Prase domácí
Obsah boxu
| Prase domácí | |
|---|---|
| Soubor:Porcs.jpg | |
| Různá plemena prasat domácích | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | Strunatci (Chordata) |
| Třída | Savci (Mammalia) |
| Řád | Sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | Prasovití (Suidae) |
| Rod | Prase (Sus) |
| Druh | Prase divoké (Sus scrofa) |
| Poddruh | Prase domácí (Sus scrofa domesticus) |
| Autor | Gmelin, 1788 |
Prase domácí (Sus scrofa domesticus) je domestikovaná forma prasete divokého (Sus scrofa). Patří mezi nejstarší a nejvýznamnější hospodářská zvířata na světě. Chová se především pro maso (vepřové), ale využívá se i jeho sádlo, kůže a další vedlejší produkty. Díky své vysoké inteligenci, přizpůsobivosti a rychlé reprodukci se stalo klíčovou součástí zemědělství a lidské stravy v mnoha kulturách po celém světě.
Prase domácí je všežravec a jeho chov má tisíciletou historii, která sahá až do raného neolitu. Během staletí bylo vyšlechtěno obrovské množství různých plemen, která se liší velikostí, zbarvením, užitkovostí i povahou.
📜 Historie a domestikace
Historie prasete domácího je úzce spjata s rozvojem lidského zemědělství. Jeho předkem je prase divoké, které se vyskytovalo v rozsáhlých oblastech Eurasie a severní Afriky.
🌍 Původ a první domestikace
Archeologické a genetické důkazy naznačují, že k domestikaci prasat došlo nezávisle na dvou hlavních místech přibližně před 9 000 až 10 000 lety.
- Úrodný půlměsíc: Jedno z center domestikace se nacházelo v oblasti dnešního východního Turecka a Mezopotámie. Zdejší rané zemědělské komunity začaly chovat divoká prasata, která se zdržovala v blízkosti lidských sídel a živila se odpadky.
- Čína: Druhé nezávislé centrum domestikace vzniklo v oblasti řeky Mekong v Číně. Čínská plemena prasat mají odlišný genetický základ než ta evropská a blízkovýchodní.
Z těchto dvou center se domestikovaná prasata postupně šířila spolu s migrací lidí a šířením zemědělských technologií do Evropy, Asie a dalších částí světa. Během tohoto šíření docházelo k častému křížení s místními populacemi divokých prasat, což přispělo k velké genetické rozmanitosti dnešních plemen.
🐖 Vývoj chovu v Evropě
Ve středověku byla prasata v Evropě často chována extenzivním způsobem. Byla vyháněna do lesů na pastvu, kde se živila žaludy, bukvicemi a kořínky. Tento způsob chovu, známý jako pasení v lese, byl klíčový pro produkci kvalitního masa a sádla.
S rozvojem zemědělství v 18. století a 19. století, zejména během průmyslové revoluce, se chov prasat začal měnit. Došlo k cílenému šlechtění na specifické vlastnosti, jako je rychlý růst, vysoká zmasilost nebo naopak produkce sádla. Z Asie byla do Evropy dovezena čínská plemena, která se díky své plodnosti a klidnější povaze podílela na vzniku mnoha moderních evropských plemen, například Large White.
🧬 Biologie a chování
Prase domácí si zachovalo mnoho vlastností svého divokého předka, ale tisíce let šlechtění výrazně ovlivnily jeho anatomii, fyziologii i chování.
Anatomie a fyziologie
- Tělo: Tělo je robustní, válcovité, s krátkými končetinami zakončenými čtyřmi prsty, z nichž dva (paznehty) nesou váhu těla.
- Rypák: Velmi citlivý a pohyblivý rypák je vyztužen chrupavčitou destičkou (rypáčková kost) a slouží k prohledávání půdy (rytí) za účelem hledání potravy. Je to klíčový smyslový orgán.
- Zuby: Chrup je typický pro všežravce. Zahrnuje řezáky, špičáky (kly, u samců výrazně větší), třenové zuby a stoličky. Celkem má dospělé prase 44 zubů.
- Kůže a srst: Kůže je tlustá a pokrytá štětinami. Prasata mají velmi málo potních žláz, a proto se nemohou efektivně ochlazovat pocením. Termoregulaci řeší válením se v bahně nebo vodě, což je zároveň chrání před sluncem a parazity.
- Trávicí soustava: Na rozdíl od přežvýkavců mají prasata jednoduchý žaludek. Jejich trávicí systém je velmi efektivní při zpracování široké škály potravy, včetně obilovin, kořenů, ovoce i živočišných zbytků.
🧠 Inteligence a smysly
Prasata jsou považována za jedny z nejinteligentnějších domestikovaných zvířat, jejich kognitivní schopnosti jsou srovnatelné se psy nebo dokonce s tříletými dětmi. Jsou schopna řešit komplexní problémy, učit se, pamatovat si a dokonce byla pozorována při používání jednoduchých nástrojů.
Nejvyvinutějším smyslem je čich. Jejich čich je extrémně citlivý a využívá se například při hledání lanýžů, vzácných podzemních hub. Mají také dobrý sluch, ale jejich zrak je slabší a nerozlišují dobře barvy.
👨👩👧👦 Sociální chování a komunikace
Prasata jsou vysoce sociální zvířata, která ve volné přírodě tvoří rodinné skupiny (tlupy). Vytvářejí si složité sociální hierarchie. Komunikují pomocí široké škály zvuků (chrochtání, kvičení, frkání) a také pomocí řeči těla a pachových signálů.
🥕 Potrava
Jako všežravci konzumují rostlinnou i živočišnou potravu. V moderních chovech je jejich strava založena především na obilných šrotech (kukuřice, ječmen, pšenice) a sójových bobech, doplněných o vitamíny a minerály.
👶 Rozmnožování
- Pohlavní dospělost: Prasnice (samice) dospívají v 6–8 měsících, kanci (samci) o něco později.
- Březost: Březost trvá přibližně 114 dní (známá mnemotechnická pomůcka: 3 měsíce, 3 týdny a 3 dny).
- Vrh: Prasnice rodí v jednom vrhu obvykle 8–14 selat. Selata jsou po narození velmi aktivní a během několika minut jsou schopna sát mateřské mléko. První mléko, tzv. mlezivo, je klíčové pro jejich imunitu.
🚜 Chov a hospodářský význam
Prase domácí je jedním z nejdůležitějších zdrojů živočišných bílkovin pro lidskou populaci. Vepřové maso je celosvětově nejkonzumovanějším druhem masa.
🏭 Systémy chovu
- Intenzivní chov: Většina světové produkce vepřového masa pochází z velkokapacitních farem. Zvířata jsou chována v uzavřených halách s kontrolovaným klimatem a krmením. Tento systém je vysoce efektivní, ale čelí kritice z hlediska životní pohody zvířat.
- Extenzivní chov (volný výběh): Prasata jsou chována venku na pastvinách nebo v lesích. Tento způsob je šetrnější ke zvířatům a často je spojován s ekologickým zemědělstvím. Maso z těchto chovů bývá považováno za kvalitnější.
🥩 Využití v potravinářství
Kromě čerstvého masa se vepřové zpracovává na širokou škálu výrobků:
Využívají se i vnitřnosti (játra, ledviny, srdce), krev (jelita) a kůže (křupky).
⚕️ Využití v medicíně a výzkumu
Prasata jsou fyziologicky a anatomicky velmi podobná člověku, což z nich činí důležitý modelový organismus ve výzkumu.
- Xenotransplantace: Orgány prasat (zejména srdce a ledviny) jsou po genetické modifikaci považovány za potenciální náhradu lidských orgánů pro transplantace.
- Inzulin: Před objevem syntetického inzulinu se k léčbě diabetu používal inzulin získávaný ze slinivek břišních prasat.
- Srdeční chlopně: Prasečí srdeční chlopně se používají jako náhrady poškozených lidských chlopní.
🌐 Plemena prasat
Existují stovky plemen prasat, která se dělí podle užitkovosti.
Masná plemena
Šlechtěna na rychlý růst a vysoký podíl svaloviny.
- Pietrain: Extrémně osvalené plemeno původem z Belgie.
- Duroc: Americké plemeno červenohnědé barvy, známé kvalitním mramorovaným masem.
- Hampshire: Plemeno s charakteristickým bílým pásem přes plece, původem z Anglie.
Sádelná a kombinovaná plemena
- Mangalica: Maďarské plemeno s hustou, kadeřavou srstí připomínající ovčí vlnu. Produkuje vysoce kvalitní sádlo.
- Large White (bílé ušlechtilé): Jedno z nejrozšířenějších plemen na světě, původem z Anglie. Vyniká plodností a dobrými mateřskými vlastnostmi.
- Landrace: Plemeno s dlouhým tělem a klopenýma ušima, šlechtěné na produkci slaniny.
Česká národní plemena
- Přeštické černostrakaté prase: Původní české plemeno, ceněné pro svou odolnost a kvalitu masa. Je zařazeno mezi genetické zdroje.
Miniplemena
- Vietnamské svislobřiché prase: Chováno jako domácí mazlíček.
- Göttingenské miniprase: Vyšlechtěno v Německu pro laboratorní účely.
🤧 Zdraví a nemoci
Prasata mohou trpět řadou infekčních i neinfekčních onemocnění. Mezi nejzávažnější nákazy patří:
- Africký mor prasat (AMP): Vysoce nakažlivé virové onemocnění s téměř 100% úmrtností, které ohrožuje chovy po celém světě. Není přenosné na člověka.
- Klasický mor prasat (KMP): Další závažné virové onemocnění.
- Prasečí chřipka: Virové onemocnění dýchacích cest, některé kmeny (např. H1N1) mohou být přenosné na člověka (zoonóza).
- Trichinelóza: Parazitární onemocnění způsobené svalovcem stočeným. Přenos na člověka je možný konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa. V moderních chovech je díky veterinární kontrole vzácné.
📖 Kulturní význam
Prase má v lidské kultuře rozporuplnou symboliku.
✝️ Náboženství a symbolika
- V mnoha kulturách je prase symbolem plodnosti, bohatství a štěstí (např. prasátko jako pokladnička).
- V judaismu a islámu je konzumace vepřového masa přísně zakázána (košer, halal), protože prase je považováno za nečisté zvíře.
- V křesťanství takový zákaz neexistuje a vepřové maso je běžnou součástí jídelníčku.
🖼️ Prase v umění a populární kultuře
Prase se často objevuje v pohádkách (Tři malá prasátka), bajkách a literatuře. V románu George Orwella Farma zvířat prasata představují vládnoucí třídu. V moderní kultuře jsou známé postavy jako prasátko Peppa Pig nebo Čuník z Medvídka Pú.
🤔 Pro laiky
- Domestikace: Proces, při kterém se divoké zvíře postupně přizpůsobuje životu s člověkem a pro člověka. Člověk zvířata šlechtí, aby měla vlastnosti, které jsou pro něj užitečné (např. více masa, klidnější povaha).
- Všežravec (omnivor): Živočich, který se živí jak rostlinnou, tak živočišnou potravou. Prase sní obilí, kořínky, ale i hmyz nebo malé živočichy.
- Welfare zvířat: Znamená životní pohodu zvířat. Zahrnuje to, zda mají dostatek prostoru, kvalitní krmivo, nejsou ve stresu a netrpí bolestí nebo nemocemi.
- Zoonóza: Nemoc, která je přirozeně přenosná ze zvířat na člověka. Příkladem je prasečí chřipka.
- Xenotransplantace: Přenos orgánů, tkání nebo buněk mezi různými druhy, například z prasete na člověka.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 12.12.2025