František I. Francouzský

Rozbalit box

Obsah boxu

František I.
František z Angoulême
Soubor:François Ier (Jean Clouet).jpg
Portrét Františka I. od Jeana Cloueta, kolem roku 1530
Titul	Král Francie
Období vlády	1. ledna 1515 – 31. března 1547
Korunovace	25. ledna 1515, Katedrála Notre-Dame v Remeši
Předchůdce	Ludvík XII.
Nástupce	Jindřich II.
Datum narození	12. září 1494
Místo narození	Cognac, Francouzské království
Datum úmrtí	31. března 1547 (52 let)
Místo úmrtí	Zámek v Rambouillet, Francouzské království
Místo pohřbení	Bazilika Saint-Denis
Dynastie	Valois-Angoulême
Otec	Karel z Angoulême
Matka	Luisa Savojská
Manželka/y	1. Klaudie Francouzská 2. Eleonora Habsburská
Děti	Luisa Šarlota František Jindřich II. Magdalena Karel Markéta
Náboženství	římskokatolické

František I. Francouzský (francouzsky François Ier; 12. září 1494, Cognac – 31. března 1547, Rambouillet) byl francouzský král z dynastie Valois-Angoulême, který vládl od roku 1515 až do své smrti. Jeho vláda je považována za vrchol francouzské renesance. Byl velkým mecenášem umění, humanistou, ale také energickým a ambiciózním panovníkem, jehož zahraniční politiku definovala celoživotní rivalita s císařem Karlem V. a Habsburky.

František I. centralizoval moc v království, posílil autoritu koruny a zavedl francouzštinu jako úřední jazyk. Do Francie přivedl mnoho italských umělců, včetně Leonarda da Vinciho, a inicioval stavbu velkolepých zámků, jako jsou Chambord a Fontainebleau. Jeho panování bylo poznamenáno téměř neustálými italskými válkami, v nichž se střídaly úspěchy s drtivými porážkami, jako byla bitva u Pavie, kde padl do zajetí.

👑 Život před nástupem na trůn

František se narodil na zámku v Cognacu jako jediný syn Karla z Angoulême a Luisy Savojské. Jeho otec byl bratrancem krále Ludvíka XII., který neměl žádného mužského potomka. Po smrti Karla v roce 1496 se Františkova matka Luisa stala klíčovou postavou jeho výchovy. Byla to inteligentní a politicky zdatná žena, která svého syna hluboce ovlivnila a později hrála významnou roli jako regentka během jeho nepřítomnosti.

Jako mladík byl František popisován jako charismatický, vysoký a fyzicky zdatný. Miloval lov, turnaje a veškeré rytířské kratochvíle. Zároveň však získal humanistické vzdělání, zajímal se o literaturu, poezii a umění. V roce 1514 se oženil s Klaudií Francouzskou, dcerou krále Ludvíka XII., čímž si zajistil nejen nárok na trůn, ale také připojení Bretaňského vévodství k francouzské koruně. Když 1. ledna 1515 Ludvík XII. zemřel bez mužského dědice, František se stal králem Francie.

📜 Vláda a politika

Františkova vláda byla dynamická a plná zásadních událostí, které formovaly Francii na desítky let dopředu. Jeho politika se soustředila na tři hlavní oblasti: zahraniční expanzi a rivalitu s Habsburky, upevnění královské moci uvnitř země a podporu kultury a umění.

⚔️ Italské války a rivalita s Habsburky

Téměř okamžitě po nástupu na trůn obnovil František francouzské nároky v Itálii. Již v roce 1515 překročil s armádou Alpy a v bitvě u Marignana drtivě porazil švýcarské žoldnéře bránící Milánské vévodství. Toto vítězství mu přineslo slávu a dočasnou kontrolu nad Milánem.

Jeho hlavním protivníkem se stal Karel V., který byl v roce 1519 zvolen císařem Svaté říše římské. Karel V. ovládal obrovské území zahrnující Španělsko, Nizozemí, Rakousko a části Itálie, čímž se Francie ocitla v habsburském obklíčení. Celoživotní rivalita těchto dvou panovníků se stala ústředním motivem evropské politiky první poloviny 16. století.

Klíčovým střetem byla bitva u Pavie v roce 1525, která skončila pro Francii katastrofou. František I. byl zajat a odvezen do Madridu. Aby získal svobodu, byl donucen podepsat Madridskou smlouvu, v níž se vzdal nároků na Itálii a postoupil Burgundsko Karlu V. Jakmile se však vrátil do Francie, smlouvu okamžitě prohlásil za neplatnou, protože byla podepsána pod nátlakem. Války s Habsburky pokračovaly s přestávkami po zbytek jeho vlády.

🤝 Diplomatické manévry

Ve snaze čelit habsburské moci se František I. neváhal uchýlit k neortodoxním spojenectvím. Nejznámější je jeho aliance s Osmanskou říší a sultánem Sulejmanem I. Nádherným. Tato "bezbožná aliance" mezi křesťanským králem a muslimským sultánem šokovala tehdejší Evropu, ale pro Francii byla strategicky výhodná, protože vázala habsburské síly na východě.

Dalším významným diplomatickým setkáním bylo setkání s anglickým králem Jindřichem VIII. na Pole zlatého sukna (Field of the Cloth of Gold) v roce 1520. Ačkoliv setkání bylo přehlídkou nesmírného luxusu a rytířských turnajů, nepřineslo žádné trvalé politické výsledky a Anglie se brzy opět přiklonila na stranu Karla V.

⚖️ Vnitřní reformy

František I. usiloval o centralizaci moci a posílení královské autority na úkor šlechty a církve.

• Konkordát z Boloně (1516): Smlouva s papežem Lvem X., která dala francouzskému králi právo jmenovat biskupy a opaty ve Francii. Tím získal obrovskou kontrolu nad církevním majetkem a personálem, což posílilo jeho moc i finance.
• Ordonance z Villers-Cotterêts (1539): Tento klíčový právní dokument nařídil, aby všechny úřední a právní listiny byly psány ve francouzštině namísto latiny. Tím přispěl k jazykovému sjednocení Francie a posílení národní identity.
• Posílení administrativy: Rozšířil královskou radu a zavedl systém intendantů (královských úředníků) v provinciích, čímž omezil vliv místní šlechty.

Zároveň však jeho neustálé války vedly k obrovskému zadlužení státu. František musel zvyšovat daně (např. daň taille) a prodávat úřady, což mělo dlouhodobě negativní dopady na francouzské finance.

🎨 Patron umění a renesance

František I. je právem nazýván "otcem francouzské renesance". Byl fascinován italskou kulturou, kterou poznal během svých vojenských tažení. Zval na svůj dvůr italské umělce, architekty a učence.

Nejvýznamnějším z nich byl Leonardo da Vinci, kterého František pozval do Francie v roce 1516. Poskytl mu zámek Clos Lucé poblíž Amboise a štědrou penzi. Leonardo zde strávil poslední tři roky svého života a údajně zemřel v králově náručí. S sebou přivezl i své nejslavnější dílo, obraz Mona Lisa, který tak zůstal ve Francii.

František inicioval rozsáhlé stavební projekty, které proměnily tvář francouzské architektury. Nechal přestavět zámek v Blois a Amboise, ale jeho největšími díly jsou:

• Zámek Chambord: Velkolepý lovecký zámek na Loiře, který je symbolem francouzské renesanční architektury. Jeho slavné dvojité schodiště je často připisováno Leonardovu vlivu.
• Zámek Fontainebleau: Původně středověký hrad, který František nechal přestavět na opulentní renesanční palác. Zde vznikla tzv. Fontainebleauská škola, umělecký směr, který kombinoval italský manýrismus s francouzskou tradicí.

Založil také královskou knihovnu ve Fontainebleau, která se stala základem dnešní Francouzské národní knihovny, a v roce 1530 ustanovil Královské lektory (Lecteurs Royaux), z nichž později vznikla prestižní instituce Collège de France.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a rodina

František I. byl dvakrát ženatý. 1. Klaudie Francouzská (sňatek 1514): Dcera Ludvíka XII. a Anny Bretaňské. Byla popisována jako nenápadná a zbožná. Porodila mu sedm dětí, včetně jeho nástupce Jindřicha II. Zemřela v roce 1524. 2. Eleonora Habsburská (sňatek 1530): Sestra císaře Karla V. a vdova po portugalském králi. Sňatek byl součástí mírové dohody po Františkově propuštění ze zajetí. Manželství bylo čistě politické a nebylo šťastné. Neměli spolu žádné děti.

František byl známý svými četnými milostnými aférami. Mezi jeho nejznámější milenky patřily Françoise de Foix a Anne de Pisseleu d'Heilly, které měly na královském dvoře značný vliv.

Jeho poslední roky byly poznamenány zhoršujícím se zdravím a rodinnými tragédiemi, včetně smrti jeho dvou synů. Zemřel 31. března 1547 na zámku v Rambouillet, pravděpodobně na selhání ledvin a sepsi, ačkoliv se dlouho spekulovalo o syfilidě. Byl pohřben po boku své první ženy Klaudie v bazilice Saint-Denis.

🏛️ Odkaz a hodnocení

František I. zanechal ve Francii hlubokou a trvalou stopu. Ačkoliv jeho zahraniční politika byla nákladná a ne vždy úspěšná, jeho vnitřní reformy a kulturní mecenášství měly zásadní význam.

• Politický odkaz: Výrazně posílil centralizovanou monarchii a autoritu krále, což položilo základy pro pozdější francouzský absolutismus.
• Kulturní odkaz: Jeho podpora umění a humanismu trvale začlenila Francii do renesančního hnutí a vytvořila jedinečný francouzský renesanční styl. Zámky na Loiře a umělecké sbírky jsou dodnes svědectvím jeho vkusu a velkorysosti.
• Národní identita: Zavedením francouzštiny jako úředního jazyka přispěl k formování moderního francouzského národa.

František I. je vnímán jako ztělesnění renesančního monarchy – rytíř na bitevním poli, vzdělaný humanista, milovník umění a žen a ambiciózní státník, který navždy změnil kulturní i politickou tvář Francie.

🧐 Pro laiky

• Renesanční monarcha: Představte si krále, který není jen válečník, ale také se zajímá o umění, vědu a literaturu. Místo aby jen dobýval území, zve na svůj dvůr nejlepší malíře a architekty (jako byl Leonardo da Vinci) a nechává stavět nádherné zámky. František I. byl přesně takový – chtěl, aby jeho Francie byla nejen silná, ale i krásná a vzdělaná, podobně jako tehdejší Itálie.
• Italské války: Jednoduše řečeno, šlo o sérii konfliktů, kde se největší evropské mocnosti (hlavně Francie a Španělsko s Svatou říší římskou) přetahovaly o kontrolu nad bohatými, ale politicky roztříštěnými italskými městy a státy, jako byl Milán nebo Neapol. Pro Františka to byla otázka prestiže a snaha zabránit tomu, aby ho jeho rival Karel V. úplně obklíčil.
• Konkordát z Boloně: Byla to dohoda mezi Františkem a papežem. Představte si, že církev ve Francii byla jako obrovská firma s mnoha pobočkami (biskupstvími) a velkým majetkem. Touto dohodou získal král právo jmenovat šéfy těchto poboček (biskupy). To mu dalo obrovskou moc a vliv, protože si na důležité posty mohl dosadit loajální lidi a nepřímo ovládat církevní bohatství.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 22.12.2025