Filip IV. Sličný

Rozbalit box

Obsah boxu

Filip IV. Sličný
Filip z Kapetu
Portrét Filipa IV. Sličného
Titul	Francouzský král Navarrský král (jako Filip I.)
Období vlády	5. října 1285 – 29. listopadu 1314 (Francie) 16. srpna 1284 – 4. dubna 1305 (Navarra, jako jure uxoris)
Korunovace	6. ledna 1286, Remeš
Předchůdce	Filip III. Smělý (Francie) Jana I. Navarrská (Navarra, jako spoluvládce)
Nástupce	Ludvík X.
Datum narození	1268
Místo narození	Zámek Fontainebleau, Francouzské království
Datum úmrtí	29. listopad 1314
Místo úmrtí	Zámek Fontainebleau, Francouzské království
Místo pohřbení	Bazilika Saint-Denis, Saint-Denis
Dynastie	Kapetovci
Otec	Filip III. Francouzský
Matka	Isabela Aragonská
Manželka/y	Jana I. Navarrská
Děti	Ludvík X. Francouzský Filip V. Francouzský Karel IV. Francouzský Izabela Francouzská Robert Francouzský Markéta Francouzská Blanka Francouzská

Filip IV. Sličný (francouzsky Philippe IV le Bel; 1268, Fontainebleau – 29. listopadu 1314, Fontainebleau) byl francouzský král z dynastie Kapetovců, který vládl v letech 1285–1314. Díky sňatku s Janou I. Navarrskou byl také navarrským králem (jako Filip I.) v letech 1284–1305. Jeho vláda je považována za klíčové období v procesu formování moderního francouzského státu, charakterizované posilováním královské moci, centralizací správy a tvrdými konflikty s papežstvím a řádem templářů. Jeho přízvisko „Sličný“ odkazovalo na jeho pohledný zjev, nikoli na povahu jeho činů.

Jeho panování znamenalo zásadní odklon od tradiční feudální monarchie k centralizovanému, byrokratickému státu. Proslul svou neústupností, chladnou vypočítavostí a bezohledností při dosahování svých cílů, což mu vyneslo také přezdívku „Železný král“.

👑 Život před nástupem na trůn

Filip se narodil na zámku Fontainebleau jako druhý syn krále Filipa III. Smělého a jeho první manželky Isabely Aragonské. Jeho dětství bylo poznamenáno tragédií, když jeho matka zemřela v roce 1271 po pádu z koně během návratu z osmé křížové výpravy. Jeho starší bratr Ludvík zemřel v roce 1276 za nejasných okolností, což z Filipa učinilo následníka trůnu. Existovaly spekulace, že za Ludvíkovou smrtí stála druhá manželka Filipa III., Marie Brabantská, která chtěla prosadit na trůn své vlastní syny, ale tyto dohady nebyly nikdy prokázány.

Jako mladý princ získal Filip vynikající vzdělání pod vedením kancléře Pierra de la Broce a později Aegidia Romana. Byl popisován jako tichý, rezervovaný, ale zároveň inteligentní a hluboce zbožný mladík. V roce 1284 se oženil s Janou I., královnou Navarry a hraběnkou ze Champagne. Tento sňatek přinesl francouzské koruně nejen bohaté hrabství Champagne, ale také Navarrské království, a výrazně tak rozšířil královskou doménu.

🏛️ Vláda a centralizace moci

Na trůn Filip IV. nastoupil v sedmnácti letech po smrti svého otce v roce 1285 během neúspěšné aragonské křížové výpravy. Od počátku své vlády se obklopil schopnými, ale často bezskrupulózními rádci, kteří nepocházeli z řad vysoké šlechty, ale byli to především právníci (tzv. legisté) z nižší šlechty nebo měšťanstva. Mezi nejvýznamnější patřili Guillaume de Nogaret a Enguerrand de Marigny. Tito muži mu pomáhali prosazovat absolutní královskou moc na úkor tradičních feudálních a církevních privilegií.

⚖️ Administrativní a právní reformy

Filipova vláda byla érou rozsáhlých reforem. Snažil se sjednotit právní systém a posílit královskou justici. Zřídil nebo posílil ústřední instituce:

• Pařížský parlament (Parlement de Paris) byl přeměněn na nejvyšší soudní dvůr království, který měl pravomoc rušit rozsudky místních feudálních soudů.
• Účetní komora (Chambre des comptes) se stala nejvyšším orgánem pro správu královských financí.
• Královská rada byla profesionalizována a rozdělena do specializovaných sekcí.

V roce 1302 Filip svolal první zasedání Generálních stavů, shromáždění zástupců tří stavů – šlechty, duchovenstva a měšťanstva. Učinil tak proto, aby získal širokou podporu pro svůj boj s papežem Bonifácem VIII.. Tento akt je považován za důležitý krok ve vývoji francouzského parlamentarismu.

💰 Finanční politika a manipulace s měnou

Války s Anglií a ve Flandrech byly nesmírně nákladné a Filipova pokladna byla neustále prázdná. Král se proto uchyloval k bezohledným metodám získávání peněz:

• Manipulace s měnou: Opakovaně snižoval obsah drahých kovů v mincích (tzv. znehodnocování měny), což vedlo k inflaci a nespokojenosti obyvatelstva.
• Vyhnání Židů a Lombardů: V roce 1306 nechal vyhnat všechny Židy z Francie a zkonfiskoval jejich majetek. Podobně postupoval proti lombardským bankéřům, kteří byli hlavními věřiteli koruny.
• Zdanění kléru: Uvalil daně na církevní majetek, což vedlo k přímému konfliktu s papežem.

⚔️ Zahraniční politika a konflikty

Filipova zahraniční politika byla zaměřena na posílení a rozšíření francouzského vlivu.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Válka s Anglií

Dlouhodobé napětí s anglickým králem Eduardem I. kvůli vévodství Gaskoňsko, které bylo anglickým lénem na francouzské půdě, přerostlo v letech 1294–1303 v otevřenou válku. Konflikt byl nákladný a nepřinesl žádné straně rozhodující vítězství. Skončil pařížskou smlouvou z roku 1303, která v podstatě obnovila předválečný stav. Důležitým diplomatickým krokem bylo zasnoubení Filipovy dcery Izabely s budoucím anglickým králem Eduardem II..

🇧🇪 Válka ve Flandrech

Bohatá flanderská města, závislá na dovozu anglické vlny, se vzbouřila proti francouzské nadvládě. V roce 1302 utrpělo francouzské rytířské vojsko drtivou porážku od flanderských měšťanů a řemeslníků v bitvě u Courtrai, známé také jako „bitva zlatých ostruh“. Filipovi se podařilo tuto porážku odčinit o dva roky později v bitvě u Mons-en-Pévèle (1304). Válka byla ukončena smlouvou z Athis-sur-Orge (1305), která potvrdila francouzskou suverenitu, ale Flandrám zaručila značnou autonomii.

✝️ Konflikt s papežstvím

Nejvýznamnějším a nejradikálnějším činem Filipovy vlády byl jeho střet s papežskou mocí, který navždy změnil vztahy mezi světskou a církevní mocí v Evropě.

📜 Spor s Bonifácem VIII.

Konflikt začal v roce 1296, kdy Filip zavedl zdanění francouzského kléru bez papežova souhlasu, aby financoval válku s Anglií. Papež Bonifác VIII., zastánce silné papežské teokracie, odpověděl bulou Clericis laicos, která takové zdanění zakazovala. Spor eskaloval, když Filip nechal zatknout papežského legáta. Bonifác VIII. reagoval vydáním slavné buly Unam Sanctam (1302), v níž deklaroval absolutní nadřazenost duchovní moci nad světskou.

Filipova odpověď byla bezprecedentní. Jeho rádce Guillaume de Nogaret obvinil papeže z kacířství a dalších zločinů. V září 1303 Nogaret s oddílem vojáků a s pomocí italské rodiny Colonnů, nepřátel Bonifáce, přepadl papeže v jeho paláci v Anagni. Ačkoli byl Bonifác po několika dnech osvobozen, ponížení a šok z tzv. „útoku v Anagni“ podlomily jeho zdraví a o měsíc později zemřel.

🇻🇦 Avignonské papežství

Po Bonifácově smrti a krátkém pontifikátu Benedikta XI. se Filipovi podařilo v roce 1305 prosadit zvolení francouzského kardinála Bertranda de Gota papežem. Ten přijal jméno Klement V. a na Filipovo přání nikdy neodjel do Říma. V roce 1309 přesídlil papežský dvůr do Avignonu, města na hranicích Francie. Tím začalo téměř sedmdesátileté období známé jako Avignonské zajetí, během něhož byli papežové pod silným vlivem francouzských králů.

Templáři: Proces a zrušení řádu

Filipova potřeba peněz a touha odstranit mocnou nadnárodní organizaci, která nepodléhala jeho kontrole, vedla k tragickému konci řádu templářů. Templáři byli bohatý a vlivný rytířský řád, který fungoval jako mezinárodní bankovní instituce a byl hlavním věřitelem francouzské koruny.

⛓️ Zatčení a obvinění

V pátek 13. října 1307 nechal Filip koordinovaně zatknout všechny templáře ve Francii, včetně velmistra Jacquese de Molay. Byli obviněni z kacířství, sodomie, modloslužebnictví (uctívání tajemné hlavy zvané Bafomet) a dalších zločinů. Tato obvinění byla s největší pravděpodobností vykonstruovaná.

🔥 Konec řádu

Zatčení rytíři byli podrobeni krutému mučení, aby se přiznali k vykonstruovaným zločinům. Filip vyvíjel silný nátlak na papeže Klementa V., aby řád zrušil. Papež, ač zpočátku váhal, nakonec tlaku podlehl a na Viennském koncilu v roce 1312 řád templářů bulou Vox in excelso zrušil. Obrovský majetek řádu byl z velké části zkonfiskován francouzskou korunou.

Proces vyvrcholil 18. března 1314, kdy byli poslední velmistr řádu Jacques de Molay a Geoffroy de Charnay, preceptor Normandie, upáleni na hranici na ostrově Île de la Cité v Paříži. Podle legendy Jacques de Molay před svou smrtí proklel krále Filipa, papeže Klementa a Guillauma de Nogaret a povolal je do roka a do dne k Božímu soudu.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

Filip IV. byl ženatý s Janou I. Navarrskou, se kterou měl sedm dětí, z nichž se čtyři dožily dospělosti:

• Ludvík X. Svárlivý (1289–1316), francouzský a navarrský král
• Filip V. Dlouhý (asi 1293–1322), francouzský a navarrský král
• Karel IV. Sličný (asi 1294–1328), francouzský a navarrský král
• Izabela Francouzská (asi 1295–1358), manželka anglického krále Eduarda II.

Všichni tři Filipovi synové postupně usedli na francouzský trůn, ale ani jeden z nich nezanechal mužského dědice. Po smrti Karla IV. v roce 1328 tak vymřela přímá linie Kapetovců, což vedlo k nástupu vedlejší větve Valois a stalo se jednou ze záminek pro rozpoutání stoleté války. Tato skutečnost byla později spojována s údajnou kletbou Jacquese de Molay a Filipovi synové byli označováni jako „prokletí králové“ (les Rois maudits).

📜 Odkaz a historické hodnocení

Filip IV. Sličný zemřel na následky mrtvice po lovecké nehodě v listopadu 1314, tedy necelý rok po upálení Jacquese de Molay, čímž se naplnila část údajné kletby (papež Klement V. zemřel již v dubnu téhož roku).

Jeho vláda představuje zásadní zlom v dějinách Francie. Transformoval zemi z feudální monarchie na centralizovaný stát s moderní byrokracií. Posílil královskou moc na úkor šlechty i církve a položil základy francouzského absolutismu. Jeho metody však byly často brutální a bezohledné. Historici jej hodnotí jako jednu z nejvýznamnějších, ale zároveň nejkontroverznějších postav francouzského středověku. Byl to panovník, který dokázal s chladnou efektivitou prosadit svou vizi silného a jednotného státu, avšak za cenu zničení mocných institucí a za použití prostředků, které šokovaly jeho současníky.

🧐 Zajímavosti

• Pověra o nešťastném pátku třináctého je někdy spojována právě se dnem, kdy Filip IV. nechal zatknout templáře – pátek 13. října 1307.
• Příběh Filipa IV., jeho rodiny a konce templářů se stal námětem slavné sedmidílné románové ságy Prokletí králové od francouzského spisovatele Maurice Druona.
• Navzdory svému konfliktu s papežstvím byl Filip po celý život považován za velmi zbožného muže, který se denně účastnil mší a podporoval církevní instituce, pokud nebyly v rozporu s jeho politickými cíli.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025