Přeskočit na obsah

Válka v Bosně a Hercegovině

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Válečný konflikt Válka v Bosně a Hercegovině byl mezinárodní ozbrojený konflikt, který probíhal na území Bosny a Hercegoviny od dubna 1992 do prosince 1995. Byl součástí série válek, které doprovázely rozpad Jugoslávie. Hlavními válčícími stranami byly síly Republiky Bosna a Hercegovina (převážně bosňácké), síly bosenských Srbů (podporované Srbskem) a síly bosenských Chorvatů (podporované Chorvatskem). Konflikt je považován za nejkrvavější v Evropě od konce druhé světové války a byl charakterizován rozsáhlými válečnými zločiny, včetně etnických čistek, masového znásilňování a genocidy.

Válka byla ukončena podpisem Daytonské mírové dohody v roce 1995, která zemi politicky rozdělila na dvě entity: Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská. Konflikt zanechal hluboké jizvy na společnosti a jeho důsledky jsou v regionu patrné dodnes.

📜 Příčiny a pozadí konfliktu

Kořeny války sahají do hlubokých politických, etnických a historických sporů, které eskalovaly s rozpadem Socialistické federativní republiky Jugoslávie na počátku 90. let 20. století.

🏛️ Rozpad Jugoslávie a vzestup nacionalismu

Po smrti jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita v roce 1980 začala v Jugoslávii narůstat politická a ekonomická krize. Koncem 80. let došlo k prudkému vzestupu nacionalismu v jednotlivých republikách. V Srbsku se k moci dostal Slobodan Milošević, který prosazoval centralistickou a velkosrbskou politiku. V Chorvatsku zvítězil ve volbách Franjo Tuđman a jeho nacionalistické Chorvatské demokratické společenství. Tyto tendence vedly k odtržení Slovinska a Chorvatska v roce 1991, což zažehlo první ozbrojené konflikty.

🌍 Etnická situace a referendum o nezávislosti

Bosna a Hercegovina byla etnicky nejvíce smíšenou republikou Jugoslávie. Podle sčítání lidu z roku 1991 zde žilo přibližně 44 % Bosňáků (tehdy označovaných jako Muslimové), 31 % Srbů a 17 % Chorvatů.

V atmosféře rozpadající se federace se i v Bosně a Hercegovině konaly v roce 1990 první svobodné volby, v nichž zvítězily nacionalistické strany reprezentující tři hlavní etnika:

Zatímco bosňácká a chorvatská reprezentace směřovala k nezávislosti, srbští politici pod vedením Karadžiće trvali na setrvání ve svazku se Srbskem a Černou Horou. Dne 29. února a 1. března 1992 se konalo referendum o nezávislosti, které bosenští Srbové bojkotovali. Při 64% účasti se 99,7 % hlasujících vyslovilo pro suverenitu. Na základě výsledků referenda vyhlásila Bosna a Hercegovina 3. března 1992 nezávislost, která byla 6. dubna 1992 mezinárodně uznána Evropským společenstvím a o den později i Spojenými státy. Tento krok bosenští Srbové odmítli a s podporou Jugoslávské lidové armády (JNA) a Srbska zahájili ozbrojené akce s cílem obsadit co největší území.

⚔️ Průběh války

Válku lze rozdělit do několika fází, které charakterizovaly měnící se spojenectví a vojenské cíle jednotlivých stran.

💥 Počáteční fáze a srbská ofenzíva (1992)

Ihned po vyhlášení nezávislosti zahájily jednotky Vojska Republiky srbské (VRS), tvořené z bosenskosrbských příslušníků JNA, masivní ofenzívu. Jejich cílem bylo vytvořit etnicky čisté srbské území a propojit je se Srbskem. Během několika měsíců obsadily přibližně 70 % území Bosny a Hercegoviny.

Tato fáze byla doprovázena brutálními etnickými čistkami namířenými proti nesrbskému obyvatelstvu, zejména Bosňákům. Docházelo k masovým vraždám, vyhánění, zakládání koncentračních a internačních táborů (např. Omarska, Keraterm, Trnopolje) a ničení kulturního dědictví (mešity, katolické kostely).

V dubnu 1992 začalo Obléhání Sarajeva, které se stalo nejdelším obléháním hlavního města v moderních dějinách a trvalo téměř čtyři roky.

🇭🇷⚔️🇧🇦 Chorvatsko-bosňácká válka (1993–1994)

Původně spojenecké bosňácké a chorvatské síly se v roce 1993 střetly v otevřeném konfliktu. Cílem bosenských Chorvatů, reprezentovaných Chorvatskou republikou Herceg-Bosna a její armádou HVO, bylo připojit chorvatské části Bosny a Hercegoviny k Chorvatsku.

Boje probíhaly především ve střední Bosně a v Hercegovině. Symbolem tohoto konfliktu se stalo zničení historického Starého mostu v Mostaru jednotkami HVO v listopadu 1993. Válka mezi Bosňáky a Chorvaty výrazně oslabila společný odpor proti srbským silám. Konflikt byl ukončen až pod tlakem USA podpisem Washingtonské dohody v březnu 1994, která vytvořila Federace Bosny a Hercegoviny a obnovila spojenectví proti Srbům.

Siege Obléhání Sarajeva (1992–1996)

Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny, bylo obklíčeno silami VRS od 5. dubna 1992 do 29. února 1996. Město bylo vystaveno neustálému ostřelování a útokům odstřelovačů. Během obléhání zahynulo přes 11 000 lidí, z toho více než 1 600 dětí. Zásobování města bylo kriticky omezené a záviselo na leteckém mostu a tajně vybudovaném Sarajevském tunelu. Dva masakry na tržišti Markale v letech 1994 a 1995, kde minometné granáty zabily desítky civilistů, šokovaly světovou veřejnost a přispěly k pozdější intervenci NATO.

genocide Genocida ve Srebrenici (červenec 1995)

V červenci 1995 jednotky VRS pod velením generála Ratka Mladiće obsadily město Srebrenica, které bylo OSN prohlášeno za "bezpečnou zónu" a chráněno nizozemskými vojáky UNPROFOR. Po pádu enklávy bylo systematicky zavražděno více než 8 000 bosňáckých mužů a chlapců. Srebrenický masakr byl Mezinárodní soudní dvůr a Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii klasifikován jako genocida. Tato událost je považována za nejhorší masovou vraždu v Evropě od druhé světové války.

✈️ Závěrečná fáze a intervence NATO (1995)

Strategickou situaci na bojišti změnily v létě 1995 úspěšné vojenské operace chorvatské armády Blesk a Bouře, které porazily srbské síly v Chorvatsku. To umožnilo společnou ofenzívu ARBiH a HVO v západní Bosně.

Po druhém masakru na tržišti Markale v srpnu 1995 zahájilo NATO operaci Deliberate Force, sérii leteckých úderů na pozice VRS. Kombinace vojenského tlaku na zemi a ze vzduchu donutila bosenskosrbské vedení k jednání.

🕊️ Konec války a Daytonská dohoda

Mírová jednání probíhala v listopadu 1995 na letecké základně Wright-Patterson v Daytonu, Ohio, USA. Hlavními aktéry byli prezidenti Alija Izetbegović (Bosna a Hercegovina), Slobodan Milošević (Srbsko, zastupující i bosenské Srby) a Franjo Tuđman (Chorvatsko).

Daytonská dohoda byla parafována 21. listopadu 1995 a slavnostně podepsána 14. prosince 1995 v Paříži. Dohoda potvrdila existenci Bosny a Hercegoviny jako suverénního státu v jejích mezinárodně uznaných hranicích, ale vnitřně ji rozdělila na dvě entity:

Dohoda také zavedla složitý systém vládnutí a ústavu, která je dodnes v platnosti. K dohledu nad implementací vojenské části dohody byly do země vyslány mezinárodní síly IFOR pod velením NATO.

⚖️ Válečné zločiny a soudní procesy

Válka v Bosně a Hercegovině byla charakteristická systematickým pácháním válečných zločinů. Pro jejich vyšetřování a stíhání zřídila Rada bezpečnosti OSN v roce 1993 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) se sídlem v Haagu.

Tribunál obvinil 161 osob a odsoudil řadu vysoce postavených politických a vojenských vůdců za genocidu, zločiny proti lidskosti a další válečné zločiny. Mezi nejvýznamnější odsouzené patří:

Soudní procesy přinesly spravedlnost pro některé oběti a vytvořily důležitý historický záznam o spáchaných zločinech.

📉 Důsledky války

Důsledky konfliktu jsou hluboké a dlouhodobé.

  • Lidské ztráty: Odhaduje se, že ve válce zahynulo přibližně 100 000 lidí, z nichž více než 60 % tvořili Bosňáci. Přes 2,2 milionu lidí bylo nuceno opustit své domovy, což představuje více než polovinu předválečné populace.
  • Materiální škody: Země byla ekonomicky zdevastována, infrastruktura zničena a průmyslová výroba se propadla na zlomek předválečné úrovně.
  • Politická nestabilita: Daytonský systém vytvořil jednu z nejsložitějších politických struktur na světě, která je často paralyzována etnickými spory a brání efektivnímu vládnutí a reformám.
  • Společenské trauma: Válka zanechala hluboké trauma, nedůvěru mezi etnickými skupinami a společnost zůstává i desítky let po konfliktu hluboce rozdělena.

💡 Pro laiky

Představte si, že Jugoslávie byla velký dům, kde spolu žilo několik rodin (Srbové, Chorvati, Slovinci, Bosňáci atd.). Na začátku 90. let se tento dům začal rozpadat a každá rodina si chtěla postavit vlastní menší dům. V Bosně a Hercegovině to bylo nejsložitější, protože tam žily tři rodiny (Bosňáci-muslimové, Srbové-pravoslavní a Chorvati-katolíci) promíchaně v každém patře a pokoji.

Když se Bosna rozhodla osamostatnit, bosenští Srbové s tím nesouhlasili. Chtěli zůstat ve spojení se Srbskem a vzít si s sebou co největší kus "bosenského patra". Bosenští Chorvati zase chtěli svůj díl připojit k Chorvatsku. Bosňáci chtěli zachovat celou Bosnu jako jeden stát pro všechny.

Z tohoto sporu vznikla strašlivá válka, kde soused bojoval proti sousedovi. Srbové, kteří měli zpočátku nejsilnější armádu, obklíčili města jako Sarajevo a vyháněli nebo zabíjeli ostatní, aby "vyčistili" území jen pro sebe. Nejhroznější událostí byla genocida ve Srebrenici, kde srbské jednotky povraždily tisíce bosňáckých mužů. Po třech a půl letech utrpení zasáhly USA a NATO a donutily všechny strany podepsat mír. Výsledkem byla Daytonská dohoda, která sice ukončila válku, ale zemi rozdělila na dvě hlavní části – jednu srbskou a druhou společnou pro Bosňáky a Chorvaty. Tento složitý systém funguje dodnes a je příčinou mnoha politických problémů.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Válka_v_Bosně_a_Hercegovině&oldid=17615“