Che Guevara
Obsah boxu
| Ernesto "Che" Guevara | |
|---|---|
 | |
| Portrétní fotografie Che Guevary od Alberta Kordy, známá jako Guerrillero Heroico (1960) | |
| Datum narození | 14. června 1928 |
| Místo narození | Rosario, Argentina |
| Národnost | argentinská, kubánská |
| Povolání | Lékař, revolucionář, politik, spisovatel, vojenský teoretik |
Ernesto "Che" Guevara (celým jménem Ernesto Guevara de la Serna; * 14. června 1928, Rosario, Argentina – † 9. října 1967, La Higuera, Bolívie) byl argentinský marxistický revolucionář, lékař, spisovatel, diplomat, vojenský teoretik a jedna z klíčových postav kubánské revoluce. Jeho stylizovaná tvář se stala celosvětovým symbolem revolty, antiimperialismu a levicového hnutí, ale zároveň je vnímán jako kontroverzní postava zodpovědná za politické represe a popravy.
Po absolvování studia medicíny se Guevara vydal na cesty po Jižní Americe, které radikálně změnily jeho pohled na svět. Chudoba, hlad a nemoci, kterých byl svědkem, ho přesvědčily, že jediným řešením nerovností v regionu je ozbrojená revoluce. V Mexiku se setkal s Fidelem a Raúlem Castrovými a připojil se k jejich Hnutí 26. července. Jako velitel (comandante) hrál klíčovou roli v partyzánské válce, která svrhla kubánského diktátora Fulgencia Batistu v roce 1959.
Po vítězství revoluce zastával několik významných funkcí v nové kubánské vládě, včetně prezidenta Národní banky a ministra průmyslu. Byl také hlavní postavou při formování revolučních milicí a dohlížel na popravy osob odsouzených jako váleční zločinci. V roce 1965 opustil Kubu, aby se pokusil vyvolat revoluce v jiných částech světa, nejprve neúspěšně v Kongu a poté v Bolívii, kde byl zajat bolivijskou armádou s podporou CIA a následně popraven.
📜 Životopis
👶 Dětství a mládí
Ernesto Guevara de la Serna se narodil v Rosariu v Argentině do rodiny ze střední třídy se španělskými a irskými kořeny. Byl nejstarším z pěti dětí. Jeho otec, Ernesto Guevara Lynch, byl stavební podnikatel. Již v raném dětství mu bylo diagnostikováno těžké astma, které ho trápilo po celý život, ale zároveň ho vedlo k houževnatosti a zájmu o sporty jako plavání, fotbal a ragby.
Jeho rodina byla politicky levicově orientovaná a v jejich domě se často diskutovalo o politice. Během španělské občanské války rodina podporovala republikány. Guevara byl vášnivým čtenářem, zajímal se o díla Marxe, Engelse, Freuda a Lenina, ale také o poezii, zejména Pabla Nerudy. V roce 1948 nastoupil na studium medicíny na Univerzitě v Buenos Aires.
🏍️ Cesty na motocyklu
Během studií podnikl Guevara dvě zásadní cesty, které formovaly jeho politické přesvědčení. První cestu podnikl v roce 1950 sám na kole s přimontovaným motorem, kdy projel severní Argentinu.
Druhá, mnohem delší a slavnější cesta, začala v roce 1952. Spolu se svým přítelem, biochemikem Albertem Granadem, se vydal na starém motocyklu Norton 500, přezdívaném La Poderosa II (Mocná II), na devítiměsíční pouť po Jižní Americe. Cestovali přes Chile, Peru, Kolumbie a Venezuelu. Během cesty byl Guevara konfrontován s drsnou realitou chudoby, vykořisťování dělníků v měděných dolech, bídou domorodých komunit a nerovností. Zvláště silný dojem na něj zanechal pobyt v kolonii malomocných v San Pablu v Peru, kde se s pacienty stýkal bez rukavic, čímž si získal jejich respekt. Tyto zážitky ho utvrdily v přesvědčení, že Jižní Amerika je jediný kontinent, jehož problémy lze řešit pouze celokontinentální revolucí. Své zážitky z této cesty zaznamenal v deníku, který byl později publikován pod názvem Motocyklové deníky.
🇬🇹 Guatemala a radikalizace
Po dokončení studií medicíny v roce 1953 se Guevara vydal na další cestu, tentokrát přes Bolívii, Peru, Ekvádor, Panamu, Kostariku, Nikaraguu a Honduras až do Guatemaly. Zde byl svědkem snah demokraticky zvoleného prezidenta Jacoba Árbenze Guzmána o provedení agrární reformy, která ohrožovala zájmy americké společnosti United Fruit Company.
V roce 1954 zorganizovala CIA státní převrat, který Árbenze svrhl a nastolil pravicovou vojenskou diktaturu. Guevara se neúspěšně pokoušel zapojit do ozbrojeného odporu. Tato zkušenost pro něj byla klíčová – definitivně ho přesvědčila o agresivním imperialismu Spojených států a o tom, že jedinou cestou k sociální spravedlnosti je ozbrojený boj a socialismus. Právě v Guatemale získal svou přezdívku "Che", což je v argentinské španělštině běžné citoslovce, které používal v konverzaci.
🇨🇺 Kubánská revoluce
Po převratu v Guatemale uprchl Guevara do Mexika, kde se v Mexico City živil jako lékař. V červnu 1955 se zde seznámil s Raúlem Castrem, který ho později představil svému bratrovi Fidelovi. Castro v té době organizoval revoluční skupinu Hnutí 26. července s cílem svrhnout kubánského diktátora Fulgencia Batistu. Guevara byl okamžitě nadšen Castrovým plánem a přidal se jako lékař výpravy.
V prosinci 1956 se 82 revolucionářů, včetně Che Guevary a bratrů Castrových, vylodilo z jachty Granma na pobřeží Kuby. Většina z nich byla brzy zabita nebo zajata Batistovou armádou. Přežila jen malá skupina, která se uchýlila do pohoří Sierra Maestra, odkud zahájila partyzánskou válku. Guevara se brzy projevil jako vynikající a nekompromisní velitel. Byl povýšen na comandante, což byla nejvyšší hodnost v povstalecké armádě. Vedl několik klíčových bitev, z nichž nejvýznamnější byla bitva o Santa Clara na konci roku 1958, jejíž vítězství otevřelo cestu do Havany a vedlo k Batistovu útěku ze země 1. ledna 1959.
🏛️ Ve vládě na Kubě
Po vítězství revoluce se Che Guevara stal jedním z nejvlivnějších mužů na Kubě. Získal kubánské občanství a zastával řadu klíčových pozic. Působil jako velitel pevnosti La Cabaña, kde předsedal revolučním tribunálům, které soudily a popravovaly představitele Batistova režimu, včetně policistů a politiků obviněných z válečných zločinů. Počet popravených pod jeho dohledem je předmětem sporů, odhady se pohybují od několika desítek po několik stovek.
Později byl jmenován prezidentem Národní banky a následně ministrem průmyslu. V těchto rolích se snažil o diverzifikaci kubánské ekonomiky, snížení závislosti na cukru a navázání obchodních vztahů se zeměmi Východního bloku. Byl klíčovou postavou při prosazování agrární reformy a znárodňování. Jeho ekonomické reformy, zaměřené na rychlou industrializaci a centrální plánování, však nebyly příliš úspěšné. Jako diplomat cestoval po světě a reprezentoval Kubu v OSN i v zemích třetího světa.
🌍 Revoluční snahy ve světě
Guevara byl zastáncem "exportu revoluce" a věřil, že je třeba vytvořit "mnoho Vietnamů", aby se oslabil americký imperialismus. Jeho radikální postoje a kritika Sovětského svazu za jeho podle něj nedostatečně revoluční politiku ho postupně odcizily od umírněnějšího křídla kubánského vedení.
V roce 1965 náhle zmizel z veřejného života. V dopise na rozloučenou Fidelu Castrovi se vzdal všech svých funkcí i kubánského občanství a oznámil svůj odchod do zahraničí, aby pokračoval v revolučním boji. Nejprve odjel do Konga, kde se pokusil vést povstalce proti Mobutovu režimu. Mise však skončila naprostým neúspěchem kvůli neorganizovanosti místních sil, vnitřním sporům a nedostatku disciplíny.
🇧🇴 Bolívie a smrt
Po neúspěchu v Africe se Guevara tajně vrátil na Kubu a začal připravovat svou poslední revoluční misi v Bolívii. Věřil, že geografická poloha Bolívie v srdci Jižní Ameriky je ideální pro rozpoutání kontinentální revoluce. Na konci roku 1966 dorazil do Bolívie v přestrojení a založil malou partyzánskou skupinu.
Jeho bolivijská kampaň však byla od počátku provázena problémy. Nepodařilo se mu získat podporu místních rolníků, kteří byli nedůvěřiví k cizincům, a bolivijská komunistická strana mu odmítla poskytnout pomoc. Jeho skupina byla brzy izolována a pronásledována bolivijskou armádou, která byla vycvičena a podporována americkými speciálními jednotkami a CIA.
8. října 1967 byla jeho skupina obklíčena a po krátkém boji byl zraněný Guevara zajat. Byl převezen do nedaleké vesnice La Higuera a uvězněn ve školní budově. Následujícího dne, 9. října 1967, dal bolivijský prezident René Barrientos rozkaz k jeho popravě. Exekuci vykonal seržant Mario Terán. Po smrti mu byly amputovány ruce jako důkaz totožnosti a jeho tělo bylo pohřbeno v neoznačeném hrobě poblíž letiště ve městě Vallegrande. V roce 1997 byly jeho ostatky nalezeny, exhumovány a převezeny na Kubu, kde byly s poctami uloženy v mauzoleu ve městě Santa Clara.
思想 Ideologie a myšlení
Che Guevara byl oddaným marxistou-leninistou, ale jeho myšlení bylo ovlivněno i dalšími proudy, včetně maoismu. Jeho klíčové teoretické příspěvky se týkaly především revoluční strategie a role jednotlivce v budování socialismu.
- Teorie Foco (ohniska): Guevara rozvinul teorii, podle níž není nutné čekat, až se plně vyvinou všechny objektivní podmínky pro revoluci. Malá, odhodlaná skupina partyzánských bojovníků (foco) může podle něj vytvořit subjektivní podmínky a svým příkladem strhnout masy k povstání. Tuto teorii popsal ve své knize Partyzánská válka.
- Nový člověk (Hombre Nuevo): Guevara věřil, že pro vybudování komunistické společnosti je nutné vytvořit "nového člověka". Tento nový člověk by neměl být motivován materiálními pobídkami, ale morálními a etickými hodnotami, jako je altruismus, solidarita a obětavost pro kolektiv. Měl to být člověk oproštěný od sobectví a individualismu kapitalistické společnosti.
- Antiimperialismus: Ústředním bodem jeho ideologie byl nesmiřitelný boj proti imperialismu, zejména proti tomu americkému. Věřil, že země třetího světa se musí sjednotit a vést ozbrojený boj, aby se vymanily z ekonomického a politického područí velmocí.
🌟 Odkaz a kontroverze
Odkaz Che Guevary je mimořádně rozporuplný a polarizující. Pro mnoho lidí po celém světě, zejména pro levicově orientované aktivisty a mladé lidi, zůstává ikonou revoluce, boje za sociální spravedlnost, odhodlání a obětování se pro vyšší ideály. Jeho portrét Guerrillero Heroico, pořízený fotografem Albertem Kordou, se stal jedním z nejreprodukovanějších obrazů v historii a symbolem vzpoury.
Na druhé straně je Guevara ostře kritizován svými odpůrci a oběťmi kubánského režimu. Je obviňován z krutosti, fanatismu a autoritářství. Kritici poukazují na jeho roli při popravách v pevnosti La Cabaña, na jeho podíl na zřizování prvních kubánských pracovních táborů (UMAP) a na neúspěch jeho ekonomických politik. Pro kubánské exulanty a disidenty je symbolem totalitní ideologie, která na Kubě zničila demokracii a svobodu.
Jeho život a odkaz jsou předmětem nesčetných knih, filmů a dokumentů, které odrážejí tento dvojí pohled – od nekritické glorifikace až po naprosté odsouzení.
🧑🏫 Pro laiky
- Marxismus-leninismus: Politická a ekonomická teorie, která vychází z myšlenek Karla Marxe a Vladimira Lenina. Jejím cílem je svržení kapitalismu prostřednictvím revoluce a nastolení beztřídní, komunistické společnosti řízené komunistickou stranou.
- Guerrillová válka (partyzánská válka): Způsob boje, kdy malé, pohyblivé skupiny nepravidelných vojáků (partyzánů) útočí na větší a méně pohyblivou armádu. Často využívají moment překvapení, sabotáže a znalost terénu.
- Imperialismus: Politika státu, který se snaží rozšířit svou moc a vliv na úkor jiných zemí, například vojenskou silou, ekonomickým nátlakem nebo politickou nadvládou. Che Guevara bojoval proti tomu, co vnímal jako imperialismus USA v Latinské Americe.
- Foco teorie: Revoluční strategie, podle které může malá skupina odhodlaných partyzánů ("foco" neboli ohnisko) zahájit revoluci i v zemi, kde pro ni ještě nejsou plně zralé podmínky. Jejich akce mají inspirovat a mobilizovat širší masy obyvatelstva.
- Studená válka: Období politického a vojenského napětí mezi USA a jejich spojenci na jedné straně a Sovětským svazem a jeho spojenci na straně druhé (přibližně 1947–1991). Kubánská revoluce byla jednou z klíčových událostí této éry.