Glasnosť

Rozbalit box

Obsah boxu

Glasnosť (rusky: гла́сность, v překladu "otevřenost" nebo "publicita") byla politika maximální otevřenosti o činnosti státních institucí a svobody informací, zavedená v Sovětském svazu v druhé polovině 80. let 20. století. Byla jednou z klíčových reforem Michaila Gorbačova, tehdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), a úzce souvisela s programem přestavby (perestrojky). Cílem glasnosti bylo zvýšit transparentnost vlády, omezit cenzuru a umožnit veřejnou diskusi o problémech země, což mělo posílit podporu pro Gorbačovovy ekonomické a politické reformy.

⏳ Historie a původ pojmu

Ačkoliv je termín glasnosť spojen především s Gorbačovem, jeho kořeny sahají hlouběji do ruské historie. V carském Rusku v 19. století byl tento pojem používán v souvislosti s reformami soudnictví, konkrétně zavedením veřejných soudních jednání za cara Alexandra II. Odkazy na "glasnosť" lze nalézt i ve spisech Vladimira Iljiče Lenina, na což se Gorbačov při zavádění své politiky odvolával. Během éry stalinismu byl tento pojem potlačen a znovu se objevil až v 70. letech.

Gorbačov začal politiku glasnosti prosazovat krátce po svém nástupu k moci v roce 1985. Zpočátku, v letech 1985–1986, se jednalo o shora řízenou kampaň, která měla primárně podpořit ekonomické reformy perestrojky. Cílem bylo využít média a veřejné mínění k tlaku na konzervativní a zkorumpované kádry uvnitř Komunistické strany, které se bránily změnám.

📜 Klíčové principy a projevy

Glasnosť se projevovala v několika klíčových oblastech:

Svoboda médií: Došlo k výraznému uvolnění cenzury v tisku, televizi a rozhlase. Média začala otevřeně informovat o problémech, které byly dříve tabu, jako například ekonomická stagnace, korupce, bytová krize, alkoholismus nebo znečištění životního prostředí.
Přehodnocení historie: Otevřely se archivy a začalo se veřejně diskutovat o temných kapitolách sovětských dějin, zejména o zločinech stalinismu, masových represích a hladomoru. Díla dříve zakázaných autorů, jako byli Alexandr Solženicyn nebo Boris Pasternak, byla nyní publikována.
Propuštění politických vězňů: Tisíce politických vězňů a disidentů, včetně nositele Nobelovy ceny míru Andreje Sacharova, byly propuštěny.
Svoboda projevu: Občané získali větší svobodu vyjadřovat své názory bez strachu z perzekuce ze strany KGB. Vznikaly neformální politické kluby a organizace, které se staly zárodkem budoucí politické opozice.
Transparentnost vládnutí: Glasnosť měla přinést větší otevřenost do rozhodovacích procesů státních a stranických orgánů.

🤝 Vztah s Perestrojkou

Glasnosť a perestrojka byly dvě strany jedné mince. Gorbačov a jeho reformní křídlo v Politbyru chápali, že bez větší otevřenosti a veřejné podpory nebude možné uskutečnit hluboké ekonomické změny (perestrojku), které Sovětský svaz naléhavě potřeboval. Glasnosť měla být nástrojem, jak "probudit" společnost, získat ji pro reformy a překonat odpor konzervativních sil v aparátu.

Zatímco perestrojka se zaměřovala na restrukturalizaci neefektivní plánované ekonomiky a zavedení prvků tržního hospodářství, glasnosť se soustředila na liberalizaci politického a společenského života. Původní záměr byl, že glasnosť bude perestrojku podporovat, ale dynamika, kterou uvolnila, se brzy vymkla kontrole.

🌍 Dopady a důsledky

Politika glasnosti měla dalekosáhlé a z velké části nezamýšlené důsledky:

Probuzení nacionalismu: Otevřená diskuse odhalila dlouho potlačované národnostní a etnické spory v neruských republikách SSSR. V Pobaltí, na Kavkaze i ve Střední Asii zesílily snahy o autonomii a později i o úplnou nezávislost.
Ztráta autority KSSS: Kritika minulosti a odhalování zločinů režimu vedly k masivní ztrátě důvěry v Komunistickou stranu a její ideologii. Strana ztratila monopol na pravdu a moc.
Pád komunistických režimů ve východní Evropě: Gorbačovova politika, zejména jeho rozhodnutí nezasahovat vojensky do vnitřních záležitostí satelitních států (Sinatrova doktrína), inspirovala reformní hnutí v celém východním bloku. To vedlo k sérii revolucí v roce 1989, pádu Berlínské zdi a konci studené války.
Rozpad Sovětského svazu: Uvolnění cenzury a politická liberalizace nakonec vedly k oslabení centrální moci a posílení odstředivých tendencí. Proces, který měl Sovětský svaz reformovat a posílit, nakonec přispěl k jeho rozpadu v roce 1991.

Konec éry glasnosti je často spojován s neúspěšným srpnovým pučem konzervativních sil v Moskvě v srpnu 1991, který se pokusil zvrátit reformní proces. Porážka pučistů sice potvrdila vítězství demokratických sil, ale zároveň definitivně zpečetila osud Sovětského svazu.

🤔 Pro laiky

Představte si, že žijete v domě, kde platí velmi přísná pravidla. Nesmíte mluvit o žádných problémech, jako že teče střecha nebo že je v zimě zima. Všechny noviny a televize říkají, že je to ten nejlepší dům na světě, i když to není pravda. To byl Sovětský svaz před glasností.

Pak přišel "nový domovník" Michail Gorbačov a řekl: "Odteď si o problémech můžeme povídat. Říkejme tomu 'glasnosť' – otevřenost." Lidé najednou mohli říct: "Ta střecha opravdu teče a topení nefunguje!" Začali o tom psát do novin a mluvit v televizi. Také se dozvěděli, že předchozí domovníci udělali spoustu špatných věcí, o kterých se nikdy nesmělo mluvit.

Tato nová "otevřenost" vedla k tomu, že lidé chtěli stále více změn. Nejen opravit střechu, ale změnit celá pravidla domu. Nakonec se obyvatelé jednotlivých "bytů" (republik) rozhodli, že už nechtějí žít ve společném domě, a každý si založil svůj vlastní. Glasnosť tak byla jako otevření okna v zatuchlé místnosti – dovnitř sice vpustila čerstvý vzduch, ale zároveň způsobila takový průvan, že se celá stavba zhroutila.

Zdroje