Slovník

Rozbalit box

Obsah boxu

Slovník je lingvistická a referenční příručka, která obsahuje seznam slov (lexikálních jednotek) daného jazyka nebo více jazyků, uspořádaných v určitém pořadí (nejčastěji abecedně). U každého slova (hesla) poskytuje informace o jeho významu, pravopisu, výslovnosti, gramatických vlastnostech, původu (etymologie) nebo jeho ekvivalentech v jiných jazycích. Slovníky mohou existovat v tištěné knižní podobě nebo v elektronické formě, například jako software nebo online databáze.

Věda zabývající se teorií a praxí sestavování slovníků se nazývá lexikografie.

📜 Historie

Historie slovníků je stará jako samotné písmo a potřeba porozumět textům a komunikovat mezi různými kulturami.

🏛️ Starověk

Nejstarší předchůdci slovníků pocházejí z Mezopotámie. Již ve 3. tisíciletí př. n. l. vznikaly na hliněných tabulkách sumersko-akkadské glosáře, které sloužily k výuce a porozumění sumerštině, která byla v té době již mrtvým, ale stále liturgickým a úředním jazykem. Tyto seznamy obsahovaly slova, názvy bohů, povolání a předmětů.

V antickém Řecku a Římě vznikaly glosáře, které vysvětlovaly obtížná nebo zastaralá slova v dílech autorů jako Homér. Tyto práce však nebyly slovníky v moderním smyslu, protože nepokrývaly celou slovní zásobu.

Medieval a raný novověk

Ve středověké Evropě hrály klíčovou roli latinské glosáře, které mnichům pomáhaly studovat Bibli a další náboženské texty. Často se jednalo o mezilinkové glosy (poznámky psané mezi řádky) nebo marginální glosy (na okraji stránky), které vysvětlovaly latinská slova v místních jazycích. Postupně se tyto seznamy rozšiřovaly a staly se základem prvních dvojjazyčných slovníků, které usnadňovaly obchod, diplomacii a šíření vzdělanosti.

Vynález knihtisku v 15. století znamenal revoluci v produkci a šíření slovníků. V 16. a 17. století začaly vznikat první jednojazyčné výkladové slovníky národních jazyků, jejichž cílem bylo kodifikovat a standardizovat jazyk. Mezi průkopnická díla patří:

Vocabolario degli Accademici della Crusca (1612) pro italštinu.
Dictionnaire de l'Académie française (1694) pro francouzštinu.

📖 Moderní éra

Za přelomové dílo moderní lexikografie je považován A Dictionary of the English Language (1755) od Samuela Johnsona. Johnson jako jeden z prvních systematicky používal citace z literatury k doložení významu a užití slov.

19. století je označováno za zlatý věk historické lexikografie. Vznikly monumentální projekty, které si kladly za cíl zmapovat historický vývoj slovní zásoby. Nejvýznamnějšími jsou:

Oxford English Dictionary (OED): Práce na něm začaly v roce 1857 a první kompletní vydání vyšlo až v roce 1928. Je proslulý svým detailním historickým přístupem.
Deutsches Wörterbuch: Projekt zahájený bratry Grimmy v roce 1838, který mapoval historii německých slov.

V českém prostředí patří mezi klíčová díla Slovník česko-německý Josefa Jungmanna (1834–1839), který sehrál zásadní roli v procesu národního obrození, a pozdější akademické slovníky jako Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého.

⚙️ Typologie slovníků

Slovníky lze dělit podle několika kritérií, která se často prolínají.

Podle jazyka

Výkladové (monolingvální): Slovník, ve kterém jsou hesla i jejich definice ve stejném jazyce. Jejich cílem je vysvětlit význam slov. Příklad: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.
Překladové (bilingvální, multilingvální): Slovník, který poskytuje ekvivalenty hesel v jednom nebo více jiných jazycích. Příklad: Anglicko-český slovník.

Podle rozsahu a zaměření

Obecné slovníky: Snaží se pokrýt co nejširší slovní zásobu daného jazyka. Mohou být:
- Akademické (velké): Vícesvazková, vysoce podrobná díla (např. Příruční slovník jazyka českého).
- Standardní (střední): Jednosvazková díla pro běžné použití (např. Slovník spisovné češtiny).
- Kapesní (malé): Silně zredukovaný výběr nejčastějších slov.
Speciální slovníky: Zaměřují se na specifickou oblast slovní zásoby. Patří sem:
- Terminologické slovníky: Pokrývají odbornou terminologii určitého oboru (např. lékařský, právnický, technický slovník).
- Etyologické slovníky: Vysvětlují původ a historický vývoj slov.
- Slovníky synonym a antonym: Uvádějí slova podobného nebo opačného významu.
- Frekvenční slovníky: Řadí slova podle četnosti jejich výskytu v jazyce.
- Frazeologické a idiomatické slovníky: Vysvětlují ustálená slovní spojení, idiomy a přísloví.
- Obrazové slovníky: Vysvětlují význam slov pomocí obrázků a schémat.
- Slovníky cizích slov: Vysvětlují slova přejatá z jiných jazyků.

📖 Struktura slovníkového hesla

Slovníkové heslo (odborně lemma) je základní jednotkou slovníku a obvykle obsahuje několik typů informací:

Heslové slovo: Základní, nereprezentativní tvar slova (např. infinitiv u sloves, nominativ singuláru u podstatných jmen).
Výslovnost: Zpravidla v mezinárodní fonetické abecedě (IPA).
Gramatické údaje: Určení slovního druhu, rodu, vidu, informace o skloňování nebo časování.
Definice (význam): Jádro hesla, které vysvětluje význam slova. U vícevýznamových slov jsou jednotlivé významy číslovány.
Příklady užití: Věty nebo slovní spojení, které ilustrují, jak se slovo používá v kontextu.
Stylistické a pragmatické údaje: Příznaky jako knižní, hovorový, odborný, zastaralý, vulgární atd.
Etymologie: Informace o původu slova.
Synonyma a antonyma: Slova s podobným nebo opačným významem.
Frazémy a idiomy: Seznam ustálených spojení, ve kterých se dané slovo vyskytuje.
Odkazy: Odkazy na související hesla.

🔬 Lexikografie

Lexikografie je vědní obor na pomezí aplikované a teoretické lingvistiky, který se zabývá tvorbou slovníků. Moderní lexikografie se opírá o rozsáhlé elektronické databáze textů, tzv. jazykové korpusy. Analýza korpusů umožňuje lexikografům získat objektivní data o frekvenci, kontextu a skutečném užití slov v jazyce.

Rozlišují se dva základní přístupy k lexikografii:

Preskriptivní (předpisový): Slovník se snaží stanovit normu, tj. určit, co je ve spisovném jazyce "správně". Tento přístup byl typický pro starší slovníky.
Deskriptivní (popisný): Slovník se snaží co nejvěrněji popsat jazyk tak, jak je reálně používán mluvčími, včetně hovorových či nespisovných prvků. Tento přístup převažuje v moderní lexikografii.

💻 Digitální a online slovníky

S nástupem počítačů a internetu prošly slovníky zásadní proměnou. Elektronické slovníky nabízejí oproti tištěným řadu výhod:

Rychlost a dostupnost: Okamžité vyhledávání a přístup odkudkoliv.
Multimediální obsah: Možnost zahrnout zvukové nahrávky výslovnosti, obrázky či videa.
Hypertextové odkazy: Snadné propojování mezi hesly.
Aktualizace: Možnost průběžně doplňovat nová slova a opravovat chyby.
Pokročilé vyhledávání: Hledání podle různých kritérií (např. fulltextové vyhledávání v definicích).

Mezi nejznámější online slovníky patří Oxford English Dictionary Online, Merriam-Webster Online nebo kolaborativní projekt Wiktionary (v češtině Wiktionář). V českém prostředí jsou významnými zdroji Internetová jazyková příručka a online verze akademických slovníků spravované Ústavem pro jazyk český AV ČR.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si slovník jako velký, dokonale uspořádaný katalog všech slov, která existují v nějakém jazyce. Pro každé slovo v tomto katalogu najdete "kartičku" (heslo), která vám o něm řekne vše podstatné:

Co znamená? (To je jeho definice.)
Jak se vyslovuje? (Pomůže vám ho správně říct.)
Jak se používá ve větě? (Ukáže vám příklady.)
Odkud se vzalo? (Vysvětlí jeho historii.)
Jaká jsou mu podobná slova? (Nabídne vám synonyma.)

Existují dva hlavní typy. **Výkladový slovník** je jako encyklopedie pro slova jednoho jazyka – například český slovník vám česky vysvětlí, co znamená slovo "stůl". **Překladový slovník** funguje jako tlumočník – řekne vám, že české slovo "stůl" se anglicky řekne "table". Dnes už slovníky nemusí být jen tlusté knihy, ale často je používáme na internetu nebo jako aplikace v mobilu, kde je hledání mnohem rychlejší.

Šablona:Aktualizováno