Tordesillaská smlouva
Obsah boxu
Tordesillaská smlouva (španělsky Tratado de Tordesillas, portugalsky Tratado de Tordesilhas) byla mezinárodní smlouva uzavřená mezi španělskými a portugalskými panovníky dne 7. června 1494 ve španělském městě Tordesillas. Jejím cílem bylo vyřešit spory o nově objevená území, které vznikly po první plavbě Kryštofa Kolumba. Smlouva stanovila demarkační linii, která rozdělovala sféry vlivu obou námořních velmocí v Atlantiku a na nově objevených kontinentech. Jedná se o jeden z nejdůležitějších dokumentů éry zámořských objevů, který zásadně ovlivnil koloniální rozdělení světa, zejména Jižní Ameriky.
📜 Historický kontext
V 15. století byly Portugalské království a království Kastilie a Aragonu (později sjednocené Španělsko) hlavními evropskými námořními mocnostmi. Portugalci pod patronátem Jindřicha Mořeplavce systematicky prozkoumávali pobřeží Afriky ve snaze najít námořní cestu do Indie a získat kontrolu nad obchodem s kořením. Jejich nároky na nově objevená území byly potvrzeny několika papežskými bulami, zejména bulou Romanus Pontifex z roku 1455, která jim přiznávala práva na veškerá území jižně od mysu Bojador.
Situace se dramaticky změnila v roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus ve službách španělských monarchů Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského doplul do Ameriky v domnění, že dosáhl východní Asie. Tento objev vyvolal okamžitý konflikt s Portugalskem, které se obávalo ohrožení svých zájmů a nárokovalo si nová území na základě předchozích dohod.
🏛️ Papežská intervence a bula Inter caetera
Aby předešli otevřenému konfliktu, obrátili se španělští panovníci na papeže Alexandra VI., který byl původem Španěl (Rodrigo Borgia). V květnu 1493 vydal papež bulu Inter caetera, která stanovila demarkační linii vedoucí od severního k jižnímu pólu 100 leguas (asi 480 km) západně od Azorských ostrovů a Kapverdských ostrovů. Všechna nově objevená území západně od této linie měla patřit Španělsku, zatímco území na východ Portugalsku.
Portugalský král Jan II. Portugalský byl s tímto řešením nespokojen. Linie byla pro Portugalsko nevýhodná, protože mu ponechávala pouze africká území a omezovala jeho možnosti plavby do Indie kolem Afriky. Navíc se obával, že španělské lodě by mohly ohrozit jeho kontrolu nad jižním Atlantikem. Proto zahájil přímá diplomatická jednání se Španělskem s cílem posunout demarkační linii více na západ.
✍️ Jednání a podpis smlouvy
Jednání mezi oběma mocnostmi probíhala několik měsíců a vyvrcholila setkáním ve městě Tordesillas v provincii Valladolid. Španělskou stranu zastupovali zplnomocněnci Isabely a Ferdinanda, portugalskou stranu vyslanci krále Jana II. Cílem Portugalců bylo posunout linii stanovenou bulou Inter caetera tak, aby zahrnovala i části nově objeveného světa, o kterých již mohli mít tušení.
Výsledkem bylo podepsání smlouvy 7. června 1494. Obě strany se dohodly na kompromisu. Španělsko souhlasilo s posunutím demarkační linie, zatímco Portugalsko uznalo španělské nároky na Kolumbem objevená území. Smlouva byla následně ratifikována španělskými panovníky 2. července 1494 a portugalským králem 5. září 1494. Papež Julius II. ji potvrdil bulou Ea quae pro bono pacis v roce 1506.
🗺️ Obsah smlouvy a demarkační linie
Hlavním bodem Tordesillaské smlouvy bylo stanovení nové dělicí linie:
- **Demarkační linie**: Byla stanovena jako poledník ležící **370 leguas** (přibližně 1 770 km nebo 1 100 mil) západně od Kapverdských ostrovů.
- **Španělská sféra**: Všechna nová území, která byla nebo měla být objevena západně od této linie, připadla Španělsku.
- **Portugalská sféra**: Všechna nová území, která byla nebo měla být objevena východně od této linie, připadla Portugalsku.
Smlouva byla na svou dobu velmi precizní, i když přesné určení polohy linie bylo s tehdejšími navigačními metodami obtížné, zejména kvůli nejednotnosti v definici délky jedné leguy a problému s přesným měřením zeměpisné délky na moři.
Klíčovým důsledkem posunutí linie bylo, že východní cíp Jižní Ameriky se dostal do portugalské sféry vlivu. To poskytlo právní základ pro portugalskou kolonizaci Brazílie, když k jejím břehům v roce 1500 dorazila expedice Pedra Álvarese Cabrala.
🌍 Důsledky a dopad
Tordesillaská smlouva měla dalekosáhlé důsledky pro globální politiku a koloniální expanzi na několik staletí.
🇵🇹 Portugalská expanze
Smlouva potvrdila portugalský monopol na obchodní cesty kolem Afriky do Indie. Krátce po jejím uzavření, v roce 1498, Vasco da Gama úspěšně doplul do Indie, čímž otevřel nesmírně výnosnou cestu pro obchod s kořením. Portugalsko tak mohlo vybudovat rozsáhlou obchodní říši v Indickém oceánu a zajistit si klíčové opěrné body v Africe a Asii. Díky posunuté linii také získalo nárok na Brazílii, která se stala jeho největší a nejbohatší kolonií.
🇪🇸 Španělská expanze
Pro Španělsko smlouva znamenala volnou ruku k prozkoumávání a dobývání obrovských území Ameriky. Španělští conquistadoři jako Hernán Cortés a Francisco Pizarro v následujících desetiletích zničili mocné říše Aztéků a Inků a založili rozsáhlou španělskou koloniální říši, která sahala od Kalifornie po Patagonii.
😠 Reakce ostatních mocností
Ostatní evropské námořní mocnosti, jako Anglie, Francie a Nizozemsko, Tordesillaskou smlouvu nikdy neuznaly. Považovaly ji za arogantní rozdělení světa mezi dvě země pod záštitou papeže. Francouzský král František I. Francouzský se údajně posměšně ptal: "Rád bych viděl klauzuli v Adamově závěti, která mě vylučuje z mého podílu na světě." Tyto státy smlouvu ignorovaly a zahájily vlastní koloniální výboje, často na úkor španělských a portugalských držav, což vedlo k četným válkám a pirátství v Karibiku i jinde.
🌏 Problém druhé strany zeměkoule
Tordesillaská smlouva definovala pouze dělicí linii v Atlantiku, ale neřešila, kde se tato linie setká na druhé straně zeměkoule. To vedlo k novým sporům, zejména o cenné Molucké ostrovy (Ostrovy koření) v dnešní Indonésii. Tento spor byl nakonec vyřešen až smlouvou ze Zaragozy v roce 1529, která stanovila druhou demarkační linii (antimeridián) v Tichém oceánu.
⏳ Zánik a odkaz
Význam Tordesillaské smlouvy postupně upadal s nástupem dalších koloniálních mocností a oslabením španělsko-portugalského duopolu. Během Iberské unie (1580–1640), kdy obě království ovládal jeden panovník, ztratila hranice prakticky smysl. Smlouva byla formálně zrušena Madridskou smlouvou v roce 1750, která nově definovala hranice mezi španělskými a portugalskými koloniemi v Jižní Americe.
Navzdory svému zániku zanechala Tordesillaská smlouva trvalý odkaz. Nejviditelnějším je jazyková mapa Jižní Ameriky: Brazílie je jedinou portugalsky mluvící zemí na kontinentu, obklopená španělsky mluvícími státy, což je přímý důsledek linie stanovené před více než 500 lety. Smlouva je také symbolem éry, kdy evropské mocnosti začaly vnímat zbytek světa jako objekt k rozdělení a kolonizaci. V roce 2007 byla smlouva zařazena na seznam Paměť světa UNESCO.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že dva největší objevitelé té doby, Španělsko a Portugalsko, našli obrovský nový "koláč" – celý neznámý svět mimo Evropu. Aby se o něj nepohádali a nezačali válčit, zavolali si na pomoc "rodiče", kterým byl tehdy papež. Papež vzal nůž a nakreslil na mapu světa čáru shora dolů. Řekl: "Všechno, co najdete napravo od této čáry, je vaše, Portugalsko. A všechno nalevo je vaše, Španělsko."
Portugalci ale nebyli úplně spokojení, protože čára byla moc blízko Evropy. Tak si se Španěly sedli a dohodli se, že čáru posunou o kousek dál na západ. Díky tomuto posunutí se do portugalské části "omylem" vešel i cíp Jižní Ameriky, kde dnes leží Brazílie. Proto se v Brazílii mluví portugalsky, zatímco ve většině ostatních jihoamerických zemí španělsky. Ostatní země jako Anglie nebo Francie tuto dohodu ignorovaly a řekly, že si z "koláče" taky ukrojí svůj díl.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025