloužení třicetileté války, jednoho z nejničivějších konfliktů v evropské historii.

🤔 Pro laiky

  • **Protireformace (rekatolizace):** Bylo to hnutí uvnitř katolické církve, které se snažilo zastavit šíření protestantismu a obnovit katolickou víru. Ferdinand II. byl jejím velkým zastáncem a používal k tomu i násilné metody – nutil lidi, aby se stali katolíky, jinak museli opustit zemi.
  • **Pražská defenestrace:** Znamená to doslova "vyhození z okna". V roce 1618 čeští šlechtici vyhodili z okna Pražského hradu dva královské úředníky, protože byli nespokojeni s porušováním svých náboženských svobod. Byla to symbolická poslední kapka, která odstartovala velké povstání a třicetiletou válku.
  • **Obnovené zřízení zemské:** Byla to v podstatě nová ústava pro Čechy a Moravu, kterou Ferdinand vydal po porážce povstání. Zrušila mnoho starých práv a svobod, uzákonila dědičnost habsburského trůnu (už se nemusel král volit) a povolila jen katolické náboženství.
  • **Třicetiletá válka:** Obrovský a velmi krutý válečný konflikt v Evropě (1618–1648). Začal jako náboženský spor mezi katolíky a protestanty v českých zemích, ale postupně se do něj zapojily téměř všechny velké evropské mocnosti a bojovalo se hlavně o moc a území.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Ferdinand_II._Štýrský&oldid=17530“