Východní blok
Obsah boxu
| {{{název}}} |
|---|
| název = Východní blok | obrázek = Warsaw Pact 1955-1991 (Europe).png | popisek = Mapka zemí Východního bloku (červeně) | typ = Geopolitické a vojenské seskupení | období = cca 1947 – 1991 | vůdčí stát = Sovětský svaz | členové = Albánie (počáteční), Bulharská lidová republika, Československá socialistická republika, Německá demokratická republika, Maďarská lidová republika, Polská lidová republika, Rumunská socialistická republika, Sovětský svaz | vojenská aliance = Varšavská smlouva | ekonomická organizace = Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) | ideologie = Marxismus-leninismus (komunismus) | zánik = Rozpad Varšavské smlouvy a RVHP (1991), rozpad SSSR (1991) }} Východní blok byl neformální, ale pevně propojený blok států ve střední a východní Evropě pod politickou a vojenskou kontrolou Sovětského svazu během Studené války (cca 1947–1991). Jeho existence byla reakcí na formování Západního bloku a představovala hlavní geopolitické rozdělení Evropy na dvě sféry vlivu. Tyto země byly charakterizovány komunistickou vládou, centrálně plánovanou ekonomikou a omezenou suverenitou, často označované jako satelitní státy SSSR.
Vznik a charakteristika
Východní blok vznikl po druhé světové válce v důsledku obsazení značné části Evropy Rudou armádou a snahy Sovětského svazu o vytvoření bezpečnostní zóny a šíření komunismu.
- Formování: Po druhé světové válce instaloval SSSR v zemích střední a východní Evropy komunistické vlády prostřednictvím manipulace s volbami, tlaku a podpory místních komunistů. Tato území se stala jeho sférou vlivu.
- Klíčoví členové: K zemím Východního bloku patřily:
- Sovětský svaz (řídící mocnost)
- Německá demokratická republika (NDR, Východní Německo)
- Polská lidová republika
- Československá socialistická republika
- Maďarská lidová republika
- Rumunská socialistická republika
- Bulharská lidová republika
- Albánie a Jugoslávie byly součástí bloku jen zpočátku, později se odklonily (Albánie se izolovaly, Jugoslávie se stala zakladatelkou Hnutí nezúčastněných zemí).
- Ekonomická integrace: Prostřednictvím RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci, založena 1949) se země Východního bloku snažily o ekonomickou integraci a spolupráce, často na úkor národních ekonomik a se silnou závislostí na SSSR. RVHP měla koordinovat plánování a výrobu, ale v praxi vedla k ekonomickému zaostávání za Západem.
- Vojenská aliance: Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, založena 1955) byla hlavní vojenskou aliancí Východního bloku. Vznikla jako reakce na vstup západního Německa do NATO a de facto sloužila jako nástroj Sovětského svazu k udržení vojenské kontroly nad satelitními státy, včetně možnosti vojenských intervencí.
Klíčové události
Východní blok byl poznamenán řadou krizí a snah o reformu, které byly často brutálně potlačovány.
- Berlínská blokáda (1948–1949): První velká konfrontace, kdy SSSR zablokoval přístup do západního Berlína, což vedlo k masivnímu leteckému mostu ze strany západních mocností.
- Povstání v NDR (1953): Dělnické povstání, které bylo rychle a brutálně potlačeno sovětskými jednotkami.
- Maďarské povstání (1956): Revoluce proti komunistické vládě a sovětské dominanci, která byla brutálně potlačena invazí vojsk Varšavské smlouvy.
- Pražské jaro (1968): Pokus o reformu komunismu v Československu pod heslem "socialismus s lidskou tváří", potlačený invazí vojsk Varšavské smlouvy (Operace Dunaj).
- Solidarita v Polsku (1980–1981): Vznik nezávislého odbory Solidarita, který se stal silným hnutím odporu, a byl potlačen zavedením výjimečného stavu.
Zánik Východního bloku
Rozpad Východního bloku byl spuštěn vnitřními problémy Sovětského svazu a reformami Michaila Gorbačova, známými jako perestrojka a glasnosť. Tyto reformy oslabily centrální kontrolu nad satelitními státy a umožnily růst opozice.
- Revoluce roku 1989: Série pokojných i méně pokojných revolucí (tzv. Sametové revoluce) vedla k pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Mezi klíčové události patřilo otevření hranic Maďarska s Rakouskem v létě 1989 a zejména pád Berlínské zdi v listopadu 1989, který se stal symbolickým koncem rozdělené Evropy.
- Rozpad Varšavské smlouvy (1991): Vojenská aliance Východního bloku byla formálně rozpuštěna.
- Rozpad RVHP (1991): Ekonomická organizace RVHP ukončila činnost.
- Rozpad Sovětského svazu (1991): Definitivní konec Východního bloku a éry Studené války.
Důsledky a odkaz
Zánik Východního bloku měl obrovské důsledky pro Evropu i celý svět. Vedl k znovu sjednocení Německa v říjnu 1990 a k rozsáhlým ekonomickým a sociálním transformacím v bývalých komunistických zemích, které přecházely od plánované ekonomiky k tržní ekonomice a od totalitarismu k demokracii. Většina těchto zemí se později stala členy EU a NATO, což posílilo bezpečnost a integraci Evropy.
Pro laiky
Představte si Východní blok jako skupinu zemí (jako třeba Československo, Polsko, Východní Německo), které byly po druhé světové válce pod silným vlivem a kontrolou Sovětského svazu (dnešního Ruska). Byla to taková "sovětská rodina" států, kde SSSR hrál roli "velkého bratra".
Co bylo pro Východní blok typické?
- Vládla komunistická strana: V těchto zemích vládla jen jedna strana, a to ta komunistická, která všechno řídila.
- Centrálně plánované hospodářství: Stát řídil, co se bude vyrábět a prodávat, místo aby to nechával na trhu. Obchody byly často prázdné a lidé neměli moc na výběr.
- Žádná svoboda: Lidé nemohli svobodně cestovat na Západ, říkat, co si myslí, nebo si svobodně vybírat práci. Všude byl dohled a cenzura.
- Varšavská smlouva: To byla taková "armáda" Východního bloku, kde vojáci z různých zemí byli pod velením Sovětského svazu. Sloužila k tomu, aby SSSR mohl zasáhnout, pokud by se nějaká země chtěla z bloku vymanit (jako se to stalo v Československu v roce 1968, kdy sovětské tanky přijely potlačit snahy o větší svobodu).
- Železná opona: To byla taková neviditelná, ale velmi skutečná hranice, která oddělovala Východní blok od Západního bloku a bránila lidem v cestování a přístupu k informacím.
Východní blok se rozpadl na konci 80. let, když Sovětský svaz zeslábl. Lidé v těchto zemích pak získali svobodu a mohli si sami rozhodovat o své budoucnosti.