Exodus

Rozbalit box

Obsah boxu

Exodus (z řeckého ἔξοδος, exodos, znamenající "odchod" nebo "východ"; hebrejsky שְׁמוֹת, Šemot, "Jména") je druhá kniha Tóry a Starého zákona. Kniha vypráví o odchodu Izraelitů z otroctví v Egyptě pod vedením Mojžíše, o jejich putování pouští a o uzavření smlouvy s Bohem na hoře Sinaj. Tento příběh je základním kamenem židovské identity a teologie a má hluboký význam i pro křesťanství a islám.

Kniha navazuje na události popsané v knize Genesis, která končí usazením synů Jákoba a jejich rodin v Egyptě. Exodus popisuje, jak se z těchto rodin stal velký národ, který byl Egypťany zotročen. Ústřední postavou je Mojžíš, povolaný Bohem, aby svůj lid vyvedl na svobodu. Dramatický děj zahrnuje Deset ran egyptských, přechod Rudého moře suchou nohou a darování Desatera na hoře Sinaj, což představuje klíčový moment v dějinách smlouvy mezi Bohem a Izraelem.

📖 Obsah knihy

Děj knihy Exodus lze chronologicky rozdělit do tří hlavních částí, které popisují klíčové fáze formování izraelského národa.

enslaved v Egyptě (Kapitoly 1–12)

Kniha začíná několik staletí po smrti Jákoba a Josefa. Izraelité se v Egyptě rozmnožili a nový faraon, který Josefa neznal, v nich začal vidět hrozbu. Uvalil na ně krutou nucenou práci a nařídil zabíjet všechny novorozené hebrejské chlapce. Jedna matka svého syna ukryje v košíku a pustí ho po Nilu. Dítě najde faraonova dcera, přijme ho za svého a dá mu jméno Mojžíš.

Mojžíš vyrůstá na faraonově dvoře, ale v dospělosti v hněvu zabije egyptského dozorce, který týral Izraelitu, a musí uprchnout do Midjánu. Zde se stane pastýřem a ožení se. Po letech se mu u hořícího keře zjeví Bůh (Jahve), který mu přikáže, aby se vrátil do Egypta a vyvedl svůj lid z otroctví. Mojžíš, spolu se svým bratrem Áronem, předstupuje před faraona s žádostí: "Propusť můj lid!" Faraon odmítá a Bůh sesílá na Egypt deset ran, které mají zlomit faraonův odpor. Mezi rány patří proměna vody v krev, žáby, komáři, mouchy, mor dobytka, vředy, krupobití, kobylky, tma a nakonec smrt všech prvorozených. Poslední rána je odvrácena u Izraelitů obětováním beránka a potřením veřejí jeho krví – tato událost je základem židovského svátku Pesach (Pascha). Po smrti svého syna faraon konečně Izraelity propouští.

🚶 Cesta k hoře Sinaj (Kapitoly 13–18)

Izraelité opouštějí Egypt, vedeni oblakovým sloupem ve dne a ohnivým sloupem v noci. Faraon však svého rozhodnutí lituje a pronásleduje je se svou armádou až k Rudému moři. Zde Bůh skrze Mojžíše rozdělí moře, Izraelité projdou po suchém dně na druhou stranu. Když je egyptská armáda následuje, vody se vrátí a celé vojsko utopí. Tento zázrak je jedním z nejznámějších biblických příběhů.

Po přechodu moře putuje lid sinajskou pouští. Cesta je plná strádání a reptání proti Mojžíšovi a Bohu. Když lid trpí hladem, Bůh jim sesílá manu a křepelky. Když mají žízeň, Mojžíš na Boží příkaz udeří do skály a vytryskne z ní voda. Během cesty také bojují s nepřátelským kmenem Amálekovců a vítězí díky Mojžíšově modlitbě.

📜 Smlouva na hoře Sinaj (Kapitoly 19–40)

Po třech měsících putování dorazí Izraelité k hoře Sinaj. Zde Bůh sestoupí na horu v ohni a kouři a uzavře se svým lidem smlouvu. Mojžíš vystoupí na horu, kde obdrží Desatero přikázání a další zákony (tzv. Knihu smlouvy), které mají upravovat náboženský, sociální a morální život národa. Lid slíbí, že bude Boží zákony dodržovat.

Zatímco je Mojžíš 40 dní na hoře, lid propadne netrpělivosti a pod vedením Árona si vyrobí modlu – zlaté tele, kterému se klaní. Když se Mojžíš vrátí a vidí tuto nevěru, v hněvu rozbije kamenné desky se Zákonem. Po potrestání viníků se Mojžíš přimlouvá u Boha za odpuštění pro svůj lid. Bůh smlouvu obnovuje a Mojžíš dostává nové desky.

Zbytek knihy (téměř třetina celého textu) obsahuje podrobné instrukce pro stavbu svatostánku (přenosné svatyně), jeho vybavení (např. Archa úmluvy) a ustanovení kněžské služby. Kniha končí postavením svatostánku, který naplní Boží sláva, symbolizující Boží přítomnost uprostřed svého lidu.

📜 Historický a teologický význam

Exodus je pro judaismus a křesťanství textem zásadního významu, který formoval jejich identitu, teologii i etiku.

✝️ Teologický význam

• Bůh jako Vykupitel: Příběh Exodu představuje Boha (Jahve) jako aktivního zachránce, který slyší volání utlačovaných a zasahuje do dějin, aby je osvobodil. Tento obraz Boha jako osvoboditele je ústřední pro židovskou víru.
• Smlouva (Berit): Na hoře Sinaj je formálně uzavřena smlouva mezi Bohem a Izraelem. Bůh si Izrael vyvolil za svůj "zvláštní lid" a na oplátku se lid zavázal dodržovat Boží zákony (Tóra). Tento koncept smlouvy je základem vztahu mezi Bohem a židovským národem.
• Zákon (Tóra): Darování Zákona na Sinaji představuje přechod od víry patriarchů k organizovanému náboženskému společenství. Zákon není chápán jako břemeno, ale jako dar a cesta ke spravedlivému a svatému životu.
• Pascha (Pesach): Oslava vysvobození z Egypta se stala nejdůležitějším židovským svátkem, který neustále připomíná Boží záchranné činy a téma svobody.

🏺 Historická věrohodnost

Otázka historicity událostí popsaných v knize Exodus je předmětem intenzivních debat mezi archeology, historiky a biblisty. Současný vědecký konsenzus je takový, že pro exodus v biblickém měřítku (odchod statisíců lidí) neexistují žádné přímé archeologické ani písemné důkazy.

• Archeologické nálezy: V Sinajské poušti nebyly nalezeny žádné stopy po tak masivním a dlouhodobém pobytu velké skupiny lidí (tábory, keramika, hroby). Stejně tak dobytí Kanaánu, jak je popsáno v navazujících knihách, neodpovídá archeologickým záznamům o postupném osidlování a zániku měst.
• Egyptské záznamy: Podrobné egyptské písemné prameny z období Nové říše (cca 1550–1070 př. n. l.), kam je exodus nejčastěji datován, se o pobytu a odchodu tak velké skupiny otroků ani o zničení faraonovy armády vůbec nezmiňují.
• Vědecké hypotézy: Mnoho badatelů se domnívá, že příběh Exodu není doslovným historickým záznamem, ale spíše tzv. národním mýtem nebo zakladatelským příběhem. Může se jednat o literární zpracování a zveličení vzpomínek na odchod menší skupiny semitských otroků, nebo o alegorický příběh, který má vysvětlit původ izraelského národa a jeho jedinečný vztah s Bohem. Některé teorie spojují části příběhu s historickými událostmi, jako bylo vyhnání Hyksósů z Egypta (kolem roku 1550 př. n. l.) nebo sociální nepokoje v Kanaánu.

Navzdory nedostatku přímých důkazů zůstává exodus silným příběhem o osvobození, který inspiroval nespočet hnutí za svobodu a spravedlnost po celém světě.

👤 Autorství a datace

Tradiční židovské a křesťanské učení připisuje autorství celé Tóry, včetně Exodu, Mojžíšovi. Moderní biblická kritika však tento pohled opustila. Na základě analýzy textu (různé styly, duplicity, rozpory, odlišná jména pro Boha) vznikla tzv. Dokumentární hypotéza.

Podle této teorie je Pentateuch kompilací čtyř hlavních pramenů, které vznikaly v různých dobách a byly později spojeny dohromady:

• Jahvista (J): Nejstarší pramen (cca 10.–9. stol. př. n. l.), používá pro Boha jméno Jahve.
• Elohista (E): O něco mladší pramen (cca 9.–8. stol. př. n. l.), používá jméno Elohim.
• Deuteronomista (D): Spojený s knihou Deuteronomium a reformou krále Josiáše (7. stol. př. n. l.).
• Kněžský kodex (P): Nejmladší pramen (cca 6.–5. stol. př. n. l.), zaměřený na rituální a kněžské záležitosti, např. popis svatostánku.

Kniha Exodus je podle této hypotézy složena především z pramenů J, E a P. Finální podoba knihy, jak ji známe dnes, byla pravděpodobně zkompletována během nebo po babylonském zajetí (po roce 586 př. n. l.).

🌍 Exodus v kultuře

Příběh Exodu se stal jedním z nejvlivnějších narativů západní civilizace a inspiroval nespočet uměleckých děl, politických hnutí a společenských debat.

• Film a televize: Téma bylo mnohokrát zfilmováno. Mezi nejznámější adaptace patří monumentální film Desatero přikázání (1956) s Charltonem Hestonem, animovaný film Princ egyptský (1998) a moderní zpracování Exodus: Bohové a králové (2014) od Ridleyho Scotta.
• Hudba: Příběh inspiroval klasická díla, jako je oratorium Israel in Egypt od Georga Friedricha Händela, i moderní hudbu. Známý je například spirituál Go Down Moses nebo album Exodus od Boba Marleyho, které používá biblické téma jako metaforu pro osvobození a návrat do vlasti.
• Literatura: Nespočet knih a básní odkazuje na motivy z Exodu, od Johna Miltona po moderní autory.
• Politika a sociální hnutí: Příběh o vysvobození z otroctví se stal silným symbolem pro utlačované skupiny. Používali ho Afroameričané v boji proti otroctví a za občanská práva v USA (např. v projevech Martina Luthera Kinga), stejně jako další hnutí za národní osvobození po celém světě.

🤓 Pro laiky

Co je to Exodus?

Exodus je v podstatě dobrodružný příběh, který je druhou knihou Bible. Vypráví o tom, jak byli starověcí Izraelité otroky v Egyptě a jak je jejich vůdce Mojžíš s Boží pomocí odvedl na svobodu. Součástí příběhu jsou dramatické události jako deset egyptských ran, rozdělení Rudého moře a putování pouští.

Stalo se to doopravdy?

To je složitá otázka. Historici a archeologové nenašli žádné přímé důkazy, že by se události odehrály přesně tak, jak je popisuje Bible (např. že by z Egypta odešlo najednou přes půl milionu lidí). Většina odborníků se dnes shoduje, že Exodus není přesný historický záznam, ale spíše základní příběh víry. Může být inspirován skutečnými událostmi menšího rozsahu, ale jeho hlavním cílem je vysvětlit původ židovského národa a jeho zvláštní vztah s Bohem.

Co je Desatero přikázání?

Desatero přikázání je soubor deseti základních morálních a náboženských pravidel, která podle příběhu dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj. Patří sem například přikázání jako "Nezabiješ", "Nepokradeš" nebo "Cti otce svého i matku svou". Tato pravidla se stala základem etiky pro judaismus, křesťanství a ovlivnila zákony a morálku v mnoha částech světa.

Co je to svátek Pesach?

Pesach (někdy nazývaný Pascha nebo židovské Velikonoce) je nejdůležitější židovský svátek. Slaví se každý rok na památku osvobození Izraelitů z egyptského otroctví. Je to oslava svobody a připomínka klíčových událostí z knihy Exodus.

Šablona:Aktualizováno