MKN-10

Rozbalit box

Obsah boxu

MKN-10 (plným názvem Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, desátá revize; v anglickém originále International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems, 10th Revision, zkráceně ICD-10) je mezinárodně uznávaný standard pro kódování, klasifikaci a statistické sledování nemocí, poruch, úrazů a dalších zdravotních problémů. Tento systém, vytvořený a spravovaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO), slouží jako základní nástroj pro epidemiologické studie, řízení zdravotnictví a v mnoha zemích včetně Česka také pro úhradové mechanismy zdravotní péče.

V roce 2025 je v České republice MKN-10 stále platným a závazným standardem pro vykazování zdravotní péče, ačkoliv probíhají intenzivní přípravy a testování jejího nástupce, klasifikace MKN-11. Českou verzi spravuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), který vydává pravidelné aktualizace reflektující vývoj medicíny i specifické potřeby českého zdravotnictví (například v rámci systému CZ-DRG).

💡 MKN-10 pro laiky

Představte si MKN-10 jako obrovský, celosvětově sjednocený katalog všech možných zdravotních potíží, které mohou člověka potkat. Stejně jako má každé zboží v supermarketu svůj čárový kód nebo každá kniha v knihovně své signaturní číslo, má v tomto systému každá nemoc svůj unikátní kód.

Proč je to potřeba? Když český lékař napíše do zprávy „zápal plic“, lékař v Japonsku nebo USA tomu nemusí rozumět. Pokud ale napíše kód J18, lékaři na celém světě vědí, že jde o pneumonii.
Jak kód vypadá? Kód se skládá z písmene a čísel. Například F32 označuje depresi, I10 vysoký krevní tlak (hypertenzi) a S82 zlomeninu bérce.
K čemu to slouží vám? I když je systém určen primárně pro lékaře a statistiky, setkáváte se s ním běžně. Kódy MKN-10 najdete na svých lékařských zprávách, na neschopence nebo na poukazech na vyšetření. Díky těmto kódům také zdravotní pojišťovna ví, kolik má nemocnici zaplatit za vaši léčbu, aniž by musela číst slovní popis vašich potíží.

🗓 Současnost (stav v roce 2025)

V roce 2025 se nachází systém MKN-10 ve specifické fázi svého životního cyklu, kterou lze označit jako „období souběhu a transformace“. Ačkoliv WHO oficiálně spustila platnost nové revize MKN-11 již 1. ledna 2022, plná implementace do národních systémů je procesem na mnoho let.

V České republice je situace následující:

Legislativní platnost: MKN-10 (konkrétně verze MKN-10-CZ) zůstává jediným oficiálním nástrojem pro kódování příčin smrti (List o prohlídce zemřelého) a pro vykazování hospitalizací a ambulantní péče zdravotním pojišťovnám.
Aktualizace: ÚZIS ČR nadále vydává roční aktualizace. Verze platná od 1. ledna 2025 obsahuje drobné úpravy a doplnění, které reagují na nové poznatky (např. nové kódy pro rezistenci vůči antimikrobiálním látkám nebo specifické kódy pro následky COVID-19).
Příprava MKN-11: Probíhá překlad a validace českých termínů pro MKN-11. V roce 2025 již existuje stabilní česká verze MKN-11 pro studijní a testovací účely, ale v rutinní klinické praxi (pro úhrady) se zatím nepoužívá.

⏳ Historie a vývoj

Systém klasifikace nemocí má kořeny sahající až do 19. století, kdy francouzský statistik Jacques Bertillon vytvořil první mezinárodní seznam příčin úmrtí. Tento seznam byl přijat v roce 1893 a stal se základem pro budoucí revize.

Převzetí WHO: Po svém vzniku v roce 1948 převzala odpovědnost za klasifikaci Světová zdravotnická organizace (WHO). Šestá revize (MKN-6) byla první, která zahrnovala nejen příčiny smrti, ale i nemoci (morbiditu).
Vznik MKN-10: Práce na desáté revizi začaly v roce 1983. Finální návrh byl schválen 43. Světovým zdravotnickým shromážděním v květnu 1990. Oproti předchozí MKN-9 přinesla desátá revize zásadní změnu ve struktuře kódů (zavedení alfanumerického systému), což umožnilo výrazné rozšíření počtu kategorií.
Implementace v ČR: V Československu, respektive v nově vzniklé České republice, vstoupila MKN-10 v platnost v roce 1994. Od té doby procházela pravidelnými aktualizacemi. Významným milníkem byl vznik Národního referenčního centra (později včleněno pod ÚZIS), které začalo klasifikaci systematičtěji upravovat pro potřeby vykazování péče (vznik české modifikace).

📝 Popis a struktura

MKN-10 je hierarchický systém. Základem je alfanumerický kód, který umožňuje přesnou identifikaci diagnózy.

Princip kódování

Kód má obvykle tři až čtyři znaky (v některých případech pět):

První znak: Písmeno (A–Z), které určuje kapitolu a obecnou kategorii nemoci (např. C pro novotvary).
Druhý a třetí znak: Číslice (00–99), které určují konkrétní skupinu nemocí (např. C34 – Zhoubný novotvar průdušky a plíce).
Čtvrtý znak: Číslice za tečkou, která specifikuje diagnózu (lokalizaci, stádium nebo původce). Např. C34.1 – Horní lalok, průduška nebo plíce.

Seznam kapitol

Klasifikace je rozdělena do 22 kapitol (původně 21, kapitola XXII byla přidána později pro speciální účely).

Kapitola	Kódy	Název kapitoly
I.	A00–B99	Některé infekční a parazitární nemoci
II.	C00–D48	Novotvary (nádory)
III.	D50–D89	Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy týkající se mechanismu imunity
IV.	E00–E90	Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (metabolické)
V.	F00–F99	Poruchy duševní a poruchy chování (např. schizofrenie, demence, závislosti)
VI.	G00–G99	Nemoci nervové soustavy
VII.	H00–H59	Nemoci oka a očních adnex
VIII.	H60–H95	Nemoci ucha a bradavkového výběžku
IX.	I00–I99	Nemoci oběhové soustavy (kardiovaskulární)
X.	J00–J99	Nemoci dýchací soustavy (respirační)
XI.	K00–K93	Nemoci trávicí soustavy
XII.	L00–L99	Nemoci kůže a podkožního vaziva
XIII.	M00–M99	Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
XIV.	N00–N99	Nemoci močové a pohlavní soustavy
XV.	O00–O99	Těhotenství, porod a šestinedělí
XVI.	P00–P96	Některé stavy vzniklé v perinatálním období
XVII.	Q00–Q99	Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality
XVIII.	R00–R99	Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde
XIX.	S00–T98	Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin
XX.	V01–Y98	Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti (nehody, napadení)
XXI.	Z00–Z99	Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami (prevence, prohlídky)
XXII.	U00–U99	Kódy pro speciální účely (např. SARS-CoV-2, rezistence na antibiotika)

⚙️ Využití v praxi

MKN-10 není jen akademickým seznamem, ale kritickou infrastrukturou moderního zdravotnictví. Její využití lze rozdělit do několika klíčových oblastí:

1. Statistika příčin úmrtí (Mortalita)

Toto je původní a nejstarší účel klasifikace. Každý koroner nebo prohlížející lékař musí při úmrtí vyplnit „List o prohlídce zemřelého“, kde určí bezprostřední a základní příčinu smrti kódem MKN-10. Tato data zpracovává Český statistický úřad a ÚZIS. Díky tomu víme, že nejčastější příčinou úmrtí v ČR jsou nemoci oběhové soustavy (kapitola IX) a novotvary (kapitola II).

2. Úhradové mechanismy a DRG

V českém zdravotnictví je MKN-10 základním kamenem systému DRG (Diagnosis Related Groups). Když je pacient propuštěn z nemocnice, jeho pobyt je „zakódován“. Kombinace hlavní diagnózy (např. K35 - akutní zánět slepého střeva) a provedených výkonů určuje, do jaké úhradové skupiny případ spadne a kolik pojišťovna nemocnici zaplatí. Nesprávné kódování (chyba v kódu MKN) může vést k velkým finančním ztrátám nemocnice nebo naopak k pokutám při revizi.

3. Epidemiologie a registry

Registry jako Národní onkologický registr (NOR) jsou postaveny na kódech MKN. To umožňuje sledovat trendy výskytu nemocí (incidenci) v čase a prostoru. Například nárůst kódů E11 (diabetes mellitus 2. typu) v populaci signalizuje potřebu preventivních programů.

4. Lékařská posudková služba

Při žádostech o invalidní důchody nebo příspěvky na péči posudkoví lékaři ČSSZ hodnotí zdravotní stav na základě diagnóz kódovaných dle MKN-10.

🔄 Specifika české verze (MKN-10-CZ)

Česká republika nepoužívá „čistou“ verzi WHO, ale národní modifikaci. Důvodem je potřeba většího detailu pro účely úhrad a specifika organizace péče.

Pětimístné kódy: Zatímco mezinárodní verze často končí na 3. nebo 4. místě, česká verze využívá 5. místo pro detailnější rozlišení (např. u úrazů pro specifikaci, zda jde o otevřenou či zavřenou zlomeninu).
Kódy U (Speciální účely): Během pandemie COVID-19 zavedla ČR velmi rychle kódy U07.1 (COVID-19 s laboratorním průkazem) a další, což umožnilo přesné sledování epidemie. V roce 2025 jsou v kapitole XXII také kódy pro sledování „frailty“ (syndrom křehkosti) u geriatrických pacientů (např. U57), což je české specifikum podporované odbornými společnostmi.
Aktualizační cyklus: ÚZIS vydává změny obvykle k 1. lednu. Změny jsou konzultovány s klinickými odborníky a zástupci zdravotních pojišťoven.

⚔️ Kritika a limitace

Přestože je MKN-10 celosvětovým standardem, v roce 2025 čelí kritice pro svou zastaralost:

Strukturální rigidita: Systém vznikl v 80. letech 20. století, tedy v „před-digitální“ éře. Struktura kapitol neodpovídá modernímu chápání genetiky a molekulární biologie.
Vyčerpání kódů: Některé kapitoly jsou přeplněné a není v nich místo pro nové nemoci, zatímco jiné jsou poloprázdné.
Chybějící detaily: Pro moderní medicínu (personalizovaná léčba) je MKN-10 příliš hrubá. Často neumí zachytit stádium nemoci nebo genetický profil nádoru bez použití složitých doplňkových kódů.

🚀 Budoucnost: Přechod na MKN-11

MKN-11 představuje revoluční změnu. Není to jen „aktualizovaný seznam“, ale plně digitální databáze.

Hlavní rozdíly:
- Polyhierarchie: Jedna nemoc může být ve více kapitolách (např. onkologické onemocnění může být viditelné jak v kapitole nádorů, tak v kapitole orgánových systémů).
- Postkoordinace: Možnost skládat kódy jako lego (např. „Zlomenina“ + „Stehenní kost“ + „Vlevo“ + „Při autonehodě“), což v MKN-10 vyžadovalo hledání jednoho fixního kódu.
- Digitální integrace: MKN-11 je připravena pro API propojení s nemocničními informačními systémy.

V Česku se očekává, že přechodné období bude trvat minimálně do roku 2027, kdy by měla MKN-11 postupně nahrazovat desátou revizi v ostrém provozu vykazování péče.

Zdroje