Tetanus

Rozbalit box

Obsah boxu

Tetanus (z řeckého tetanos, strnulost), česky také označovaný jako strnutí šíje, je život ohrožující infekční onemocnění způsobené neurotoxinem produkovaným bakterií Clostridium tetani. Onemocnění se projevuje charakteristickými, bolestivými a dlouhotrvajícími svalovými křečemi. Tetanus není přenosný z člověka na člověka. Díky plošnému očkování je jeho výskyt ve vyspělých zemích, včetně Česka, velmi vzácný, ale v celosvětovém měřítku stále představuje významný zdravotní problém, zejména v rozvojových zemích.

🦠 Původce a přenos

Původcem onemocnění je grampozitivní, anaerobní, sporulující tyčinkovitá bakterie Clostridium tetani. Tato bakterie se běžně vyskytuje ve formě vysoce odolných spór v půdě, prachu, v trávicím traktu a výkalech zvířat (např. koní, skotu) i lidí. Spory jsou extrémně rezistentní vůči teplu, vyschnutí a běžným dezinfekčním prostředkům. Mohou přežívat v prostředí po mnoho let.

K nákaze dochází kontaminací rány těmito sporami. Riziková jsou zejména hluboká, bodná poranění (např. od hřebíku, trnu), tržné a zhmožděné rány, popáleniny, omrzliny nebo rány s přítomností cizího tělesa (tříska, hlína). V anaerobním prostředí rány (s nízkým obsahem kyslíku) spory vyklíčí v aktivní, vegetativní formy bakterií, které se začnou množit a produkovat silný neurotoxin – tetanospasmin. Tento toxin je zodpovědný za všechny klinické projevy tetanu.

Zvláštní formou je novorozenecký tetanus (tetanus neonatorum), který vzniká při nedostatečné hygieně během porodu, typicky při kontaminaci pupečního pahýlu.

⚙️ Patofyziologie

Po produkci v ráně se tetanospasmin šíří do centrálního nervového systému (CNS). Cestuje tzv. retrográdním axonálním transportem podél nervových vláken do míchy a mozkového kmene.

V CNS toxin cíleně a nevratně blokuje uvolňování inhibičních (tlumivých) neurotransmiterů, především GABA a glycinu, z presynaptických zakončení inhibičních interneuronů. Tyto neurotransmitery normálně regulují a tlumí aktivitu motorických neuronů, které ovládají svaly. Jejich zablokováním dochází k nekontrolované a trvalé excitaci motoneuronů. Výsledkem je zvýšené svalové napětí (tonus) a generalizované, tonické svalové křeče, které jsou pro tetanus typické. Protože toxin působí nevratně, k obnově funkce dochází až vytvořením nových nervových zakončení, což je proces trvající několik týdnů.

Kromě motorických projevů může toxin ovlivnit i autonomní nervový systém, což vede k jeho dysfunkci s projevy jako hypertenze, tachykardie a horečka.

🩺 Klinický obraz a příznaky

Onemocnění se typicky rozvíjí postupně po uplynutí inkubační doby.

⏳ Inkubační doba

Inkubační doba se pohybuje od 3 do 21 dnů, nejčastěji je to 7 až 10 dní. Obecně platí, že čím kratší je inkubační doba, tím závažnější je prognóza onemocnění. Rány na hlavě a krku jsou spojeny s kratší inkubační dobou.

典型 Příznaky

Prvními příznaky bývají často bolesti a pocit tahu v okolí rány. Následuje rozvoj charakteristických svalových spasmů:

Trismus (čelistní kontraktura, "lockjaw"): Jedná se o nejčastější a typický počáteční příznak. Křeč žvýkacích svalů ztěžuje až znemožňuje otevření úst.
Risus sardonicus ("sardonický úsměv"): Křeč mimických svalů obličeje, která vytváří dojem křečovitého úsměvu s vysokým obočím a staženými ústními koutky.
Dysfagie: Potíže s polykáním způsobené křečí hltanových svalů.
Strnutí šíje: Zvýšené napětí šíjových a zádových svalů.
Opisthotonus: Silná, bolestivá křeč zádového svalstva, která vede k obloukovitému prohnutí těla dozadu. Pacient se opírá pouze o hlavu a paty.
Generalizované svalové křeče: Záchvaty silných, bolestivých křečí postihující svaly trupu a končetin. Tyto křeče jsou často vyvolány i minimálními vnějšími podněty, jako je zvuk, světlo nebo dotek. Během křečí je pacient při plném vědomí. Křeče dýchacích svalů a laryngospasmus (křeč hrtanu) mohou vést k dušení a jsou nejčastější příčinou smrti.
Poruchy autonomního nervového systému: Projevují se v pozdějších fázích, zejména u těžkých forem, a zahrnují silné pocení, kolísání krevního tlaku (hypertenze i hypotenze), poruchy srdečního rytmu a vysokou horečku.

🔬 Diagnostika

Diagnóza tetanu je primárně klinická. Vychází z charakteristických příznaků (trismus, generalizované křeče) a z anamnézy poranění u nedostatečně očkované nebo neočkované osoby.

Laboratorní průkaz původce z rány je obtížný a často neúspěšný, protože bakterie jsou v ráně přítomny jen v malém množství. Stejně tak průkaz toxinu v krvi není běžně prováděn. Diagnóza se tedy opírá o zkušenost lékaře. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit například meningitidu, epileptický záchvat, otravu strychninem nebo nežádoucí účinky některých léků.

💊 Léčba

Léčba tetanu vyžaduje hospitalizaci na jednotce intenzivní péče (JIP) a je zaměřena na několik cílů: 1. Chirurgické ošetření rány: Důkladné vyčištění (debridement) rány k odstranění nekrotické tkáně a cizích těles, což eliminuje anaerobní prostředí pro množení bakterií. 2. Neutralizace volného toxinu: Podání lidského tetanového imunoglobulinu (TIG), který obsahuje specifické protilátky proti tetanospasminu. TIG neutralizuje pouze toxin, který se ještě nenavázal na nervové buňky. 3. Eradikace bakterií: Nasazení antibiotik, nejčastěji metronidazolu nebo penicilinu, k likvidaci bakterií Clostridium tetani v ráně a zastavení další produkce toxinu. 4. Kontrola svalových křečí: Podávání vysokých dávek sedativ a myorelaxancií (léků na uvolnění svalů), typicky benzodiazepiny (např. diazepam). U těžkých forem je nutná celková anestezie, svalová paralýza a napojení na umělou plicní ventilaci. 5. Podpůrná péče: Zajištění klidného a tichého prostředí s minimem rušivých podnětů, monitorování životních funkcí, léčba poruch autonomního nervového systému, zajištění výživy (často sondou) a prevence komplikací, jako jsou zápal plic, trombóza nebo zlomeniny obratlů způsobené silnými křečemi.

I přes maximální péči zůstává smrtnost (letalita) tetanu kolem 10–20 %.

💉 Prevence

Nejúčinnější ochranou proti tetanu je aktivní imunizace – očkování tetanickým toxoidem (anatoxinem). Jedná se o inaktivovaný toxin, který ztratil svou toxicitu, ale zachoval si schopnost vyvolat tvorbu ochranných protilátek.

V Česku je očkování proti tetanu součástí povinného očkovacího kalendáře. Základní očkování se provádí v dětství v rámci kombinovaných vakcín (např. hexavakcína). Přeočkování se doporučuje u dospělých každých 10–15 let. U osob nad 60 let je interval zkrácen na 10 let.

Při poranění se postupuje podle stavu očkování a charakteru rány:

Osoby řádně očkované: Pokud od posledního očkování uplynulo méně než 5 let, není nutné žádné opatření. Pokud uplynulo 5–10 let, podává se posilující dávka vakcíny (booster). Pokud uplynulo více než 10 let, podává se booster vždy.
Osoby neočkované nebo s neznámou historií: Při jakémkoliv rizikovém poranění se podává jak posilující dávka vakcíny, tak pasivní imunizace tetanovým imunoglobulinem (TIG).

🌍 Epidemiologie a výskyt

Díky zavedení plošného očkování se tetanus stal ve vyspělých zemích vzácným onemocněním. V Česku se ročně vyskytují pouze jednotky případů, typicky u starších osob s propadlým očkováním.

Celosvětově však tetanus zůstává problémem. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje desítky tisíc úmrtí ročně, převážně v Africe a jihovýchodní Asii. Největší hrozbou je novorozenecký tetanus v oblastech s nízkou proočkovaností těhotných žen a špatnými hygienickými podmínkami při porodech.

📜 Historie

Klinický obraz tetanu byl popsán již ve starověkých spisech, například v Egyptě (Edwin Smithův papyrus) nebo Řecku (Hippokratés). Souvislost mezi poraněním a následnými křečemi byla známa po staletí.

Původce onemocnění, bakterii Clostridium tetani, izoloval v roce 1889 japonský bakteriolog Kitasato Šibasaburó. V roce 1890 prokázal spolu s Emilem von Behringem, že onemocnění je způsobeno toxinem a že je možné vytvořit protilátky (antitoxin), které jej neutralizují. Tím položili základy séroterapie. Účinnou vakcínu (tetanový toxoid) vyvinul francouzský vědec Gaston Ramon ve 20. letech 20. století. Její masové nasazení, zejména u vojáků během druhé světové války, dramaticky snížilo výskyt a úmrtnost na tetanus.

🤔 Pro laiky

Co je tetanus? Je to vážná nemoc známá jako "strnutí šíje", kterou způsobuje jed (toxin) z bakterie. Tato bakterie žije v hlíně a prachu.
Jak se nakazím? Když se zraníte, například šlápnete na hřebík nebo se hluboko říznete, a do rány se dostane špína s bakteriemi. Nemoc se nepřenáší mezi lidmi.
Co se děje v těle? Bakterie v ráně bez přístupu vzduchu vyrobí jed. Tento jed putuje po nervech do míchy a mozku, kde zablokuje "brzdy" pro svaly. Svaly pak dostávají neustálý signál "stáhni se" a nemohou se uvolnit. To vede k bolestivým a silným křečím.
Proč je očkování tak důležité? Očkování naučí vaše tělo vyrábět protilátky, které tento jed zneškodní dříve, než stihne napáchat škody. Je to jako mít předem připravenou obranu. Proto je nutné chodit na přeočkování (obvykle jednou za 10-15 let), aby tato obrana zůstala silná.

Šablona:Aktualizováno