Etnikum

Rozbalit box

Obsah boxu

Etnikum (z řeckého ethnos, ἔθνος – „lid, národ, kmen“) je společenství lidí, kteří sdílejí společný a osobitý kulturní odkaz, který je odlišuje od jiných skupin. Mezi klíčové znaky, které definují etnikum, patří společný jazyk, náboženství, tradice, zvyky, historie, pocit sounáležitosti a často i vědomí společného původu a vazba na určité teritorium. Důležitým prvkem je také vlastní sebeidentifikace členů skupiny – tedy to, že se sami považují za součást daného etnika.

Pojem etnikum je třeba odlišovat od pojmů národ a rasa. Zatímco národ je často spojován s politickou existencí, zejména s vlastním státem nebo snahou o jeho vytvoření, etnikum je primárně kulturní a sociální entitou a nemusí mít politické ambice. Rasa je naopak překonaný biologický koncept založený na vnějších fenotypických znacích, zatímco etnicita je založena na kulturních a sociálních faktorech.

📖 Definice a charakteristika

Definování etnika je komplexní a neexistuje jediná univerzálně přijímaná definice. V sociologii a kulturní antropologii se zdůrazňují různé aspekty. Obecně se však shodují na kombinaci objektivních a subjektivních kritérií.

Společné znaky

Etnikum je obvykle charakterizováno kombinací několika z následujících prvků:

• Společný jazyk: Jazyk je jedním z nejvýraznějších znaků etnické skupiny. Slouží nejen jako nástroj komunikace, ale také jako nositel kultury, mytologie a historické paměti. Příkladem mohou být Baskové a jejich unikátní baskičtina.
• Společná kultura a tradice: Zahrnuje zvyky, folklór, hudbu, tanec, kuchyni, způsob oblékání a rituály, které jsou pro danou skupinu specifické.
• Společné náboženství: V mnoha případech je náboženství úzce spjato s etnickou identitou, například judaismus u Židů nebo šintoismus v Japonsku.
• Vědomí společného původu (etnogeneze): Členové etnika často sdílejí mýtus nebo historické povědomí o společných předcích a původu, což posiluje jejich sounáležitost. Tento proces formování etnika se nazývá etnogeneze.
• Vazba na teritorium: Mnoho etnických skupin se historicky váže na konkrétní geografickou oblast, kterou považují za svou "pravlast", i když na ní v současnosti nemusí žít (např. Arméni a Arménská vysočina).
• Etnická sebeidentifikace: Nejdůležitějším prvkem je subjektivní pocit příslušnosti k dané skupině. Jedinec se sám identifikuje jako člen etnika a je ostatními členy jako takový přijímán.

Subjektivní vs. objektivní pojetí

V akademické debatě existují dva hlavní přístupy k chápání etnicity: 1. Primordialismus: Tento pohled vnímá etnicitu jako hluboce zakořeněnou, přirozenou a téměř neměnnou součást lidské identity, danou původem a krví. Je to "daná" vlastnost. 2. Konstruktivismus (Instrumentalismus): Tento modernější přístup chápe etnicitu jako sociální konstrukt. Etnická identita je proměnlivá, situační a může být jedinci i skupinami strategicky využívána k dosažení politických, sociálních nebo ekonomických cílů. Etnicita není pevně daná, ale je neustále vyjednávána a přetvářena.

📜 Historický vývoj konceptu

Pojem ethnos používali již staří Řekové k označení skupin lidí charakterizovaných společným původem a zvyky, často v kontrastu k sobě samým (Helénům) a "barbarům". V Římské říši se používaly termíny jako gens nebo natio.

Moderní chápání etnika se začalo formovat v 19. století s nástupem nacionalismu v Evropě. V této době se začal klást důraz na jazyk, kulturu a společnou historii jako základ pro formování národních států. Etnikum a národ byly často vnímány jako synonyma.

Ve 20. století, zejména po druhé světové válce a v souvislosti s dekolonizací, se pojem etnikum začal více používat k popisu skupin, které netvoří vlastní stát nebo jsou menšinami v rámci větších státních celků. Antropologie a sociologie začaly zkoumat etnicitu jako dynamický sociální jev, nikoli jako statickou biologickou danost.

🌍 Vztah k jiným pojmům

Pro správné pochopení je klíčové rozlišovat etnikum od příbuzných, ale odlišných konceptů.

Etnikum vs. Národ

• Etnikum je primárně kulturně-sociální skupina. Jeho existence není závislá na státu. Příkladem jsou Kurdové, kteří tvoří velké etnikum rozdělené mezi několik států (Turecko, Irák, Írán, Sýrie).
• Národ je často chápán jako politické společenství, které má svůj vlastní stát nebo o něj usiluje. Národ může být tvořen jedním dominantním etnikem (např. Poláci v Polsku) nebo více etnickými skupinami, které sdílejí společné státní občanství a politickou identitu (např. Švýcaři ve Švýcarsku, kteří mluví německy, francouzsky, italsky a rétorománsky).

Etnikum vs. Rasa

• Etnikum je definováno kulturními charakteristikami (jazyk, zvyky, náboženství).
• Rasa je dnes považována za sociální konstrukt, který byl historicky založen na vnějších fyzických znacích (barva pleti, typ vlasů). Genetické výzkumy ukázaly, že neexistují žádné jasné biologické hranice mezi lidskými "rasami" a že genetická variabilita uvnitř jedné skupiny je často větší než mezi různými skupinami. Spojování etnicity s rasou je chybné a může vést k rasismu.

Etnikum vs. Národnost

Pojem národnost může mít dva hlavní významy: 1. V mnoha zemích (např. v Česku) se používá jako synonymum pro etnickou příslušnost (při sčítání lidu se lze přihlásit k české, moravské, slovenské, romské atd. národnosti). 2. V jiném kontextu (zejména v anglosaském světě, nationality) označuje státní občanství, tedy právní vztah mezi jednotlivcem a státem.

⚙️ Procesy související s etnicitou

Etnicita není statická, ale prochází neustálým vývojem a změnami.

Etnogeneze

Etnogeneze je proces vzniku a formování etnické skupiny. Může jít o dlouhodobý historický proces, kdy se různé kmeny nebo skupiny postupně integrují, vytvářejí společný jazyk, kulturu a identitu. Příkladem může být formování českého etnika v raném středověku.

Asimilace a akulturace

• Asimilace je proces, při kterém menšinová etnická skupina postupně ztrácí svou původní kulturu a identitu a je pohlcena dominantní kulturou. Může být dobrovolná i nucená.
• Akulturace je proces vzájemného kulturního ovlivňování a přebírání kulturních prvků mezi dvěma nebo více etnickými skupinami, které jsou v kontaktu. Na rozdíl od asimilace zde nedochází k úplnému zániku původní kultury.

Etnocentrismus a etnický konflikt

Etnocentrismus je tendence hodnotit jiné kultury a etnické skupiny z perspektivy a měřítek vlastní kultury, která je považována za nadřazenou. V extrémních případech může vést k předsudkům, diskriminaci, xenofobii a etnickým konfliktům. Etnické konflikty, jako byla válka v bývalé Jugoslávii nebo genocida ve Rwandě, jsou tragickým důsledkem politizace a zneužití etnické identity.

💡 Pro laiky

Představte si etnikum jako velký "klub" lidí. Členství v tomto klubu není dáno tím, jaký máte pas (to je státní občanství neboli národnost v právním smyslu), ani barvou pleti (to je rasa, což je dnes překonaný koncept). Členství je dáno tím, že s ostatními členy sdílíte stejné zvyky, mluvíte stejným jazykem, slavíte stejné svátky, jíte podobná jídla a hlavně – cítíte, že k sobě patříte, protože máte společné předky a historii. Například Kurdové jsou etnikum, ale nemají vlastní stát. Žijí v několika různých zemích, ale stále je spojuje jejich unikátní kultura a jazyk. Naopak Švýcaři tvoří jeden politický národ, ale skládají se z několika etnických skupin, které mluví různými jazyky.

Šablona:Aktualizováno