Plantageneti

Rozbalit box

Obsah boxu

Plantageneti (anglicky Plantagenets), známí také jako první Anjouovci, byli královskou dynastií francouzského původu, která vládla v Anglickém království v letech 1154 až 1485. Jejich vláda formovala Anglii politicky, kulturně i právně a zanechala nesmazatelnou stopu v evropských dějinách, především skrze události jako Stoletá válka a Války růží.

Rod pocházel z hrabat z Anjou a na anglický trůn usedl s Jindřichem II., synem Geoffreye V. z Anjou a císařovny Matyldy, dcery anglického krále Jindřicha I.. Plantagenetští králové vládli zpočátku rozsáhlé Angevinovské říši, která se rozkládala od Skotska až po Pyreneje.

V pozdním 14. století se dynastie rozdělila na dvě soupeřící vedlejší větve: Lancastery a Yorky. Jejich boj o trůn, známý jako Války růží, vedl k pádu dynastie a nástupu Tudorovců po bitvě u Bosworthu v roce 1485.

📜 Původ a jméno

Jméno "Plantagenet" pochází z přezdívky zakladatele rodu, Geoffreye V., hraběte z Anjou. Ten měl ve zvyku nosit na svém klobouku větvičku kvetoucího janovce (latinsky planta genista). Přestože je dnes toto jméno používáno pro celou dynastii, paradoxně se jako oficiální příjmení začalo používat až v 15. století, kdy si jej přisvojil Richard, vévoda z Yorku, aby zdůraznil svůj legitimní nárok na trůn.

Geoffreyova manželka, císařovna Matylda, byla dcerou a dědičkou anglického krále Jindřicha I.. Po Jindřichově smrti se však trůnu zmocnil její bratranec Štěpán III. z Blois, což vedlo k dlouhé občanské válce známé jako Anarchie. Konflikt byl ukončen dohodou, která stanovila, že po Štěpánově smrti na trůn nastoupí Matyldin a Geoffreyův syn, budoucí Jindřich II..

👑 Plantagenetští králové Anglie

Vláda Plantagenetů se dělí na tři hlavní období: vládu Anjouovců (přímá linie), a následně vládu dvou vedlejších větví, Lancasterů a Yorků.

🦁 Anjouovští králové (1154–1399)

Toto období je charakteristické budováním a následným rozpadem Angevinovské říše a upevňováním královské moci v Anglii.

Jindřich II. Plantagenet (1154–1189): První a jeden z nejmocnějších Plantagenetů. Jeho říše sahala od Hadriánova valu po Pyreneje. Provedl zásadní právní reformy, které položily základy anglického obecného práva (common law). Jeho vládu poznamenal vleklý spor s Tomášem Becketem, arcibiskupem z Canterbury, a také neustálé vzpoury jeho vlastních synů.

Richard I. Lví srdce (1189–1199): Proslul jako statečný válečník a klíčová postava Třetí křížové výpravy. V Anglii však strávil jen několik měsíců své vlády. Jeho nepřítomnost a obrovské výkupné, které za něj Anglie musela zaplatit po jeho zajetí v Rakousku, značně zatížily královskou pokladnu.

Jan Bezzemek (1199–1216): Mladší bratr Richarda, často považovaný za jednoho z nejhorších anglických králů. Během jeho vlády ztratila Anglie většinu svých francouzských držav, včetně klíčové Normandie. Jeho konflikty s barony vyvrcholily v roce 1215 donucením k podpisu dokumentu Magna Charta Libertatum (Velká listina práv a svobod), který omezil královskou moc a stal se základním kamenem anglické (a později i světové) ústavnosti.

Jindřich III. Anglický (1216–1272): Jeho dlouhá vláda byla poznamenána bojem s barony, vedenými Simonem de Montfort, který vedl k Druhé válce baronů. Během tohoto konfliktu byl svolán první parlament, který zahrnoval i zástupce měst a nižší šlechty. Jindřich byl také velkým mecenášem umění, nechal přestavět Westminsterské opatství v gotickém stylu.

Eduard I. Dlouhán (1272–1307): Významný válečník a reformátor. Dokončil dobytí Walesu, kde nechal postavit řadu impozantních hradů (např. Caernarfon). Jeho snaha podrobit si Skotsko vedla k dlouhým válkám o skotskou nezávislost, v nichž bojoval proti postavám jako William Wallace a Robert Bruce. Pro svou tvrdost si vysloužil přezdívku "Kladivo na Skoty" (Hammer of the Scots).

Eduard II. Anglický (1307–1327): Jeho vláda byla katastrofou. Utrpěl drtivou porážku od Skotů v bitvě u Bannockburnu (1314) a jeho protežování oblíbenců, jako byl Piers Gaveston, vedlo k všeobecné nespokojenosti. Nakonec byl svržen svou manželkou Izabelou Francouzskou a jejím milencem Rogerem Mortimerem a pravděpodobně zavražděn na hradě Berkeley.

Eduard III. Anglický (1327–1377): Obnovil prestiž monarchie. Jeho nárok na francouzský trůn v roce 1337 odstartoval Stoletou válku mezi Anglií a Francií. Angličané pod jeho velením dosáhli slavných vítězství v bitvě u Kresčaku (1346) a u Poitiers (1356). Založil prestižní Podvazkový řád. Jeho vládu však zasáhla Černá smrt, která v polovině 14. století zahubila téměř polovinu populace Anglie.

Richard II. (1377–1399): Poslední král z přímé linie Plantagenetů. Na trůn nastoupil jako dítě. Musel čelit velkému selskému povstání v roce 1381. Jeho snaha o absolutistickou vládu a konflikty s mocnou šlechtou vedly k jeho svržení bratrancem Jindřichem Bolingbrokem, který se stal králem Jindřichem IV. a založil dynastii Lancasterů.

⚔️ Vedlejší větve a Války růží (1399–1485)

Potomci Eduarda III. se rozdělili do dvou mocných větví, které usilovaly o korunu. Jejich rivalita vyústila v krvavou občanskou válku.

Lancasterové (symbol: červená růže): Vládli v letech 1399–1461 a krátce 1470–1471. K této větvi patřili Jindřich IV., jeho syn Jindřich V., slavný vítěz od Azincourtu, a Jindřich VI., za jehož slabé vlády Anglie ztratila své državy ve Francii a propadla se do chaosu Války růží.

Yorkové (symbol: bílá růže): Vládli v letech 1461–1470 a 1471–1485. Eduard IV. sesadil Jindřicha VI. a chopil se moci. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho bratr Richard III., jehož vláda je spojena se záhadným zmizením jeho synovců ("princové ve věži"). Richard III. byl posledním plantagenetovským králem. Padl v bitvě u Bosworthu v roce 1485 v boji proti Jindřichu Tudorovi.

Tato bitva znamenala konec Války růží i vlády Plantagenetů. Vítězný Jindřich Tudor se stal králem Jindřichem VII. a sňatkem s Alžbětou z Yorku symbolicky spojil oba znepřátelené rody, čímž založil novou dynastii Tudorovců.

🏰 Dědictví a význam

Vláda Plantagenetů měla pro Anglii a Evropu dalekosáhlé důsledky:

**Právo a správa:** Byl vytvořen systém obecného práva (common law), který se stal základem právních systémů v mnoha anglicky mluvících zemích. Vznikl a upevnil se Anglický parlament jako klíčová instituce omezující moc panovníka.
**Národní identita:** Dlouhé války s Francií a Skotskem pomohly zformovat specifickou anglickou národní identitu. Angličtina postupně nahradila francouzštinu jako jazyk dvora a administrativy.
**Architektura a umění:** Plantageneti byli velkými staviteli. Za jejich éry v Anglii vzkvétal gotický styl, jehož vrcholnými příklady jsou Westminsterské opatství, Yorská katedrála nebo Lincolnská katedrála.
**Vzdělání:** Byly založeny nejstarší anglické univerzity, Oxford a Cambridge.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Plantagenety jako superúspěšnou a velmi dramatickou rodinnou firmu, která na více než 300 let převzala vedení "společnosti Anglie".

**Začátek:** Zakladatel byl Francouz z oblasti Anjou. Bylo to, jako by dnes šéf velké francouzské automobilky zdědil a převzal vedení celé Velké Británie. Zpočátku jejich "firma" (říše) zahrnovala obrovské území jak v Anglii, tak ve Francii.
**Problémy:** Stejně jako v každé rodině, i zde docházelo k hádkám. Králové se hádali s církví, se svými bratranci a šlechtici, a hlavně se svými vlastními syny. Jeden z králů (Jan Bezzemek) byl tak neoblíbený, že ho jeho "manažeři" (baroni) donutili podepsat firemní pravidla (Magna Charta Libertatum), která říkala, co si ředitel může a nemůže dovolit.
**Velký rozkol (Války růží):** Po čase se rodina rozdělila na dvě znepřátelené pobočky – Lancastery (tým "červená růže") a Yorky (tým "bílá růže"). Tyto dvě skupiny se pak asi 30 let praly o to, kdo bude hlavním šéfem. Byl to v podstatě velký rodinný spor, který se ale bojoval na bitevních polích po celé Anglii.
**Konec:** Válka skončila, když poslední šéf z týmu "bílá růže" (Richard III.) prohrál rozhodující bitvu. Vítěz, Jindřich Tudor, si vzal za ženu princeznu z poraženého týmu, čímž obě rodiny spojil, ukončil válku a založil novou "firmu" – dynastii Tudorovců.

Plantageneti tak zanechali Anglii modernější parlament, slavné hrady, univerzity a pocit, že jsou samostatným národem, nikoli jen přívěskem Francie.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025