Josef Jungmann
Obsah boxu
Josef Jungmann (* 16. listopadu 1773, Hudlice u Berouna – † 14. listopadu 1847, Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel, básník, překladatel a vůdčí osobnost druhé, ofenzivní fáze českého národního obrození. Jeho celoživotní dílo, korunované monumentálním pětidílným Slovníkem česko-německým, zásadním způsobem přispělo k vytvoření a standardizaci moderní češtiny a položilo základy pro její plnohodnotné využití ve vědě, umění i administrativě.
📜 Život
👶 Mládí a studia
Josef Jungmann se narodil v Hudlicích jako šesté z deseti dětí chudého ševce. Jeho otec, ač řemeslník, dbal na vzdělání svých dětí. Mladý Josef nejprve navštěvoval místní školu, ale brzy projevil mimořádné nadání. Díky podpoře místního faráře byl poslán na piaristické gymnázium do Berouna. Zde se poprvé setkal s intenzivní germanizací, jelikož vyučovacím jazykem byla němčina.
Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiích na filozofické fakultě v Praze, kde studoval v letech 1792–1795. Následně se zapsal na právnickou fakultu, kterou však nedokončil. Během pražských studií se seznámil s myšlenkami osvícenství a začal se hlouběji zajímat o osud českého jazyka a národa. Klíčovým momentem bylo setkání s dílem a osobností Josefa Dobrovského, zakladatele moderní slavistiky, který se stal jeho vzorem, i když se jejich názory na budoucnost češtiny později rozcházely. Zatímco Dobrovský byl k budoucnosti češtiny jako živého jazyka skeptický, Jungmann věřil v její plnou obrodu.
👨🏫 Pedagogická dráha
Po studiích se Jungmann stal pedagogem. Jeho prvním působištěm bylo od roku 1799 gymnázium v Litoměřicích, kde vyučoval téměř šestnáct let. Právě zde začal systematicky pracovat na svých jazykovědných a literárních projektech. Litoměřice se díky němu staly jedním z center probouzejícího se českého vlasteneckého života. Založil zde první českou veřejnou knihovnu a kolem sebe soustředil kruh podobně smýšlejících přátel, mezi něž patřil například básník Antonín Marek.
V roce 1815 byl na vlastní žádost přeložen do Prahy, kde se stal profesorem a později (od roku 1838) i prefektem (ředitelem) Akademického gymnázia ve Starém Městě. Zde působil až do svého penzionování v roce 1845. Jako pedagog vychoval celou generaci budoucích českých vlastenců, mezi jeho žáky patřili například František Palacký, Pavel Josef Šafařík nebo Karel Jaromír Erben. V roce 1840 byl jmenován rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, což bylo významným uznáním jeho práce a postavení.
🏛️ Veřejné působení a závěr života
V Praze se Jungmann stal ústřední postavou národního obrození. Spolu s přáteli založil první český vědecký časopis Krok a stál u zrodu Matice české, klíčové instituce pro vydávání české literatury a vědeckých děl. Jeho byt se stal místem setkávání předních českých intelektuálů.
Práce na slovníku a další aktivity ho však zcela vyčerpávaly, a to jak fyzicky, tak finančně. Poslední roky života strávil v ústraní, sužován nemocemi a finančními potížemi. Zemřel 14. listopadu 1847, dva dny před svými 74. narozeninami. Jeho pohřeb na Olšanských hřbitovech se stal velkou národní manifestací a projevem úcty k jeho celoživotnímu dílu.
📖 Dílo a význam
Jungmannův program lze shrnout do jediné věty: "Národ, který nemá vlastní literaturu ve svém jazyce, není národem." Celé jeho úsilí směřovalo k tomu, aby dokázal, že čeština je jazyk stejně bohatý a schopný vyjádřit složité myšlenky jako jiné evropské jazyky.
📚 Slovník česko-německý
Jeho životním dílem je pětidílný Slovník česko-německý (1834–1839), který představuje základní kámen moderní české slovní zásoby. Na tomto monumentálním díle pracoval více než třicet let. Slovník obsahuje přibližně 120 000 hesel. Jungmann do něj zahrnul:
- Slova ze starších období české literatury, zejména z doby humanismu (tzv. Bible kralická byla pro něj vzorem dokonalého jazyka).
- Slova z lidové mluvy a dialektů.
- Slova přejatá z jiných slovanských jazyků, především z polštiny a ruštiny.
- Vlastní neologismy (novotvary), které často tvořil překladem cizích slov nebo jejich skládáním.
Slovník nejenže zachytil existující slovní zásobu, ale také ji aktivně rozšířil a kodifikoval. Stal se normou pro další generace spisovatelů a vědců a umožnil rozvoj české odborné terminologie v mnoha oborech (např. rostlina, kyselina, čtverec, trojúhelník, podstatné jméno, časopis, názor).
✍️ Překladatelská činnost
Jungmann si uvědomoval, že pro obohacení jazyka a literatury jsou klíčové překlady vrcholných děl světové literatury. Svým překladem epické básně Ztracený ráj od anglického básníka Johna Miltona (vydáno 1811) dokázal, že čeština je schopna tlumočit i ta nejnáročnější umělecká díla. Dalšími významnými překlady byly díla od Chateaubrianda (Atala) nebo Goetheho.
🗣️ Tvorba novotvarů a purismus
Jungmann je často spojován s jazykovým purismem, tedy snahou očistit jazyk od cizích (hlavně německých) vlivů. Na rozdíl od radikálních puristů však postupoval uvážlivě. Vytvořil stovky nových slov, z nichž mnohá se stala běžnou součástí dnešní češtiny:
- Věda a technika: kyselina, dusík, čtverec, kužel, teploměr, zeměpis
- Abstraktní pojmy: názor, vkus, cit, zápor, předmět
- Kultura a společnost: časopis, umělec, hrdina, obecenstvo
Některé jeho novotvary se neujaly, například zelenochrupka (salát), nosoplenka (kapesník) nebo klapkobřinkostroj (klavír).
📜 Další spisy
- Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu (1820) – učebnice literatury a stylistiky, která definovala literární žánry a stanovila normy pro českou literární tvorbu.
- Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka (1825) – první souborné dějiny české literatury, které měly za cíl posílit národní sebevědomí ukázkou bohaté literární tradice.
🌍 Odkaz a vliv
Josef Jungmann je po právu považován za "druhého zakladatele" českého jazyka. Jeho práce vytvořila pevný základ, na kterém mohly stavět další generace obrozenců, jako byli František Palacký v historiografii, Karel Havlíček Borovský v žurnalistice nebo Božena Němcová v próze. Bez jeho slovníku a teoretických prací by byl rozvoj české literatury a vědy v 19. století nemyslitelný.
Jeho jméno nese náměstí v centru Prahy (Jungmannovo náměstí), kde stojí i jeho pomník, a je po něm pojmenována řada ulic a institucí po celé České republice.
💡 Pro laiky
Představte si, že by čeština neměla slova pro tak běžné věci jako "názor", "časopis", "umění" nebo "kyselina". V době Josefa Jungmanna byla čeština na ústupu a v mnoha oblastech, jako byla věda nebo úřady, se používala hlavně němčina. Jungmann byl jako architekt, který pro český jazyk postavil obrovskou knihovnu slov. Desítky let sbíral stará česká slova, půjčoval si z jiných slovanských jazyků a vymýšlel úplně nová. Všechna tato slova pak sepsal do obrovského pětidílného slovníku. Tím dokázal, že čeština je moderní a bohatý jazyk, ve kterém se dá mluvit a psát úplně o všem. Jeho práce umožnila, aby se v češtině začaly psát noviny, romány i vědecké články, a tím vlastně zachránil a oživil český jazyk pro budoucí generace.
📸 Zajímavosti
- Jungmann byl známý svou neuvěřitelnou pracovitostí. Na slovníku pracoval po nocích při svíčkách po náročném dni ve škole.
- Ačkoliv byl vůdčí osobností národa, potýkal se celý život s finančními problémy. Vydání slovníku ho finančně téměř zruinovalo.
- Jeho bratr Antonín Jan Jungmann byl významným lékařem a porodníkem, rovněž činným v národním obrození.
- Jungmannův pomník v Praze byl odhalen v roce 1878 a stal se symbolem národního vzkříšení.