Joe Sakic

Rozbalit box

Obsah boxu

Joseph Steven "Joe" Sakic (* 7. července 1969, Burnaby, Britská Kolumbie, Kanada) je bývalý kanadský hokejový centr a současný hokejový funkcionář. Je považován za jednoho z nejlepších hráčů a největších lídrů své generace. Celou svou 20letou hráčskou kariéru v NHL spojil s jedinou franšízou – Quebec Nordiques/Colorado Avalanche, kde působil jako dlouholetý kapitán.

Jako hráč dovedl Avalanche ke dvěma Stanley Cupům (1996, 2001) a získal řadu individuálních trofejí, včetně Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Po ukončení hráčské kariéry se stal úspěšným generálním manažerem a dovedl Colorado k zisku Stanley Cupu i v této roli (2022). Je členem prestižního Triple Gold Club.

Joe Sakic
Joe Sakic (2007)
Datum narození	7. července 1969
Místo narození	Burnaby, Britská Kolumbie, Kanada
Výška	180 cm
Váha	88 kg
Pozice	Centr
Hůl	Levá
Draft rok	1987
Draft pozice	15.
Draft tým	Quebec Nordiques
Konec kariéry	2009
Síň slávy HHOF	2012
Kariéra	1988–2009

👦 Dětství a juniorská tragédie

Joe Sakic se narodil chorvatským imigrantům. V dětství se kvůli jazykové bariéře naučil nejprve chorvatsky a angličtinu ovládl až ve školce. Jeho hokejovým idolem byl Wayne Gretzky a stejně jako on, i Sakic hrál na pozici centra.

Jeho juniorská kariéra v týmu Swift Current Broncos (WHL) je poznamenána jednou z největších tragédií v historii kanadského hokeje. Dne 30. prosince 1986 havaroval týmový autobus na zledovatělé dálnici. Při nehodě zahynuli čtyři Sakicovi spoluhráči. Sakic, který byl na palubě, vyvázl bez vážnějších fyzických zranění, ale tato událost hluboce ovlivnila jeho život a formovala jeho klidnou a rozvážnou povahu. Navzdory traumatu se tým rozhodl dokončit sezónu a Sakic se stal jeho vůdčí osobností. V následující sezóně 1987–88 byl vyhlášen nejlepším hráčem celé CHL (zahrnující všechny hlavní kanadské juniorské ligy).

🏒 Hráčská kariéra

Vzestup v Quebec Nordiques (1988–1995)

Sakic byl draftován v roce 1987 týmem Quebec Nordiques jako 15. v celkovém pořadí. Do NHL vstoupil v sezóně 1988–89 a okamžitě se zařadil mezi opory tehdy velmi slabého týmu. Ve své druhé sezóně již překonal hranici 100 bodů a rychle se stal tváří celé organizace.

V roce 1992, ve věku pouhých 23 let, byl jmenován kapitánem týmu. Tuto funkci si udržel po zbytek své kariéry a stal se jedním z nejdéle sloužících kapitánů v historii NHL. Pod jeho vedením se Nordiques postupně zvedali ze dna ligy. Kolem Sakice se začalo tvořit silné jádro s hráči jako Mats Sundin a Owen Nolan, a později především Peter Forsberg. V sezóně 1994–95, poslední sezóně v Quebecu, dovedl tým k prvnímu místu ve Východní konferenci.

🏔️ Zlatá éra v Coloradu a Stanley Cupy (1995–2002)

Před sezónou 1995–96 se franšíza přestěhovala z Quebecu do Denveru a přijala nový název – Colorado Avalanche. Tato změna odstartovala nejúspěšnější období v historii klubu. Tým, jehož jádro tvořili Sakic a Peter Forsberg, byl posílen o hvězdného brankáře Patricka Roye a stal se okamžitě hlavním favoritem na zisk poháru.

Hned v první sezóně v novém působišti (1995–96) dovedl kapitán Sakic svůj tým k historickému úspěchu. Avalanche prošli play-off a ve finále porazili Florida Panthers. Sakic byl naprosto dominantní, v play-off nasbíral 34 bodů, včetně 18 gólů (z toho 6 vítězných), a po zásluze získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů.

Druhý triumf a ikonické gesto

V následujících letech patřilo Colorado k absolutní špičce NHL. V roce 2000 tým získal legendárního obránce Raye Bourquea, který toužil po jediném – na konci kariéry konečně vyhrát Stanley Cup. Sezóna 2000–01 byla pro Sakice individuálně nejlepší v kariéře. Nasbíral 118 bodů, získal Hart Memorial Trophy (nejužitečnější hráč dle novinářů), Lester B. Pearson Award (nejužitečnější hráč dle hráčů) a Lady Byng Memorial Trophy (gentlemanství).

Tuto fenomenální sezónu korunoval ziskem druhého Stanley Cupu. Ve finále proti New Jersey Devils dovedl Avalanche k vítězství v sedmi zápasech. Moment, který následoval, se zapsal do dějin jako jedno z největších gest sportovního ducha. Když komisionář Gary Bettman předal pohár kapitánu Sakicovi, ten ho, v rozporu s tradicí, nezvedl nad hlavu jako první. Místo toho okamžitě předal pohár Rayi Bourqueovi, aby si ho po 22 letech čekání mohl vychutnat jako první on. Toto gesto dokonale symbolizovalo Sakicův charakter – tichého, skromného a respektovaného lídra, pro kterého byl tým vždy na prvním místě.

Po zisku druhého poháru se stal členem prestižního Triple Gold Club, jelikož již dříve vyhrál Mistrovství světa (1994) a Olympijské hry (2002).

Závěr kariéry a věrnost klubu (2002–2009)

I v pozdní fázi své kariéry si Joe Sakic udržoval vysoký standard a patřil k nejlepším hráčům NHL. Překonal několik významných milníků, včetně hranice 600 gólů a 1000 asistencí. V sezóně 2006–07, ve věku 37 let, stále dokázal nasbírat 100 bodů, což svědčí o jeho neuvěřitelné dlouhověkosti a konzistenci.

Během výluky v NHL v sezóně 2004–05, na rozdíl od mnoha jiných hvězd, neodešel hrát do Evropy a plně se věnoval rodině.

Poslední dvě sezóny jeho kariéry byly poznamenány zraněními, která mu dovolila odehrát jen omezený počet zápasů. Po sezóně 2008–09, ve věku 40 let, oznámil konec své bohaté hráčské kariéry. Zůstal věrný jedné organizaci po celých 20 let, z toho 17 let jako její kapitán.

🇨🇦 Mezinárodní kariéra a olympijské zlato

Joe Sakic byl dlouholetou oporou kanadské reprezentace a zúčastnil se všech klíčových mezinárodních turnajů své éry.

• Zimní olympijské hry: Jeho největší reprezentační úspěch přišel na ZOH v Salt Lake City. Byl klíčovým hráčem týmu, který pro Kanadu po 50 letech vybojoval zlaté olympijské medaile. Ve finálovém zápase proti USA vstřelil gól a na další přihrál a byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem celého olympijského turnaje. Zúčastnil se také olympiád v letech 1998 a 2006 (jako kapitán).
• Mistrovství světa v ledním hokeji: V roce 1994 dovedl Kanadu ke zlatým medailím, prvním po 33 letech.
• Světový/Kanadský pohár: V roce 2004 vyhrál Světový pohár a v roce 1996 získal stříbro.

📊 Kompletní statistiky a ocenění

Klubová kariéra

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM	Z (Play-off)	G (Play-off)	A (Play-off)	B (Play-off)	TM (Play-off)
1988–89	Quebec Nordiques	NHL	70	23	39	62	24	—	—	—	—	—
1989–90	Quebec Nordiques	NHL	80	39	63	102	64	—	—	—	—	—
1990–91	Quebec Nordiques	NHL	80	48	61	109	24	—	—	—	—	—
1991–92	Quebec Nordiques	NHL	69	29	65	94	20	—	—	—	—	—
1992–93	Quebec Nordiques	NHL	78	48	57	105	40	6	3	3	6	2
1993–94	Quebec Nordiques	NHL	84	28	64	92	18	—	—	—	—	—
1994–95	Quebec Nordiques	NHL	47	19	43	62	30	6	4	1	5	0
1995–96	Colorado Avalanche	NHL	82	51	69	120	44	22	18	16	34	14
1996–97	Colorado Avalanche	NHL	65	22	52	74	34	17	8	17	25	14
1997–98	Colorado Avalanche	NHL	64	27	36	63	50	7	1	2	3	6
1998–99	Colorado Avalanche	NHL	73	41	55	96	29	19	6	13	19	8
1999–00	Colorado Avalanche	NHL	60	28	53	81	28	17	2	7	9	8
2000–01	Colorado Avalanche	NHL	82	54	64	118	30	21	13	13	26	6
2001–02	Colorado Avalanche	NHL	82	26	53	79	18	21	9	10	19	4
2002–03	Colorado Avalanche	NHL	58	26	32	58	24	7	6	3	9	2
2003–04	Colorado Avalanche	NHL	81	33	54	87	42	11	7	5	12	8
2005–06	Colorado Avalanche	NHL	82	32	55	87	60	9	4	5	9	6
2006–07	Colorado Avalanche	NHL	82	36	64	100	46	—	—	—	—	—
2007–08	Colorado Avalanche	NHL	44	13	27	40	20	10	2	4	6	0
2008–09	Colorado Avalanche	NHL	15	2	10	12	6	—	—	—	—	—
NHL celkem			1378	625	1016	1641	614	172	84	104	188	78

Reprezentační kariéra

Rok	Tým	Turnaj	Z	G	A	B	TM	Umístění
1988	Kanada	MSJ	7	3	1	4	2	🥇 1. místo
1991	Kanada	MS	10	6	5	11	0	🥈 2. místo
1994	Kanada	MS	8	4	3	7	0	🥇 1. místo
1996	Kanada	SP	8	2	2	4	6	🥈 2. místo
1998	Kanada	ZOH	4	1	2	3	4	4. místo
2002	Kanada	ZOH	6	4	3	7	0	🥇 1. místo
2004	Kanada	SP	6	4	2	6	2	🥇 1. místo
2006	Kanada	ZOH	6	1	2	3	0	7. místo

Klíčové individuální trofeje

• Hart Memorial Trophy (Nejužitečnější hráč NHL): 1x (2001)
• Conn Smythe Trophy (Nejužitečnější hráč play-off): 1x (1996)
• Lester B. Pearson Award (Nejlepší hráč dle hlasování hráčů): 1x (2001)
• Lady Byng Memorial Trophy (Nejslušnější hráč): 1x (2001)
• Nejužitečnější hráč Olympijských her: 1x (2002)

👔 Manažerská kariéra

Po ukončení hráčské kariéry zůstal Joe Sakic věrný organizaci Avalanche a plynule přešel do managementu. Nejprve působil jako výkonný poradce a v roce 2014 byl jmenován generálním manažerem klubu.

Jeho začátky v manažerské roli nebyly jednoduché a tým procházel náročnou přestavbou. Sakic však prokázal stejnou trpělivost a vizi jako na ledě. Postupně, prostřednictvím skvělých voleb v draftu (např. Nathan MacKinnon, Mikko Rantanen, Cale Makar) a chytrých výměn, vybudoval jeden z nejdominantnějších týmů v lize.

Jeho práce vyvrcholila v sezóně 2021–22, kdy jím sestavený tým suverénně vyhrál Stanley Cup. Sakic tak dosáhl unikátního úspěchu – získal Stanley Cup s jedinou organizací jako kapitán i jako generální manažer. Za svou práci byl oceněn Jim Gregory General Manager of the Year Award pro nejlepšího generálního manažera NHL. Po tomto triumfu se posunul na pozici Prezidenta hokejových operací.

🏃‍♂️ Herní styl a odkaz

Joe Sakic byl komplexní centr, který vynikal ve všech aspektech hry. Jeho největší a nejznámější zbraní byla smrtící střela zápěstím. Byla neuvěřitelně rychlá, přesná a díky specifickému provedení a načasování téměř nechytatelná pro brankáře. Je dodnes považována za jednu z nejlepších střel zápěstím v historii hokeje.

Kromě své střely byl Sakic známý svým vynikajícím bruslením, herní inteligencí a schopností tvořit hru. Nebyl sice tak oslnivým tvůrcem hry jako Wayne Gretzky, ale jeho přehled a přesné přihrávky z něj činily elitního nahrávače.

Jeho největší odkaz však spočívá v jeho vůdčích schopnostech. Byl to tichý, skromný a neuvěřitelně respektovaný kapitán, který vedl svůj tým příkladem. Nikdy nebyl typem hlasitého a emotivního lídra, ale jeho klid, profesionalita a odhodlání z něj činily přirozenou autoritu v kabině i na ledě. Jeho gesto vůči Rayi Bourqueovi je dokonalým shrnutím jeho charakteru – lídra, pro kterého byl úspěch týmu a respekt ke spoluhráčům vždy nad osobní slávou.

🧠 Pro laiky

Představte si tichého a skromného šéfa, který sice moc nemluví, ale když je potřeba, vezme zodpovědnost na sebe a zařídí ty nejdůležitější věci. To byl Joe Sakic. Na ledě byl jako tichý zabiják. Jeho největší zbraní byla neuvěřitelně rychlá a přesná střela zápěstím – puk z jeho hokejky vylétl jako střela z pistole s tlumičem, brankáři často ani nevěděli jak a byl v síti.

Byl to kapitán, kterého všichni respektovali ne pro jeho velká slova, ale pro jeho činy. Nikdy nedělal velká gesta, kromě jednoho jediného, které se zapsalo do historie. Když konečně vyhrál svůj druhý pohár, místo aby si ho užil jako první, okamžitě ho předal svému staršímu spoluhráči, který na něj čekal celou kariéru. Tím ukázal, jaký je to člověk – pro něj byl tým a kamarádství vždy na prvním místě. Je to vzor opravdového lídra a sportovce.