Války růží

Rozbalit box

Obsah boxu

Války růží (anglicky Wars of the Roses) byla série občanských válek o trůn Anglického království, která se s přestávkami odehrávala v letech 1455 až 1487. Hlavními protivníky byly dvě vedlejší větve královského rodu Plantagenetů – rod Lancasterů, symbolizovaný červenou růží, a rod Yorků, jehož symbolem byla bílá růže. Konflikt ukončil středověk v Anglii a vedl k nástupu nové, silné dynastie Tudorovců, která zemi vládla po více než jedno století.

Války se vyznačovaly mimořádnou brutalitou, politickými intrikami, zradami a velkými bitvami. Ačkoli se boje přímo nedotkly většiny obyvatelstva, měly devastující dopad na anglickou šlechtu, jejíž velká část v konfliktu padla.

📜 Příčiny konfliktu

Kořeny Války růží sahají hluboko do anglické historie a jsou kombinací dynastických sporů, politické nestability a osobních ambicí mocných šlechticů.

👑 Dynastická krize

Oba rody, Lancasterové i Yorkové, odvozovaly svůj nárok na trůn od krále Eduarda III..

Lancasterové byli potomky Jana z Gentu, třetího přeživšího syna Eduarda III. Vládli Anglii od roku 1399, kdy Jindřich IV. (syn Jana z Gentu) svrhl svého bratrance, krále Richarda II.. Jejich nárok byl tedy založen na síle a parlamentním uznání, nikoli na striktním následnictví.
Yorkové byli potomky Edmunda z Langley, čtvrtého přeživšího syna Eduarda III. Jejich nárok byl však posílen sňatkem s potomky Lionela z Antverp, druhého syna Eduarda III. Podle zásad primogenitury (prvorozenství) tak měli Yorkové silnější dědický nárok na trůn než vládnoucí Lancasterové.

Tento latentní spor se stal akutním za vlády slabého a psychicky labilního krále Jindřicha VI., který trpěl záchvaty duševní choroby, během nichž nebyl schopen vládnout.

📉 Politická a sociální nestabilita

Krizi dále prohloubily další faktory:

Porážka ve stoleté válce: V roce 1453 Anglie ztratila téměř všechna svá území ve Francii (s výjimkou Calais). Tento neúspěch zdiskreditoval vládu Jindřicha VI. a vedl k návratu nespokojených a nezaměstnaných vojáků a šlechticů do Anglie.
Mocná šlechta: Vlivní šlechtici jako Richard Neville, 16. hrabě z Warwicku (přezdívaný "Králotvůrce") nebo vévodové ze Somersetu a Buckinghamu si vydržovali vlastní soukromé armády (tzv. livery and maintenance). Jejich vzájemné spory a ambice destabilizovaly království a král byl příliš slabý na to, aby jim v tom zabránil.
Osobní rivalita: Klíčovou roli sehrála osobní nenávist mezi Richardem, vévodou z Yorku, a Edmundem Beaufortem, vévodou ze Somersetu, hlavním rádcem krále Jindřicha VI. York vinil Somerseta ze ztráty francouzských území a považoval ho za překážku ve svém vlivu u dvora.

⚔️ Průběh válek

Konflikt lze rozdělit do několika hlavních fází, které se střídaly s obdobími křehkého míru.

🌹 První fáze (1455–1461): Vzestup Yorků

Válka propukla v roce 1455, kdy Richard z Yorku, obávající se o svou pozici, shromáždil armádu.

První bitva u St Albans (1455): Yorkisté zvítězili, zabili vévodu ze Somersetu a zajali krále Jindřicha VI. Richard z Yorku byl jmenován protektorem Anglie.
Bitva u Wakefieldu (1460): Po několika letech napětí se boje obnovily. V této bitvě utrpěli Yorkové drtivou porážku. Richard z Yorku a jeho druhý syn Edmund byli zabiti. Lancasterská armáda pod velením královny Markéty z Anjou nechala jejich hlavy nabodnout na kůly a vystavit na hradbách města York.
Bitva u Towtonu (1461): Navzdory smrti svého otce pokračoval v boji jeho nejstarší syn, Eduard. Na Bílou neděli 29. března 1461 se odehrála největší a nejkrvavější bitva na anglické půdě. V kruté sněhové vánici Eduard drtivě zvítězil. Jindřich VI. a Markéta z Anjou uprchli do Skotska a Eduard byl korunován jako král Eduard IV.

👑 Vláda Eduarda IV. a Warwickův zvrat (1461–1471)

Eduardova vláda byla zpočátku úspěšná, ale jeho tajný sňatek s neurozenou vdovou Alžbětou Woodvilleovou v roce 1464 vedl k roztržce s jeho nejmocnějším spojencem, Richardem Nevillem, hrabětem z Warwicku. Warwick, který pro krále domlouval sňatek s francouzskou princeznou, se cítil ponížen a zrazen.

Warwickova zrada: Warwick se spojil s Eduardovým bratrem, vévodou z Clarence, a v roce 1469 Eduarda dočasně zajal. Poté uprchl do Francie, kde uzavřel nečekané spojenectví s Markétou z Anjou.
Readeption (1470–1471): S francouzskou pomocí se Warwick a Markéta vylodili v Anglii a donutili Eduarda IV. uprchnout do Burgundska. Na trůn byl znovu dosazen Jindřich VI.
Bitva u Barnetu (1471): Eduard IV. se s burgundskou pomocí vrátil. V husté mlze porazil Warwickovu armádu a sám "Králotvůrce" v bitvě padl.
Bitva u Tewkesbury (1471): Krátce nato Eduard zničil i zbytek lancasterské armády. V bitvě byl zabit lancasterský následník trůnu, princ Eduard. Král Jindřich VI. byl krátce poté zavražděn v Toweru. Tím byla lancasterská linie téměř vyhlazena.

🐗 Vláda Richarda III. a konec války (1483–1487)

Po smrti Eduarda IV. v roce 1483 se měl stát králem jeho dvanáctiletý syn Eduard V.. Jeho strýc a protektor, Richard, vévoda z Gloucesteru, však zpochybnil legitimitu dětí Eduarda IV. a sám se prohlásil králem jako Richard III. Mladý Eduard V. a jeho bratr Richard byli uvězněni v Toweru a beze stopy zmizeli (tzv. "Princové v Toweru").

Vzestup Jindřicha Tudora: Richardova uzurpace trůnu vyvolala široký odpor. Opozice se sjednotila kolem Jindřicha Tudora, posledního lancasterského pretendenta s velmi slabým nárokem na trůn, který žil v exilu ve Francii.
Bitva na Bosworthském poli (1485): Jindřich Tudor se s francouzskou podporou vylodil ve Walesu. Dne 22. srpna 1485 se jeho armáda střetla s vojskem Richarda III. Během bitvy přešlo několik klíčových Richardových spojenců (např. rodina Stanleyů) na stranu Tudora. Richard III. byl v boji zabit, čímž se stal posledním anglickým králem, který padl v bitvě.
Bitva u Stoke Field (1487): Jindřich Tudor byl korunován jako Jindřich VII. Aby sjednotil zemi, oženil se s Alžbětou z Yorku, dcerou Eduarda IV. Poslední vážný pokus Yorků o znovuzískání trůnu přišel v roce 1487, kdy podporovali podvodníka Lamberta Simnela, který se vydával za jednoho ze zmizelých princů. Jejich armáda byla poražena v bitvě u Stoke Field, která je často považována za definitivní konec Války růží.

🛡️ Symbolika a název

Název "Války růží" nebyl používán během samotného konfliktu. Vznikl až později, popularizován byl zejména v 19. století díky románu Anna z Geiersteinu od Sira Waltera Scotta a odkazuje na symboly obou rodů:

Červená růže Lancasterů: Symbol se s rodem Lancasterů spojuje spíše zpětně.
Bílá růže Yorků: Tento symbol byl rodem Yorků skutečně používán.

Po svém vítězství vytvořil Jindřich VII. Tudor nový znak, tzv. Tudorovskou růži, která spojovala červenou a bílou růži v jeden symbol. Tímto gestem chtěl demonstrovat sjednocení obou znepřátelených rodů a konec dlouholetého konfliktu.

🌍 Důsledky a odkaz

Války růží měly hluboký a trvalý dopad na anglickou společnost a politiku:

Nástup Tudorovců: Konflikt ukončil vládu dynastie Plantagenetů, která vládla Anglii přes 300 let, a nastolil dynastii Tudorovců, která přinesla stabilitu a položila základy moderní Anglie.
Vyhlazení staré šlechty: Během válek padla velká část staré anglické aristokracie. To umožnilo Tudorovcům vytvořit novou, jim loajální šlechtu a výrazně posílit centrální královskou moc na úkor feudálních pánů.
Konec středověku v Anglii: Války jsou považovány za symbolický přechod od středověku k ranému novověku. Éra mocných feudálů s vlastními armádami skončila a byla nahrazena silným centralizovaným státem.
Kulturní odkaz: Konflikt se stal námětem mnoha literárních děl, z nichž nejznámější jsou historické hry Williama Shakespeara, jako Jindřich VI. (tři díly) a Richard III.. Shakespearovo zobrazení, zejména negativní portrét Richarda III., silně ovlivnilo vnímání těchto událostí po celá staletí.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Války růží jako dlouhý a brutální spor dvou větví jedné velké královské rodiny o to, kdo má vládnout Anglii. Na jedné straně stáli Lancasterové (s červenou růží), kteří byli u moci, ale jejich král byl slabý. Na druhé straně stáli Yorkové (s bílou růží), kteří si mysleli, že mají na trůn větší právo.

Tento spor se změnil v sérii krvavých bitev, protože mocní šlechtici se svými soukromými armádami se přidávali na tu či onu stranu podle toho, co pro ně bylo výhodnější. Bylo to období plné zrad, vražd a politických pletich. Po třiceti letech bojů, kdy se na trůnu vystřídalo několik králů a většina staré šlechty byla mrtvá, se objevil nový hráč – Jindřich Tudor. V rozhodující bitvě porazil posledního yorského krále, oženil se s yorskou princeznou, a tím oba rody symbolicky spojil. Založil novou dynastii Tudorovců, která přinesla mír a vládla Anglii po další generace.

Šablona:Aktualizováno