Florida Panthers

Rozbalit box

Obsah boxu

Florida Panthers
Liga	National Hockey League
Konference	Východní konference
Divize	Atlantická divize
Založeno	1993
Aréna	Amerant Bank Arena
Město	Sunrise, Florida, USA
Barvy	Námořnická modrá, rudá, zlatá, bílá
Trenér	Paul Maurice
Kapitán	Aleksander Barkov
Farmy	Charlotte Checkers (AHL) Florida Everblades (ECHL)
Úspěchy	Stanley Cup – 1x (2024) Presidents' Trophy – 1x (2022) Vítěz konference – 3x (1996, 2023, 2024) Vítěz divize – 4x
Web	[www.nhl.com/panthers]

Florida Panthers (česky Floridští Panteři) je profesionální americký hokejový klub se sídlem v Sunrise, Florida, v metropolitní oblasti Miami. Tým je členem Atlantické divize v Východní konferenci a patří k nejúspěšnějším klubům, které vzešly z expanze NHL v 90. letech.

Klub byl založen v roce 1993 a jeho historie je příběhem dvou naprosto odlišných ér: po prvotním, téměř zázračném úspěchu následovalo téměř dvacetileté období neúspěchů a bezvýznamnosti, které bylo v posledních letech vystřídáno vzestupem mezi absolutní elitu ligy, korunovaným ziskem prvního Stanley Cupu v roce 2024. Název "Panthers" byl zvolen na počest pumy floridské (Florida Panther), ohroženého poddruhu pumy, který je symbolem státu Florida.

⏳ Historie

=== Vznik v "Miami Vice" éře a Hokej na slunci (1992–1995)

Na začátku 90. let se NHL pod vedením komisaře Garyho Bettmana vydala na ambiciózní cestu expanze na netradiční, "slunečné" trhy v USA. V prosinci 1992 byla jedna z expanzních licencí udělena skupině vedené Waynem Huizengou, miliardářem a majitelem videopůjčoven Blockbuster Video, který již vlastnil baseballový tým Florida Marlins a později i tým amerického fotbalu Miami Dolphins. Cena za licenci činila 50 milionů dolarů.

Prvním generálním manažerem se stal Bill Torrey, legendární architekt dynastie New York Islanders z 80. let. Prvním trenérem byl jmenován Roger Neilson. V rozšiřovacím draftu 1993 získal tým několik zkušených veteránů a především brankáře Johna Vanbiesbroucka z New York Rangers, který se okamžitě stal tváří a pilířem nové franšízy.

Panthers vstoupili do ligy v sezóně 1993–94 a okamžitě překonali všechna očekávání. Ačkoliv se do play-off nedostali, zakončili sezónu s 83 body (bilance 33–34–17), což byl do té doby nejlepší výsledek pro expanzní tým v historii NHL. Tým si získal respekt díky svému zodpovědnému a defenzivnímu stylu hry, který byl pro nově vzniklý klub neobvyklý.

=== Rok Krysy: Nečekaná cesta do finále (1996)

Sezóna 1995–96 se stala legendární a definovala identitu klubu na další čtvrtstoletí. Vše začalo 8. října 1995 v úvodním domácím zápase sezóny. Před zápasem vlezla do šatny Panthers krysa, kterou kapitán Scott Mellanby zabil svou hokejkou. Ve stejném zápase pak vstřelil dva góly. Brankář John Vanbiesbrouck tento výkon vtipně označil za "rat trick" (krysí hattrick), což byla slovní hříčka k tradičnímu "hat tricku".

Když se příběh dostal na veřejnost, fanoušci začali po každém gólu Panthers házet na led plastové krysy. Tento rituál se stal fenoménem a symbolem nečekaného úspěchu týmu. Během play-off zaplavily led tisíce krys po každém vítězství.

Tým, který vedl trenér Doug MacLean, se do play-off probojoval ze čtvrtého místa v konferenci. To, co následovalo, byl jeden z největších šoků v historii play-off:

• První kolo: Vyřadili favorizované Boston Bruins 4:1 na zápasy.
• Druhé kolo: V dramatické šestizápasové sérii porazili hvězdami nabitý tým Philadelphia Flyers s Ericem Lindrosem.
• Finále konference: V další sedmizápasové bitvě, kde rozhodoval jediný gól, senzačně vyřadili Pittsburgh Penguins s Mariem Lemieuxem a Jaromírem Jágrem.

Panthers se tak ve své teprve třetí sezóně existence probojovali do finále Stanley Cupu. Jejich pohádková jízda, přezdívaná "Rok Krysy" (The Year of the Rat), však skončila ve finále. Zde narazili na dominantní tým Colorado Avalanche, který je hladce porazil 4:0 na zápasy. Navzdory porážce se tým stal miláčkem celé ligy a jejich úspěch se stal symbolem toho, že i hokej na Floridě může být úspěšný.

=== Dlouhé roky temna a hledání identity (1997–2011)

==== Konec jedné éry a stěhování

Úspěch z roku 1996 se ukázal být krátkodobý. Týmu se nepodařilo na senzační jízdu navázat a v následující sezóně se sice ještě dostal do play-off, ale byl vyřazen hned v prvním kole. Po sezóně 1997–98 opustil klub architekt úspěchu, generální manažer Bill Torrey, a trenér Doug MacLean byl odvolán. Klíčoví hráči, včetně brankářské ikony Johna Vanbiesbroucka, postupně odcházeli a tým se začal propadat.

V roce 1998 se klub přestěhoval z původní Miami Areny do nové, moderní haly v Sunrise, severně od Miami. Současně s tím začalo období, které je považováno za nejhorší v historii klubu. Od sezóny 2000–01 až do roku 2011–12 se Panthers deset sezón v řadě (s výjimkou výluky) neprobojovali do play-off, což byla v té době nejdelší aktivní série v NHL.

==== Éra Pavla Bureho a nestabilita

Jedním z mála světlých bodů tohoto temného období byl příchod ruské superhvězdy Pavel Bure. "Ruská raketa" byla získána z Vancouveru Canucks v lednu 1999 a okamžitě se stala ofenzivním lídrem týmu. Ve dvou po sobě jdoucích sezónách (1999–2000 a 2000–01) získal Maurice "Rocket" Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL, když vstřelil 58 a 59 gólů. I přes jeho individuální genialitu však tým jako celek zůstával slabý a do play-off se nedostal. Bure byl kvůli chronickým problémům s koleny v roce 2002 vyměněn do New York Rangers.

Tuto éru charakterizovala obrovská fluktuace hráčů, trenérů i manažerů. Klub se potýkal s nízkou návštěvností a finančními problémy. V draftech se týmu podařilo získat několik talentovaných hráčů, jako byli obránce Jay Bouwmeester (jednička draftu 2002) a brankář Roberto Luongo, který se stal jedním z nejlepších brankářů ligy. Ani oni však nedokázali tým pozvednout. V roce 2006 provedl tehdejší trenér a generální manažer Jacques Martin kontroverzní výměnu, když poslal Luonga do Vancouveru za útočníka Todda Bertuzziho, což je dodnes považováno za jeden z nejhorších obchodů v historii klubu.

=== Krátký záblesk a návrat do play-off (2011–2015)

Po deseti letech neúspěchů přišel nečekaný obrat. Před sezónou 2011–12 jmenoval generální manažer Dale Tallon novým trenérem Kevina Dineena a přivedl do týmu několik zkušených veteránů, jako byli Tomáš Fleischmann, Kris Versteeg a brankář José Théodore.

Tento nově poskládaný tým, vedený kapitánem Brianem Campbellem, překvapil celou ligu. Poprvé v klubové historii (a dosud naposledy) vyhrál titul v Jihovýchodní divizi a po 12 letech se konečně probojoval do play-off. V prvním kole svedli dramatickou sedmizápasovou bitvu s New Jersey Devils, ale nakonec prohráli, když vítězný gól ve druhém prodloužení sedmého zápasu vstřelil nováček Adam Henrique.

Navzdory tomuto zklamání se zdálo, že se klub konečně odrazil ode dna. Tento úspěch se však ukázal být jen krátkodobým zábleskem. V následujících třech sezónách se tým opět propadl do průměru a do play-off se neprobojoval. Během této doby však vedení položilo základy budoucí dynastie, když v draftech získalo své budoucí superhvězdy – finského centra Aleksandera Barkova (2. celkově, 2013) a kanadského obránce Aarona Ekblada (1. celkově, 2014).

=== Éra Barkova a Jágra a postupný vzestup (2015–2020)

==== Příchod legendy a nová identita

V únoru 2015 provedl generální manažer Dale Tallon překvapivý, ale geniální tah, když získal z New Jersey Devils 43letou českou legendu, Jaromíra Jágra. Ačkoliv se původně očekávalo, že půjde jen o krátkodobou výpomoc, Jágrův příchod měl na mladý tým obrovský dopad.

Jágr byl okamžitě zařazen do formace k mladým hvězdám, Aleksanderu Barkovovi a Jonathanu Huberdeauovi. Toto spojení fungovalo dokonale. Jágr se stal mentorem pro oba mladíky, učil je profesionálnímu přístupu a etice, a zároveň na ledě stále dominoval. Tato formace se stala jednou z nejlepších v lize a pomohla nastartovat novou, úspěšnější éru.

V sezóně 2015–16 tento tým, doplněný o vracejícího se brankáře Roberta Luonga, zažil do té doby nejlepší základní část v historii. S Jágrem jako nejproduktivnějším hráčem (66 bodů v 44 letech) a s Barkovem, který se vyvinul v elitního obousměrného centra, tým vyhrál Atlantickou divizi a získal 103 bodů. V play-off však přišlo zklamání, když v prvním kole podlehli v šesti zápasech New York Islanders.

==== Stagnace a příchod Bobrovského

Po úspěšné sezóně s Jágrem následovalo opět období stagnace. Jágr po sezóně 2016–17 odešel a tým se několik let potýkal s nekonzistentními výkony, ačkoliv se jádro Barkov, Huberdeau a Ekblad nadále zlepšovalo. V roce 2017 koupil klub nový majitel Vincent Viola, který přinesl finanční stabilitu a ambici vybudovat vítězný tým.

V létě 2019 se klub rozhodl pro masivní investici, když na trhu s volnými hráči podepsal sedmiletou smlouvu na 70 milionů dolarů s ruským brankářem Sergejem Bobrovským, dvojnásobným vítězem Vezina Trophy. Spolu s ním přišel i zkušený trenér Joel Quenneville, trojnásobný vítěz Stanley Cupu s Chicagem Blackhawks.

Tyto kroky měly tým okamžitě posunout mezi favority. Přestože se herní projev zlepšil, v "covidových" play-off letech 2020 a 2021 tým nedokázal přejít přes první kolo, když v obou případech podlehl svému státnímu rivalovi, Tampa Bay Lightning. Na začátku sezóny 2021–22 byl navíc trenér Quenneville nucen rezignovat kvůli své roli v sexuálním skandálu v organizaci Chicaga Blackhawks z roku 2010. Vedení týmu se rozhodlo pro další radikální změnu, která konečně přinesla kýžený úspěch.

⭐ Vzestup na vrchol a první Stanley Cup (2021–současnost)

=== Prezidentská trofej a generační trejd

Po rezignaci Joela Quennevilla převzal tým dočasný trenér Andrew Brunette a pod jeho vedením odehráli Panthers nejlepší základní část v historii. V sezóně 2021–22 tým naprosto dominoval. Získal Presidents' Trophy pro nejlepší tým ligy s 122 body a stal se nejofenzivnějším týmem v éře platových stropů. Jonathan Huberdeau vyhrál kanadské bodování s 115 body a stal se nejlepším nahrávačem ligy. V play-off se týmu konečně podařilo po 26 letech vyhrát sérii, když v prvním kole vyřadil Washington Capitals. Ve druhém kole však byli hladce poraženi 0:4 na zápasy rivalem z Tampy Bay.

Po tomto zklamání udělal nový generální manažer Bill Zito jeden z nejodvážnějších a největších obchodů v moderní historii NHL. V létě 2022 vyměnil historicky nejproduktivnějšího hráče klubu, Jonathana Huberdeaua, a obránce MacKenzieho Weegara do Calgary Flames za mladého, nesmírně fyzického a produktivního křídelníka Matthewa Tkachuka. Spolu s Tkachukem přišel na lavičku i zkušený a respektovaný trenér Paul Maurice.

=== Nečekaná cesta do finále (2023)

Tkachukův příchod kompletně změnil identitu týmu. Z ofenzivně laděného celku se stal fyzicky dominantní, houževnatý a pro soupeře nesmírně nepříjemný tým. V sezóně 2022–23 se do play-off probojovali na poslední chvíli z pozice divoké karty.

V play-off však předvedli jízdu, která šokovala hokejový svět. Jako absolutní outsider:

• V prvním kole vyřadili historicky nejlepší tým základní části, Boston Bruins, když otočili sérii z 1:3 na 4:3 a vítězný gól vstřelili v prodloužení sedmého zápasu.
• Ve druhém kole porazili Toronto Maple Leafs 4:1.
• Ve finále konference smetli 4:0 Carolina Hurricanes, přičemž všechny čtyři zápasy skončily rozdílem jediného gólu a Tkachuk vstřelil tři vítězné góly, z toho dva v prodloužení.

Tým se tak podruhé v historii probojoval do finále Stanley Cupu. Zde však, i kvůli zraněním klíčových hráčů Tkachuka a Ekblada, nestačili na Vegas Golden Knights a prohráli 1:4 na zápasy.

=== Vykoupení: První Stanley Cup (2024)

Poučeni z prohry ve finále se Panthers vrátili v sezóně 2023–24 ještě silnější. Vyhráli svou divizi a do play-off vstupovali jako jeden z favoritů. Jejich cesta byla odplatou za předchozí neúspěchy:

• V prvním kole vyřadili svého rivala Tampa Bay Lightning.
• Ve druhém kole porazili Boston Bruins.
• Ve finále konference si poradili s New York Rangers.

Ve finále Stanley Cupu se střetli s Edmonton Oilers. Panthers se rychle dostali do vedení 3:0 na zápasy a zdálo se, že je rozhodnuto. Oilers však předvedli historický comeback, vyhráli tři následující zápasy a vynutili si rozhodující sedmý zápas na Floridě. V neuvěřitelně napínavém a nervózním zápase Panthers zvítězili 2:1 a 24. června 2024 získali svůj první Stanley Cup v historii. Kapitán Aleksander Barkov, který v téže sezóně získal i Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka, zvedl pohár nad hlavu. Conn Smythe Trophy získal kapitán Edmontonu Connor McDavid, což bylo poprvé od roku 2003, kdy trofej obdržel hráč poraženého týmu.

💡 Pro laiky

Představte si, že na pláži plné surfařů a turistů založíte lyžařský klub. To byli Florida Panthers. V hokejově netradičním prostředí dokázali hned ve své třetí sezóně (1996) zázrak a dostali se až do velkého finále. Proslavili se tím, že fanoušci na led házeli plastové krysy, což se stalo jejich symbolem. Finále sice prohráli, ale stali se miláčky publika.

Po tomto úspěchu ale přišlo dvacet let trápení. Byli jedním z nejhorších týmů, nikdo na ně nechodil a zdálo se, že jsou bezvýznamní. Vše se změnilo, když začali draftovat mladé talenty jako Aleksander Barkov a přišla jim na výpomoc i česká legenda Jaromír Jágr, který je naučil, jak být profesionály.

Tým se pomalu, ale jistě, začal zvedat. Klíčový byl příchod Matthewa Tkachuka, který z nich udělal nesmírně fyzický a nepříjemný tým, proti kterému nikdo nechtěl hrát. V roce 2023 se opět nečekaně dostali do finále, ale znovu prohráli.

Nevzdali se a o rok později, v roce 2024, se vrátili ještě silnější. Ve finále vedli už 3:0 na zápasy, ale soupeř neuvěřitelně vyrovnal na 3:3. V rozhodujícím, nervy drásajícím sedmém zápase ale dokázali vyhrát a získali svůj historicky první Stanley Cup. Z outsiderů a "lyžařů na pláži" se stali šampioni.

🏒 Česká a slovenská stopa

Češi a Slováci hráli v historii Panthers velmi významnou roli.

• Jaromír Jágr (🇨🇿): Jeho příchod v roce 2015 je považován za klíčový moment, který pomohl zformovat vítěznou kulturu a mentoroval budoucí hvězdy.
• Pavel Bure (🇷🇺): Ačkoliv Rus, jeho éra na přelomu tisíciletí byla jedním z mála světlých bodů v temném období.
• Tomáš Vokoun (🇨🇿): Dlouholetá brankářská jednička a opora týmu v letech 2007–2011.
• Radek Dvořák (🇨🇿): V klubu odehrál nejvíce zápasů z českých hráčů a působil zde ve dvou etapách.
• Tomáš Fleischmann (🇨🇿): Klíčový útočník týmu, který v roce 2012 vyhrál divizní titul.
• Radko Gudas (🇨🇿): "Řezník", jehož nekompromisní a tvrdý styl hry byl symbolem týmu, který se v letech 2023 a 2024 probojoval do finále. Byl klíčovou postavou v zisku Stanley Cupu 2024.
• Slovenská stopa: Ze slovenských hráčů v klubu působili obránci Róbert Švehla (jeden z prvních kapitánů) a Branislav Mezei.

📈 Statistiky a rekordy

🏆 Týmové úspěchy

• Stanley Cup: 1x (2024)
• Presidents' Trophy: 1x (2021–22)
• Vítěz Východní konference: 3x (1996, 2023, 2024)
• Vítěz divize: 4x (2011–12, 2015–16, 2021–22, 2023-24)

📊 Kariérní lídři

Hráč	Post	Zápasy	Góly	Asistence	Body	P/Z
Aleksander Barkov	C	737	266	445	711	0.97
Jonathan Huberdeau	LW	671	198	415	613	0.91
Olli Jokinen	C	567	188	231	419	0.74
Scott Mellanby	RW	552	157	197	354	0.64
Aaron Ekblad	D	676	115	233	348	0.52

Statistiky jsou aktuální k začátku sezóny 2024–25.

🔗 Externí odkazy

• Oficiální webové stránky Florida Panthers
• Florida Panthers na Hockey-Reference.com - Kompletní statistiky