Philadelphia Flyers

Rozbalit box

Obsah boxu

Philadelphia Flyers jsou profesionální americký hokejový klub hrající v Metropolitní divizi Východní konference National Hockey League (NHL). Klub byl založen v roce 1967 jako jeden z šesti expanzních týmů, které ukončily éru Original Six. Své domácí zápasy hraje ve Wells Fargo Center ve Filadelfii, ve státě Pensylvánie.

Historie Flyers je jednou z nejbarvitějších a nejkontroverznějších v celé lize. Jejich identita byla navždy definována v 70. letech týmem přezdívaným Broad Street Bullies (Rváči z Broad Street), který díky unikátní kombinaci brutální fyzické síly, zastrašování a nesporného hokejového talentu vyhrál dvakrát po sobě Stanley Cup (1974, 1975). Byli prvním expanzním týmem, kterému se to podařilo. Ačkoliv od té doby na Stanley Cup nedosáhli, klub je známý svou vášnivou a neuvěřitelně loajální fanouškovskou základnou a historií plnou legendárních postav a dramatických momentů.

Philadelphia Flyers
Soubor:Philadelphia Flyers logo.svg
Logo Philadelphia Flyers
Liga	National Hockey League
Konference	Východní konference
Divize	Metropolitní divize
Založeno	1967
Aréna	Wells Fargo Center
Město	Filadelfie, Pensylvánie, USA 🇺🇸
Barvy	Oranžová, černá, bílá
GM	Daniel Brière
Trenér	John Tortorella
Kapitán	Sean Couturier
Farmy	Lehigh Valley Phantoms (AHL) Reading Royals (ECHL)
Stanley Cupy	2 (1974, 1975)
Web	[1]

📜 Historie (Část 1: Zrození a vláda "Broad Street Bullies", 1967–1979)

Sen Eda Snidera a oranžová identita

Příběh Flyers začíná vizí jediného muže. Ed Snider, tehdejší viceprezident fotbalového týmu Philadelphia Eagles, stál v roce 1966 ve frontě na lístky v Bostonu a byl ohromen tím, jak rychle se vyprodala aréna na zápas místních Boston Bruins, kteří byli tehdy jedním z nejhorších týmů v lize. Uvědomil si obrovský potenciál hokeje a rozhodl se přivést NHL do Filadelfie. Když NHL oznámila plány na velkou expanzi, Snider a jeho skupina investorů získali licenci pro Filadelfii.

Název Flyers vybrala Sniderova sestra Phyllis. Měl evokovat rychlost a pohyb. Ikonické logo, stylizované písmeno "P" s oranžovým křídlem, navrhl Sam Ciccone. Oranžová barva, která se stala synonymem pro klub, byla zvolena, protože kombinovala teplo a oheň a v té době ji nepoužíval žádný jiný velký profesionální tým.

Zrození Rváčů: Incident v St. Louis a filozofie Freda Shera

První sezóny Flyers byly průměrné. Zlom nastal po play-off v roce 1972, kdy byli Flyers hladce vyřazeni týmem St. Louis Blues, který je fyzicky naprosto zdemoloval. Ed Snider si uvědomil, že talent sám o sobě nestačí. Po této sérii prohlásil: "Už nikdy nebudeme zastrašeni."

Toto rozhodnutí vedlo k angažování trenéra Freda "The Fog" Shera, tichého a tajemného inovátora, jehož filozofie byla založena na týmové soudržnosti a taktické disciplíně, ale také na kontrolované agresi. Zároveň tým začal draftovat a podepisovat hráče, kteří byli nejen talentovaní, ale především neuvěřitelně tvrdí a ochotní se kdykoliv porvat.

Tak se zrodili Broad Street Bullies. Jejich identita byla založena na systematickém zastrašování soupeře. Každý tým, který proti nim hrál, věděl, že ho nečeká jen hokejový zápas, ale i fyzická bitva. Jádro této legendární sestavy tvořili:

• Bobby Clarke: Kapitán a nesporný lídr. Bezzubý úsměv, neúnavný bojovník a trojnásobný vítěz Hart Memorial Trophy. Byl srdcem a duší týmu.
• Bernie Parent: Brankářská opora. Zatímco zbytek týmu vytvářel chaos, Parent byl ztělesněním klidu a jistoty. Dvakrát za sebou vyhrál Vezina Trophy i Conn Smythe Trophy.
• Dave Schultz: Přezdívaný "The Hammer" (Kladivo), byl hlavním vykonavatelem a nejznámějším rváčem v historii NHL. V sezóně 1974-75 stanovil dodnes platný rekord NHL v počtu trestných minut za sezónu.
• **Další klíčoví hráči:** Útočníci Bill Barber a Rick MacLeish (nejlepší střelci), obránci Barry Ashbee a Ed Van Impe.

Rekordní počet trestných minut Davea Schultze

Sezóna	Zápasy	Trestné minuty (PIM)
1973–74	73	348
1974–75	76	472 (Rekord NHL)

Dva roky na vrcholu (1974–1975)

V sezóně 1973-74 se tato strategie naplno vyplatila. Flyers se probojovali až do finále Stanley Cupu, kde je čekal zdánlivě neporazitelný tým Boston Bruins s hvězdami jako Bobby Orr a Phil Esposito. Flyers však šokovali svět, když v šestizápasové sérii zvítězili a stali se prvním expanzním týmem z roku 1967, který vyhrál Stanley Cup.

O rok později (1974-75) svou dominanci potvrdili. Ve finále proti Buffalo Sabres, v sérii proslavené zápasem hraným v husté mlze ("The Fog Game"), opět zvítězili a získali svůj druhý Stanley Cup v řadě.

Souboj ideologií: Flyers vs. Rudá armáda

Vrchol a symbolické potvrzení jejich stylu přišlo 11. ledna 1976. Během exhibiční série Super Series se Flyers utkali s legendárním sovětským týmem CSKA Moskva (Rudá armáda), který byl považován za nejlepší tým na světě a do té doby v sérii neprohrál. Flyers proti nim nasadili svou typickou hru plnou tvrdých hitů a zastrašování. Po jednom brutálním, ale čistém hitu Eda Van Impeho na Valerije Charlamova se sovětský trenér Konstantin Loktěv rozhodl na protest odvolat svůj tým z ledu. Teprve po dlouhém vyjednávání a hrozbě, že nedostanou zaplaceno, se Sověti vrátili. Flyers nakonec zápas vyhráli 4:1 a potvrdili tak svou nadvládu. Pro fanoušky ve Filadelfii to bylo vítězství nejen sportovní, ale i ideologické – vítězství severoamerické tvrdosti nad sovětskou elegancí.

Pro laiky

Představte si, že v 70. letech vznikl hokejový tým, který se rozhodl, že nebude jen hrát hokej, ale že své soupeře bude i systematicky mlátit a zastrašovat. To byli Philadelphia Flyers, přezdívaní "Rváči z Broad Street". Byli jako parta neuvěřitelně drsných a surových chlapů, kteří ale zároveň uměli hrát fantastický hokej.

Jejich kapitán, Bobby Clarke, byl bojovník se slavným bezzubým úsměvem. Měli největšího rváče v historii ligy, Davea Schultze, přezdívaného "Kladivo". A v brance stál klidný a nepřekonatelný Bernie Parent, který byl jako zeď.

Tato strategie fungovala dokonale. V letech 1974 a 1975 vyhráli dvakrát za sebou Stanley Cup a stali se prvním "novým" týmem, kterému se to podařilo. Jejich nejslavnější moment přišel v roce 1976, kdy hráli proti tehdy nejlepšímu týmu světa, sovětské Rudé armádě. Flyers je na ledě tak zmlátili, že Sověti v půlce zápasu na protest odešli do šatny. Nakonec se sice vrátili, ale Flyers je jasně porazili. Byla to éra, kdy ve Filadelfii vládl strach, násilí a vítězství.

📜 Historie (Část 2: Éra nových hrdinů a tragédie, 1980–1991)

Po skončení nadvlády "Broad Street Bullies" na konci 70. let vstoupili Philadelphia Flyers do nové dekády s cílem přizpůsobit se rychle se měnící NHL. Éra bezuzdného násilí pomalu ustupovala do pozadí a liga se stávala rychlejší a ofenzivnější. Pro Flyers to bylo desetiletí definované bojem s novými dynastiemi, vzestupem nové generace hrdinů, jednou z největších tragédií v historii sportu a revolucí v brankářském řemesle.

Poslední finále staré gardy a kontroverzní gól

V sezóně 1979-80 se Flyers, stále s veterány jako Bobby Clarke a Bill Barber v sestavě, postarali o jeden z nejpozoruhodnějších výkonů v historii ligy. Vytvořili dodnes nepřekonaný rekord severoamerického profesionálního sportu, když neprohráli ve 35 po sobě jdoucích zápasech (25 vítězství, 10 remíz). V play-off se probojovali až do finále Stanley Cupu proti nastupující dynastii New York Islanders.

Série byla extrémně vyrovnaná a fyzicky náročná. V rozhodujícím šestém zápase, za stavu 3:2 na zápasy pro Islanders, došlo k jednomu z nejkontroverznějších momentů v historii play-off. Islanders vstřelili gól, kterému podle tehdejších pravidel mělo předcházet ofsajdové postavení. Videorozhodčí však chybu přehlédl a gól uznal. Islanders nakonec zápas vyhráli v prodloužení a získali svůj první ze čtyř titulů v řadě. Pro Flyers to byla hořká a těžko stravitelná porážka, která symbolicky ukončila éru Bullies a předala žezlo novým vládcům.

Nová generace a ofenzivní síla

V 80. letech se tým pod vedením trenéra Mikea Keenana (přezdívaného "Iron Mike" pro jeho tvrdý a nekompromisní styl) přetransformoval v ofenzivní mašinu. Jádro týmu tvořila nová generace hvězd:

• Tim Kerr: Obrovitý a prakticky nebránitelný silový útočník, který byl mistrem v tečování střel a dorážkách před brankou. Čtyřikrát za sebou nastřílel přes 50 gólů v sezóně, což je dodnes klubový rekord.
• Brian Propp: Rychlý a šikovný křídelník, konzistentní střelec a tvůrce hry.
• Dave Poulin: Inteligentní obousměrný centr, který se stal kapitánem týmu.
• Mark Howe: Syn legendárního Gordieho Howea, byl jedním z nejlepších a nejkompletnějších obránců své generace. Třikrát byl finalistou Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy.

Padesátigólové sezóny Tima Kerra

Sezóna	Zápasy	Góly	Body
1983–84	79	54	93
1984–85	74	54	98
1985–86	76	58	84
1986–87	75	58	95

Vzestup a tragédie Pelleho Lindbergha

Největší hvězdou a nadějí celé organizace se však stal mladý švédský brankář Pelle Lindbergh. Lindbergh, draftovaný v roce 1979, byl charismatický, rychlý a neortodoxní brankář, který se rychle stal miláčkem Filadelfie. V sezóně 1984-85 předváděl neuvěřitelné výkony a dovedl Flyers na první místo v lize. Zcela zaslouženě získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL a stal se prvním Evropanem v historii, kterému se to podařilo. V play-off dovedl tým až do finále Stanley Cupu, kde však nestačili na dynastické Edmonton Oilers.

Na začátku následující sezóny 1985-86 byl Lindbergh na vrcholu světa. 10. listopadu 1985 však po týmovém večírku havaroval ve svém sportovním voze Porsche a utrpěl fatální zranění mozku. O den později byl prohlášen za mozkově mrtvého a odpojen od přístrojů. Bylo mu pouhých 26 let. Jeho smrt šokovala celý hokejový svět a uvrhla tým i město do hlubokého smutku. Flyers se rozhodli, že v dané sezóně již nikdo jiný neponese jeho číslo 31.

Revoluce jménem Ron Hextall

Z popela této tragédie povstal nový, naprosto nečekaný hrdina. V sezóně 1986-87 dostal v brance šanci divoký a neznámý nováček Ron Hextall. Hextall byl pravým opakem klidných brankářů. Byl agresivní, vznětlivý a revoluční. Jako jeden z prvních brankářů v historii začal aktivně hrát s holí, vyjížděl daleko z branky, aby rozehrával puky, a neváhal se zapojit do rvačky nebo seknout dotírajícího útočníka.

Ve své nováčkovské sezóně byl naprosto fenomenální. Nejenže získal Vezina Trophy, ale dovedl tým opět do finále Stanley Cupu proti Edmontonu Oilers. Ačkoliv Flyers prohráli v sedmizápasové bitvě, Hextallův výkon byl tak dominantní, že získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Stal se tak teprve čtvrtým hráčem v historii, který tuto trofej získal jako člen poraženého týmu. V roce 1987 se Hextall také zapsal do historie, když se stal prvním brankářem, který vstřelil gól přímou střelou do soupeřovy branky.

Po tomto vrcholu však následoval úpadek. Klíčoví hráči stárli nebo utrpěli zranění, která ukončila jejich kariéru (jako Tim Kerr), a tým se na pět let propadl do průměrnosti a dokonce několikrát nepostoupil do play-off. Éra 80. let tak pro Flyers skončila stejně, jako začala – velkým příslibem, ale bez Stanley Cupu.

Pro laiky

Představte si, že váš tým, který byl dříve známý jako parta rváčů, se v 80. letech změnil na ofenzivní mašinu plnou skvělých střelců. Měli obrovského chlapa jménem Tim Kerr, který stál před brankou a sázel jeden gól za druhým – čtyřikrát za sebou dal přes 50 gólů!

Největší hvězdou byl ale mladý švédský brankář Pelle Lindbergh. Byl tak dobrý, že ho vyhlásili nejlepším brankářem celé ligy a dovedl tým až do finále Stanley Cupu. Všichni ho milovali. Jenže pak se stala obrovská tragédie – v pouhých 26 letech zemřel při autonehodě. Byla to rána, která zasáhla celý hokejový svět.

Z této tragédie se ale zrodil nový hrdina. Do branky se postavil nováček Ron Hextall, který byl úplně jiný než všichni ostatní brankáři. Byl divoký, agresivní, rozehrával puky jako obránce a nebál se porvat. Hned ve své první sezóně byl neuvěřitelný. Získal cenu pro nejlepšího brankáře a dovedl tým zase až do finále. A i když finále prohráli, byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem play-off, což je u poraženého hráče naprosto výjimečné. Byl to hrdina, který tým pozvedl v nejtěžších chvílích.

📜 Historie (Část 3: "Legion of Doom" a promarněná šance, 1992–2010)

Po pěti letech bez účasti v play-off (1989–1994), což bylo nejdelší období neúspěchu v historii klubu, se vedení Philadelphia Flyers rozhodlo pro radikální krok. V létě 1992 uskutečnilo jeden z největších a nejkontroverznějších přestupů v historii NHL, který měl klub vrátit na absolutní vrchol a ukončit dlouhé čekání na Stanley Cup.

Příchod "The Next One": Éra Erica Lindrose

Flyers v monstrózním trejdu získali práva na Erica Lindrose, kanadského supertalenta, který byl považován za nástupce Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a přezdívalo se mu "The Next One" (Ten další). Lindros, jednička draftu 1991, odmítl hrát za tým Quebec Nordiques, který si ho vybral, a vynutil si přestup. Jeho příchod do Filadelfie stál Flyers obrovský balík hráčů a budoucích voleb v draftu, včetně švédské hvězdy Petera Forsberga.

Lindros byl unikátním úkazem: obrovitý (193 cm, 110 kg), neuvěřitelně silný, ale zároveň rychlý a nesmírně šikovný. Byl to generační talent, který kombinoval sílu silového útočníka s dovednostmi elitního tvůrce hry. Okamžitě se stal kapitánem a tváří celé organizace.

"Legion of Doom": Dominance bez koruny

Kolem Lindrose se brzy zformovala jedna z nejdominantnějších a fyzicky nejimpozantnějších útočných formací v moderní historii NHL, přezdívaná "Legion of Doom" (Legie zkázy). Tvořili ji:

• **Eric Lindros** (centr): Mozek a síla formace.
• **John LeClair** (levé křídlo): Elitní kanonýr, který po boku Lindrose třikrát za sebou nastřílel přes 50 gólů.
• **Mikael Renberg** (pravé křídlo): Šikovný a pracovitý švédský útočník.

Tato formace byla noční můrou pro všechny soupeře. Dokázali skórovat, ale zároveň své protivníky fyzicky naprosto zničit. V sezóně 1994-95 dovedli Flyers až do finále Východní konference. V sezóně 1995-96 získal Eric Lindros Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče a Lester B. Pearson Award (dnes Ted Lindsay Award), udělovanou samotnými hráči.

Vrchol této éry přišel v sezóně 1996-97. Flyers byli nejlepším týmem Východní konference a probojovali se až do finále Stanley Cupu. Tam však narazili na dokonale organizovaný a zkušený tým Detroit Red Wings, který je hladce porazil 4:0 na zápasy. Tato drtivá porážka byla obrovským zklamáním a ukázala se být vrcholem i začátkem konce "Legion of Doom".

Otřesy mozku, brankářský kolotoč a konec jedné éry

Navzdory hvězdné sestavě se Flyers v následujících letech potýkali s několika zásadními problémy. Tím největším byl zdravotní stav Erica Lindrose. Jeho extrémně fyzický styl hry, kdy rozdával i přijímal tvrdé hity, si vybral svou daň. Utrpěl sérii vážných otřesů mozku, které omezily jeho výkonnost a nakonec i zkrátily jeho kariéru. Jeho vztahy s generálním manažerem Bobbym Clarkem se navíc vyhrotily a vedly k veřejným sporům, které vyvrcholily v roce 2000, kdy byl Lindros po dalším otřesu mozku a kontroverzích ohledně lékařské péče zbaven kapitánského céčka a nakonec vyměněn.

Druhým chronickým problémem byl brankářský post. Od odchodu Rona Hextalla se v brance Flyers vystřídala celá řada brankářů, ale žádný z nich nedokázal tým dovést k titulu. Tento "brankářský kolotoč" se stal pro klub prokletím, které trvalo téměř dvě dekády.

V první dekádě 21. století byli Flyers stále silným týmem, s hráči jako Mark Recchi, John LeClair a později Simon Gagné, ale v play-off se jim nedařilo překročit stín a znovu se probojovat do finále.

Nečekaná cesta Popelky v roce 2010

Po několika průměrných sezónách přišel jeden z nejneuvěřitelnějších příběhů v historii play-off. V sezóně 2009-10 se Flyers potýkali se zraněními a do play-off se kvalifikovali až v posledním zápase základní části, když porazili New York Rangers v samostatných nájezdech. Do play-off tak vstupovali jako sedmý nasazený tým z Východu.

V play-off však tým, vedený kapitánem Mikem Richardsem, Jeffem Carterem a veteránem Chrisem Prongerem, předváděl zázraky. V druhém kole proti Boston Bruins se jim podařil historický obrat. Prohrávali již 0:3 na zápasy, ale dokázali sérii vyhrát 4:3. Stali se tak teprve třetím týmem v historii NHL, kterému se to podařilo.

Tato neuvěřitelná jízda je dovedla až do finále Stanley Cupu proti Chicago Blackhawks. Série byla vyrovnaná a dospěla do šestého zápasu v Chicagu. V prodloužení vstřelil Patrick Kane gól, který přinesl Blackhawks jejich první titul po 49 letech. Pro Flyers to bylo další bolestivé finálové zklamání, ale jejich nečekaná cesta do finále se zapsala do historie jako jeden z největších příběhů o houževnatosti.

Pro laiky

Představte si, že váš tým pět let po sobě ani nepostoupí do play-off. A pak uděláte největší přestup v historii a přivedete největší talent na světě, kterému se říká "Ten další" (po Gretzkym a Lemieuxovi). To se stalo Flyers, když získali obra jménem Eric Lindros.

Kolem Lindrose postavili útok snů přezdívaný "Legion of Doom" (Legie zkázy). Byli to tři obrovští a silní chlapi, kteří nejen stříleli spoustu gólů, ale své soupeře i doslova drtili. Tým se stal jedním z nejlepších v lize. V roce 1997 se dostali až do finále Stanley Cupu, ale tam je hladce porazil Detroit.

Jenže pak přišly problémy. Lindrosův tvrdý styl hry vedl k sérii vážných otřesů mozku, které ho nakonec zničily. Navíc se tým neustále trápil s brankáři – měli jich spoustu, ale žádný nebyl dost dobrý na to, aby vyhrál titul.

A pak, v roce 2010, se stalo něco nečekaného. Tým, který se do play-off dostal jen o vlásek, začal všechny porážet. V jedné sérii dokonce prohrávali 0:3 na zápasy, ale dokázali to otočit a vyhrát 4:3, což je skoro zázrak. Dostali se až do finále Stanley Cupu, ale tam zase prohráli. Byl to další bolestivý konec, ale jejich bojovnost si získala srdce všech.

📜 Historie (Část 4: Dlouhý úpadek a "Nová éra oranžové", 2011–současnost)

Nečekaná cesta do finále v roce 2010 se ukázala být nikoliv začátkem nové éry úspěchů, ale spíše posledním velkým vzepětím před dlouhým obdobím stagnace a ztráty identity. Následující dekáda byla pro Philadelphia Flyers definována sérií kontroverzních manažerských rozhodnutí, promarněným potenciálem a postupným propadem do průměrnosti, který vyústil v nejradikálnější přestavbu v moderní historii klubu.

Šokující přestupy a éra Clauda Girouxe

V létě 2011, pouhý rok po finálové účasti, generální manažer Paul Holmgren šokoval hokejový svět, když v jeden den vyměnil oba své nejlepší hráče a lídry: kapitána Mika Richardse (do Los Angeles) a elitního střelce Jeffa Cartera (do Columbusu). Tyto přestupy, motivované údajnými neshodami v kabině a snahou o změnu kultury, tým naprosto přetvořily. Získané prostředky byly okamžitě investovány do obří devítileté smlouvy pro brankáře Ilju Bryzgalova, která se ukázala být jedním z nejhorších kontraktů v historii klubu.

Novou tváří a nesporným vůdcem týmu se stal mladý a neuvěřitelně talentovaný útočník Claude Giroux. Giroux, který byl v play-off 2010 jedním z nejlepších hráčů, se v následujících letech vyvinul v jednoho z nejelitnějších tvůrců hry v celé NHL. V roce 2013 byl jmenován kapitánem a tuto funkci zastával déle než kdokoliv jiný v historii klubu, včetně Bobbyho Clarkea. Po jeho boku vyrostly další hvězdy jako Jakub Voráček, Wayne Simmonds a obránce Shayne Gostisbehere.

Navzdory Girouxově individuální brilantnosti se týmu jako celku nedařilo dosáhnout konzistentního úspěchu. V letech 2012 až 2021 se Flyers sice čtyřikrát probojovali do play-off, ale pokaždé vypadli v prvním nebo druhém kole. Tým se potýkal s nedostatkem hloubky, nekonzistentními výkony v obraně a pokračujícím trápením na brankářském postu.

Ztráta identity a nevyhnutelná přestavba

Největším problémem Flyers v této éře byla postupná ztráta jejich tradiční identity. Klub, který byl kdysi synonymem pro tvrdost, nasazení a emocionální hokej, se stal "měkkým" a těžko identifikovatelným. Chyběla mu houževnatost "Broad Street Bullies" i ofenzivní síla z éry Erica Lindrose. Tato krize identity vyvrcholila v sezónách 2021-22 a 2022-23, kdy se tým propadl na samé dno ligy a patřil k nejhorším celkům v NHL.

Vedení klubu se konečně rozhodlo pro radikální řez. Dlouholetý generální manažer Chuck Fletcher byl propuštěn a na jeho místo nastoupila nová dvojice: bývalá hvězda Daniel Brière jako generální manažer a Keith Jones jako prezident hokejových operací. Jejich prvním velkým krokem bylo v létě 2022 angažování jednoho z nejnáročnějších a nejrespektovanějších trenérů v lize, Johna Tortorelly.

"Nová éra oranžové" pod Johnem Tortorellou

Tortorellův příchod odstartoval novou kapitolu, marketingově nazvanou "A New Era of Orange" (Nová éra oranžové). Cíl byl jasný: kompletní přestavba týmu a především obnovení ztracené identity a kultury. Tortorella okamžitě zavedl v týmu železnou disciplínu a nekompromisní požadavky na pracovní morálku a nasazení.

Proces přestavby zahrnoval těžká, ale nezbytná rozhodnutí:

• V roce 2022 byl vyměněn dlouholetý kapitán a ikona klubu, Claude Giroux.
• Během léta 2023 byli vyměněni další klíčoví hráči jako obránce Ivan Provorov a útočník Kevin Hayes.
• Na draftu 2023 si Flyers vybrali ruského supertalenta Matveje Mičkova, což byl riskantní, ale potenciálně obrovsky přínosný krok pro budoucnost.
• V sezóně 2023-24 došlo ke kontroverznímu a ostře sledovanému odchodu nejlepšího mladého hráče, Cuttera Gauthiera, který odmítl za Flyers hrát.

V sezóně 2023-24 tým pod Tortorellovým vedením překvapil celou ligu. Přestože byl považován za jeden z nejslabších týmů, dlouho bojoval o postup do play-off a ukázal novou tvář založenou na bojovnosti a týmovém pojetí. Ačkoliv se do play-off nakonec těsně nedostal, sezóna byla vnímána jako úspěšný první krok v dlouhodobém procesu přestavby. K říjnu 2025 jsou Philadelphia Flyers organizací uprostřed generační obměny. Pod vedením Johna Tortorelly a nového managementu se snaží znovu vybudovat tým, který bude nejen úspěšný, ale který bude opět ztělesňovat hodnoty, jež z něj kdysi udělaly jeden z nejobávanějších a nejrespektovanějších klubů v NHL.

Pro laiky

Představte si, že váš tým v roce 2010 senzačně postoupil až do finále. Místo aby na tom stavěl, udělal o rok později šokující rozhodnutí: vyměnil své dva nejlepší hráče a kapitány. Bylo to jako kdyby fotbalový tým prodal Messiho i Ronalda najednou.

Novým a dlouholetým kapitánem se stal geniální tvůrce hry Claude Giroux. Byl fantastický, jeden z nejlepších na světě, ale tým kolem něj nebyl nikdy dost dobrý na to, aby vyhrál titul. Postupně ztratili svou starou identitu – už nebyli těmi drsnými rváči, ale ani ofenzivní mašinou. Stali se z nich průměrný a nudný tým.

Po několika katastrofálních sezónách se vedení konečně naštvalo a rozhodlo se pro kompletní restart. Vyměnili i dlouholetého kapitána Girouxe a přivedli nového, extrémně přísného a náročného trenéra, Johna Tortorellu.

Jeho úkol je jednoduchý: vyházet hráče, kteří se nesnaží, a postavit úplně nový, mladý a hladový tým, který bude zase hrát s nasazením a hrdostí, jakou Flyers kdysi měli. Je to dlouhý a bolestivý proces, ale zdá se, že se konečně vydali správným směrem, aby se znovu stali týmem, kterého se budou všichni bát.