Quebec Nordiques

Rozbalit box

Obsah boxu

Quebec Nordiques (francouzsky Nordiques de Québec) byl profesionální kanadský hokejový klub se sídlem v Québecu, hlavním městě stejnojmenné provincie. Klub byl založen v roce 1972 jako jeden z původních členů World Hockey Association (WHA), konkurenční ligy k NHL. Po zániku WHA v roce 1979 byl tým společně se třemi dalšími franšízami přijat do NHL, kde působil až do svého přestěhování v roce 1995. Z finančních důvodů se tým přestěhoval do Denveru v Coloradu a byl přejmenován na Colorado Avalanche. Klubové barvy byly modrá, bílá a červená a své domácí zápasy hrál v aréně Colisée de Québec (později známé jako Colisée Pepsi) s kapacitou přes 15 000 diváků.

Název "Nordiques" (v překladu "Seveřané") odkazoval na polohu města Québec, které bylo jedním z nejseverněji položených měst s profesionálním sportovním týmem v Severní Americe.

⏳ Historie

🏒 Éra ve World Hockey Association (1972–1979)

Klub Quebec Nordiques vznikl v roce 1972 jako jedna z franšíz nově založené ligy World Hockey Association (WHA), která si kladla za cíl konkurovat zavedené NHL. Původně byla licence udělena skupině v San Franciscu, ale nakonec ji odkoupilo konsorcium podnikatelů z města Québec. Tým se rychle stal jedním z nejvýraznějších v lize, z velké části díky silnému zastoupení francouzsky mluvících hráčů, což rezonovalo s místní kulturou.

Prvním trenérem se stal legendární Maurice Richard, ikona rivalského Montreal Canadiens, ale na lavičce vydržel pouhé dva zápasy, než odstoupil.

Největší úspěch v historii WHA zaznamenali Nordiques v sezóně 1976–77, kdy vyhráli Avco World Trophy, mistrovský pohár ligy, když ve finále porazili Winnipeg Jets. Během svého působení ve WHA se v týmu vystřídalo několik hvězdných hráčů, jako byli Marc Tardif a Réal Cloutier, kteří patřili k nejproduktivnějším hráčům celé soutěže.

V roce 1979 WHA zanikla a čtyři její nejstabilnější týmy – Quebec Nordiques, Edmonton Oilers, Winnipeg Jets a Hartford Whalers – byly přijaty do NHL.

✈️ Vstup do NHL a "československá stopa" (1979–1981)

Vstup do NHL byl pro Nordiques obtížný. Podle dohody o sloučení musely bývalé týmy WHA v rozšiřovacím draftu přijít o většinu svých hráčů, což je na několik let znevýhodnilo. První sezóna v NHL 1979–80 tak skončila posledním místem v divizi.

Zlomovým okamžikem pro klub byl příchod bratrů Petera, Antona a později i Mariána Šťastných, kteří v roce 1980 a 1981 emigrovali z Československa. Jejich příchod znamenal okamžitý herní i marketingový úspěch. Peter Šťastný se stal ihned hvězdou ligy, když ve své nováčkovské sezóně 1980–81 získal 109 bodů a obdržel Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka NHL. Bratři Šťastní vytvořili jednu z nejnebezpečnějších útočných formací své doby a pomohli Nordiques rychle se etablovat jako konkurenceschopný tým. Již v sezóně 1980–81 se tým poprvé probojoval do play-off.

🔥 Bitva o Québec a vrchol v 80. letech (1982–1987)

80. léta byla pro Nordiques nejúspěšnějším obdobím v NHL, které bylo definováno především ostrou rivalitou s geografickým sousedem, týmem Montreal Canadiens. Souboje mezi těmito dvěma kluby, známé jako "Bitva o Québec" (Bataille du Québec), byly nejen sportovní, ale i kulturní a politickou událostí, která rozdělovala provincii. Rivalita byla umocněna tím, že oba týmy vlastnily konkurenční pivovary (Molson a Carling O'Keefe).

V play-off se týmy střetly celkem pětkrát. Nordiques dokázali Canadiens vyřadit v letech 1982 a 1985. V roce 1982 postoupili až do finále konference, kde podlehli New York Islanders. Obzvláště vyhrocená byla série v roce 1984, která vyvrcholila zápasem známým jako "Good Friday Massacre" (Velkopáteční masakr), kde bylo rozdáno 252 trestných minut a došlo k několika hromadným bitkám.

Kromě bratrů Šťastných patřili v této éře k oporám týmu hráči jako Michel Goulet, produktivní křídelník a člen Hokejové síně slávy, který drží klubový rekord v počtu gólů v jedné sezóně (57). V sezóně 1985–86 Nordiques poprvé vyhráli svou divizi, ale v play-off nečekaně vypadli hned v prvním kole.

📉 Pád a přestavba (1988–1992)

Konec 80. let znamenal pro Nordiques strmý pád. Tým se pět let v řadě (1988–1992) nedostal do play-off a v sezónách 1988–89, 1989–90 a 1990–91 skončil na celkově posledním místě v celé NHL. Stárnoucí hvězdy byly postupně vyměněny – Michel Goulet odešel do Chicago Blackhawks v roce 1990 a Peter Šťastný byl ve stejném roce vyměněn do New Jersey Devils.

Tato série neúspěchů však měla i svou světlou stránku: vysoké pozice v draftu. Díky nim si klub mohl vybrat několik mimořádně talentovaných hráčů, kteří se stali základem budoucího úspěchu. V roce 1989 si jako jedničku draftu zvolili švédského centra Matse Sundina, o rok později opět z prvního místa přivedli silového útočníka Owena Nolana. Klíčový moment ale nastal v roce 1991.

🔄 Sága Erica Lindrose a klíčový trejd

V draftu roku 1991 získali Nordiques potřetí v řadě právo první volby a vybrali si Erica Lindrose, generační talent považovaný za "Příštího" (The Next One) po Waynu Gretzkym. Lindros však ještě před draftem veřejně prohlásil, že za Quebec hrát odmítá. Jako důvody uváděl malý mediální trh, nedostatek marketingového potenciálu a nechuť hrát ve francouzsky mluvícím městě, ačkoliv později tvrdil, že hlavním problémem byl tehdejší majitel Marcel Aubut.

Navzdory jeho postojům ho Nordiques draftovali. Lindros se však svého slibu držel, odmítl podepsat smlouvu a celou sezónu 1991–92 raději strávil hraním za juniorský tým a reprezentaci Kanady na Olympiádě v Albertville.

Tato patová situace donutila vedení Nordiques k výměně. Během draftu v roce 1992 se klub ústně dohodl na výměně Lindrose jak s Philadelphia Flyers, tak s New York Rangers. Nastala bezprecedentní situace, kterou musel řešit nezávislý arbitr Larry Bertuzzi. Ten po pětidenním slyšení rozhodl, že dohoda s Philadelphií byla uzavřena dříve (o 80 minut) a je tedy platná.

Tento obchod se stal jedním z největších a nejjednostrannějších v historii NHL. Quebec Nordiques za Lindrose získali:

• Hráče: Peter Forsberg (v té době prospekt), Ron Hextall, Mike Ricci, Kerry Huffman, Steve Duchesne a Chris Simon.
• Výběry v draftu: Dvě volby v prvním kole (jednou z nich později vybrali brankáře Jocelyna Thibaulta).
• Finanční kompenzaci: 15 milionů amerických dolarů.

Ačkoliv to tehdy nebylo zřejmé, tento trejd položil základy dynastie. Zisk budoucího superstara Petera Forsberga a několika dalších klíčových hráčů zcela změnil směřování klubu a připravil půdu pro budoucí úspěchy.

📈 Vzestup nového jádra (1992–1994)

Po Lindrosově trejdu se tým začal rychle zlepšovat. Nově získaní hráči spolu s mladými hvězdami jako Joe Sakic (kapitán od roku 1992), Mats Sundin a Owen Nolan vytvořili jedno z nejtalentovanějších jader v lize. V sezóně 1992–93, pod vedením trenéra Pierra Pagého, zaznamenali Nordiques obrovské zlepšení o 52 bodů oproti předchozímu roku, což je stále jeden z největších skoků v historii NHL. Těsně jim uniklo play-off, ale bylo zřejmé, že tým je na vzestupu. V této sezóně poprvé v historii klubu překonali hranici 100 bodů.

I přes herní zlepšení se však začaly objevovat finanční problémy. Malý trh v Québecu, slabý kanadský dolar a rostoucí platy hráčů vytvářely na majitele Marcela Aubuta stále větší tlak.

💔 Poslední sezóna a stěhování (1994–1995)

🏆 Vítězství divize a zklamání v play-off

Sezóna 1994–95 byla zkrácena kvůli výluce, která trvala od října 1994 do ledna 1995. I přes nejistotu kolem budoucnosti klubu podával tým skvělé výkony. Nově příchozí Peter Forsberg naplno ukázal svůj potenciál a kapitán Joe Sakic vedl tým k zisku Severovýchodní divize se 30 výhrami, což byl druhý nejlepší výsledek v Východní konferenci. Tým získal 65 bodů ve 48 zápasech a poprvé od sezóny 1985–86 vyhrál divizní titul.

V play-off se Nordiques střetli s osmým nasazeným týmem New York Rangers, obhájcem Stanley Cupu. Nordiques, přestože měli obrovskou sílu v útoku (Sakic, Forsberg, Nolan, Ricci), prohráli sérii hned v prvním kole 2:4 na zápasy. Tato porážka se ukázala jako poslední zápas, který klub v Québecu odehrál.

💸 Finanční krize a přesun

Finanční problémy malého trhu v Québecu se ukázaly jako neřešitelné. Slabá kanadská měna (kanadský dolar měl v té době hodnotu přibližně 72 centů amerického dolaru), rostoucí platy hráčů po zavedení volných hráčů a absence ziskové televizní smlouvy znemožňovaly klubu konkurovat týmům v USA. Zatímco v polovině 90. let činil průměrný plat v NHL 1,1 milionu USD, příjmy Nordiques klesaly. Majitel Marcel Aubut se pokusil jednat s provinční vládou o balíčku finanční pomoci, ale neuspěl.

V květnu 1995, necelé dva měsíce po vyřazení z play-off, Aubut oficiálně oznámil, že prodává klub společnosti COMSAT Entertainment Group, majitelům Denver Nuggets z NBA, za 75 milionů amerických dolarů. Klub se okamžitě přestěhoval do Denveru v Coloradu, kde byl přejmenován na Colorado Avalanche (Coloradské laviny). Tím definitivně skončila 23letá historie Quebec Nordiques.

Ironií osudu a hořkým zklamáním pro fanoušky bylo, že již ve své první sezóně v Denveru, 1995–96, nově zformovaný tým Colorado Avalanche se Sakicem, Forsbergem a Riččim vyhrál Stanley Cup.

🏒 Kulturní a sportovní odkaz

🏆 Odkaz Stanley Cupu (Colorado Avalanche)

Základ týmu, který Nordiques vybudovali na přelomu 80. a 90. let, tvořil páteř pro budoucí úspěchy v Denveru. První Stanley Cup pro Avalanche (1996) byl považován za opožděný triumf Nordiques. Odkaz Lindrosova trejdu se stal hokejovou legendou. Ze sady hráčů získaných za Lindrose (zejména Forsberg, Ricci, Hextall a Thibault) se podařilo Nordiques vybudovat tým, který dokázal dominovat své divizi a který krátce po přesunu získal Stanley Cup. V roce 2001, kdy Avalanche získali svůj druhý Stanley Cup, stále tvořili klíčovou osu týmu hráči jako Joe Sakic a Peter Forsberg.

❄️ Maskot a dresy

Maskotem Nordiques byl sněžný muž nebo yeti jménem Badaboum. Klubové dresy, které kombinovaly modrou a bílou se znakem Fleur-de-lis (lilie, symbol Québecu) a hokejkou ve znaku "N" pro Nordiques, se staly ikonickými a patří k nejoblíbenějším retro dresům v hokejové historii. Znak kombinující hokejku, puk a písmeno N se stal nadčasovým symbolem hokeje v Québecu.

🇨🇿 Slovenský a český odkaz

Kromě bratrů Šťastných zanechali v klubu významnou stopu i další hráči ze Česka a Slovenska. Například Peter Šťastný je nejproduktivnějším hráčem historie klubu v NHL, druhý v celkovém počtu bodů (za Joem Sakicem v součtu obou lig) a jeho číslo 26 je slavnostně vyvěšeno u nástupce Colorada Avalanche. Před přesunem do Colorada za Nordiques hrál také Jiří Crha (brankář) a v posledních letech kariéry i Jiří Látal.

🏟️ Návrat do Québecu?

Po přesunu Nordiques se objevilo několik snah o návrat NHL do Québecu. V roce 2015 byla otevřena nová moderní aréna Centre Vidéotron s kapacitou přes 18 000 diváků, která splňuje všechny standardy NHL. Město Québec se opakovaně ucházelo o rozšíření ligy, naposledy v roce 2015 a 2016. Nicméně, NHL se dosud nerozhodla pro návrat do Québecu, s argumenty o menší ekonomické síle trhu ve srovnání s jinými zájemci a rizikem kurzového poměru mezi americkým a kanadským dolarem.

💡 Pro laiky

Představte si Quebec Nordiques jako talentovaný, ale chudší sportovní tým z menšího města, který musel bojovat proti bohatým velkoklubům. V 70. letech byli hvězdami ve své vlastní, menší lize (WHA), a dokonce ji jednou vyhráli. Když se dostali do velké ligy (NHL), zpočátku se trápili.

Jejich osud se změnil, když do týmu přišli tři bratři z tehdejšího Československa (Šťastní), kteří byli jako hokejoví kouzelníci a okamžitě z Nordiques udělali silný tým. Prožili několik skvělých let, hlavně díky obrovské rivalitě s nedalekým Montrealem – jejich zápasy byly jako bitvy o čest celého města.

Ke konci 80. let jim ale došel dech a stali se nejhorším týmem v lize. Paradoxně jim to pomohlo, protože si mohli v draftu vybrat největší mladé talenty. Jeden z nich, superhvězda Eric Lindros, za ně ale odmítl hrát. Vyměnili ho proto za "poklad" – spoustu skvělých hráčů a peněz.

Díky tomuto obchodu postavili neuvěřitelně silný tým pro budoucnost. Problém byl, že jim došly peníze. Malé město a slabá měna jim nedovolily platit drahé hráče. Těsně před vrcholem slávy museli klub prodat a ten se přestěhoval do amerického Denveru a změnil si jméno na Colorado Avalanche.

Největší ironií je, že hned v první sezóně po přestěhování tento tým, postavený v Québecu, vyhrál tu nejcennější trofej – Stanley Cup. Pro původní fanoušky to byla hořká pilulka, ale zároveň potvrzení, jak skvělý tým dokázali vybudovat.

📈 Statistiky a rekordy

🏆 Týmové úspěchy

• Avco World Trophy (Vítěz WHA): 1x (1977)
• Vítěz divize (NHL): 2x (1985–86, 1994–95)

⭐ Individuální rekordy (pouze NHL éra, 1979–1995)

• Nejvíce gólů v sezóně: Michel Goulet – 57 (1982–83)
• Nejvíce asistencí v sezóně: Peter Šťastný – 93 (1981–82)
• Nejvíce bodů v sezóně: Peter Šťastný – 139 (1981–82)
• Nejvíce trestných minut v sezóně: Gord Donnelly – 301 (1987–88)
• Nejvíce bodů v sezóně (obránce): Jeff Brown – 85 (1988–89)
• Nejvíce bodů v sezóně (nováček): Peter Šťastný – 109 (1980–81)
• Nejvíce vítězství v sezóně (brankář): Ron Hextall – 29 (1992–93)

📊 Kariérní lídři (pouze NHL éra, 1979–1995)

Hráč	Post	Zápasy	Góly	Asistence	Body	P/Z
Peter Šťastný	C	737	380	668	1048	1.42
Michel Goulet	LW	813	456	490	946	1.16
Joe Sakic	C	508	234	392	626	1.23
Anton Šťastný	LW	650	252	384	636	0.98
Mats Sundin	C	324	135	199	334	1.03

Poznámka: P/Z = Průměr bodů na zápas

🔗 Externí odkazy

• Stručná historie Quebec Nordiques na oficiálním webu NHL
• Článek o Quebec Nordiques v The Canadian Encyclopedia