Sociálnědemokratická strana Německa

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox politická strana Sociálnědemokratická strana Německa (německy Sozialdemokratische Partei Deutschlands, zkratka SPD) je nejstarší existující politická strana v Německu a jedna z nejstarších a největších sociálnědemokratických stran na světě. Patří mezi dvě hlavní tradiční politické síly v zemi, spolu s Křesťanskodemokratickou unií (CDU). Ideologicky se řadí ke středolevicovému politickému spektru a její program je založen na principech sociální demokracie.

Strana byla založena v 19. století a prošla bouřlivým vývojem od revolučního marxismu k reformnímu socialismu a modernímu pojetí sociálního státu. Během své historie byla klíčovým aktérem při formování Výmarské republiky, byla zakázána během nacistické diktatury a po druhé světové válce se stala jedním z pilířů demokracie ve Spolkové republice Německo. Z jejích řad vzešlo několik spolkových kancléřů, včetně Willyho Brandta, Helmuta Schmidta, Gerharda Schrödera a od roku 2021 Olafa Scholze.

📜 Historie

👑 Počátky v 19. století

Kořeny SPD sahají do 60. let 19. století. Za přímého předchůdce je považován Všeobecný německý dělnický spolek (Allgemeiner Deutscher Arbeiterverein, ADAV), který založil Ferdinand Lassalle 23. května 1863 v Lipsku. V roce 1869 založili August Bebel a Wilhelm Liebknecht v Eisenachu Sociálnědemokratickou dělnickou stranu (Sozialdemokratische Arbeiterpartei, SDAP), která byla více ovlivněna myšlenkami Karla Marxe a Friedricha Engelse.

Obě strany se v roce 1875 na sjezdu v Gotze sloučily do Socialistické dělnické strany Německa (Sozialistische Arbeiterpartei Deutschlands, SAPD). Strana rychle sílila, což znepokojovalo říšského kancléře Otta von Bismarcka. V roce 1878 prosadil tzv. Protisocialistické zákony, které stranu postavily mimo zákon. Její činnost byla potlačována, ale přesto dál fungovala v ilegalitě a její podpora mezi dělníky rostla. Po zrušení zákonů v roce 1890 se strana přejmenovala na svůj současný název – Sociálnědemokratická strana Německa (SPD). V roce 1891 přijala na sjezdu v Erfurtu tzv. Erfurtský program, který byl silně marxistický a stal se vzorem pro mnoho socialistických stran v Evropě.

🏛️ Výmarská republika a Třetí říše

Před první světovou válkou se SPD stala nejsilnější stranou v německém Říšském sněmu. Vnitřně se však štěpila na reformní a revoluční křídlo. Schválení válečných úvěrů v roce 1914 vedlo k hlubokému rozkolu, který vyvrcholil odštěpením radikálnější Nezávislé sociálnědemokratické strany Německa (USPD).

Po pádu monarchie v roce 1918 se SPD stala vůdčí silou při zakládání Výmarské republiky. Její předseda Friedrich Ebert se stal prvním říšským prezidentem. Strana byla jedním z hlavních pilířů křehké demokracie, ale musela čelit útokům zleva (od komunistů) i zprava (od konzervativních a nacionalistických sil).

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 byla SPD jedinou stranou, která v Říšském sněmu hlasovala proti Zmocňovacímu zákonu. Projev jejího předsedy Otta Welse se stal symbolem odporu proti nastupující diktatuře. Krátce nato byla strana zakázána, její majetek zkonfiskován a mnoho jejích členů bylo uvězněno, zavražděno nebo donuceno k emigraci, kde vytvořili exilové vedení (Sopade).

🇩🇪 Poválečné Německo a Godesberský program

Po skončení druhé světové války byla SPD v roce 1945 obnovena ve všech čtyřech okupačních zónách. V sovětské okupační zóně byla v roce 1946 donucena ke sloučení s Komunistickou stranou Německa (KPD), čímž vznikla Jednotná socialistická strana Německa (SED), která vládla v NDR až do roku 1989.

V západních zónách, z nichž vznikla Spolková republika Německo, se SPD pod vedením Kurta Schumachera profilovala jako hlavní opoziční síla vůči vládnoucí CDU kancléře Konrada Adenauera. Zásadní zlom v historii strany přišel v roce 1959 s přijetím Godesberského programu. SPD se v něm definitivně zřekla marxistické ideologie, přihlásila se k sociálně tržnímu hospodářství, k zakotvení Německa v západních strukturách (NATO) a transformovala se z dělnické strany na lidovou stranu (Volkspartei), oslovující širší vrstvy společnosti.

🕊️ Éra kancléřů Brandta a Schmidta

Tato programová změna otevřela SPD cestu k vládní odpovědnosti. V letech 1966–1969 byla součástí první velké koalice s CDU/CSU. V roce 1969 se kancléřem stal předseda SPD Willy Brandt, který vytvořil sociálně-liberální koalici s FDP. Brandtova vláda je spojena především s tzv. Ostpolitik (východní politika), která usilovala o normalizaci vztahů se zeměmi východního bloku, včetně Sovětského svazu, Polska a NDR. Za tuto politiku obdržel Brandt v roce 1971 Nobelovu cenu za mír.

Po Brandtově rezignaci v roce 1974 se kancléřem stal Helmut Schmidt, který pokračoval v koalici s FDP. Jeho vláda se musela potýkat s ekonomickými problémy způsobenými ropnými šoky a s vlnou terorismu ze strany Frakce Rudé armády (RAF). Schmidt byl vnímán jako pragmatický a krizový manažer. Vláda SPD skončila v roce 1982, kdy FDP přešla do koalice s CDU/CSU.

reunification a Agenda 2010

Následovalo 16 let v opozici. Po pádu Berlínské zdi a znovusjednocení Německa se SPD potýkala s novými výzvami. K moci se vrátila až v roce 1998, kdy Gerhard Schröder dovedl stranu k vítězství ve volbách a vytvořil první spolkovou vládu se Stranou zelených.

Schröderova vláda prosadila řadu reforem, například registrované partnerství nebo opuštění jaderné energetiky. Nejvýznamnějším, ale také nejkontroverznějším projektem byla tzv. Agenda 2010, soubor reforem trhu práce a sociálního systému, který měl snížit vysokou nezaměstnanost. Tyto reformy (známé také jako Hartz IV) byly částí stranické základny a odborů vnímány jako odklon od sociálnědemokratických principů a vedly k odlivu voličů a členů.

🤝 Velké koalice a současnost

Po těsné prohře ve volbách v roce 2005 vstoupila SPD jako menší partner do velké koalice s CDU/CSU pod vedením kancléřky Angely Merkelové. Tento model se opakoval i v letech 2013–2021. Dlouhá léta v roli juniorního koaličního partnera vedla k programovému rozmělnění a poklesu volebních preferencí.

Ve volbách v roce 2021 však SPD pod vedením svého kandidáta na kancléře Olafa Scholze nečekaně zvítězila. Scholz následně sestavil tzv. semaforovou koalici se Zelenými a liberální FDP a stal se devátým spolkovým kancléřem. Jeho vláda se od počátku potýká s velkými výzvami, jako je válka na Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace.

🏛️ Ideologie a program

Moderní SPD je středolevicová lidová strana, jejíž základní hodnoty jsou svoboda, spravedlnost a solidarita. Hlásí se k myšlence sociálního státu, který má zajišťovat rovné příležitosti a sociální jistoty pro všechny občany.

Klíčové programové body (k roku 2025) zahrnují:

Sociální politika: Posilování sociálního státu, spravedlivý důchodový systém, dostupná zdravotní péče a zavedení minimální mzdy (kterou prosadila).
Hospodářství: Podpora sociálně-ekologické transformace ekonomiky, investice do infrastruktury, digitalizace a obnovitelných zdrojů energie.
Pracovní trh: Ochrana práv zaměstnanců, podpora kolektivního vyjednávání a spravedlivé mzdy.
Životní prostředí: Boj proti klimatickým změnám a dosažení klimatické neutrality v souladu s Pařížskou dohodou.
Evropská politika: Silná podpora Evropské unie, prohlubování integrace a společné evropské řešení globálních výzev.
Zahraniční politika: Důraz na multilateralismus, diplomacii a mezinárodní spolupráci v rámci NATO a OSN.

📊 Volební výsledky

Volební výsledky SPD v poválečné historii zaznamenaly značné výkyvy. Nejlepších výsledků dosahovala strana v 70. letech 20. století, kdy se její zisky ve spolkových volbách pohybovaly nad 40 % (rekordních 45,8 % v roce 1972). Po roce 1998 začala její podpora postupně klesat, což vyvrcholilo historicky nejhorším výsledkem 20,5 % ve volbách v roce 2017. Vítězství ve volbách v roce 2021 se ziskem 25,7 % bylo vnímáno jako významný comeback. Strana má tradičně silnou podporu ve velkých městech a v průmyslových oblastech, zejména v Severním Porýní-Vestfálsku a v severním Německu.

👥 Struktura a organizace

SPD je organizována na federální, zemské a místní úrovni. Nejvyšším orgánem je Spolkový sjezd (Bundesparteitag), který se schází zpravidla jednou za dva roky a rozhoduje o programu a volí vedení strany. V čele strany stojí předsednictvo (Parteivorstand) a dva spolupředsedové.

Mládežnickou organizací strany jsou Mladí socialisté v SPD (Jusos), kteří jsou často vnímáni jako levicovější a kritičtější křídlo strany. Straně je blízká nadace Friedrich-Ebert-Stiftung, která se věnuje politickému vzdělávání a mezinárodní spolupráci.

🌟 Významné osobnosti

Ferdinand Lassalle – Zakladatel Všeobecného německého dělnického spolku.
August Bebel a Wilhelm Liebknecht – Zakladatelé SDAP a klíčové postavy strany v 19. století.
Rosa Luxemburgová – Významná marxistická teoretička a představitelka revolučního křídla.
Friedrich Ebert – První říšský prezident Výmarské republiky.
Otto Wels – Předseda strany, který v roce 1933 pronesl projev proti Zmocňovacímu zákonu.
Kurt Schumacher – Poválečný předseda, který formoval opoziční politiku SPD.
Willy Brandt – Spolkový kancléř (1969–1974), nositel Nobelovy ceny za mír za svou Ostpolitik.
Helmut Schmidt – Spolkový kancléř (1974–1982), pragmatický krizový manažer.
Gerhard Schröder – Spolkový kancléř (1998–2005), autor reforem Agenda 2010.
Frank-Walter Steinmeier – Dlouholetý ministr zahraničí, od roku 2017 spolkový prezident.
Olaf Scholz – Spolkový kancléř od roku 2021.

💡 Pro laiky

Sociální demokracie: Politický směr, který se snaží skloubit kapitalismus (tržní hospodářství a soukromé podnikání) se silným sociálním státem. To znamená, že stát pomocí daní vybírá peníze, které pak používá na financování veřejných služeb, jako je zdravotnictví, školství, důchody nebo podpora v nezaměstnanosti, aby zmírnil sociální nerovnosti.
Ostpolitik (Východní politika): Politika sbližování se zeměmi komunistického východního bloku, kterou v 70. letech prosazoval kancléř Willy Brandt. Místo konfrontace se snažil o dialog a uzavírání smluv, což vedlo ke snížení napětí v Evropě během studené války.
Agenda 2010: Balíček reforem trhu práce a sociálního systému zavedený vládou Gerharda Schrödera na začátku 21. století. Cílem bylo snížit nezaměstnanost tím, že se například snížily některé dávky a zpružnila se pravidla pro propouštění. Reformy byly velmi kontroverzní – někteří je chválili za oživení německé ekonomiky, jiní je kritizovali za nárůst chudoby a nejistých pracovních míst.
Velká koalice (GroKo): Vláda složená ze dvou největších, obvykle soupeřících stran – v německém případě středopravicové CDU/CSU a středolevicové SPD. Vytváří se tehdy, když není možné sestavit jinou většinovou vládu. Pro voliče to může být problematické, protože ve parlamentu pak chybí silná opozice.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025