Christopher Marlowe

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - spisovatel Christopher Marlowe (pokřtěn 26. února 1564 – 30. května 1593), přezdívaný také Kit Marlowe, byl anglický dramatik, básník a překladatel alžbětinské éry. Patřil k nejvýznamnějším představitelům alžbětinského divadla a je považován za předchůdce a velkého inspirátora Williama Shakespeara. Proslul svými hrami plnými hrdinských, avšak tragických postav, a svým mistrovským užitím blankversu. Jeho život byl stejně dramatický jako jeho hry – byl plný spekulací o jeho špionážní činnosti, obvinění z ateismu a zakončený záhadnou smrtí v pouhých 29 letech.

📜 Život a kariéra

🎓 Raná léta a vzdělání

Christopher Marlowe se narodil v Canterbury v Anglii jako syn ševce Johna Marlowa a jeho ženy Catherine. Přesné datum jeho narození není známo, ale byl pokřtěn 26. února 1564, což naznačuje, že se narodil jen několik dní před svým slavnějším současníkem, Williamem Shakespearem.

Díky stipendiu mohl navštěvovat prestižní The King's School v Canterbury a později studoval na Corpus Christi College na Univerzitě v Cambridge, kde v roce 1584 získal titul bakaláře umění. Jeho studium pokračovalo, ale v roce 1587 mu univerzita chtěla odepřít titul magistra umění kvůli jeho častým a dlouhým absencím a podezření, že se chystá přestoupit ke katolicismu a studovat v Remeši. Zasáhla však Královská tajná rada (Privy Council), která univerzitě zaslala dopis, v němž Marlowa chválila za jeho věrnou službu královně Alžbětě I.. Titul mu byl následně udělen. Tato epizoda je hlavním důkazem podporujícím teorie o jeho zapojení do špionáže.

🕵️ Špionážní činnost

Marlowův život je neodmyslitelně spjat s podezřením, že pracoval jako tajný agent pro sira Francise Walsinghama, šéfa tajné služby královny Alžběty I. Jeho časté cesty na kontinent, kontakty s podezřelými osobami a zásah Královské tajné rady při jeho promoci naznačují, že mohl být zapojen do sledování anglických katolických exulantů, kteří usilovali o svržení protestantské monarchie.

Jeho činnost ho pravděpodobně přivedla do nebezpečného podsvětí plného intrik, dvojitých agentů a politických spiknutí, což se později odrazilo i v tématech jeho her, jako jsou moc, zrada a manipulace.

🎭 Dramatická tvorba v Londýně

Po odchodu z Cambridge se Marlowe přestěhoval do Londýna a rychle se proslavil jako dramatik. Jeho první velký úspěch, dvoudílná hra Tamerlán Veliký (Tamburlaine the Great, kolem 1587), ohromila londýnské publikum svým energickým blankversem, epickým rozsahem a postavou nezastavitelného dobyvatele. Hra definovala nový standard pro alžbětinskou tragédii.

Následovaly další úspěšné hry, které upevnily jeho pověst předního dramatika své doby. Psal především pro divadelní společnost Admiral's Men, jejíž hvězdný herec, Edward Alleyn, ztvárnil mnoho jeho hlavních hrdinů. Marlowův styl, známý jako "Marlowe's mighty line" (Marlowův mocný verš), se stal vzorem pro mnoho dalších dramatiků, včetně mladého Shakespeara.

✝️ Obvinění z ateismu a kacířství

Marlowe měl pověst nebezpečného intelektuála, který zpochybňoval náboženské i společenské normy. Byl otevřeně kritický k náboženství a údajně pronášel kacířské a ateistické myšlenky. Jeho přítel a kolega dramatik Thomas Kyd byl v roce 1593 zatčen a mučen kvůli podezření z autorství kacířských textů nalezených v jeho bytě. Kyd pod nátlakem tvrdil, že texty patřily Marlowovi.

Krátce nato byl vydán zatykač i na Marlowa. Byl předvolán před Královskou tajnou radu, ale nebyl uvězněn a bylo mu nařízeno, aby se denně hlásil. Než však mohlo dojít k plnému vyšetření, byl Marlowe zabit.

⚔️ Smrt a její okolnosti

🔪 Oficiální verze

Dne 30. května 1593 strávil Christopher Marlowe den v domě Eleanor Bull v Deptfordu ve společnosti tří mužů: Ingrama Frizera, Nicholase Skerese a Roberta Poleyho. Všichni tři měli vazby na svět špionáže a londýnské podsvětí.

Podle zprávy koronera, která byla objevena až v roce 1925, se po večeři muži pohádali o placení účtu (tzv. "the reckoning"). Marlowe údajně ležel na posteli, vstal, sebral Frizerovu dýku a dvakrát ho bodl do hlavy. Frizer se v sebeobraně otočil, vytrhl Marlowovi dýku a vrazil mu ji nad pravé oko, čímž ho na místě usmrtil. Frizer byl později omilostněn s odůvodněním, že jednal v sebeobraně.

🤔 Konspirační teorie

Oficiální verze Marlowovy smrti je mnohými badateli zpochybňována. Podezřelé je především to, že všichni přítomní muži byli spojeni se špionážní sítí a mocnými patrony. Existuje několik hlavních teorií:

Politická vražda: Marlowe mohl být umlčen, protože věděl příliš mnoho o tajných operacích nebo o vlivných lidech u dvora. Jeho obvinění z ateismu mohlo být jen záminkou k jeho odstranění.
Předstíraná smrt: Někteří se domnívají, že jeho smrt byla zinscenována, aby mohl uniknout téměř jistému soudu a popravě za kacířství. Podle této teorie mohl uprchnout na kontinent a pokračovat v psaní pod pseudonymem.
Marlowiánská teorie: Nejradikálnější teorie tvrdí, že Marlowe svou smrt pouze předstíral a následně psal hry pod jménem William Shakespeare. Tato teorie je však většinou literárních historiků odmítána.

✍️ Dílo

Marlowovo dramatické dílo, ač vytvořené během krátké kariéry pouhých šesti let, mělo obrovský dopad na anglické divadlo.

🎭 Hry

Tamerlán Veliký (Tamburlaine the Great, asi 1587–1588): Dvoudílná epická hra o pastevci, který se díky své nezměrné ctižádosti a brutalitě stane nejmocnějším vládcem světa.
Doktor Faustus (The Tragical History of the Life and Death of Doctor Faustus, asi 1589 nebo 1592): Nejslavnější Marlowova hra. Příběh učence, který prodá svou duši ďáblu výměnou za nadlidské vědomosti a moc.
Maltský žid (The Jew of Malta, asi 1589): Kontroverzní hra o pomstě bohatého židovského kupce Barabáše. Postava inspirovala Shakespearova Shylocka v Kupci benátském.
Edward II. (Edward II, asi 1592): Historická hra o anglickém králi, jehož vztah s jeho favoritem Piersm Gavestonem vede k jeho pádu a brutální smrti. Je považována za vrchol Marlowovy dramatické techniky.
Masakr v Paříži (The Massacre at Paris, asi 1593): Krátká a syrová hra zobrazující události Bartolomějské noci ve Francii.
Dido, královna kartáginská (Dido, Queen of Carthage, asi 1586, spoluautor pravděpodobně Thomas Nashe): Raná hra založená na Vergiliově eposu Aeneis.

📜 Poezie

Hero a Leander (Hero and Leander, publikováno 1598): Nedokončená epická báseň na motivy antické báje, kterou po Marlowově smrti dokončil George Chapman.
Vášnivý pastýř své lásce (The Passionate Shepherd to His Love): Jedna z nejznámějších lyrických básní anglické renesance, která inspirovala mnoho odpovědí, včetně té od sira Waltera Raleigha.

✒️ Překlady

Marlowe byl také talentovaný překladatel. Přeložil Ovidiovy Amores (Lásky) a první knihu Lucanova eposu Pharsalia (Farsalské pole).

🎨 Styl a témata

Marlowe revolucionizoval alžbětinské drama. Jeho klíčovým přínosem bylo mistrovské využití blankversu (nerýmovaného jambického pentametru), který povýšil z monotónního verše na silný a flexibilní nástroj dramatického výrazu. Jeho verš je energický, zvučný a plný rétorické síly.

Jeho hry se soustředí na postavy, které překračují hranice lidských možností a společenských norem. Jeho protagonisté jsou často poháněni obrovskou ctižádostí (Tamerlán), touhou po vědění (Faustus) nebo nenasytnou chamtivostí (Barabáš). Jsou to titánské postavy, které se vzpírají bohu i osudu, ale nakonec podléhají tragickému pádu. Mezi další častá témata patří moc, náboženství, pokrytectví, zrada a povaha zla.

🏛️ Odkaz a vliv

Christopher Marlowe je považován za nejdůležitějšího anglického dramatika před Shakespearem. Jeho vliv na Shakespeara je patrný v mnoha ohledech – od použití blankversu přes témata až po přímé citace a narážky. Například Shakespearova hra Jak se vám líbí obsahuje citát z Marlowovy básně Hero a Leander.

Marlowe zůstává fascinující postavou nejen pro své dílo, ale i pro svůj bouřlivý život a záhadnou smrt. Jeho odkaz žije v jeho hrách, které jsou dodnes uváděny na jevištích po celém světě a inspirují umělce, spisovatele i filmaře.

🧐 Pro laiky

Alžbětinské divadlo: Jedná se o divadelní produkci v Anglii za vlády královny Alžběty I. (1558–1603). Divadla byla často otevřené arény (jako Shakespearův Globe), hrálo se za denního světla a všechny ženské role hráli mladí chlapci. Bylo to velmi populární a živé umění pro všechny společenské vrstvy.
Blankvers (Blank verse): Básnický verš, který nemá rým, ale má pevný rytmus. V angličtině je to nejčastěji pětistopý jamb (deset slabik se střídáním nepřízvučné a přízvučné slabiky: da-DUM da-DUM da-DUM da-DUM da-DUM). Marlowe tento verš zdokonalil a učinil z něj standard pro anglické drama. Zní přirozeněji než rýmovaný verš, ale stále je poetický.
Špionáž v 16. století: V době Alžběty I. byla Anglie v neustálém ohrožení ze strany katolických mocností, jako bylo Španělsko. Královnina tajná služba, vedená sirem Francisem Walsinghamem, proto aktivně nasazovala agenty po celé Evropě, aby odhalovali spiknutí proti královně. Tito špioni často operovali v nebezpečném prostředí intrik a zrady, kde nikdo nemohl nikomu věřit.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025