Urdština
Obsah boxu
Urdština (vlastním písmem اُردُو, transkripce Urdū) je indoárijský jazyk patřící do indoevropské jazykové rodiny. Z historického a lingvistického hlediska je součástí širšího jazykového kontinua známého jako hindustánština, které sdílí s hindštinou. Urdština je národním jazykem a lingua franca Pákistánu a jedním z 22 oficiálně uznaných jazyků v Indii. Je známá svým elegantním perso-arabským písmem a bohatou literární a poetickou tradicí.
Hlavní rozdíl mezi urdštinou a hindštinou spočívá v písmu a slovní zásobě ve vyšším, formálním registru. Zatímco urdština používá upravené perso-arabské písmo a pro odbornou a literární terminologii čerpá z perštiny a arabštiny, hindština používá písmo dévanágarí a čerpá ze sanskrtu. V běžné hovorové řeči jsou si však oba jazyky do značné míry vzájemně srozumitelné.
📜 Historie a původ
Urdština se vyvinula z dialektu khariboli, kterým se mluvilo v oblasti kolem Dillí v období Dillíského sultanátu (13.–16. století) a Mughalské říše (16.–19. století). Samotné slovo urdū pochází z turkického slova ordu, které znamená "tábor" nebo "armáda", což odkazuje na multietnické a mnohojazyčné vojenské tábory, kde se jazyk formoval. Původně byl znám pod různými jmény jako Hindī, Hindavī nebo Rekhta (což znamená "smíšený").
Jazyk vznikl jako kontaktní jazyk mezi místním obyvatelstvem hovořícím prákrty a příchozími persky a turkicky mluvícími vládci, vojáky a úředníky. Jeho gramatický základ zůstal indoárijský, ale slovní zásoba byla masivně obohacena o výpůjčky z perštiny (která byla dvorním a administrativním jazykem Mughalské říše) a arabštiny (především v oblasti náboženství, filozofie a vědy).
Systematická kodifikace a rozvoj urdštiny jako literárního jazyka probíhaly zejména v 18. a 19. století. Během britské koloniální nadvlády došlo k politicky motivovanému rozdělení hindustánštiny na dvě standardní formy: urdštinu, spojenou s muslimskou komunitou, a hindštinu, spojenou s hinduistickou komunitou. Po rozdělení Indie v roce 1947 se urdština stala národním jazykem nově vzniklého Pákistánu.
🌍 Geografické rozšíření a status
Urdština má miliony mluvčích po celém světě, soustředěných především v jižní Asii.
Pákistán
V Pákistánu je urdština národním jazykem a jedním ze dvou úředních jazyků (spolu s angličtinou). Ačkoliv je mateřským jazykem pouze pro malou část populace (cca 7 %, především pro Muhadžiry, muslimské uprchlíky z Indie), slouží jako klíčová lingua franca, která spojuje etnicky a jazykově rozmanité regiony země. Používá se ve státní správě, médiích a vzdělávacím systému na všech úrovních.
Indie
V Indii je urdština jedním z 22 ústavou uznaných jazyků. Má oficiální status v několika státech a teritoriích:
Významné komunity mluvčích se nacházejí ve městech jako Hajdarábád, Lakhnaú, Dillí, Bombaj a Bhopál. Indická urdština má bohatou tradici v literatuře, žurnalistice a filmovém průmyslu (Bollywood).
🌐 Diaspora
Významné komunity mluvčích urdštiny žijí také v diaspoře, zejména ve Spojeném království, USA, Kanadě, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech.
⚙️ Charakteristika jazyka
✍️ Písmo
Urdština se píše upravenou verzí perso-arabského písma, a to převážně v kaligrafickém stylu Nastaliq. Píše se zprava doleva a jedná se o abecedu, kde většina písmen představuje souhlásky. Krátké samohlásky se obvykle v textu neznačí, což může být pro začátečníky náročné. Písmo obsahuje několik speciálních znaků pro reprezentaci retroflexních souhlásek (např. ٹ, ڈ, ڑ), které se v perštině ani arabštině nevyskytují.
🗣️ Fonologie
Fonologický systém urdštiny je typický pro indoárijské jazyky. Zahrnuje bohatou sadu souhlásek, včetně rozlišení mezi neaspirovanými a aspirovanými (přídechovými) plozivami (např. /p/ vs. /pʰ/, /t/ vs. /tʰ/). Dále rozlišuje dentální a retroflexní souhlásky (např. /t/ vs. /ʈ/). Systém samohlásek je relativně jednoduchý, s deseti základními samohláskami a několika dvojhláskami.
📖 Slovní zásoba
Slovní zásoba urdštiny je hybridní a odráží její historický vývoj:
- Základ: Většina základní slovní zásoby (zájmena, číslovky, slovesa, běžná podstatná jména) pochází z prákrtů a sanskrtu (tzv. slova tadbhava).
- Perská vrstva: Velké množství slov bylo přejato z perštiny. Týká se to především oblastí administrativy, práva, poezie, umění a dvorského života. Příklad: kitāb (kniha), dōst (přítel), zindagī (život).
- Arabská vrstva: Slova arabského původu, často přejatá prostřednictvím perštiny, dominují v oblasti náboženství (Islám), filozofie, vědy a abstraktních pojmů. Příklad: ‘ilm (vědění), dunyā (svět), ḥaqq (pravda).
- Ostatní vlivy: V menší míře se v urdštině nacházejí i slova z turkických jazyků (např. bāwarchī - kuchař) a v moderní době z angličtiny (např. ṭēlifōn, ḍākṭar).
Gramatika
Gramatika urdštiny je analyticko-syntetická.
- Slovosled: Základní slovosled je SOV (podmět-předmět-sloveso).
- Předložky: Místo předložek používá záložky (např. "v domě" se řekne ghar mē" - doslova "dům v").
- Rod: Rozlišuje dva gramatické rody: mužský a ženský.
- Pády: Podstatná jména mají přímý pád (nominativ) a nepřímý pád (objektiv), který se používá se záložkami.
- Slovesa: Slovesný systém je komplexní, s rozvinutým systémem časů, vidů a způsobů.
🆚 Vztah k hindštině
Urdština a hindština jsou dva standardizované registry téhož hovorového jazyka, hindustánštiny. Jejich vztah je často přirovnáván ke vztahu mezi srbštinou a chorvatštinou.
| Aspekt | Urdština | Hindština |
|---|---|---|
| Písmo | Perso-arabské písmo (Nastaliq) | Dévanágarí |
| Formální slovní zásoba | Převážně z perštiny a arabštiny | Převážně ze sanskrtu |
| Příklad (Srdce) | دل (dil) - běžné; قلب (qalb) - formální | दिल (dil) - běžné; हृदय (hṛday) - formální |
| Příklad (Vítejte) | خوش آمدید (khush āmdīd) | स्वागत (svāgat) |
| Vzájemná srozumitelnost | Vysoká v hovorové řeči, klesá ve formálním, technickém a literárním kontextu. | Vysoká v hovorové řeči, klesá ve formálním, technickém a literárním kontextu. |
🎭 Kulturní význam
Urdština je nositelem bohaté a sofistikované kultury, která vzkvétala po staletí na indickém subkontinentu.
✒️ Literatura
Urdská literatura je proslulá především svou poezií. Nejznámější básnickou formou je ghazal, lyrická báseň skládající se z rýmovaných dvojverší. Mezi největší mistry urdské poezie patří:
- Mirza Ghalib (1797–1869) – Považován za jednoho z největších básníků v historii jazyka.
- Allama Iqbal (1877–1938) – Básník, filozof a "duchovní otec Pákistánu".
- Faiz Ahmed Faiz (1911–1984) – Vlivný marxistický básník a nositel Leninovy ceny míru.
- Mir Taqi Mir (1723–1810) – Jeden ze zakladatelů urdské poezie.
Kromě poezie existuje i bohatá tradice prózy, včetně povídek (afsāna), románů a literární kritiky.
🎬 Film a hudba
Urdština hrála a stále hraje významnou roli v hudbě a filmu jižní Asie. Mnoho textů písní v indickém filmovém průmyslu (Bollywood) je psáno v urdštině nebo v silně urdštinou ovlivněné hindustánštině kvůli její melodičnosti a bohaté poetické slovní zásobě. Hudební žánry jako Qawwali (súfijská zbožná hudba) a již zmíněný ghazal jsou neodmyslitelně spjaty s urdským jazykem.
🧑🏫 Pro laiky: Urdština v kostce
- Dvě tváře jednoho jazyka: Představte si, že urdština a hindština jsou jako sestry-dvojčata. V běžném rozhovoru si perfektně rozumí, ale když chtějí mluvit formálně nebo psát, jedna (hindština) si půjčuje slova ze starověkého sanskrtu, zatímco druhá (urdština) sahá pro slova do elegantní perštiny a arabštiny.
- Písmo jako umění: Urdština se píše krásným, plynulým písmem zprava doleva, které připomíná arabskou kaligrafii. Je to stejný směr psaní jako například v hebrejštině.
- Jazyk poezie a lásky: Díky své bohaté slovní zásobě a zvučnosti je urdština považována za jeden z nejpoetičtějších jazyků světa. Je to jazyk slavných milostných básní (ghazalů) a mnoha romantických písní z bollywoodských filmů.
- Spojovací prvek v Pákistánu: V jazykově velmi rozmanitém Pákistánu, kde se mluví desítkami různých jazyků, funguje urdština jako společný jazyk, kterému rozumí téměř každý, i když to není jeho mateřština.