Samuraj
Obsah boxu
Samuraj (japonsky 侍, hiraganou さむらい) byl člen vojenské šlechty a válečnické třídy ve feudálním Japonsku. Původně termín označoval služebníky (saburau - sloužit), kteří chránili vysokou aristokracii, ale postupně se vyvinuli v dominantní společenskou a politickou sílu, která vládla Japonsku po téměř 700 let, od konce 12. století až do reforem Meidži v roce 1876. Samurajové se řídili nepsaným etickým kodexem známým jako bušidó (cesta válečníka), který kladl důraz na ctnosti jako věrnost, odvahu, čest a sebeovládání. Jejich ikonickou zbraní byla katana, dlouhý zakřivený meč, který nosili v páru s kratším mečem wakizaši. Tento pár mečů, nazývaný daišó, byl symbolem jejich postavení.
📜 Historie
Vývoj samurajské třídy byl dlouhý a úzce spjatý s politickými a společenskými změnami v Japonsku.
🌄 Počátky (období Heian)
Kořeny samurajů sahají do období Heian (794–1185), kdy centrální císařská vláda v Kjótu začala ztrácet kontrolu nad provinciemi. Majetní vlastníci půdy a provinční šlechtici si začali najímat soukromé stráže a válečníky, aby chránili svůj majetek a prosazovali své zájmy. Tito válečníci, známí jako buši (武士), byli předchůdci samurajů. Postupně se zformovali do mocných klanů, jako byly Taira a Minamoto, které začaly soupeřit o vliv u císařského dvora.
⚔️ Vrchol moci (období Kamakura a Muromači)
Na konci 12. století, po sérii konfliktů známých jako Genpeiská válka, zvítězil klan Minamoto v čele s Joritomem Minamotem. V roce 1192 založil první šógunát v Kamakuře, čímž fakticky přesunul politickou moc od císaře a jeho dvora na vojenskou vládu. Tím začalo období Kamakura (1185–1333) a samurajové se stali vládnoucí třídou. Během tohoto období odrazili dvě mongolské invaze (1274 a 1281), což posílilo jejich prestiž, ale zároveň finančně vyčerpalo šógunát.
V následujícím období Muromači (1336–1573) moc šógunátu Ašikaga postupně slábla, což vedlo k období neustálých občanských válek známému jako období Sengoku ("období válčících států"). Během této éry se mocní provinční vůdci, daimjó, osamostatnili a bojovali o nadvládu nad Japonskem. Právě v tomto období dosáhlo samurajské válečnictví svého vrcholu.
🕊️ Období míru (období Edo)
Po sjednocení Japonska na přelomu 16. a 17. století třemi velkými vojevůdci – Odou Nobunagou, Tojotomim Hidejošim a Tokugawou Iejasuem – nastalo dlouhé období míru a stability pod vládou šógunátu Tokugawa, známé jako období Edo (1603–1868). Válečné příležitosti zmizely a samurajové se postupně transformovali z válečníků na úředníky, správce a učence. Společnost byla přísně rozdělena do čtyř tříd (samurajové, rolníci, řemeslníci, obchodníci), přičemž samurajové stáli na vrcholu. I přes své vysoké postavení mnozí samurajové, zejména ti nižšího ranku, čelili finančním potížím, protože jejich příjem byl fixován v rýži, zatímco ekonomika přecházela na peněžní systém.
📉 Úpadek a zánik (období Meidži)
V polovině 19. století příchod amerických lodí pod velením komodora Matthewa Perryho v roce 1853 donutil Japonsko ukončit více než dvousetletou politiku izolace (sakoku). To vedlo k politickému zmatku, pádu šógunátu a návratu moci císaři v roce 1868, což je událost známá jako restaurace Meidži. Nová vláda se snažila rychle modernizovat zemi podle západního vzoru. V rámci těchto reforem byla samurajská třída postupně zrušena. Byla zavedena povinná vojenská služba pro všechny muže, samurajové ztratili svá privilegia, včetně práva nosit meče na veřejnosti (ediktem Haitórei z roku 1876), a jejich feudální příjmy byly nahrazeny státními dluhopisy. To vedlo k několika povstáním, z nichž nejznámější je Sacumské povstání v roce 1877 vedené Saigem Takamorim, ale všechna byla potlačena novou císařskou armádou. Tím éra samurajů definitivně skončila.
🥋 Kultura a etika
Život samuraje se neřídil pouze bojem, ale také hlubokou filozofií a přísnými etickými pravidly.
🌸 Bušidó – Cesta válečníka
Bušidó (武士道) je moderní termín pro soubor morálních a etických zásad, kterými se samurajové řídili. Nejednalo se o psaný kodex, ale spíše o soubor tradic ovlivněných zen-buddhismem, šintoismem a konfucianismem. Mezi hlavní ctnosti bušidó patřily:
- Gi (義) – Spravedlnost, správné rozhodnutí
- Jú (勇) – Odvaha, statečnost
- Džin (仁) – Soucit, laskavost
- Rei (礼) – Způsoby, zdvořilost, respekt
- Makoto (誠) – Upřímnost, pravdivost
- Meijo (名誉) – Čest, sláva
- Čúgi (忠義) – Věrnost, oddanost svému pánovi
🗡️ Seppuku – Rituální sebevražda
Seppuku (切腹), na Západě často nesprávně označované jako hara-kiri, byla forma rituální sebevraždy, kterou samurajové páchali, aby se vyhnuli zajetí, odčinili své selhání nebo jako formu protestu. Byla považována za čestný způsob smrti. Rituál obvykle zahrnoval probodnutí břicha krátkým mečem tantó nebo wakizaši a následné stětí hlavy pomocníkem (kaišakunin), aby se zkrátilo utrpení.
🛡️ Vyzbroj a výstroj
Výzbroj a výstroj samuraje byla nejen funkční, ale také uměleckým dílem a symbolem jeho statusu.
🇯🇵 Zbraně
Ačkoliv byli samurajové zruční v mnoha zbraních, meč byl považován za "duši samuraje".
- Daišó (大小): Pár mečů tvořený dlouhým mečem katana (刀) a krátkým mečem wakizaši (脇差). Katana byla primární zbraní v boji, wakizaši sloužil jako záložní zbraň nebo pro boj v těsných prostorách.
- Tantó (短刀): Krátká dýka používaná pro sebeobranu a rituální účely, včetně seppuku.
- Jumi (弓): Dlouhý asymetrický luk, který byl hlavní zbraní raných samurajů, zejména v boji na koni.
- Jari (槍): Kopí různých délek, které se stalo dominantní zbraní na bojištích v období Sengoku.
- Naginata (薙刀): Zbraň podobná halapartně s dlouhou rukojetí a zakřivenou čepelí, často používaná ženami ze samurajských rodin (onna-bugeiša).
⚙️ Zbroj (Joroi)
Samurajská zbroj, známá jako joroi (鎧), byla navržena tak, aby poskytovala ochranu a zároveň umožňovala volný pohyb. Byla vyrobena z lakovaných kovových nebo kožených plátů spojených hedvábnými nebo koženými šňůrami. Hlavní části zbroje zahrnovaly:
- Kabuto (兜): Přilba, často zdobená rodovým znakem (mon) nebo impozantními ornamenty.
- Mengu (面具): Maska chránící obličej, často s hrozivým výrazem, která měla zastrašit nepřítele.
- Dó (胴): Kyrys chránící trup.
- Kusazuri (草摺): Suknice z plátů chránící stehna a podbřišek.
- Sode (袖): Velké ramenní chrániče.
階級 Společenské postavení
Samurajská třída nebyla monolitní; existovala v ní přísná hierarchie.
- Šógun (将軍): Nejvyšší vojenský vládce Japonska, de facto hlava státu.
- Daimjó (大名): Mocní feudální páni, kteří vládli vlastním provinciím (han) a měli pod sebou armády samurajů.
- Hatamoto (旗本) a Gokenin (御家人): Přímí vazalové šóguna.
- Běžní samurajové: Sloužili svým daimjóům a tvořili většinu samurajské populace.
Rónin – Samuraj bez pána
Rónin (浪人) byl samuraj, který ztratil svého pána, ať už jeho smrtí, nebo tím, že upadl v nemilost. Podle kodexu bušidó to byla velká potupa. Róninové často žili v chudobě a hledali nové uplatnění jako žoldnéři, strážci nebo se někdy uchýlili k banditismu. Příběh 47 róninů je jedním z nejznámějších příběhů o věrnosti a cti v japonské historii.
🖼️ Samuraj v umění a populární kultuře
Postava samuraje se stala archetypem a zdrojem inspirace po celém světě. V Japonsku jsou samurajové námětem divadelních her kabuki a nó, literatury a filmů. Režisér Akira Kurosawa svými filmy, jako jsou Sedm samurajů nebo Tři zločinci ve skryté pevnosti, představil samuraje mezinárodnímu publiku.
V západní kultuře ovlivnil obraz samuraje a jeho etika mnoho děl. George Lucas se inspiroval Kurosawovými filmy při tvorbě ságy Star Wars, kde Jediové sdílejí mnoho charakteristik se samuraji. Samurajové se objevují v mnoha filmech (např. Poslední samuraj), videohrách (Ghost of Tsushima, Sekiro: Shadows Die Twice), anime a manga (Ruróni Kenšin, Vagabond).
🤔 Pro laiky
Představte si samuraje jako středověkého rytíře v Japonsku. Byli to elitní válečníci, kteří sloužili svému pánovi (šlechtici zvanému daimjó). Jejich život se řídil přísným kodexem cti zvaným bušidó, který kladl důraz na věrnost, odvahu a sebeobětování. Nebyli to jen bojovníci s mečem; v dobách míru se z nich stali úředníci a správci. Jejich éra skončila v 19. století, kdy se Japonsko modernizovalo a jejich třída jako společenská vrstva byla zrušena. Jejich odkaz však žije dál v kultuře a příbězích.