Eduard I.
Obsah boxu
Eduard I. (anglicky Edward I; 17. června 1239 – 7. července 1307), známý také pod přezdívkami Dlouhán (Longshanks) kvůli své vysoké postavě a Kladivo na Skoty (Hammer of the Scots), byl anglický král z rodu Plantagenetů, který vládl od roku 1272 až do své smrti. Jeho vláda je považována za jednu z nejvýznamnějších v anglických dějinách, charakterizovanou vojenskými úspěchy, rozsáhlými právními a administrativními reformami a upevněním moci koruny. Definitivně připojil Wales k Anglii a vedl vleklé a brutální války s cílem podmanit si Skotsko.
Jeho panování mělo zásadní vliv na vývoj anglického práva a instituce parlamentu. Na druhou stranu byl znám svou tvrdostí, neústupností a krutostí vůči svým nepřátelům. V roce 1290 vydal Edikt o vyhnání, kterým byli všichni Židé vypovězeni z Anglie.
📜 Život před nástupem na trůn
Eduard se narodil ve Westminsterském paláci jako nejstarší syn krále Jindřicha III. a Eleonory Provensálské. Již v mládí projevoval silnou vůli a vojenské nadání, což ho stavělo do kontrastu s jeho zbožným a nerozhodným otcem.
⚔️ Druhá válka baronů
V 60. letech 13. století se Anglie zmítala v politické krizi známé jako Druhá válka baronů. Šlechta, vedená Simonem de Montfort, se vzbouřila proti nepopulární vládě Jindřicha III. Eduard se zpočátku zdál být nakloněn reformnímu hnutí, ale nakonec se pevně postavil na stranu svého otce.
V bitvě u Lewes v roce 1264 byl Eduard spolu se svým otcem zajat Montfortovými vojsky. Podařilo se mu však uprchnout a postavit se do čela královské armády. V bitvě u Eveshamu v roce 1265 dosáhl rozhodujícího vítězství, ve kterém byl Simon de Montfort zabit a povstání bylo potlačeno. Eduardova role v tomto konfliktu mu zajistila pověst schopného vojenského velitele a upevnila jeho pozici následníka trůnu.
✝️ Osmá křížová výprava
Po uklidnění situace v Anglii se Eduard v roce 1270 připojil k osmé křížové výpravě, kterou vedl francouzský král Ludvík IX. Jeho účast na výpravě nebyla příliš úspěšná. Po příjezdu do Tuniska zjistil, že Ludvík IX. zemřel na úplavici a francouzská armáda se chystá k návratu. Eduard se rozhodl pokračovat do Svaté země a dorazil do Akkonu v roce 1271. Zde dosáhl několika menších vojenských úspěchů, ale nedokázal zvrátit nepříznivou situaci křižáckých států. Během pobytu v Akkonu na něj byl spáchán atentát, který přežil.
Na zpáteční cestě v roce 1272 se na Sicílii dozvěděl o smrti svého otce. Tím se stal novým anglickým králem. Jeho cesta zpět do Anglie však trvala ještě dva roky, během nichž upevňoval správu svých panství ve Francii (především v Gaskoňsku). Do Anglie se vrátil a byl korunován ve Westminsterském opatství až v srpnu 1274.
👑 Vláda
Eduardova vláda byla poznamenána jeho ambicí sjednotit Britské ostrovy pod svou nadvládou a reformovat královskou správu a právo.
🏴 Dobytí Walesu
Jedním z prvních a nejvýznamnějších Eduardových cílů bylo podmanění Walesu. Velšská knížata, zejména Llywelyn ap Gruffydd, vládce Gwyneddu, odmítala uznat anglickou svrchovanost. Eduard reagoval dvěma velkými vojenskými kampaněmi v letech 1277 a 1282–1283.
Po první kampani byl Llywelyn donucen podepsat Smlouva z Aberconwy, která výrazně omezila jeho území a moc. Velšské povstání v roce 1282 vedlo k druhé, rozhodující válce. Během ní byl Llywelyn zabit v bitvě a jeho bratr Dafydd ap Gruffydd byl zajat, odsouzen za zradu a brutálně popraven.
Po dobytí Walesu Eduard zavedl anglickou správu prostřednictvím Statut z Rhuddlanu (1284). Aby si zajistil kontrolu nad zemí, nechal postavit masivní systém kamenných hradů, mezi které patří Conwy, Caernarfon, Harlech a Beaumaris. Tyto hrady, navržené mistrem Jamesem ze St. George, jsou dodnes považovány za vrchol středověké vojenské architektury a jsou zapsány na seznamu UNESCO. Tradice také praví, že svému novorozenému synovi, budoucímu Eduardovi II., udělil titul Princ z Walesu, aby si naklonil Velšany.
🏴 Války se Skotskem
Eduardova snaha o nadvládu nad Skotskom se stala jeho největší a nejdelší vojenskou kampaní, která mu vynesla přezdívku "Kladivo na Skoty".
Když v roce 1286 zemřel skotský král Alexandr III. Skotský bez mužského potomka, Eduard byl požádán, aby rozhodl spor o nástupnictví mezi několika uchazeči, známý jako "Velká pře" (Great Cause). Eduard souhlasil pod podmínkou, že bude uznán za svrchovaného pána Skotska. V roce 1292 vybral za krále Johna Balliola, od kterého očekával poslušnost.
Balliol se však brzy proti Eduardově nadvládě vzbouřil a uzavřel spojenectví s Francií (tzv. Auld Alliance). Eduard v roce 1296 odpověděl masivní invazí, během níž vyplenil město Berwick-upon-Tweed, porazil Skoty v bitvě u Dunbaru a donutil Balliola abdikovat. Odvezl do Anglie skotské korunovační klenoty a posvátný Kámen osudu (Stone of Scone).
Skotský odpor však nebyl zlomen. V roce 1297 vypuklo povstání vedené Williamem Wallacem a Andrewem de Moray, kteří drtivě porazili anglickou armádu v bitvě u Stirlingského mostu. Eduard se osobně vrátil do Skotska a v roce 1298 porazil Wallace v bitvě u Falkirku díky masivnímu nasazení dlouhých luků.
Přestože byl Wallace později zajat a v roce 1305 v Londýně popraven, skotský odpor pokračoval pod vedením Roberta Bruce, který se v roce 1306 nechal korunovat skotským králem. Eduard, již starý a nemocný, se vydal na další trestnou výpravu, ale zemřel v roce 1307 na hranicích se Skotskem, aniž by svůj cíl dokončil. Války za skotskou nezávislost pokračovaly ještě mnoho let po jeho smrti.
⚖️ Právní a administrativní reformy
Eduardova vláda byla obdobím intenzivní legislativní činnosti. Vydal řadu statutů, které reformovaly anglické právo a správu. Mezi nejdůležitější patří:
- **Statuty z Westminsteru** (1275, 1285, 1290): Kodifikovaly a upravovaly mnoho oblastí zvykového práva.
- **Statut z Gloucesteru** (1278): Zavedl proceduru Quo warranto, která nutila barony prokazovat, na základě jakého práva (jakého příkazu) drží své svobody a soudní pravomoci. Tím se snažil omezit moc šlechty a posílit autoritu koruny.
- **Statut Mortmain** (1279): Omezoval převod půdy do vlastnictví církve bez královského souhlasu.
Eduard také sehrál klíčovou roli ve vývoji parlamentu. Ačkoliv parlament existoval již dříve, za jeho vlády se začal pravidelně scházet a jeho složení se ustálilo. V roce 1295 svolal tzv. "Vzorový parlament" (Model Parliament), na který byli poprvé pozváni nejen baroni a církevní hodnostáři, ale také zástupci hrabství (rytíři) a měst. Tím položil základy pro budoucí Dolní sněmovnu.
✡️ Vyhnání Židů
V roce 1290 vydal Eduard I. Edikt o vyhnání (Edict of Expulsion), kterým nařídil všem Židům opustit Anglii. Tento krok byl motivován kombinací náboženské nesnášenlivosti, finančními důvody (koruna zabavila jejich majetek a dluhy vůči nim byly zrušeny) a snahou získat si politickou podporu zadlužené šlechty a měst. Židé se do Anglie mohli oficiálně vrátit až v 17. století za vlády Olivera Cromwella.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
Eduard I. byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s Eleonorou Kastilskou, uzavřené z politických důvodů v roce 1254, se ukázalo jako velmi šťastné a láskyplné. Měli spolu nejméně 14 dětí, ačkoliv mnoho z nich zemřelo v dětství. Když Eleonora v roce 1290 zemřela, Eduard pro ni hluboce truchlil a na její památku nechal postavit dvanáct tzv. Eleonořiných křížů na místech, kde její pohřební průvod přes noc zastavil na cestě do Londýna.
Jeho nejvýznamnější děti s Eleonorou byly:
- Jana z Akkonu (1272–1307)
- Alfonz (hrabě z Chesteru) (1273–1284), následník trůnu, který zemřel v dětství
- Eduard II. (1284–1327), král Anglie
Po Eleonořině smrti se v roce 1299 oženil s Markétou Francouzskou, sestrou francouzského krále Filipa IV. Sličného. S ní měl další tři děti:
- Tomáš z Brothertonu (1300–1338), hrabě z Norfolku
- Edmund z Woodstocku (1301–1330), hrabě z Kentu
🏛️ Odkaz a hodnocení
Eduard I. je jednou z nejvýznamnějších, ale také nejkontroverznějších postav anglických dějin. Na jedné straně byl schopným vládcem, vojenským stratégem a zákonodárcem, který položil základy moderního anglického státu a práva. Jeho dobytí Walesu a výstavba hradů jsou trvalým svědectvím jeho moci a vize.
Na druhé straně byl vnímán jako bezohledný a krutý dobyvatel, zejména ve Skotsku a Walesu, kde je jeho památka dodnes spojována s útlakem a ztrátou nezávislosti. Jeho vyhnání Židů je temnou kapitolou jeho vlády. Jeho odkaz je tedy dvojznačný: pro Anglii byl velkým králem-budovatelem, pro své sousedy tyranským agresorem.
💡 Pro laiky
- **Plantageneti**: Mocná královská dynastie, která vládla v Anglii od roku 1154 do roku 1485. Eduard I. byl jedním z jejích nejvýznamnějších představitelů.
- **Kladivo na Skoty**: Přezdívka, kterou Eduard získal kvůli svým neúnavným a brutálním vojenským tažením proti Skotsku. Je dokonce vytesána na jeho hrobce.
- **Statut z Rhuddlanu**: Zákon, kterým Eduard po dobytí Walesu zavedl v zemi anglické právo a správní systém. Wales byl rozdělen na hrabství po anglickém vzoru.
- **Vzorový parlament**: Důležité zasedání parlamentu v roce 1295, kde byli poprvé přítomni zástupci všech tří stavů společnosti: šlechty, církve a měšťanů. Je to považováno za důležitý krok ve vývoji parlamentní demokracie.
- **Kámen osudu (Stone of Scone)**: Posvátný kámen, na kterém byli korunováni skotští králové. Eduard I. ho v roce 1296 ukradl a odvezl do Westminsteru, kde byl zabudován do korunovačního trůnu anglických králů. Do Skotska byl navrácen až v roce 1996.