Peklo

Peklo
	Soubor:TheLastJudgementByMichelangelo.jpg
	Detail z fresky Poslední soud od Michelangela v Sixtinské kapli, zobrazující zatracené duše
Původ	Různá náboženství a mytologie
Typ	Místo, stav, koncept
Související pojmy	Zatracení, hřích, spravedlnost, podsvětí, očistec, nebe

Rozbalit box

Obsah boxu

Peklo je v mnoha náboženských, mytologických a filozofických tradicích označení pro místo nebo stav posmrtného utrpení a trestu. Je často popisováno jako říše věčného ohně, temnoty a bolesti, obývaná démony a ovládaná bytostí zla, jako je Satan nebo Ďábel. Koncept pekla slouží jako protiklad k nebi, místu odměny a věčné blaženosti. Představy o pekle, jeho povaze, trvání trestu a podmínkách pro vstup se v jednotlivých kulturách a vírách dramaticky liší.

📜 Etymologie a původ slova

České slovo „peklo“ má původ v praslovanském slově *pьkъlъ, které je odvozeno od slova *pьkъl znamenajícího „smůla“ nebo „dehet“. Původní význam tedy odkazoval na „místo, kde se vaří smůla“, což evokovalo představu horkosti a vařícího se kotle. Tento termín je společný pro většinu slovanských jazyků (polsky piekło, rusky пекло, slovensky peklo).

Latinský ekvivalent, infernus, znamená „dolní“ nebo „podzemní“ a odkazuje na představu podsvětí. Řecký termín Hádés původně označoval říši mrtvých bez konotace trestu, ale později byl v křesťanství často používán jako synonymum pro peklo. Další významný termín, Gehenna, pochází z hebrejského Gé-hinóm, což bylo jméno údolí u Jeruzaléma, kde se v dávných dobách pálily odpadky a údajně i prováděly dětské oběti, a stalo se tak symbolem zavržení a trestu.

🌍 Peklo v různých náboženstvích a mytologiích

Představa posmrtného trestu se objevuje v mnoha kulturách, ačkoliv její podoba a význam se značně liší.

✝️ Křesťanství

V křesťanství je peklo chápáno jako stav věčného oddělení od Boha, což je považováno za nejvyšší možný trest. Tradiční obraz pekla, popularizovaný zejména ve středověku, zahrnuje fyzické mučení v ohni a síře. Tento obraz je založen na některých pasážích z Nového zákona, například v knize Zjevení.

Hlavní charakteristiky křesťanského pekla jsou:

Věčnost: Trest je považován za nekonečný a nevratný.
Spravedlnost: Je vnímáno jako spravedlivý důsledek odmítnutí Boží milosti a odpuštění skrze Ježíše Krista.
Vládce: Vládne zde Satan (neboli Lucifer), padlý anděl, který se vzbouřil proti Bohu a byl svržen z nebe spolu se svými stoupenci, démony.

Existují různé teologické interpretace. Někteří křesťané chápou peklo doslovně jako místo fyzického utrpení, zatímco jiní ho interpretují metaforicky jako stav absolutní duchovní prázdnoty a bolesti způsobené absencí Boha. Moderní teologie také rozvíjí koncepty jako anihilacionismus (hříšníci přestanou existovat) nebo universalismus (nakonec budou spaseni všichni). Velký vliv na západní představu pekla měla epická báseň Božská komedie od Danteho Alighieriho, kde je peklo (Inferno) detailně popsáno jako trychtýř s devíti kruhy, v nichž jsou hříšníci trestáni podle povahy svých provinění.

☪️ Islám

V islámu se peklo nazývá Džahannam (arabsky جهنم). Korán ho popisuje velmi barvitě jako místo spalujícího ohně, vařící vody a trýznivých trestů. Je určeno pro ty, kdo nevěřili v Alláha, odmítali jeho proroky nebo páchali těžké hříchy.

Podle islámské tradice má Džahannam sedm bran a různé úrovně, přičemž každá je určena pro jiný typ hříšníků. Na rozdíl od křesťanské tradice nemusí být pobyt v Džahannamu pro muslimy věčný. Věří se, že hříšní muslimové mohou být po odpykání trestu za své hříchy očištěni a nakonec vpuštěni do ráje (Džanna). Pro nevěřící je však trest věčný.

✡️ Judaismus

Židovská eschatologie nemá koncept věčného pekla srovnatelný s křesťanstvím nebo islámem. Hebrejská Bible zmiňuje Šeol, což je chápáno spíše jako temná, tichá říše stínů pro všechny mrtvé, spravedlivé i nespravedlivé, podobně jako řecký Hádés. Není to primárně místo trestu.

Později se v rabínské literatuře objevil koncept Gehenny (z hebrejského Gé-hinóm). Gehenna je chápána jako místo očištění duše po smrti. Duše zde stráví maximálně 12 měsíců, během nichž je očištěna od svých hříchů, a poté může vstoupit do posmrtného života (Olam Ha-Ba). Pouze ti nejhorší hříšníci zde mohou zůstat navždy nebo být zcela zničeni.

🏛️ Antická mytologie

V řecké mytologii se podsvětí nazývá Hádés, podle boha, který mu vládl. Nebylo to primárně místo trestu, ale říše všech mrtvých. Bylo rozděleno na několik částí:

Tartaros: Hluboká propast, která sloužila jako vězení pro Tytány a místo trestu pro největší provinilce proti bohům (např. Sisyfos, Tantalos).
Asfodelová louka: Místo pro duše obyčejných lidí, kteří nevedli ani výjimečně dobrý, ani špatný život.
Élysion (Elysijské pole): Ráj pro hrdiny a spravedlivé.

Římská mytologie převzala tento koncept téměř beze změny, pouze s jinými jmény (Hádés se stal Plutem).

☸️ Buddhismus

V buddhismu existuje koncept Naraka, což jsou dočasné pekelné říše. Nejde o věčné zatracení, ale o místo, kde se bytosti znovuzrozují v důsledku své negativní karmy. Utrpení v Narakách je extrémní, ale dočasné. Jakmile je negativní karma vyčerpána, bytost se znovuzrodí v jiné, příznivější říši. Existuje mnoho různých pekel, horkých i studených, s různými druhy muk odpovídajícími spáchaným činům.

힌두교 Hinduism

Podobně jako v buddhismu, i v hinduismu existují pekelné světy zvané Naraka. Jsou to místa dočasného trestu, kam duše (átman) odchází, aby se očistila od hříchů spáchaných během života. Vládne jim bůh smrti a spravedlnosti Jama. Po odpykání trestu se duše vrací do cyklu znovuzrozování (samsára) a reinkarnuje se do nového těla.

🔥 Symbolika a ikonografie

Představa pekla je bohatá na symboly, které se staly součástí kolektivního vědomí.

Oheň: Nejčastější symbol, představující očištění, bolest a zničení.
Tma: Symbolizuje oddělení od světla (Boha), zoufalství a ztrátu naděje.
Démoni a ďáblové: Personifikace zla, mučitelé duší a pokušitelé. Jejich podoba je často groteskní a zvířecí (rohy, kopyta, křídla).
Kotel a vidle: Lidové symboly spojené s vařením hříšníků a jejich mučením.
Síra a zápach: Odkazují na biblické zničení Sodomy a Gomory a symbolizují zkaženost.
Hadi a monstra: Symbolizují podvod, pokušení a prvotní hřích.

Tyto symboly byly hojně využívány ve středověkém umění k výchovným účelům – měly věřící odradit od hříšného života.

🎨 Peklo v umění a kultuře

Koncept pekla inspiroval nespočet uměleckých děl napříč historií a žánry.

📖 Literatura

Dante Alighieri – Božská komedie (část Peklo): Nejdůležitější a nejvlivnější literární zobrazení pekla v západní kultuře.
John Milton – Ztracený ráj: Epická báseň popisující vzpouru Satana a jeho pád do pekla. Satan je zde vykreslen jako komplexní, tragický hrdina.
Jean-Paul Sartre – S vyloučením veřejnosti: Divadelní hra s proslulou větou „Peklo jsou ti druzí“, která představuje peklo jako psychologický stav věčného soužití s lidmi, které nesnášíme.
Clive Barker – Hellraiser: Hororová novela a filmová série, která zobrazuje peklo jako dimenzi sadomasochistického utrpení a rozkoše.

🖼️ Výtvarné umění

Hieronymus Bosch: Jeho triptych Zahrada pozemských rozkoší obsahuje jedno z nejbizarnějších a nejdetailnějších zobrazení pekelných muk.
Michelangelo Buonarroti: Freska Poslední soud v Sixtinské kapli zobrazuje Krista soudícího duše, přičemž zatracení jsou strháváni démony do pekla.
Gustave Doré: Francouzský umělec, jehož ilustrace k Božské komedii se staly ikonickým zobrazením pekla.

🎬 Film a televize

Peklo je častým námětem ve filmech a seriálech. Příklady zahrnují:

Constantine (2005): Zobrazuje peklo jako vyprahlou, ohnivou pustinu.
Jak přicházejí sny (1998): Vizuálně ohromující film, kde peklo je stavem mysli a zoufalství.
Lucifer (seriál): Peklo je zde zobrazeno jako místo, kde si duše samy donekonečna přehrávají své viny.
Svatá jeptiška (2018): Hororový film z univerza V zajetí démonů, kde je peklo ztělesněno démonem Valakem.

🎮 Videohry

Pekelné krajiny a démoni jsou oblíbeným prvkem ve videohrách.

Série Doom: Hráč bojuje proti hordám démonů z pekla, které napadly Mars a Zemi.
Série Diablo: Celá herní série je postavena na konfliktu mezi nebem a peklem.
Dante's Inferno: Akční hra, která je přímou adaptací Dantovy básně.

🤔 Filozofické a teologické interpretace

Koncept věčného pekla představuje významný teologický a filozofický problém, známý jako problém pekla. Spočívá v otázce, jak může všemilující, všemohoucí a spravedlivý Bůh dopustit existenci místa nekonečného a nevratného utrpení. Tento paradox vedl k různým teologickým řešením:

Teorie svobodné vůle: Peklo není Božím trestem, ale logickým důsledkem svobodného rozhodnutí člověka odmítnout Boha. Bůh pouze respektuje toto rozhodnutí.
Metaforická interpretace: Peklo není fyzické místo, ale duchovní stav oddělení od dobra a lásky.
Anihilacionismus: Hříšníci nejsou věčně mučeni, ale po smrti prostě přestanou existovat. Jejich existence je "anihilována".
Univerzální spása (Apokatastasis): Nakonec budou všechny duše, možná i včetně Satana, očištěny a smířeny s Bohem.

💡 Pro laiky

Představte si peklo jako jakési "vězení pro duši" po smrti. Většina náboženství a příběhů se shoduje, že je to místo trestu za špatné činy spáchané během života. Jak přesně ale toto "vězení" vypadá, se velmi liší:

V **křesťanství a islámu** je to často popisováno jako místo věčného ohně a utrpení, kde vládne ďábel. Je to konečná stanice pro ty, kdo odmítli Boha.
V **judaismu, buddhismu nebo hinduismu** je to spíše dočasná "očistná stanice". Duše si zde odpyká trest za své hříchy, ale pak může pokračovat dál – buď do nebe, nebo se znovu narodit na Zemi.
Ve **starých řeckých mýtech** to bylo prostě podsvětí, říše mrtvých, kam šli téměř všichni, a nebylo to nutně místo trestu.

V moderní kultuře (filmy, knihy) je peklo často symbolem pro nejhorší možné utrpení, ať už fyzické, nebo psychické – například když někdo řekne, že si "prošel peklem".

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025