Perská říše

Rozbalit box

Obsah boxu

Perská říše je souhrnný název pro sérii historických říší soustředěných na území dnešního Íránu. V nejužším a nejběžnějším smyslu se tímto termínem označuje především první a největší z nich, Achaimenovská říše (cca 550–330 př. n. l.). Založil ji Kýros II. Veliký a v době svého vrcholu za vlády Dareia I. se rozkládala od Balkánu a Egypta na západě až po údolí řeky Indus na východě. S rozlohou přibližně 5,5 milionu kilometrů čtverečních byla největší říší své doby a je považována za první skutečnou supervelmoc historie. V dobách největšího rozmachu v ní žilo odhadem 44 % tehdejší světové populace.

Perská říše je známá pro svou centralizovanou byrokratickou správu, multikulturní politiku, budování infrastruktury jako byla Královská cesta a poštovní systém, a zavedení oficiálních jazyků. Její model tolerantní a efektivní správy rozsáhlého území ovlivnil pozdější říše po celém světě. Konec klasické Perské říše přinesla invaze Alexandra Velikého, který ji ve 30. letech 4. století př. n. l. dobyl a začlenil do své makedonské říše. Odkaz perské kultury a státnosti však přetrval a byl obnoven v pozdějších říších, jako byla Parthská říše a Sásánovská říše.

⏳ Historie a dynastie

Dějiny Perské říše se dělí na několik klíčových období, z nichž každé zanechalo nesmazatelnou stopu v historii regionu i světa.

Vzestup Achaimenovců (cca 550–522 př. n. l.)

Základy říše položil Kýros II. Veliký (vládl cca 559–530 př. n. l.) z dynastie Achaimenovců. Kolem roku 550 př. n. l. svrhl nadvládu Médů, sjednotil perské kmeny a zahájil sérii bleskových vojenských tažení. Postupně dobyl bohatou Lýdskou říši v Malé Asii a následně mocnou Novobabylonskou říši v Mezopotámii. Kýros proslul nejen jako geniální vojevůdce, ale i jako osvícený panovník. Jeho politika náboženské tolerance a respektování místních zvyků byla na tehdejší dobu revoluční. Příkladem je propuštění Židů z babylonského zajetí a financování obnovy jejich chrámu v Jeruzalémě. Jeho syn Kambýsés II. pokračoval v expanzi a v roce 525 př. n. l. dobyl Egypt.

Vrchol a řecko-perské války (522–449 př. n. l.)

Po období nestability se vlády ujal Dareios I. Veliký (vládl 522–486 př. n. l.), za jehož panování dosáhla říše svého největšího územního i kulturního rozmachu. Dareios provedl zásadní reformu správy, rozdělil říši na provincie zvané satrapií, v jejichž čele stáli místodržící (satrapové). Nechal vybudovat síť kvalitních silnic, z nichž nejznámější je Královská cesta spojující Súsy se Sardami, a zavedl efektivní poštovní systém. Standardizoval také měnu zavedením zlatého dareiku.

Na přelomu 5. a 6. století př. n. l. se říše dostala do konfliktu s řeckými městskými státy. Povstání iónských Řeků v Malé Asii, podpořené Athénami, vedlo k sérii řecko-perských válek. První perská invaze do Řecka skončila porážkou v bitvě u Marathónu (490 př. n. l.). Dareiův syn Xerxés I. podnikl o deset let později masivní druhou invazi. Přes vítězství v bitvě u Thermopyl byli Peršané drtivě poraženi v námořní bitvě u Salamíny (480 př. n. l.) a pozemní bitvě u Platají (479 př. n. l.), což znamenalo konec perských snah o expanzi do Evropy.

Úpadek a pád (449–330 př. n. l.)

Porážky v Řecku znamenaly začátek pozvolného úpadku říše. Pozdější achaimenovští králové čelili častým povstáním satrapů, dvorským intrikám a dynastickým bojům. Přestože říše zůstávala obrovskou mocností, její vnitřní soudržnost slábla. Definitivní konec přišel s nástupem Filipa II. Makedonského a jeho syna Alexandra Velikého. V letech 334–330 př. n. l. Alexandr v sérii bitev (u Graníku, Issu a Gaugamél) perskou armádu zničil. Poslední král Dareios III. byl na útěku zavražděn vlastními satrapy, čímž Achaimenovská říše zanikla a její území se stalo součástí Alexandrovy nové říše.

Nástupnické říše

Parthská říše (247 př. n. l. – 224 n. l.): Po rozpadu Alexandrovy říše a období nadvlády Seleukovců obnovil íránskou moc kmen Parthů. Parthská říše se stala hlavním rivalem Římské říše na východě a po staletí s ní vedla války o nadvládu nad Arménií a Mezopotámií.
Sásánovská říše (224–651 n. l.): Sásánovci svrhli Parthy a založili tzv. Novoperskou říši, která se vědomě hlásila k odkazu Achaimenovců. Prožila kulturní a politickou renesanci, státním náboženstvím se stal zoroastrismus. Neustálé války s Byzantskou říší a vnitřní spory však říši vyčerpaly a v 7. století n. l. podlehla arabským výbojům.

🏛️ Správa a organizace

Úspěch Perské říše spočíval v její propracované a na svou dobu jedinečné administrativní struktuře, která umožňovala efektivně spravovat obrovské a etnicky rozmanité území.

Satrapií: Říše byla rozdělena na administrativní provincie, neboli satrapie, v čele s místodržitelem (satrapou). Satrapové byli zodpovědní za výběr daní, udržování pořádku a odvod rekrutů do armády. Byli kontrolováni úředníky přímo podřízenými králi, známými jako "královy oči a uši".
Královská cesta: Tento systém doplňovala hustá síť silnic. Nejvýznamnější byla Královská cesta, dlouhá přes 2 500 km, která spojovala administrativní centrum Súsy s městem Sardy v západní Anatolii.
Poštovní systém (Angarum): Podél Královské cesty byly v pravidelných intervalech rozmístěny stanice s čerstvými koňmi a jezdci. Tento systém, který obdivoval i řecký historik Hérodotos, umožňoval doručit zprávy napříč říší v rekordním čase.
Tolerance a multikulturalismus: Na rozdíl od předchozích říší, jako byla Asýrie, Peršané uplatňovali politiku tolerance vůči kulturám a náboženstvím podrobených národů. Místní elity byly často zapojeny do správy a kulty místních bohů byly respektovány, což výrazně snižovalo riziko povstání.

⚔️ Armáda

Perská armáda byla obrovská, multietnická síla, která odrážela rozmanitost samotné říše. Jejím jádrem a nejelitnější složkou byli Nesmrtelní (řecky Athanatoi).

Tato jednotka těžké pěchoty čítala vždy přesně 10 000 mužů. Pokud některý z nich padl v boji, byl nemocný nebo zemřel, byl okamžitě nahrazen novým, čímž se udržoval konstantní počet a vytvářel dojem, že jsou skutečně nesmrtelní. Do této prestižní gardy, která sloužila zároveň jako osobní stráž krále, byli přijímáni pouze rodilí Peršané nebo Médové. Jejich výzbroj tvořila kombinace luku, krátkého kopí a meče, a chránil je proutěný štít a šupinové brnění. Jejich oděv byl bohatě zdobený, což demonstrovalo jejich elitní status.

Kromě Nesmrtelných se armáda skládala z kontingentů z celé říše, včetně proslulé jízdy a válečných vozů. Perská vojenská strategie se často opírala o masivní nasazení lučištníků, kteří měli zasypat nepřítele šípy před hlavním útokem.

🎨 Kultura a architektura

Perská kultura byla syntézou tradic různých národů říše, což se nejvýrazněji projevilo v umění a architektuře.

Persepolis

Ceremoniálním hlavním městem říše byla Persepolis (staropersky Pársa), založená Dareiem I. kolem roku 518 př. n. l. Město bylo postaveno na obrovské umělé terase a sloužilo k pořádání velkolepých slavností, jako byl Nový rok (Nourúz), a k přijímání delegací z podrobených národů. Architektura Persepole je unikátní kombinací prvků z mezopotámské, egyptské a řecké architektury.

Mezi nejvýznamnější stavby patří:

Brána všech národů: Monumentální vstupní brána střežená obřími sochami okřídlených býků s lidskou hlavou (lamassu).
Apadana: Velká audienční síň, jejíž střechu nesly desítky štíhlých, vysokých sloupů. Schodiště vedoucí do Apadany zdobí slavné reliéfy znázorňující zástupce všech národů říše, jak přinášejí králi dary.
Síň sta sloupů: Trůnní sál, který sloužil k oficiálním ceremoniím.

V roce 330 př. n. l. byla Persepolis dobyta a vypálena vojsky Alexandra Velikého, pravděpodobně jako odveta za zničení Athén během řecko-perských válek.

Náboženství

Hlavním náboženstvím perské elity byl zoroastrismus, založený prorokem Zarathuštrou. Jedná se o jedno z nejstarších monoteistických náboženství, které učí o věčném boji mezi dobrem (reprezentovaným bohem Ahura Mazdou) a zlem (reprezentovaným Angra Mainjuem). Zoroastrismus klade důraz na pravdu, spravedlnost a svobodnou vůli člověka zvolit si mezi dobrem a zlem. Oheň je v zoroastrismu považován za posvátný symbol božské čistoty.

💡 Pro laiky

Představte si Perskou říši jako obrovskou mezinárodní společnost, která jako první na světě přišla s opravdu fungujícím modelem globálního řízení.

Generální ředitel (Král králů): Seděl v centrále (Persepolis, Súsy) a udával směr. Jeho moc byla absolutní.
Manažeři poboček (Satrapové): Každá země (provincie) měla svého manažera, který se staral o místní provoz – vybíral daně (příjmy), dohlížel na pořádek a posílal zaměstnance (vojáky) do centrály, když bylo potřeba.
Firemní politika (Tolerance): Na rozdíl od konkurence, která se snažila všem vnutit svou firemní kulturu, Perská říše řekla: "Je nám jedno, jakého boha uctíváte nebo jaké máte zvyky, pokud platíte daně a neděláte problémy." Tím si zajistila mnohem větší loajalitu a klid.
Infrastruktura (Královská cesta a pošta): Aby mohla firma efektivně komunikovat se všemi pobočkami, postavila první "dálnice" a zavedla superrychlou kurýrní službu. Zpráva z jednoho konce "firmy" na druhý dorazila za pár dní, ne za měsíce.
Elitní ochranka (Nesmrtelní): Generální ředitel měl svou osobní, deseti tisícovou ochranku. Byli tak dobře organizovaní, že jakmile jeden člen vypadl, okamžitě ho nahradil nový, takže to vypadalo, že jsou neporazitelní.

Tento systém byl tak úspěšný, že Perská říše dokázala po 200 let v relativním míru spravovat desítky různých národů, což se předtím nikomu nepodařilo.

📚 Zdroje