Anglický parlament
Obsah boxu
Šablona:Infobox instituce Anglický parlament (anglicky Parliament of England) byl legislativní sbor Anglického království, který existoval od 13. století až do svého sloučení se Skotským parlamentem v roce 1707, čímž vznikl Parlament Velké Británie. Jeho vývoj od raného středověkého shromáždění radících panovníkovi až po plně suverénní zákonodárný orgán položil základy pro většinu moderních demokratických systémů po celém světě a je často označován jako "Matka parlamentů".
Jeho sídlem byl po většinu historie Westminsterský palác v Londýně. Parlament se postupně vyvinul v dvoukomorový systém, skládající se ze Sněmovny lordů (House of Lords) a Dolní sněmovny (House of Commons).
📜 Historie
Vývoj Anglického parlamentu byl postupný proces trvající několik staletí, který odrážel měnící se mocenskou rovnováhu mezi monarchou, šlechtou a později i měšťanstvem.
👑 Počátky a Witenagemot
Kořeny parlamentu lze vysledovat až do anglosaského období, kdy existoval tzv. Witenagemot (nebo Witan). Jednalo se o shromáždění nejvýznamnějších mužů království, včetně šlechticů (ealdormen) a vysokých duchovních (biskupů a opatů), kteří radili králi v otázkách správy, daní a zákonů. Witenagemot sice neměl formální zákonodárnou moc, ale souhlas tohoto shromáždění byl pro krále klíčový pro prosazení jeho vůle a udržení stability v zemi.
🛡️ Normanská invaze a Magna Carta
Po normanské invazi v roce 1066 nahradil Vilém I. Dobyvatel Witenagemot systémem Curia Regis (Královská rada), která byla složena z jeho hlavních vazalů a úředníků. Tato rada plnila podobné poradní funkce. Klíčovým momentem v omezení královské moci byla Magna Carta z roku 1215. Vynucena vzbouřenými barony na králi Janu Bezzemkovi, stanovila princip, že král nemůže vybírat nové daňě bez "obecného souhlasu království", což položilo základ pro budoucí kontrolu financí parlamentem.
🏛️ Vznik parlamentu (13. století)
Za skutečný zrod parlamentu v modernějším smyslu je považováno 13. století. V roce 1265, během druhé války baronů proti králi Jindřichu III., svolal vůdce povstání Simon de Montfort shromáždění, které je považováno za první anglický parlament. Kromě tradičních baronů a duchovních na něj poprvé pozval i rytíře z jednotlivých hrabství a zástupce (měšťany) z významných měst.
Tento model byl dále formalizován králem Eduardem I., jehož "Vzorový parlament" (Model Parliament) z roku 1295 zahrnoval všechny tři stavy: šlechtu, duchovenstvo a zástupce obcí. Eduard I. potřeboval peníze na války ve Skotsku a Francii a pochopil, že získat souhlas od reprezentativního shromáždění je efektivnější než vyjednávat s každou komunitou zvlášť.
⚔️ Rozdělení na dvě komory
Během 14. století, za vlády Eduarda III., se parlament postupně rozdělil na dvě samostatně zasedající komory:
- Sněmovna lordů (House of Lords): Skládala se z vysoké šlechty (peerů) a vysokých duchovních (arcibiskupů a biskupů).
- Dolní sněmovna (House of Commons): Skládala se z rytířů zastupujících hrabství a měšťanů zastupujících města a městyse (boroughs).
Dolní sněmovna si postupně upevňovala svou moc, zejména díky kontrole nad schvalováním daní. Princip "žádné zdanění bez zastoupení" se stal ústředním bodem její autority.
🌹 Války růží a Tudorovci
Během Války růží v 15. století byla role parlamentu oslabena, protože moc se soustředila do rukou soupeřících šlechtických frakcí. S nástupem Tudorovců na trůn v roce 1485 byla královská moc obnovena. Tudorovští panovníci, jako Jindřich VIII. a Alžběta I., však parlament neobcházeli, ale naopak jej využívali jako nástroj k prosazení svých reforem, především během Anglické reformace. Zákony o svrchovanosti (Acts of Supremacy), které ustanovily panovníka hlavou anglikánské církve, byly schváleny parlamentem, což mu dodalo obrovskou legitimitu a dále posílilo jeho status.
💥 Stuartovci a Anglická občanská válka
17. století bylo svědkem dramatického střetu mezi parlamentem a stuartovskými králi, kteří věřili v božské právo králů a snažili se vládnout absolutisticky. Spory mezi Karlem I. a parlamentem ohledně daní, náboženství a královských pravomocí vyvrcholily v Anglické občanské válce (1642–1651). Válka skončila porážkou a popravou krále, zrušením monarchie a Sněmovny lordů a vyhlášením Anglické republiky (Commonwealth) pod vedením Olivera Cromwella.
✨ Slavná revoluce a Bill of Rights
Po obnovení monarchie v roce 1660 napětí přetrvávalo. Definitivní vítězství parlamentu přinesla Slavná revoluce v roce 1688. Král Jakub II. byl vyhnán a na trůn byli pozváni Vilém III. Oranžský a Marie II.. Podmínkou jejich nástupu bylo přijetí Listiny práv (Bill of Rights) v roce 1689. Tento dokument ustanovil parlamentní suverenitu, což znamenalo, že zákony schválené parlamentem jsou nadřazeny vůli panovníka. Zaručoval také pravidelné svolávání parlamentu, svobodu projevu v parlamentu a zakazoval králi vybírat daně nebo udržovat armádu bez souhlasu parlamentu.
🏴🤝🏴 Zánik a vytvoření Velké Británie
Posledním aktem Anglického parlamentu bylo schválení Zákona o unii (Act of Union) v roce 1707. Tento zákon, schválený souběžně i Skotským parlamentem, spojil Anglické království a Skotské království do jednoho státu – Království Velké Británie. Tímto aktem Anglický parlament zanikl a byl nahrazen novým Parlamentem Velké Británie.
⚙️ Struktura a fungování
Anglický parlament byl tvořen třemi složkami, které musely spolupracovat na legislativním procesu.
👑 Panovník
Monarcha byl formálně hlavou parlamentu. Svolával a rozpouštěl zasedání a jeho souhlas (Royal Assent) byl nutný k tomu, aby se návrh zákona (bill) stal platným zákonem (act). Ačkoliv panovník mohl zákon vetovat, po Slavné revoluci se tato pravomoc stala spíše formální.
🎩 Sněmovna lordů (House of Lords)
Horní komora parlamentu, která reprezentovala aristokracii a církev. Jejími členy byli:
- Lords Spiritual: Arcibiskupové a biskupové anglikánské církve.
- Lords Temporal: Dědiční peerové (vévodové, markýzové, hrabata, vikomti a baroni).
Sněmovna lordů fungovala také jako nejvyšší odvolací soud v zemi.
👥 Dolní sněmovna (House of Commons)
Dolní komora reprezentovala lid, i když volební právo bylo velmi omezené (většinou na majetné muže). Její členové byli voleni:
- Knights of the Shire: Dva zástupci za každé hrabství.
- Burgesses: Zástupci z určených měst a městysů (boroughs).
Největší síla Dolní sněmovny spočívala v její výhradní pravomoci iniciovat finanční zákony a schvalovat daně.
🌍 Dědictví a význam
Anglický parlament zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách politického myšlení a praxe.
- **Matka parlamentů**: Stal se vzorem pro legislativní sbory po celém světě, zejména v zemích Commonwealthu a ve Spojených státech amerických.
- **Parlamentní suverenita**: Princip, že parlament je nejvyšším zákonodárným orgánem v zemi, se stal základem britské ústavy.
- **Konstituční monarchie**: Vývoj parlamentu vedl k transformaci Anglie z absolutní monarchie na konstituční monarchii, kde je moc panovníka omezena zákony a ústavními zvyklostmi.
- **Základní práva**: Boj parlamentu s korunou pomohl zakotvit klíčové principy, jako je svoboda slova, vláda práva a ochrana před svévolným zdaněním.
🧑🏫 Pro laiky: Co byl Anglický parlament?
Představte si Anglický parlament jako velkou schůzi, kde se král musel radit s nejdůležitějšími lidmi v zemi, než mohl vybírat nové daně nebo měnit zákony. Zpočátku měl král hlavní slovo, ale postupem času si toto shromáždění vybojovalo stále více moci.
Mělo to dvě hlavní části (komory): 1. **Sněmovna lordů**: To byl jakýsi "VIP klub" pro nejvyšší šlechtu a biskupy. Členství se zde většinou dědilo. 2. **Dolní sněmovna**: Zde seděli zástupci, které si zvolili bohatší lidé z měst a venkovských hrabství. Byli to jakoby "mluvčí" majetných občanů.
Nejdůležitější bylo, že Dolní sněmovna získala kontrolu nad penězi. Říkali králi: "Pokud chceš peníze na válku nebo na svůj dvůr, musíš nám slíbit, že budeš vládnout spravedlivě a podle zákonů, které schválíme." Tento boj o moc trval staletí a vedl i k občanské válce. Nakonec parlament vyhrál a prosadil, že ani král nestojí nad zákonem. Tento nápad, že vláda se musí zodpovídat zvoleným zástupcům lidu, se stal základem pro moderní demokracie po celém světě.