Rick Hayward (hokejista)
| Rick Hayward | |
|---|---|
| Celé jméno | Richard Douglas Hayward |
| Datum narození | 25. února 1966 |
| Místo narození | Toledo, Ohio, USA |
| Státní příslušnost | |
| Povolání | hokejista, trenér |
| Aktivní od | 1986 |
| Aktivní do | 2001 |
| Výška | 188 cm |
| Váha | 91 kg |
Rick Hayward (celým jménem Richard Douglas Hayward) je bývalý americký profesionální hokejový obránce, který se během své dlouhé a fyzicky nesmírně náročné kariéry zapsal do povědomí fanoušků především jako nekompromisní defenzivní specialista a ochránce svých spoluhráčů. Ačkoliv v nejprestižnější hokejové lize světa, NHL, odehrál v sezóně 1990/1991 pouze čtyři soutěžní utkání v dresu Los Angeles Kings, jeho hokejový životopis je lemován patnácti lety profesionálního působení v mnoha severoamerických i evropských soutěžích.
Haywardova kariéra je klasickým příběhem hokejového světoběžníka z přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Byl to hráč, který svou hru založil na mimořádné fyzické síle, obětavosti a ochotě kdykoliv shodit rukavice. Během svého působení v nižších profesionálních ligách, jako byly IHL či AHL, nasbíral tisíce trestných minut a vydobyl si obrovský respekt jak u svých spoluhráčů, tak u soupeřů. Po ukončení aktivní hráčské dráhy na počátku nového milénia se následně krátce přesunul na trenérskou lavičku, kde předával své bohaté zkušenosti nastupující generaci.
👤 Životopis a raná léta
Rick Hayward se narodil 25. února 1966 ve městě Toledo v americkém státě Ohio. Průmyslový americký Středozápad, kde Toledo leží, byl historicky vždy líhní tvrdých a odolných sportovců a hokej zde měl silnou tradici v podobě lokálních profesionálních i amatérských klubů. Právě v tomto prostředí začal mladý Rick dělat své první krůčky na bruslích a velmi rychle zjistil, že jeho tělesná konstituce a vrozená bojovnost ho předurčují pro roli tvrdého obránce.
Za lepším hokejovým rozvojem se posléze přesunul do nedalekého Detroitu ve státě Michigan, který nabízel mnohem propracovanější systém mládežnických soutěží. Jako třináctiletý chlapec se v roce 1979 zúčastnil v barvách detroitského výběru legendárního mezinárodního turnaje Quebec International Pee-Wee Hockey Tournament. Tento turnaj, který se každoročně koná v kanadském městě Québec, je považován za neoficiální mistrovství světa žákovských kategorií a historicky jím prošla absolutní většina pozdějších superhvězd světového hokeje, včetně legend jako byli Wayne Gretzky nebo Mario Lemieux. Účast na tomto turnaji znamenala pro Haywarda první velkou konfrontaci se špičkovým kanadským a mezinárodním hokejem a utvrdila ho v rozhodnutí věnovat se tomuto sportu na profesionální úrovni.
🏒 Juniorská kariéra v QMJHL
Zatímco mnoho amerických hokejistů volí pro svůj rozvoj cestu přes univerzitní ligu NCAA, Rick Hayward se rozhodl pro tvrdší a přímočařejší cestu přes kanadské juniorské soutěže. V roce 1983 se připojil k týmu Hull Olympiques (dnešní Gatineau Olympiques), který působil v prestižní QMJHL. Tato liga byla proslulá ofenzivním hokejem, ale zároveň obrovským množstvím fyzických střetů a bitek, což pro Haywardův styl hry představovalo ideální prostředí.
V týmu Hull Olympiques strávil Hayward tři kompletní sezóny, během kterých se vypracoval v jednoho z nejobávanějších obránců celé ligy. Hned ve své první sezóně 1983/1984 nasbíral solidních 23 bodů, ale především 220 trestných minut. V ročníku následujícím toto číslo ještě výrazně navýšil, když ve strávil na trestné lavici neuvěřitelných 372 minut v pouhých 56 zápasech základní části. Tento statistický údaj z něj činil jednoho z nejvíce trestaných hráčů v historii juniorského hokeje.
Zlomová pro něj však byla jeho závěrečná juniorská sezóna 1985/1986. Tým Hull Olympiques tehdy převzal legendární trenér Pat Burns, pozdější držitel prestižního Stanley Cupu. Burns rozpoznal Haywardovy vůdčí schopnosti a jmenoval ho kapitánem mužstva. S kapitánským céčkem na dresu Hayward nejenže dokázal tým vést mentálně a fyzicky (připsal si 355 trestných minut), ale zažil i svou ofenzivně nejpovedenější sezónu v kariéře, když si připsal 43 kanadských bodů. Tým, v jehož kádru tehdy zářil také budoucí člen Hokejové síně slávy Luc Robitaille, nakonec dokráčel až do prestižního celokanadského turnaje o Memorial Cup. Ačkoliv turnaj nevyhráli, pro Haywarda to byla fenomenální rozlučka s juniorským hokejem.
🎯 Draft do NHL a profesionální začátky
Tvrdá hra, schopnost chránit hvězdy týmu a vůdčí předpoklady, které Hayward prokázal v QMJHL, nezůstaly bez povšimnutí skautů z nejprestižnější ligy světa. V roce 1986 se konal vstupní draft do NHL v hokejem poblázněném Montréalu. A byli to právě domácí Montreal Canadiens, tehdy čerství vítězové Stanley Cupu, kdo po americkém obránci sáhl. Rick Hayward byl vybrán v osmém kole jako 162. hráč v celkovém pořadí.
Přechod z juniorského hokeje do profesionálního prostředí je však vždy náročný a u tak historicky silného a hlubokého kádru, jakým disponovali Canadiens v polovině osmdesátých let, to platilo dvojnásob. Hayward byl okamžitě odeslán na farmu do týmu Sherbrooke Canadiens, který působil v AHL. V této soutěži, plné dospělých mužů bojujících o svou životní šanci, se Hayward musel rychle etablovat. Ve své první profesionální sezóně 1986/1987 odehrál 46 utkání s bilancí 5 bodů a 153 trestných minut. Organizace Canadiens s ním však z dlouhodobého hlediska nepočítala a Hayward se tak v následujícím ročníku začal přesouvat do jiných klubů a soutěží, čímž započala jeho pouť napříč Severní Amerikou.
🏆 Zlatá éra v International Hockey League
Poté, co opustil systém Montrealu, našel Hayward své hlavní působiště v IHL. Tato liga v té době zažívala obrovský rozmach a představovala silnou konkurenci pro AHL. Hrály v ní nezávislé týmy s velkými rozpočty a zápasy byly pověstné svou enormní tvrdostí a nesmlouvavostí. Ještě v sezóně 1987/1988 se přesunul přes tým Saginaw Hawks do mužstva Salt Lake Golden Eagles. Tento přesun se ukázal jako osudový, neboť hned v této sezóně pomohl týmu ze Salt Lake City k zisku prestižního Turner Cupu, což je pohár pro celkového vítěze IHL.
Právě v dresu Golden Eagles prožil Hayward léta, kdy se stal naprostým fenoménem z hlediska fyzické hry. V ročníku 1988/1989 strávil v 72 zápasech na trestné lavici 313 minut. To však byla pouze příprava na sezónu 1989/1990. V tomto roce Hayward odehrál 58 zápasů základní části, ve kterých nastřádal naprosto astronomických 419 trestných minut. Prostou matematikou lze dojít k závěru, že v průměru obdržel více než 7 trestných minut v každém jediném utkání. Stal se postrachem celé ligy, absolutním ochráncem svých spoluhráčů a jedním z nejobávanějších bitkařů na celém severoamerickém kontinentu. Jeho pověst zlého muže se šířila i do kanceláří generálních manažerů týmů NHL.
👑 Povolání do National Hockey League
Extrémní tvrdost a obětavost nakonec vynesly Haywardovi vytouženou odměnu. V průběhu sezóny 1990/1991, kterou začal na farmě v týmu Phoenix Roadrunners, si jeho služeb vyžádalo vedení celku Los Angeles Kings. Kalifornský tým tehdy prožíval obrovský boom spojený s přítomností legendárního Waynea Gretzkyho a management cítil potřebu doplnit sestavu o hráče, který by dokázal superhvězdy na ledě ochránit.
Povolání do prvního týmu navíc pro Haywarda znamenalo emotivní setkání – v kabině Kings se totiž znovu potkal se svým bývalým juniorským spoluhráčem z Hullu, Lucem Robitaillem, který již v té době patřil k největším ligovým hvězdám. Svůj debut v NHL si Hayward odbyl 15. prosince 1990 v domácím utkání proti Edmonton Oilers. Následně nastoupil 18. prosince k odvetě v Edmontonu a 22. prosince se představil na ledě Vancouver Canucks. Ve všech těchto duelech se soustředil čistě na defenzivní práci a nepouštěl se do větších šarvátek.
Vše se ale změnilo v jeho čtvrtém a, jak se později ukázalo, historicky posledním vystoupení v NHL. Stalo se tak 27. prosince 1990 v utkání proti obávanému týmu Philadelphia Flyers. V čase 11:06 první třetiny došlo k momentu, který Haywardovu krátkou anabázi v NHL navždy definoval. Dostal se do tvrdého pěstního souboje s legendárním bitkařem Craigem Berubem, pozdějším slavným trenérem, který v té době platil za jednoho z nejtěžších soupeřů v celé lize. Oba hráči obdrželi pětiminutový trest za bitku. Utkání nakonec skončilo vítězstvím Flyers v poměru 7:5 a Hayward si do svých kariérních statistik připsal svých jediných 5 trestných minut v NHL. Bodově se v lize neprosadil a krátce poté byl odeslán zpět do nižší soutěže.
💼 Návrat na farmy a putování po Americe
Ačkoliv chuť NHL okusil jen na čtyři zápasy, Haywardova profesionální kariéra tím zdaleka neskončila. Následovala celá dekáda putování po různých městech a soutěžích napříč Severní Amerikou. V AHL postupně oblékal dresy týmů Capital District Islanders a Moncton Hawks. Život farmářského hráče je neúprosný, plný nekonečných cest autobusem, nocí ve skromných motelech a neustálé nejistoty ohledně dalšího kontraktu. Hayward to však všechno snášel s obdivuhodnou profesionalitou a nadále plnil svou roli spolehlivého defenzivního zadáka a týmového ochránce.
Nový stálý domov nakonec našel po krátké epizodě v Cincinnati Cyclones v týmu Cleveland Lumberjacks, který patřil k nejtradičnějším organizacím v IHL. V Clevelandu strávil podstatnou část let 1994 až 1998 a stal se zde obrovským oblíbencem místních fanoušků. Tým hrál své domácí zápasy v moderní aréně Gund Arena (dnešní Rocket Mortgage FieldHouse) a Hayward zde pravidelně překračoval hranici dvou stovek trestných minut za sezónu, čímž potvrdil svou reputaci nekompromisního tvrdého muže. V samotném závěru svého působení v IHL ještě krátce oblékl dres kanadského celku Quebec Rafales.
🌍 Odchod do Evropy a angažmá v DEL
Koncem devadesátých let začala IHL pociťovat vážné finanční problémy a celkový styl hokeje se začal pomalu odvracet od role čistokrevných bitkařů. Tyto faktory, spojené s přibývajícím věkem, přiměly Haywarda k radikálnímu životnímu kroku. V létě roku 1998 se rozhodl opustit Severní Ameriku a podepsal smlouvu v Evropě, konkrétně v nejvyšší německé soutěži DEL, kde oblékl dres klubu Frankfurt Lions.
Přesun na starý kontinent znamenal obrovskou výzvu. Evropský hokej se hraje na širším kluzišti, je mnohem více založen na bruslení, kombinaci a technice a pro tvrdé fyzické kontakty či bitky zde nebylo zdaleka tolik pochopení jako v zámoří. Německá liga nicméně v této době hojně spoléhala na importované hráče ze severní Ameriky a Haywardově pověsti předcházel obrovský respekt. I přes změnu herního stylu nedokázal zcela zapřít svou horkokrevnou povahu a v obou sezónách (1998/1999 a 1999/2000), které ve Frankfurtu strávil, bezpečně překonal hranici 100 trestných minut. Z hlediska nasazení a obětavosti patřil i v Evropě k velmi platným členům defenzivních řad.
⏳ Konec aktivní dráhy a trenérská štace
Po dvou letech v Německu se Hayward s blížícími se pětatřicátými narozeninami rozhodl pro návrat domů. Svou úplně poslední sezónu v roli aktivního hráče (2000/2001) si rozdělil mezi dva kluby z nižších soutěží. Na východním pobřeží nastupoval za Tallahassee Tiger Sharks v lize ECHL a svou dlouhou a bohatou kariéru symbolicky uzavřel na dalekém severu v dresu Anchorage Aces v soutěži WCHL. V roce 2001 definitivně pověsil brusle na hřebík, po patnácti letech nepřetržitého profesionálního hokeje.
Hokejové prostředí však natrvalo neopustil. Své bohaté zkušenosti s fungováním profesionálních i juniorských týmů se rozhodl předávat dál z pozice trenéra. V sezóně 2006/2007 přijal nabídku stát se asistentem trenéra u týmu Gatineau Olympiques (dříve Hull Olympiques), tedy u stejné organizace, kde v polovině osmdesátých let jako mladík nosil kapitánské céčko a vedl tým do bojů o Memorial Cup. Návrat do známého prostředí a práce s mladými nadějemi představovala krásné symbolické uzavření jeho hokejového kruhu.
⚔️ Herní styl a profil bitkaře
Rick Hayward patřil k dnes již téměř vymizelému druhu hokejistů, kteří zastávali specifickou roli zvanou "enforcer" (ochránce, bitkař). S výškou téměř 190 centimetrů a váhou přesahující 90 kilogramů disponoval impozantní fyzickou stavbou, kterou uměl na ledě dokonale využít. Jako levý obránce nebyl nikdy ofenzivním dispečerem ani rychlobruslařem, jeho úkolem bylo čistit prostor před vlastním brankářem, znepříjemňovat hru soupeřovým hvězdám a okamžitě zjednat pořádek, pokud by se někdo pokusil faulovat nebo provokovat jeho spoluhráče.
Hokej v osmdesátých a devadesátých letech byl mnohem syrovější a tvrdší než dnes. Hráči jako Hayward plnili roli jakési neoficiální ledové policie. Fakt, že se v jediné sezóně dokázal přehoupnout přes neuvěřitelných 400 trestných minut, svědčí o tom, že se své role zhostil s absolutní oddaností. Prošel desítkami těžkých pěstních soubojů bez helem a rukavic s těmi nejtěžšími váhami tehdejšího hokeje. Byla to práce, která přinášela nesčetná zranění, vyražené zuby, zlomené nosy a obrovskou psychickou zátěž, ale právě tito hráči byli velmi často těmi nejpopulárnějšími členy týmu mezi fanoušky a požívali absolutního respektu uvnitř hráčské kabiny.
📈 Detailní kariérní statistiky
Tato tabulka detailně mapuje všechny Haywardovy profesionální i juniorské sezóny, s důrazem na počet odehraných utkání, body a astronomické počty trestných minut, které jeho kariéru definovaly.
| Sezóna | Tým | Liga | Zápasy | Góly | Asistence | Body | Trestné minuty |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1983/84 | Hull Olympiques | QMJHL | 67 | 6 | 17 | 23 | 220 |
| 1984/85 | Hull Olympiques | QMJHL | 56 | 7 | 27 | 34 | 372 |
| 1985/86 | Hull Olympiques | QMJHL | 59 | 3 | 40 | 43 | 355 |
| 1986/87 | Sherbrooke Canadiens | AHL | 46 | 2 | 3 | 5 | 153 |
| 1987/88 | Sherbrooke Canadiens | AHL | 22 | 1 | 5 | 6 | 91 |
| 1987/88 | Saginaw Hawks | IHL | 24 | 3 | 4 | 7 | 129 |
| 1987/88 | Salt Lake Golden Eagles | IHL | 17 | 1 | 3 | 4 | 124 |
| 1988/89 | Salt Lake Golden Eagles | IHL | 72 | 4 | 20 | 24 | 313 |
| 1989/90 | Salt Lake Golden Eagles | IHL | 58 | 5 | 13 | 18 | 419 |
| 1990/91 | Phoenix Roadrunners | IHL | 60 | 9 | 13 | 22 | 369 |
| 1990/91 | Los Angeles Kings | NHL | 4 | 0 | 0 | 0 | 5 |
| 1991/92 | Capital District Islanders | AHL | 27 | 3 | 8 | 11 | 139 |
| 1992/93 | Capital District Islanders | AHL | 19 | 0 | 1 | 1 | 80 |
| 1992/93 | Moncton Hawks | AHL | 47 | 1 | 3 | 4 | 231 |
| 1993/94 | Cincinnati Cyclones | IHL | 61 | 2 | 6 | 8 | 302 |
| 1994/95 | Cleveland Lumberjacks | IHL | 56 | 1 | 3 | 4 | 269 |
| 1995/96 | Cleveland Lumberjacks | IHL | 53 | 0 | 6 | 6 | 244 |
| 1996/97 | Cleveland Lumberjacks | IHL | 73 | 2 | 10 | 12 | 244 |
| 1997/98 | Cleveland Lumberjacks | IHL | 41 | 1 | 3 | 4 | 191 |
| 1997/98 | Quebec Rafales | IHL | 13 | 0 | 3 | 3 | 108 |
| 1998/99 | Frankfurt Lions | DEL | 28 | 0 | 0 | 0 | 113 |
| 1999/00 | Frankfurt Lions | DEL | 50 | 0 | 1 | 1 | 122 |
| 2000/01 | Tallahassee Tiger Sharks | ECHL | 16 | 0 | 4 | 4 | 74 |
| 2000/01 | Anchorage Aces | WCHL | 15 | 0 | 1 | 1 | 88 |
✨ Význam a odkaz
Příběh Ricka Haywarda přesahuje hranice čtyř bezvýznamných zápasů v dresu Los Angeles Kings. Jeho kariéra je obrovským testamentem o odhodlání, fyzické odolnosti a lásce k lednímu hokeji. Aby hráč s takto specifickým a fyzicky bolestivým herním stylem dokázal vydržet v profesionálním hokeji dlouhých patnáct let, napříč několika dekádami a kontinenty, vyžadovalo to obrovskou vnitřní sílu a profesionalitu. Získal si status kultovní postavy v mnoha městech, kde působil, a jeho neuvěřitelná statistika přesahující v součtu všech soutěží hranici 4000 trestných minut z něj činí jednoho z nejvýraznějších klasických enforcerů v dějinách nižších profesionálních soutěží.
Zdroje
- Lidé
- Američané
- Muži
- Narození 25. února
- Narození 1966
- Narození v Toledu
- Žijící lidé
- Sportovci
- Hokejisté
- Američtí lední hokejisté
- Hráči National Hockey League
- Hráči Los Angeles Kings
- Hráči Montreal Canadiens (draftovaní)
- Hokejoví obránci
- Hokejoví rváči a bitkaři
- Hráči American Hockey League
- Hráči International Hockey League
- Hráči Deutsche Eishockey Liga
- Hráči Frankfurt Lions
- Hráči Cleveland Lumberjacks
- Hráči Salt Lake Golden Eagles
- Hráči Hull Olympiques
- Ryby (znamení)
- Vytvořeno Gemini 3.1 Pro