Dillíský sultanát

Rozbalit box

Obsah boxu

Dillíský sultanát (persky سلطنت دهلی, Saltanat-e Dehli) byl muslimský sultanát se sídlem v Dillí, který se rozkládal na velké části indického subkontinentu po dobu 320 let (1206–1526). Jednalo se o první velkou islámskou říši na indické půdě, která zásadně ovlivnila politický, kulturní a náboženský vývoj regionu. Během své existence se v sultanátu vystřídalo pět po sobě jdoucích dynastií turkického a afghánského původu. Sultanát zanikl po porážce od Bábura v první bitvě u Pánipátu v roce 1526, čímž byly položeny základy Mughalské říše.

Sultanát je známý tím, že byl jedním z mála států, které úspěšně odrazily invazi Mongolů, a také tím, že na trůn dosadil jednu z mála ženských panovnic v islámské historii, Razii Sultanu. Jeho existence vedla k syntéze indické a islámské kultury, což se projevilo v architektuře, hudbě, literatuře i jazyce.

📜 Historie a dynastie

Dějiny Dillíského sultanátu jsou tradičně děleny podle vládnoucích dynastií. Každá z nich přinesla vlastní specifika v oblasti správy, vojenské strategie i kulturního rozvoje.

गुलाम वंश (Mamlúcká dynastie, 1206–1290)

První dynastií vládnoucí v Dillíském sultanátu byli Mamlúci, což v arabštině znamená "vlastněný". Jednalo se o vojenské otroky turkického původu, kteří byli vycvičeni k boji a správě. Zakladatelem dynastie a celého sultanátu byl Kutbuddín Ajbak, původně generál ve službách Ghórovského sultanátu. Po smrti svého pána, sultána Muhammada z Ghóru, v roce 1206 se Ajbak prohlásil sultánem a založil nezávislý stát s centrem v Dillí. Během své krátké vlády zahájil stavbu slavného minaretu Kutub Minár.

Nejvýznamnějším panovníkem této dynastie byl Iltutmíš (vládl 1211–1236), který je považován za skutečného zakladatele a konsolidátora sultanátu. Upevnil moc nad severní Indií, zavedl jednotnou měnu (stříbrnou tanku a měděný džítal) a učinil z Dillí významné politické a kulturní centrum. Během jeho vlády se sultanát ubránil hrozbě mongolské invaze vedené Čingischánem.

Po Iltutmíšově smrti nastalo období nestability, během něhož krátce vládla jeho dcera Razia Sultana (1236–1240), jedna z mála žen, které kdy vládly v muslimském světě. Její vláda však narazila na odpor šlechty, která nebyla ochotna přijmout ženu jako svého vládce. Dynastie Mamlúků skončila vládou Balbana (1266–1287), který posílil centrální moc a zavedl přísný dvorský ceremoniál po perském vzoru.

ख़लजी वंश (Dynastie Chaldží, 1290–1320)

Dynastie Chaldží, turkického původu, se dostala k moci po svržení posledního mamlúckého vládce. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Aláuddín Chaldží (vládl 1296–1316), ambiciózní a nemilosrdný vládce, za jehož panování dosáhl sultanát svého největšího vojenského a územního rozmachu.

Aláuddín vedl úspěšné vojenské kampaně na jih Indie, dobyl bohaté království Dévagiri a podrobil si další státy na Dekánské plošině. Je známý také svými rozsáhlými ekonomickými reformami, včetně zavedení cenové kontroly, daňové reformy a reorganizace armády. Tyto kroky měly za cíl posílit státní pokladnu a udržet velkou a stálou armádu, která byla schopna odrazit několik masivních mongolských invazí. Jeho vláda byla autoritářská, ale efektivní.

तुग़लक़ वंश (Dynastie Tughlakovců, 1320–1414)

Po pádu dynastie Chaldží se k moci dostal Ghází Malik, který přijal jméno Ghiyath al-Din Tughluq a založil dynastii Tughlakovců. Jeho syn a nástupce, Muhammad bin Tughlak (vládl 1325–1351), byl jedním z nejkontroverznějších panovníků indické historie. Byl to vzdělaný a vizionářský muž, ale jeho experimenty často končily katastrofou.

Mezi jeho nejznámější neúspěšné projekty patří:

**Přesun hlavního města:** V roce 1327 nařídil přesunout hlavní město z Dillí do Daulatábádu v Dekánu, což si vyžádalo nucený pochod tisíců obyvatel na vzdálenost přes 1100 km. Projekt selhal a hlavní město se po několika letech vrátilo do Dillí.
**Zavedení tokenové měny:** Pokusil se zavést mosazné a měděné mince s nominální hodnotou stříbrných mincí, což vedlo k masivnímu padělání a zhroucení ekonomiky.

Za jeho vlády začal sultanát ztrácet kontrolu nad vzdálenějšími provinciemi. Jeho bratranec a nástupce Fírúz Šáh Tughlak (1351–1388) byl mírnějším vládcem, který se zaměřil na budování infrastruktury (kanály, nemocnice, města), ale nedokázal zastavit postupný rozpad říše.

Smrtelnou ránu dynastii zasadila v roce 1398 invaze turko-mongolského dobyvatele Timura Lenka (Tamerlána). Jeho armáda vyplenila a zmasakrovala obyvatele Dillí, což vedlo k totálnímu kolapsu centrální moci a zanechalo sultanát v troskách.

सैयद वंश (Dynastie Sajjidovců, 1414–1451)

Po Timurově odchodu upadlo Dillí do chaosu. Dynastie Sajjidovců, kterou založil Chizr Chán, bývalý guvernér Multánu, vládla pouze malému území kolem Dillí. Její vládci byli slabí a jejich moc byla spíše symbolická. Byli vazaly Timurových nástupců a jejich vláda je považována za přechodné období.

लोधी वंश (Dynastie Lódíů, 1451–1526)

Poslední dynastií Dillíského sultanátu byli Lódíové, kteří byli paštunského (afghánského) původu. Založil ji Bahlúl Chán Lódí, který dokázal částečně obnovit autoritu sultanátu. Jeho syn Sikandar Lódí (1489–1517) je považován za nej schopnějšího vládce dynastie. Přesunul hlavní město do Ágry a snažil se potlačit moc vzpurné šlechty.

Poslední sultán, Ibráhím Lódí (1517–1526), byl arogantní a nepopulární vládce, který si znepřátelil mnoho svých velmožů. Nespokojená šlechta, v čele s Daulatem Chánem Lódím, guvernérem Paňdžábu, pozvala na pomoc Bábura, vládce Kábulu a potomka Timura i Čingischána. Bábur se s Ibráhímem střetl v první bitvě u Pánipátu v dubnu 1526. Přestože měl Ibráhím obrovskou početní převahu, Báburova moderní taktika, využívající dělostřelectvo a jízdu, vedla k jeho drtivému vítězství. Ibráhím Lódí v bitvě padl a Dillíský sultanát zanikl. Na jeho troskách založil Bábur Mughalskou říši.

🏛️ Správa a armáda

Správní systém sultanátu byl založen na persko-arabských vzorech, přizpůsobených indickým podmínkám.

**Sultán:** Byl absolutním monarchou, nejvyšším velitelem armády a nejvyšším soudcem. Jeho moc byla teoreticky neomezená, ale v praxi závisela na podpoře šlechty (umarā) a duchovenstva (ulamā).
**Centrální správa:** Skládala se z několika ministerstev (diwan), z nichž nejdůležitější byly Diwan-i-Wizarat (finanční oddělení) a Diwan-i-Arz (vojenské oddělení).
**Systém Iqtá:** Říše byla rozdělena na provincie zvané iqtá, které byly spravovány guvernéry (muqtī nebo wālī). Tito správci byli zodpovědní za výběr daní a udržování vojenských kontingentů pro sultána. Tento systém umožňoval efektivní správu rozsáhlého území.
**Armáda:** Jádro armády tvořila jízda, složená převážně z turkických a afghánských vojáků. Důležitou součástí vojska byli také váleční sloni. Sultanát udržoval stálou armádu, která byla klíčová pro obranu proti Mongolům a pro expanzi na jih.

🕌 Kultura a architektura

Vláda Dillíského sultanátu vedla ke vzniku unikátní indo-islámské kultury, která byla syntézou perských, turkických a indických prvků.

**Architektura:** Vznikl nový architektonický styl, který kombinoval islámské prvky (klenby, kupole, minarety, kaligrafie) s indickými stavebními technikami. Nejvýznamnějšími památkami jsou komplex Kutub Minár v Dillí, hrobka Ghiyas-ud-din Tughlaka nebo pevnost Tughlakábád.
**Jazyk a literatura:** Perština se stala jazykem dvora, administrativy a literatury. Současně se v severní Indii začal formovat nový jazyk, hindáví (předchůdce dnešní hindštiny a urdštiny), který kombinoval perskou a arabskou slovní zásobu s místními dialekty. Významným básníkem této doby byl Amír Chusrau, který psal persky i hindáví.
**Hudba:** Došlo k propojení perské a indické hudební tradice, což vedlo ke vzniku nových hudebních forem jako qawwali a nástrojů jako sitár a tabla.
**Náboženství:** Ačkoliv byl islám státním náboženstvím, většina populace zůstala hinduistická. Vztahy mezi muslimy a hinduisty byly komplexní a proměnlivé. V této době se také v Indii rozšířil súfismus, mystická forma islámu, která přitahovala stoupence z obou náboženství.

📉 Úpadek a zánik

Pád Dillíského sultanátu byl postupný proces způsobený kombinací několika faktorů: 1. **Vnitřní nestabilita:** Časté spory o nástupnictví a vzpoury mocné šlechty oslabovaly centrální vládu. 2. **Přehnaná expanze:** Obrovská rozloha říše za vlády Tughlakovců ztěžovala její efektivní správu a kontrolu. 3. **Ekonomické problémy:** Neúspěšné reformy Muhammada bin Tughlaka a vysoké náklady na armádu vyčerpaly státní pokladnu. 4. **Vnější hrozby:** Opakované mongolské invaze, zejména zničující nájezd Timura v roce 1398, zasadily sultanátu smrtelnou ránu. 5. **Vznik regionálních mocností:** Oslabení centrální moci umožnilo vznik nezávislých států, jako byl Bengálský sultanát, Bahmánský sultanát na Dekánu nebo mocná hinduistická Vidžajanagarská říše na jihu. 6. **Mughalská invaze:** Poslední ránu zasadil sultanátu Bábur, který využil vnitřních rozporů a díky modernější armádě porazil posledního sultána Ibráhíma Lódího.

💡 Pro laiky

**Sultanát:** Je to stát, kterému vládne sultán. Sultán je titul muslimského panovníka, podobně jako král nebo císař v Evropě.
**Mamlúk:** Byl to původně otrok, často turkického původu, který byl vycvičen jako voják nebo úředník. Díky svým schopnostem se mamlúci mohli dostat na velmi vysoké pozice a v některých zemích (jako v Egyptě nebo Indii) se dokonce sami stali vládci.
**Iqtá systém:** Představte si to jako středověký způsob správy velkého území. Sultán přidělil kus země (iqtá) svému guvernérovi. Ten z této země vybíral daně – část si nechal pro sebe a na zaplacení vojáků a zbytek poslal sultánovi. Bylo to podobné evropskému lennímu systému.
**Indo-islámská kultura:** Jde o smíchání kultur, které přinesli muslimští dobyvatelé (z Persie a Střední Asie), s kulturou, která už v Indii existovala. Výsledkem byly nové styly v umění, stavitelství, hudbě i jazyce. Například slavný Tádž Mahal (postavený později Mughaly) je dokonalým příkladem této smíšené architektury.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025