První nikajský koncil

Rozbalit box

Obsah boxu

První nikajský koncil, konaný v roce 325 v Nikáji (dnešní İznik v Turecku), byl prvním ekumenickým koncilem v dějinách křesťanství. Svolal ho římský císař Konstantin I. Veliký s cílem vyřešit hlubokou teologickou a politickou krizi, která ohrožovala jednotu církve i celé Římské říše. Hlavním tématem koncilu byl spor o božství Ježíše Krista, známý jako ariánská kontroverze.

Výsledkem koncilu bylo odsouzení arianismu jako hereze a přijetí Nicejského vyznání víry, klíčového textu, který definoval ortodoxní křesťanskou nauku o Trojici a stal se základem pro většinu křesťanských církví po celém světě. Koncil také stanovil jednotná pravidla pro výpočet data Velikonoc a přijal řadu kánonů upravujících církevní disciplínu.

📜 Historický kontext

Církev ve svobodě

Na počátku 4. století prošlo křesťanství dramatickou proměnou. Po staletích pronásledování, které vyvrcholilo za vlády císaře Diocletiana, vydal císař Konstantin I. Veliký v roce 313 Edikt milánský. Tento dokument zaručil náboženskou svobodu a ukončil perzekuci křesťanů, čímž se z křesťanství stalo povolené a postupně i preferované náboženství v říši.

Konstantin, ačkoliv sám byl pokřtěn až na smrtelné posteli, viděl v jednotné církvi mocný nástroj pro sjednocení a stabilizaci obrovské a rozmanité říše. O to více ho znepokojovaly vnitřní spory, které v církvi propukly s nově nabytou svobodou.

Ariánská kontroverze

Nejvážnějším sporem, který hrozil rozštěpením církve, byla takzvaná ariánská kontroverze. Jejím původcem byl Arius, charismatický kněz (presbyter) z Alexandrie v Egyptě.

• Ariovo učení: Arius učil, že Bůh Syn (Ježíš Kristus) není věčný, ale byl stvořen Bohem Otcem v čase. Podle něj byl Syn první a nejdokonalejší ze všech stvořených bytostí, ale nebyl stejné podstaty (řecky ousia) jako Otec. Jeho slavná teze zněla: "Byla doba, kdy Syn nebyl." Tím Syna fakticky podřazoval Otci a narušoval tak koncept Trojice.
• Opozice: Proti Ariovi se ostře postavil jeho biskup, Alexandr z Alexandrie, a jeho mladý, energický diakon Athanasius, který se později stal hlavním obhájcem nicejské ortodoxie. Tvrdili, že Syn je věčný a soupodstatný (řecky homoúsios) s Otcem. Pokud by Kristus nebyl plně Bohem, nemohl by podle nich lidstvo vykoupit a spasit.

Spor se rychle rozšířil z Egypta do celé východní části říše. Místní synody a koncily nedokázaly krizi zažehnat a teologické debaty se přenesly i do ulic.

Konstantinův zásah

Pro císaře Konstantina byl tento spor nepochopitelnou hádkou o slovíčka, která ale měla reálné politické dopady – narušovala pořádek a jednotu, o kterou usiloval. Po neúspěšných pokusech o smíření obou stran se rozhodl pro bezprecedentní krok: svolal všechny biskupy z celé říše na první všeobecný, ekumenický koncil. Cílem bylo jednou provždy autoritativně rozhodnout, co je pravou křesťanskou vírou, a obnovit v církvi i v říši mír a jednotu.

🏛️ Průběh a jednání koncilu

Koncil byl slavnostně zahájen 20. května 325. Zúčastnilo se ho podle různých odhadů 250 až 318 biskupů, převážně z východní části říše, ačkoliv přítomni byli i zástupci ze západu, včetně legátů římského biskupa. Mnozí z přítomných nesli na svých tělech jizvy a stopy mučení z nedávného pronásledování, což dodávalo shromáždění obrovskou morální autoritu.

Císař Konstantin osobně zahájil jednání projevem, v němž biskupy vyzval, aby nalezli shodu a ukončili spory, které jsou podle něj "horší než válka". Ačkoliv sám nebyl teologem, jeho přítomnost a politický tlak hrály v průběhu jednání rozhodující roli.

Vyznání víry a klíčový termín homoúsios

Hlavním bodem jednání byla ariánská doktrína. Ariovi bylo umožněno, aby obhájil své učení. Proti němu vystoupila skupina vedená Alexandrem z Alexandrie a Athanasiem. Většina biskupů se snažila najít kompromisní řešení založené na biblických termínech. Brzy se však ukázalo, že ariáni jsou ochotni souhlasit s téměř jakoukoliv biblickou formulací o Kristově božství, ale vždy si ji dokázali vyložit ve smyslu svého učení (že Syn je stvořený).

Proto se ortodoxní strana, pravděpodobně na popud císaře Konstantina a jeho poradce, biskupa Hosia z Córdoby, uchýlila k nebiblickému, filozofickému termínu, který měl ariánství definitivně vyloučit: homoúsios (řecky ὁμοούσιος), což znamená "soupodstatný", "stejné podstaty" nebo "jedné podstaty" s Otcem.

Tento termín jasně stanovil, že Syn není stvořenou bytostí, ale je plně Bohem stejně jako Otec. Po dlouhých a bouřlivých debatách byla drtivá většina biskupů přesvědčena (nebo donucena císařskou autoritou) přijmout krédo obsahující tento termín. Výsledkem bylo Nicejské vyznání víry. Pouze Arius a dva egyptští biskupové odmítli podepsat a byli posláni do vyhnanství.

Stanovení data Velikonoc

Druhým významným problémem, který koncil řešil, byla nejednota v datu slavení Velikonoc. Některé východní církve (tzv. kvartodecimáni) je slavily podle židovského kalendáře 14. dne měsíce nisan, bez ohledu na den v týdnu. Jiné církve, včetně Říma a Alexandrie, je slavily první neděli po prvním jarním úplňku.

Koncil se rozhodl pro sjednocení a stanovil, že Velikonoce se mají slavit v celé církvi ve stejný den – v neděli po prvním jarním úplňku. Tím se definitivně oddělil výpočet data křesťanských Velikonoc od židovského kalendáře.

Církevní kánony

Koncil také přijal 20 kánonů (církevních pravidel), které se týkaly různých aspektů církevní disciplíny a správy. Mezi nejdůležitější patřily:

• Pravidla pro svěcení biskupů.
• Zákaz kněžím a biskupům stěhovat se z jedné diecéze do druhé.
• Stanovení přednostního postavení biskupských sídel v Římě, Alexandrii a Antiochii, což položilo základ budoucích patriarchátů.
• Zákaz lichvy pro duchovní.

📜 Důsledky a historický odkaz

Bezprostřední následky a pokračování sporu

Ačkoliv koncil jasně odsoudil arianismus, spor tím zdaleka neskončil. Mnoho biskupů, kteří v Nikáji podepsali vyznání, tak učinilo pod politickým tlakem a s termínem homoúsios vnitřně nesouhlasilo. V následujících desetiletích se arianismus vrátil v různých podobách a často měl podporu i u samotných císařů, včetně Konstantina, který později zmírnil svůj postoj a povolil Ariovi návrat z exilu.

Hlavní obránce nicejské víry, Athanasius, byl během svého života pětkrát poslán do vyhnanství. Spor o pravou víru zuřil po většinu 4. století a definitivní vítězství nicejské ortodoxie bylo potvrzeno až na Prvním konstantinopolském koncilu v roce 381.

Dlouhodobý význam

Navzdory pokračujícím sporům je První nikajský koncil jednou z nejdůležitějších událostí v dějinách křesťanství i západní civilizace.

• Definice křesťanské ortodoxie: Nicejské vyznání se stalo základním a univerzálním vyjádřením křesťanské víry o Bohu a Kristu, které je dodnes přijímáno katolickou, pravoslavnou, anglikánskou i většinou protestantských církví.
• Model ekumenického koncilu: Koncil vytvořil precedens, že nejvyšší autoritou v otázkách víry a disciplíny je shromáždění všech biskupů (ekumenický koncil).
• Spojení církve a státu: Aktivní role císaře Konstantina na koncilu zahájila novou éru úzkého propojení mezi církví a říšskou mocí, která definovala charakter Byzantské říše a hluboce ovlivnila i dějiny západní Evropy.