Indoevropské jazyky

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Jazyková rodina Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazyková rodina na světě, zahrnující jazyky, kterými hovoří přibližně 3,5 miliardy lidí na všech kontinentech. Jejich kořeny sahají k hypotetickému praindoevropskému prajazyku, který byl pravděpodobně používán v eneolitu (cca 4500–2500 př. n. l.) a jehož mluvčí se rozšířili z původní pravlasti (nejčastěji se předpokládá Pontsko-kaspická step) do Evropy a velké části Asie.

Původ a teorie

Většina lingvistů se shoduje na existenci společného předka všech indoevropských jazyků, tzv. praindoevropštiny (PIE). Diskutuje se o místě jejího původu (tzv. Urheimat) a době jejího rozšíření:

Kurganová hypotéza (Marija Gimbutas): Nejrozšířenější teorie, která umisťuje pravlast PIE do Pontsko-kaspické stepi (dnešní Ukrajina a jižní Rusko) a její rozšíření spojuje s kulturou jámových hrobů (cca 4500–2500 př. n. l.) a migracemi pastevců.
Anatolská hypotéza (Colin Renfrew): Umisťuje pravlast PIE do Anatolie (dnešní Turecko) a spojuje její šíření s rozvojem zemědělství v neolitu (cca 7000 př. n. l.). Tato teorie je méně přijímána lingvisty kvůli problémům s časovou osou jazykového vývoje.

Společné rysy a rekonstrukce

Existence praindoevropštiny je podpořena systematickými jazykovými srovnáními a rekonstrukcemi. Indoevropské jazyky sdílejí společné rysy v fonologii, morfologii (např. flexivní systém se jmennými pády a slovesnými časy) a slovní zásobě (např. číslovky, základní příbuzenské vztahy, názvy pro domestikovaná zvířata a nástroje).

Hlavní větve a příklady jazyků

Indoevropská jazyková rodina se dělí na mnoho větví, z nichž některé jsou již zaniklé:

Anatolské jazyky (zaniklé): Nejstarší doložená větev. Zahrnují chetitštinu a luviština.
Řečtina: Zahrnuje starořečtinu (s dialekty jako attická řečtina, iónská řečtina) a novořečtinu.
Arménština
Albánština
Italské jazyky (vč. Latina a Románské jazyky): Z latiny se vyvinuly románské jazyky jako italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština.
Keltské jazyky: Např. irština, skotská gaelština, velština, bretonština (některé zaniklé, např. galština).
Germánské jazyky: Dělí se na severogermánské (např. švédština, norština, dánština, islandština) a západogermánské (např. angličtina, němčina, nizozemština).
Balto-slovanské jazyky:
- Baltské jazyky: Např. litevština, lotyština (zaniklá staropruština).
- Slovanské jazyky: Dělí se na východoslovanské (např. ruština, ukrajinština, běloruština), západoslovanské (např. čeština, slovenština, polština) a jihoslovanské (např. srbština, chorvatština, bulharština, slovinština).
Indoíránské jazyky:
- Indické jazyky (indoárijské): Např. hindština, urdština, bengálština, paňdžábština, sanskrt.
- Íránské jazyky: Např. perština, kurdština, paštština.
Tocharské jazyky (zaniklé): Doložené v Tarimské pánvi (dnešní Čína).
Jiné zaniklé jazyky: Např. frýgština, thráčtina, illyrština.

Geografické rozšíření

Dnes jsou indoevropské jazyky dominantní v Evropě, Severní Americe, Jižní Americe, Austrálii a významných částech Asie (Indický subkontinent, Íránská plošina, Sibiř). To je důsledek historických migrací, kolonizace a šíření kultury.

Význam

Studium indoevropských jazyků je klíčové pro historickou lingvistiku a pochopení migrací a kulturních interakcí v dávné historii. Díky nim můžeme rekonstruovat části praindoevropské kultury a společnosti.

Indoevropské jazyky pro laiky

Představte si, že všechny jazyky světa jsou jako velké rodiny. A ta největší jazyková rodina na světě, která má nejvíce "příbuzných", se jmenuje indoevropské jazyky.

Do této obrovské rodiny patří většina jazyků, kterými se mluví v Evropě a v severní Indie a Íránu. Patří sem například:

Čeština (a slovenština, polština, ruština)
Angličtina (a němčina, švédština)
Španělština (a francouzština, italština)
Řečtina
Perština
Hindština (jazyk, kterým se mluví v Indii)

Všichni tito "příbuzní" se vyvinuli z jednoho dávného jazyka, kterému říkáme praindoevropština. Mluvil se jím někde na stepích mezi Evropou a Asií před mnoha tisíci lety. Jak se lidé stěhovali, šířil se i jejich jazyk, a postupně se měnil, až z něj vznikly všechny ty dnešní jazyky.

Důkazem, že jsou si příbuzní, je, že i když zní jinak, mají často podobná slova pro základní věci (třeba "matka", "bratr", číslovky) a podobná pravidla, jak se tvoří slova. Je to jako kdyby všichni měli stejné "rodinné rysy"!

Viz také

Odkazy