Carol Vadnais

Carol Vadnais
Celé jméno	Carol Marcel Vadnais
Datum narození	25. září 1945
Místo narození	Montréal, Quebec, Kanada
Datum úmrtí	31. srpna 2014
Místo úmrtí	Laval, Quebec, Kanada
Státní příslušnost
Povolání	lední hokejista, hokejový trenér
Aktivní od	1966
Aktivní do	1983
Výška	185 cm
Váha	86 kg

Carol Vadnais byl kanadský profesionální lední hokejista a později hokejový trenér, který v rámci NHL odehrál celkem 17 sezón. Nastupoval na pozici obránce a vyznačoval se vysoce fyzickým herním stylem, pro který v základní části nasbíral přes 1800 trestných minut, a zároveň výraznou schopností ofenzivní podpory mužstva. Během své profesionální kariéry vyhrál dvakrát Stanley Cup, a to v ročnících 1968 a 1972.

Své dlouhodobé působení v NHL rozložil mezi pět profesionálních organizací: Montreal Canadiens, Oakland Seals / California Golden Seals, Boston Bruins, New York Rangers a New Jersey Devils. Po definitivním ukončení aktivní hráčské kariéry na ledě se začal věnovat trenérské profesi a pracoval mimo jiné jako asistent hlavního trenéra u prvního týmu New York Rangers. Celkově ve svém životopise v základní části ligy nashromáždil 1087 odehraných utkání, v nichž docílil celkem 587 kanadských bodů a 169 vstřelených branek.

👤 Životopis a mládežnické roky

Carol Marcel Vadnais se narodil 25. září 1945 v kanadském městě Montréal v provincii Quebec. S organizovaným hokejem začínal na městských mládežnických turnajích a v nižších dorosteneckých divizích. Zásadním faktem z jeho rané kariéry je skutečnost, že na rozdíl od většiny obránců ze své éry strávil podstatnou část svého herního vývoje jako ryzí útočník na křídle.

Své zásadní mládežnické sezóny odehrál na začátku šedesátých let v klubu Notre-Dame-de-Grace Monarchs. Zde za sebou nechal silnou bodovou stopu a začali ho sledovat vyhledávači talentů. Od sezóny 1964/65 se trvale přesunul do celku Montreal Jr. Canadiens v jedné z hlavních juniorských lig. Během působení v tomto celku nastupoval v týmu po boku dalšího budoucího elitního hráče a člena hokejové síně slávy, Sergeho Savarda.

Během své závěrečné juniorské sezóny udělali trenéři rozhodnutí a Vadnaise trvale přesunuli z útoku na pozici obránce. Na tomto postu se velmi rychle etabloval, začal využívat ke svému prospěchu přesnou střelu zápěstím a naučil se dominovat při hře do těla. V době svého působení u montrealských juniorských celků pocházel z chudých poměrů a finančně si přivydělával tím, že po utkáních prvního mužstva za jeden dolar na hodinu zametal tribuny tehdejší domovské haly Montreal Forum.

💼 Hráčská kariéra v NHL

První starty u Montreal Canadiens (1966–1968)

Po úspěšném zvládnutí tréninkového kempu organizace si Vadnais zajistil profesionální smlouvu a místo na širší soupisce týmu Montreal Canadiens pro ročník 1966/67. Vedení klubu se jej zpočátku rozhodlo poslat na rozehrání do svého přidruženého farmářského celku Houston Apollos, hrajícího soutěž CHL.

Svůj oficiální debut v elitní NHL následně absolvoval v průběhu ročníku, a to přesně 26. února 1967 v soutěžním utkání proti celku Chicago Black Hawks. Hlavní trenér celku Toe Blake se rozhodl nováčka nasadit rovnou do první obranné formace, kam jej postavil po bok zavedeného elitního obránce Jacquese Laperrièrea. Ve své první zkrácené sezóně v prvním týmu odehrál 11 zápasů základní části, do tabulky pravdy si připsal pět plusových bodů a na konto pět trestných minut.

V následujícím ročníku 1967/68 se Vadnais stal pevnou a rotující součástí prvního týmu Montreal Canadiens. Nastoupil celkem k 31 zápasům a na konci sezóny s klubem mohl oslavit zisk svého úplně prvního prstenu pro vítěze Stanley Cupu. V důsledku obrovské přetlaku kvality a silné vnitřní konkurence na pozici obránců u Canadiens (kde trvale působili budoucí legendární hráči jako Guy Lapointe, Larry Robinson nebo Serge Savard) však klubové vedení dospělo k rozhodnutí a Vadnais nebyl chráněn před takzvaným Intra-League draftem před následujícím ročníkem, který umožňoval rozšiřujícím organizacím čerpat kádry.

Vůdčí role u Oakland Seals (1968–1972)

Při samotném výběru si smluvní práva na Carolla Vadnaise stáhl relativně nově zformovaný klub Oakland Seals. Osobní přestup ze špičkového, dominujícího Montrealu k týmu operujícímu permanentně na samém dně celoligové tabulky znamenal po herní stránce výrazný kariérní zlom, neboť na jeho osobu náhle připadla role statistického lídra a stěžejního hráče.

V organizaci Seals vydržel necelé čtyři úplné ročníky. Jeho icetime (hrací čas) radikálně stoupl a Vadnais začal v zápasech uplatňovat ofenzivní schopnosti, které si přinesl z dob, kdy hrával v juniorech útočníka. Zároveň s větší volností rostla agresivita jeho hry – hned ve třech po sobě jdoucích sezónách s velkým odstupem překročil hranici sta trestných minut za ročník, což z něj dělalo jednoho z nejdrsnějších zadáků soutěže.

Před zahájením sezóny 1971/72 jej tehdejší klubové vedení oficiálně jmenovalo nositelem písmene "C", tedy kapitánem celého mužstva, které v té době už vystupovalo pod změněným názvem California Golden Seals. Jeho celková produktivita vysoce převyšovala standard obránců; hned v sezóně 1969/70 dokázal nastřílet 24 branek a stal se tak jasně nejproduktivnějším zadákem na soupisce Seals. Vedení klubu nicméně potřebovalo přestavovat kádr a uprostřed sezóny 1971/72 zapojilo Vadnaise do obrovské vícenásobné hráčské výměny směrované k Východnímu pobřeží.

Druhý pohár s Boston Bruins (1972–1975)

Na konci února kalendářního roku 1972 analyzoval tehdejší generální manažer celku Boston Bruins potřebu další defenzivní posily schopné zapojit se do fyzicky náročných bojů probíhajícího play-off. Byl vypracován a zrealizován masivní přesun: Carol Vadnais a útočník Don O'Donoghue byli vyrejdováni a odesláni do Bostonu, přičemž fyzicky opačným směrem – k týmu Seals – přesídlila hned trojice hráčů: útočník Reggie Leach a dva obránci Rick Smith a Bob Stewart.

Pro Boston Bruins byla tato akvizice maximálně efektivní a zcela se vyplatila. Carol Vadnais okamžitě funkčně zapadl do sestavy, kterou tehdy vedl generační talent Bobby Orr a elitní kanonýr Phil Esposito. Hned ve stejném roce na jaře 1972 s bostonským týmem dokráčel až do samotného závěru vyřazovací části, porazili finálového soupeře a Vadnais tak získal pro svou kariéru druhý vítězný Stanley Cup.

Bostonskou uniformu oblékal ve stabilní formě nepřetržitě až do listopadu 1975. Individuálně absolutně nejvýkonnějším se v kariéře stal ročník 1974/75. Během 79 startů v základní části nastřílel do sítí soupeřů 18 přesných zásahů, k nim distribuoval 56 gólových asistencí a zastavil se na konečném údaji 74 osobních bodů. Ve statistikách trestů nastřádal dalších 129 minut, čímž pouze potvrzoval pevné místo v éře tvrdých hráčů Bostonu.

Éra u New York Rangers (1975–1982)

Při budování sestav byl Carol Vadnais 7. listopadu 1975 začleněn jako primární prvek do jednoho z absolutně největších a nejsledovanějších obchodů v dějinách organizace NHL. Oba zainteresované kluby vyvedly ze svých smluvních struktur své nosné hvězdné hráče. Carol Vadnais byl balen do výměny se zmíněným obávaným útočníkem Philem Espositem a odeslán k diviznímu rivalovi do organizace New York Rangers. Do tábora Bostonu se mezitím obratem přesunula legendární dvojice ve složení Brad Park a Jean Ratelle, společně se zadákem Joe Zanussim.

Pod hlavičkou organizace New York Rangers následně Vadnais fungoval necelých sedm sezonních cyklů a po celou dobu tvořil nejzákladnější osu defenzivní složky newyorských zadních řad. Sportovního vrcholu v New Yorku se dočkal během play-off dlouhé sezóny 1978/79, kdy dokráčel s celým klubem postupně skrz vyřazovací kolo až do samotného finále celého Stanley Cupu. Zde se střetnul tváří v tvář se svým původním draftovacím celkem, nicméně finálová pětizápasová série přinesla triumf týmu Montreal Canadiens.

V pozdějších fázích jeho newyorského kontraktu se kormidla hlavního trenéra pro celý klub ujal slavný Herb Brooks. Jeho filozofie stála na absolutní podřízenosti tréninkovým metodám a na bezprecedentní fyzické vytrvalosti, vycházející z jeho působení u amerických národních reprezentací. Vadnais, kterému v okamžiku Brooksova nástupu do funkce táhlo již na 36 let, vedl zcela odlišný styl regenerace, k němuž prokazatelně patřilo vykouření hrubého doutníku v útrobách arény bezprostředně po ukončení zápasu. Testy prokázaly, že Vadnais měl hned po svém návratu na první povinný tréninkový kemp před sezónou naměřený úplně nejvyšší index obsahu tělesného tuku na soupisce celého týmu. Otevřená diskrepance mezi hráčem a trenérem zapříčinila, že po skončení ročníku 1981/82 již s ním management další kontrakt v New Yorku prostě neuzavřel.

Poslední angažmá u New Jersey Devils (1982–1983)

S neodvratně blížícím se biologickým koncem své aktivní sportovní dráhy na ledě přijal Vadnais na volném hráčském trhu oficiální nabídku kontraktu zprostředkovanou zástupci nově strukturovaného celku New Jersey Devils. Ten právě procházel historickým stěhováním své celkové adresy z amerického Colorada do aglomerace města Newark. Smlouva stvrzená a oficiálně sepsaná dne 8. října 1982 disponovala garancí ročního příjmu vyčíslenou na tehdejších 175 000 amerických dolarů.

V defenzivě tohoto vznikajícího celku naskočil do celkového počtu 51 soutěžních zápasů. Zapsal v nich výslednou bilanci 2 gólů a 7 asistencí, zatíženou propastnými 32 minusovými body do celkové tabulky hodnocení pobytu na ledové ploše, neboť kádr patřil k nejhůře formovaným defenzivám vůbec. Po ukončení regulérní části roku 1983 tak vydal tiskové prohlášení a definitivně ohlásil stálý odchod ze sféry profesionálních sportovců. Tímto okamžikem se Vadnais zařadil do velice exkluzivní a početně drobné skupiny úplně posledních hráčů, kterým se v kariéře reálně podařilo nastoupit ještě do hokejové éry datované před rozsáhlou expanzi v roce 1967, tzn. do slavné formace šestice původních klubů takzvané "Original Six". Z ledu mizel v pokročilém stáří nedožitých 38 let.

🌍 Reprezentační kariéra

Kromě své dlouhé kariéry v ligových systémech přidal Carol Vadnais podrobnou zápisovou listinu týkající se působení na podnicích na mezinárodní úrovni v reprezentačním dresu. V roce 1976 byl zástupci hokejového svazu vybrán do soupisky pro premiérový a vysoce prestižní turnaj pod názvem Kanadský pohár. Tým tehdy formoval absolutní světovou herní špičku za podpory masivní vlny návratů hvězd po vleklých vyjednáváních. V kádru Vadnais zasedal po boku hokejistů jako byli Bobby Orr, Denis Potvin či Larry Robinson. Vadnaisova reálná hráčská stopa se sice omezila pouze na pasivní přítomnost na střídačce, neboť do statistických kolonek neodehrál ani jediné utkání a eviduje na turnaji 0 startů; přesto ale figuruje v archivech jako řádně zapsaný člen kanadské finální vítězné soupisky, jež dominovala a ve finále tehdy smetla systém tehdejší Československé reprezentace.

Na startu roku 1977 pak obdržel pozvánku k nasazení při svém vůbec prvním šampionátu přímo pořádaném mezinárodním dozorovým úřadem IIHF, kdy vycestoval na Mistrovství světa v rakouské Vídni. Událost to byla převratná především z diplomatického pohledu – Kanada totiž oficiálně prolomila vleklý bojkot mezinárodních soutěží a po osmileté rezignaci znovu vyslala do Evropy profesionální placené hráče působící v kádrech NHL. Národní výprava obsadila konečné čtvrté místo a Vadnaisův pobyt rezonoval pro hrubost. Severoamerický celek, zcela odvyklý jinému standardu pravidel a posuzování faulů pískaných evropskými sudími, uchyloval se k agresivním odvetám. Souprava vedená kapitánem, získala od místního tisku pejorativní hanlivou přezdívku "Team Ugly" (Ošklivý tým). Sám Vadnais během šampionátu nevynechal ani jedno z určených klání; eviduje přesně 10 odehraných utkání v nichž dopravil puk za brankovou čáru 3krát a asistoval na jedinou branku. Evropský styl trestů se silně odrazil na skutečnosti, že po konečném hvizdu opouštěl turnaj s vysokou hodnotou 33 nasbíraných trestných minut, podtrhující onen mezinárodní incident okolo tvrdého vystupování týmu vůči soupeřům.

👔 Trenérská kariéra a život po hokeji

Rozloučením s bruslemi se Vadnais zcela neodstřihnul od komunitního světa mantinelů. Obratem podepsal s organizací New York Rangers nový zaměstnanecký pracovní poměr, tentokrát platný na post úzkého asistenta hlavního trenéra pro obránce na prvoligové střídačce. Tato trenérská spolupráce proběhla mezi roky 1983 a 1985 a obsahovala dvě ucelené soutěžní sezony v elitní kategorii.

Hledání trvalého angažmá jako hlavního kormidelníka pro střídačku vedlo Vadnaise zpátky přes hranici do provincie Quebec do tvrdé kanadské mládežnické sféry – konkrétně do QMJHL. Po dobu dvou ročníků zde dostal kompetence k řízení herní sestavy u týmu Verdun Junior Canadiens. Sportovní výsledky pro trenérský postup se nicméně nedostavovaly, celek se trvale topil v dolních pásmech konečných tabulek a jenom během hracího období v sezonním cyklu 1986/87 nasbíral propastný počet 55 porážek naproti pouze ubohým 14 vítězným utkáním. Právě ročník 86/87 tvořil absolutní tečku za jeho osobním zásahem do profesionální trenérské práce.

Drtivou většinu následného civilního uplatnění přesunul k finanční nezávislosti dosažené podnikatelskými pokusy na území v okolí spádové metropole Montréalu. Stal se úředně registrovaným a komerčním obchodníkem u transakcí nákupu i zprostředkování převodů trhu s domovními nemovitostmi v provincii, čemuž se plně podřídil během devadesátých let a na začátku let dvoutisících. Po osobní ztrátě v únoru 2004, kdy ho opustila trvalá manželka Raymonde Vadnais, se dožil další jediné dekády. 31. srpna 2014 Carol Vadnais definitivně naposledy vydechl ve věku necelých 69 let po devastujícím úderu a zhoršení agresivní formy zhoubné formy rakoviny. Oficiální pietní vyhlášení přišlo od starosty města Laval společně s veřejnými komuniké smutečního kondolování poslanými na účet jeho jediné dcery a rodinných pozůstalých od zástupců struktur týmů Montreal Canadiens, Boston Bruins a rovněž New York Rangers.

⚔️ Herní styl a odkaz

Typologicky lze celou kariéru obránce Vadnaise shrnout do kategorie hrubý zastrašující prvek sedmdesátých let. Hokejové rukavice k osobním šarvátkám shazoval často a velice bezohledně na trvale ledovém podkladu. Průkazný je konečný zápis ze součtu trestů – v ligovém běhu během kariéry proseděl neuvěřitelných 1813 regulérních trestných minut a na trestné lavici byl de facto denním rezidentem. Divácky nejvýraznější osobní rozepře přišly do historických sportovních archivů v situacích, kdy měřil agresivní limity například ve fackování proti bijcům s identickým profilem, jakými v lize jednoznačně byli Dave Schultz, proslulý lamač čelistí Tiger Williams nebo tvrdý hráč ze sestavy Chicaga Keith Magnuson.

Nijak za svým údělem "tvrďáka" ovšem nezaostával za ofenzivní hrou a od mantinelových střetů si držel výborný celkový bodový limit produkováním přesně cílených finálních střel na brankové konstrukce. Tento balanc zajistil, že z pozice obránce shromáždil výtečných konečných 587 ucelených bodů, díky nimž získal právo startovat prokazatelně šestkrát v exhibici zvané Utkání hvězd.

Fyzický vzhled hráče, který patřil v té době na střídačku a do televizních hokejových přenosů, zanechal své podivné stopy také v archivech městské policie u kriminálních oddělení pro americkou metropoli Philadelphii. Vadnais byl při svém přesunu do města policií dokonce u dvou naprosto identických příležitostí nesprávně omylem obviněn a na krátkou chvíli zaveden v klepetech do policejních zadržovacích cel z důvodů absolutní morfologické a biologické shody jeho zjevu s identikitem tehdy silně pronásledovaného kriminálníka a ozbrojeného násilníka z probíhajících bankovních loupeží na lokálních pobočkách. K oběma případům zadržení došlo bez soudních obvinění, policie musela hráče při obou omylech s omluvami a okamžitou platností propustit zpět. Za svoje absolutní hokejové dědictví, které rozdal fanouškům organizace hrající v prostorech arény v Madison Square Garden, mu odborná porota v knižní historické publikaci s přesným názvem "100 Ranger Greats" definitivně obsadila tabulkově celkové 52. místo nejvýznamnějšího zástupce na ledě v barvách New Yorku z dob sedmdesátých let dvacátého století.

📈 Statistiky

Základní část a play-off

Pevný statistický základ zaznamenaný v souhrnných archivech pro veškerá úřední ligová působiště na území severoamerických soutěžích.

Sezóna	Tým	Soutěž	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (play-off)	Góly (play-off)	Asistence (play-off)	Body (play-off)	Trestné minuty (play-off)
1966/67	Montreal Canadiens	NHL	11	0	3	3	35	1	0	0	0	2
1967/68	Montreal Canadiens	NHL	31	1	1	2	29	1	0	0	0	0
1968/69	Oakland Seals	NHL	76	15	27	42	151	7	1	4	5	10
1969/70	Oakland Seals	NHL	76	24	20	44	212	4	2	1	3	15
1970/71	California Golden Seals	NHL	42	10	16	26	91	—	—	—	—	—
1971/72	California Golden Seals	NHL	52	14	20	34	106	—	—	—	—	—
1971/72	Boston Bruins	NHL	16	4	6	10	37	15	0	2	2	43
1972/73	Boston Bruins	NHL	78	7	24	31	127	5	0	0	0	8
1973/74	Boston Bruins	NHL	78	16	43	59	123	16	1	12	13	42
1974/75	Boston Bruins	NHL	79	18	56	74	129	3	1	5	6	0
1975/76	Boston Bruins	NHL	12	2	5	7	17	—	—	—	—	—
1975/76	New York Rangers	NHL	64	20	30	50	104	—	—	—	—	—
1976/77	New York Rangers	NHL	74	11	37	48	131	—	—	—	—	—
1977/78	New York Rangers	NHL	80	6	40	46	115	3	0	2	2	16
1978/79	New York Rangers	NHL	77	8	37	45	86	18	2	9	11	13
1979/80	New York Rangers	NHL	66	3	20	23	118	9	1	2	3	6
1980/81	New York Rangers	NHL	74	3	20	23	91	14	1	3	4	26
1981/82	New York Rangers	NHL	50	5	6	11	45	10	1	0	1	4
1982/83	New Jersey Devils	NHL	51	2	7	9	64	—	—	—	—	—

Reprezentace

Konečné úhrnné statistické hodnoty za dres na turnajích národních výběrů pro dospělé profesionály.

Rok	Tým	Událost	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1976	Kanada	Kanadský pohár	0	0	0	0	0
1977	Kanada	Mistrovství světa	10	3	1	4	33

Trenérská statistika

Chronologický kalendář trenérského vývoje rozložený ihned pro léta datovaná bezprostředně po ukončení platnosti bruslařských kontraktů.

Sezóna	Tým	Soutěž	Pozice
1983/84	New York Rangers	NHL	Asistent trenéra
1984/85	New York Rangers	NHL	Asistent trenéra
1985/86	Verdun Junior Canadiens	QMJHL	Hlavní trenér
1986/87	Verdun Junior Canadiens	QMJHL	Hlavní trenér

Zdroje