Folklór

Rozbalit box

Obsah boxu

Folklór (z anglického folklore – folk lid, lore vědění, znalost) je souhrnné označení pro specifické projevy kultury, které se spontánně vytvářejí, udržují a šíří v rámci určitého společenství, typicky venkovského nebo městského lidu. Jedná se o komplexní systém tradic, zvyků, uměleckých projevů a znalostí předávaných především ústní formou z generace na generaci. Folklór je živý a proměnlivý organismus, který odráží mentalitu, hodnoty, historii a každodenní život dané komunity. Věda zabývající se studiem folklóru se nazývá folkloristika.

Folklór zahrnuje širokou škálu projevů, od slovních (pohádky, pověsti, písně) přes dramatické (lidové divadlo, tance) a zvykoslovné (obřady, slavnosti) až po materiální (kroje, architektura, řemesla). Jeho klíčovými rysy jsou kolektivnost (není dílem jednoho autora), anonymita (původní tvůrce je neznámý) a variabilita (existence mnoha obměn jednoho díla).

📜 Historie a vývoj pojmu

Ačkoliv lidová kultura existuje od nepaměti, systematický zájem o ni a její sběr se objevil až v období romantismu na přelomu 18. a 19. století. Klíčovou postavou byl německý filozof Johann Gottfried Herder, který v lidové poezii a písních viděl ztělesnění "ducha národa" (Volksgeist) a autentický projev národní identity. Jeho myšlenky inspirovaly vlnu sběratelského nadšení po celé Evropě.

Samotný termín folklore poprvé použil britský starožitník William Thoms v roce 1846 v dopise časopisu The Athenaeum. Navrhl jím nahradit dosavadní nejednotné označení jako "popular antiquities" (lidové starožitnosti) nebo "popular literature" (lidová slovesnost). Nový termín se rychle ujal a rozšířil do mnoha jazyků.

V českých zemích se sběrem lidové slovesnosti proslavili zejména Karel Jaromír Erben (Prostonárodní české písně a říkadla), Božena Němcová (Národní báchorky a pověsti) a František Ladislav Čelakovský (Slovanské národní písně). Jejich práce nebyla jen sběratelská, ale měla i silný národně-obrozenecký význam, neboť dokládala kulturní bohatství a svébytnost českého národa.

Ve 20. století se studium folklóru (folkloristika) profesionalizovalo a stalo se samostatnou vědní disciplínou. Výzkum se posunul od pouhého sběru a klasifikace k analýze funkcí, struktur a kontextů folklorních projevů. Moderní folkloristika se již nezaměřuje pouze na venkovský folklór minulosti, ale zkoumá i současné formy, jako jsou městské legendy, vtipy, fámy nebo dokonce internetové memy a digitální folklór.

⚙️ Charakteristické rysy folklóru

Folklór se od profesionálního umění či vědy liší několika klíčovými vlastnostmi, které definují jeho podstatu.

Oralita (Ústní podání): Základní způsob šíření folklóru je ústní předávání z člověka na člověka, z generace na generaci. Teprve později dochází k jeho písemnému záznamu, který je však vždy jen zachycením jedné konkrétní verze v daném čase.
Kolektivnost: Folklórní dílo není výtvorem jediného autora, ale je formováno a přetvářeno celým společenstvím. Každý, kdo příběh vypráví nebo píseň zpívá, se může stát jeho spolutvůrcem.
Anonymita: V důsledku kolektivního charakteru je původní autor většiny folklorních projevů neznámý. Dílo nepatří jednotlivci, ale celé komunitě.
Variabilita: Jelikož folklór žije v ústním podání, neexistuje jedna jediná "správná" verze. Každé provedení je do jisté míry unikátní, a tak vznikají různé varianty a verze jedné pohádky, písně či pověsti. Tyto varianty se mohou lišit v detailech, ale základní syžet zůstává zachován.
Funkčnost: Folklórní projevy plní v životě společenství konkrétní funkce – mohou sloužit k zábavě, výchově, udržování sociálních norem, provádění rituálů nebo k posilování skupinové identity.
Synkretismus: Mnoho folklorních projevů propojuje více druhů umění. Například lidová píseň spojuje poezii (text) a hudbu, zatímco lidový tanec přidává ještě pohyb a často i dramatický prvek.

🎭 Formy a žánry

Folklór se dělí do několika základních oblastí podle povahy projevů.

🗣️ Slovní folklór (slovesnost)

Tato oblast zahrnuje veškeré ústně tradované texty a je nejstarší a nejbohatší složkou folklóru.

Lidová próza:

   *   Pohádka: Fiktivní vyprávění s nadpřirozenými prvky (kouzelné pohádky), zvířecími hrdiny (zvířecí pohádky) nebo příběhy ze života (novelistické pohádky).
   *   Pověst: Vyprávění vázané na konkrétní místo, osobu nebo historickou událost, které je vypravěčem i posluchači vnímáno jako potenciálně pravdivé. Dělí se na místní, historické, heraldické (o erbech) či démonologické.
   *   Mýtus: Vyprávění o vzniku světa, bozích a hrdinech, které vysvětluje základní otázky lidské existence a přírodní jevy.
   *   Legenda: Příběh ze života svatých, často s náboženským a morálním poselstvím.

Lidová poezie:

   *   Lidová píseň: Nejrozšířenější forma, spojující text s melodií. Dělí se na epické (vyprávějící příběh, např. balady), lyrické (vyjadřující pocity) a obřadní (vázané na konkrétní události jako svatba či sklizeň).
   *   Říkadlo: Krátké, rytmické veršovánky, často spojené s dětskými hrami.

Drobné žánry (parémie):

   *   Přísloví: Krátké, ustálené rčení vyjadřující lidovou moudrost nebo morální ponaučení ("Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.").
   *   Pranostika: Předpověď počasí nebo úrody na základě dlouhodobého pozorování přírody, vázaná na konkrétní dny v kalendáři ("Medardova kápě, čtyřicet dní kape.").
   *   Hádanka: Otázka vyžadující důvtipnou odpověď, založená na metafoře nebo jinotaji.

customs Zvykoslovný folklór

Tato oblast zahrnuje zvyky, obřady a rituály, které strukturují život jednotlivce i celé společnosti.

Výroční zvyky: Vázané na roční cyklus a často spojené s křesťanskými svátky, které však mají starší, pohanské kořeny. Patří sem Masopust, Velikonoce (pletení pomlázky, koledování), pálení čarodějnic, stavění májů, Dožínky nebo Vánoce.
Rodinné obřady: Doprovázejí klíčové životní události. Patří sem zvyky spojené s narozením dítěte a křtinami, svatební obřady (zvyky jako zvaní na svatbu, čepení nevěsty) a pohřební rituály.

💃 Dramatický a taneční folklór

Lidové divadlo: Dramatické hry předváděné amatérskými herci, často během výročních svátků (např. vánoční a velikonoční hry, masopustní průvody masek).
Lidový tanec: Pohybový projev doprovázený hudbou, který má funkci společenskou, obřadní i zábavní. Mezi známé tance patří polka, valčík nebo regionální tance jako slovácký verbuňk (zapsaný na seznamu UNESCO).

🎨 Materiální folklór

Zahrnuje hmotné výtvory lidové kultury, kde se snoubí praktická funkce s estetickým cítěním.

Lidová architektura: Stavby typické pro daný region, využívající místní materiály a techniky (např. roubené chalupy, hrázděné stavby, selské baroko).
Kroj: Tradiční slavnostní oděv, jehož podoba, barvy a výšivky prozrazovaly regionální příslušnost, sociální status i věk nositele.
Lidové umění a řemesla: Výrobky denní potřeby i dekorativní předměty, např. malovaná keramika, dřevořezby, malby na sklo, zdobené perníky nebo kraslice.

🌍 Význam a funkce folklóru

Folklór není jen souborem starých příběhů a zvyků, ale plní v životě společnosti řadu důležitých rolí.

Identifikační funkce: Pomáhá definovat a posilovat pocit sounáležitosti s určitou skupinou (rodinou, obcí, národem).
Vzdělávací a výchovná funkce: Předává znalosti o historii, přírodě a společnosti a zároveň učí morálním hodnotám a žádoucím vzorcům chování.
Sociálně-regulační funkce: Upevňuje společenské normy a tradice a může sloužit jako forma sociální kontroly.
Zábavní a estetická funkce: Poskytuje zábavu, rozptýlení a estetický prožitek.
Inspirativní zdroj: Lidová kultura se stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro profesionální umění. V hudbě z ní čerpali Bedřich Smetana, Antonín Dvořák či Leoš Janáček, v literatuře Karel Jaromír Erben a Božena Němcová, ve výtvarném umění například Mikoláš Aleš.

📱 Současný folklór

Folklór není mrtvým reliktem minulosti, ale neustále se vyvíjí a přizpůsobuje moderní době. Mění se jeho formy i prostředí, ve kterém se šíří.

Městská legenda (Urban legend): Moderní pověsti šířené v městském prostředí, které často reflektují obavy a úzkosti současné společnosti (např. příběhy o únosech, kontaminovaném jídle).
Vtip a anekdota: Krátká humorná vyprávění, která rychle reagují na aktuální politické a společenské dění.
Digitální folklór: Projevy šířené prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Patří sem internetové memy, řetězové e-maily, creepypasty (internetové hororové příběhy) nebo fanouškovská tvorba. Tyto nové formy sdílejí s tradičním folklórem klíčové rysy jako anonymitu, variabilitu a kolektivní šíření.

🧑‍🏫 Pro laiky

Folklór je v podstatě "kultura z lidu". Jsou to všechny ty příběhy, písničky, zvyky, tance a tradice, které si lidé předávají z generace na generaci především ústně, nikoliv z knih nebo oficiálních záznamů. Když vaše babička vypráví pohádku, kterou slyšela od své babičky, nebo když na Velikonoce pletete pomlázku podle starého zvyku, je to živý folklór. Nemá jednoho konkrétního autora, patří celé komunitě a neustále se trochu mění s každým dalším vyprávěním nebo provedením. I moderní věci jako vtipy, které si posíláte s přáteli, nebo internetové memy jsou formou současného folklóru, protože je také tvoří a šíří anonymní kolektiv lidí.

Šablona:Aktualizováno