Nová Francie

Nová Francie
Období / Doba	1534–1763
Základní informace
Hlavní město	Québec
Jazyky	francouzština, domorodé jazyky
Náboženství	Římskokatolická církev
Zřízení	Kolonie (Francouzské království)
Měna	Francouzský livre, španělský dolar, hrací karty (card money)
Hlavy státu
Představitelé	František I. Francouzský (); Ludvík XV. ()
Vznik a zánik
Následnictví a geografie
Předchůdci	Domorodé národy
Mapa

Rozbalit box

Obsah boxu

Nová Francie (francouzsky Nouvelle-France) byla rozlehlá oblast v Severní Americe, kterou v letech 1534 až 1763 kolonizovala Francie. Na svém vrcholu v roce 1712 se Nová Francie rozkládala od Newfoundlandu po Skalnaté hory a od Hudsonova zálivu po Mexický záliv. Toto obrovské území bylo rozděleno do pěti kolonií: Kanada, Akádie, Hudsonův záliv, Newfoundland (Plaisance) a Louisiana. Kolonie zanikla po porážce Francie v sedmileté válce, kdy byla většina jejího území postoupena Velké Británii a Španělsku na základě Pařížské smlouvy z roku 1763. Dědictví Nové Francie je dodnes patrné zejména v Kanadě, především v provincii Québec, kde přetrvává francouzský jazyk, kultura a právní systém.

📜 Historie

Historie Nové Francie je příběhem objevů, obchodu s kožešinami, konfliktů s domorodými národy i evropskými rivaly a snahy o vytvoření francouzské společnosti v Novém světě.

🧭 První objevy a pokusy o kolonizaci (1534–1608)

Francouzský zájem o Severní Ameriku začal za vlády krále Františka I.. V roce 1524 vyslal italského mořeplavce Giovanniho da Verrazzana prozkoumat pobřeží mezi Floridou a Newfoundlandem s cílem nalézt severozápadní cestu do Asie.

Skutečný základ pro francouzské nároky položil Jacques Cartier. Během tří výprav v letech 1534, 1535–1536 a 1541 prozkoumal řeku svatého Vavřince, navázal kontakt s irokézskými kmeny (např. ve Stadaconě, dnešním Québecu, a Hochelaze, dnešním Montréalu) a jménem francouzského krále zabral toto území. První pokusy o trvalé osídlení (Charlesbourg-Royal v roce 1541) však selhaly kvůli drsným zimám, nemocem a nepřátelství domorodců.

Po neúspěchu Cartiera francouzský zájem na několik desetiletí opadl kvůli náboženským válkám v samotné Francii. Obnoven byl až na přelomu 16. a 17. století, kdy se hlavním motivem stal lukrativní obchod s bobřími kožešinami.

⚜️ Založení Québecu a rozvoj kolonie (1608–1663)

Za otce Nové Francie je považován kartograf a objevitel Samuel de Champlain. V roce 1608 založil na břehu řeky svatého Vavřince osadu Québec, která se stala administrativním a obchodním centrem celé kolonie. Champlain navázal klíčová spojenectví s kmeny Algonkinů, Montagnaisů a zejména Huronů, což Francouzům zajistilo přístup k rozsáhlé síti obchodu s kožešinami. Toto spojenectví je však zároveň zatáhlo do dlouholetých konfliktů s mocnou Irokézskou konfederací, která byla spojencem nejprve Nizozemců a později Angličanů.

V roce 1627 založil kardinál Richelieu Společnost Nové Francie (Compagnie de la Nouvelle-France nebo také Compagnie des Cent-Associés), která získala monopol na obchod s kožešinami výměnou za závazek přivést do kolonie během 15 let 4000 osadníků. Společnost však své cíle neplnila, zejména kvůli neustálým válkám s Anglií a Irokézy. Populace rostla velmi pomalu a v roce 1663 čítala jen asi 3000 obyvatel.

👑 Královská provincie a vrchol moci (1663–1713)

V roce 1663 král Ludvík XIV. nespokojený s pomalým rozvojem zrušil monopol Společnosti Nové Francie a učinil z kolonie královskou provincii, spravovanou přímo korunou. Toto období je považováno za zlatý věk Nové Francie. Král vyslal do kolonie pluk Carignan-Salières, který měl za úkol pacifikovat Irokézy, což se mu dočasně podařilo.

Klíčovými postavami této éry byli guvernér Louis de Buade de Frontenac, biskup François de Laval a především intendant Jean Talon. Talon zavedl řadu reforem na podporu populačního růstu, zemědělství a řemesel. Zorganizoval příchod tzv. Filles du Roi (Dcer krále), mladých žen, které byly poslány do kolonie, aby se zde provdaly a založily rodiny. Díky těmto opatřením se populace do roku 1672 zdvojnásobila.

Francouzští objevitelé a obchodníci, jako byli Louis Jolliet, Jacques Marquette, René Robert Cavelier de La Salle a Pierre Gaultier de Varennes, sieur de La Vérendrye, pronikali hluboko do vnitrozemí, prozkoumali oblast Velkých jezer, řeku Mississippi až k jejímu ústí a založili rozsáhlou síť pevností a obchodních stanic, čímž rozšířili francouzský vliv na obrovské území.

⚔️ Konflikty s Brity a úpadek (1713–1754)

Expanze Nové Francie nevyhnutelně vedla ke střetům s expandujícími britskými koloniemi na východním pobřeží. Série konfliktů, známých jako Francouzské a indiánské války, byla severoamerickým bojištěm evropských válek mezi Francií a Velkou Británií.

Během války o španělské dědictví (v Americe známé jako Válka královny Anny) ztratila Francie na základě Utrechtské smlouvy (1713) kontrolu nad Akádií (která se stala britským Novým Skotskem), Newfoundlandem a oblastí kolem Hudsonova zálivu. Francie si ponechala ostrov Cape Breton, kde vybudovala mohutnou pevnost Louisbourg, která měla chránit vstup do řeky svatého Vavřince.

📉 Pád Nové Francie (1754–1763)

Posledním a rozhodujícím konfliktem byla sedmiletá válka (v Americe známá jako Francouzská a indiánská válka), která začala v roce 1754. Navzdory počátečním úspěchům francouzských vojsk pod velením generála Montcalma se projevila drtivá demografická a ekonomická převaha britských kolonií (cca 1,5 milionu obyvatel proti 70 000 v Nové Francii).

Klíčovým momentem byla bitva na Abrahamových polích v roce 1759, kde britské síly pod velením generála Jamese Wolfa porazily Francouze a dobyly město Québec. O rok později kapituloval Montréal a francouzská vláda v Kanadě fakticky skončila. Válka byla formálně ukončena Pařížskou smlouvou z roku 1763. Francie postoupila Velké Británii Kanadu a všechna svá území na východ od řeky Mississippi. Území Louisiany západně od Mississippi postoupila svému spojenci, Španělsku, jako kompenzaci za jeho ztráty. Francii v Severní Americe zbyly pouze malé ostrovy Saint-Pierre a Miquelon.

🌍 Geografie a administrativní dělení

Nová Francie nebyla jednolitým celkem, ale skládala se z několika administrativních oblastí:

Kanada: Byla nejlidnatější a nejrozvinutější kolonií. Zahrnovala údolí řeky svatého Vavřince (dnešní Québec a Ontario) a oblast Velkých jezer (Pays d'en Haut). Jejím centrem bylo město Québec.
Akádie: Zahrnovala dnešní kanadské Přímořské provincie (Nové Skotsko, Nový Brunšvik, Ostrov prince Edwarda) a část Maine. Byla často předmětem sporů mezi Francií a Británií.
Louisiana: Obrovské a řídce osídlené území v povodí řeky Mississippi. Sahala od Velkých jezer až po Mexický záliv. Hlavním městem bylo New Orleans.
Newfoundland (Plaisance): Francouzská osada na pobřeží Newfoundlandu, která sloužila jako základna pro rybáře.
Hudsonův záliv: Oblast bohatá na kožešiny, o kterou Francie soupeřila s britskou Společnost Hudsonova zálivu.

⚙️ Společnost a hospodářství

👨‍👩‍👧‍👦 Obyvatelstvo

Společnost Nové Francie byla hierarchicky uspořádaná. Na vrcholu stáli guvernér, intendant a biskup. Většinu populace tvořili habitants, farmáři žijící v rámci seigneurálního systému, což byla forma polofeudálního vlastnictví půdy.

Významnou roli hráli coureurs des bois (lesní běžci) a voyageurs, kteří se vydávali hluboko do vnitrozemí za obchodem s kožešinami a často žili mezi domorodými kmeny. Populační růst byl, ve srovnání s britskými koloniemi, velmi pomalý, což bylo jedním z klíčových faktorů konečné porážky.

💰 Ekonomika

Ekonomika Nové Francie byla založena téměř výhradně na obchod s kožešinami, zejména s bobřími kůžemi, které byly v Evropě velmi žádané pro výrobu klobouků. Tento obchod byl závislý na spolupráci s domorodými národy. Zemědělství sloužilo především pro místní spotřebu. Průmysl byl málo rozvinutý, s výjimkou malých loděnic a železáren (Forges du Saint-Maurice). Kolonie byla ekonomicky silně závislá na mateřské Francii.

⛪ Náboženství a správa

Římskokatolická církev hrála v Nové Francii ústřední roli. Měla na starosti nejen duchovní život, ale také vzdělávání, zdravotní péči a misijní činnost mezi domorodci. Významné byly zejména řády jezuitů, uršulinek a sulpiciánů. Protestantismus byl v kolonii zakázán.

Správa byla centralizovaná a autoritářská, kopírovala model absolutistické monarchie ve Francii. V čele stál guvernér, který byl nejvyšším představitelem krále a velitelem armády. Intendant měl na starosti civilní správu, finance a spravedlnost. Společně s biskupem tvořili Svrchovanou radu (Conseil Souverain), která fungovala jako nejvyšší soud a správní orgán.

🏛️ Dědictví

Ačkoli Nová Francie jako politický útvar zanikla v roce 1763, její dědictví je v Severní Americe stále živé.

Jazyk a kultura: Nejviditelnějším odkazem je přetrvání francouzského jazyka a kultury v Québecu, který si dodnes uchovává svou jedinečnou identitu v rámci anglofonní Severní Ameriky.
Právní systém: V Québecu platí občanské právo (civil law) založené na francouzské tradici, na rozdíl od zbytku Kanady, kde platí common law.
Geografické názvy: Mnoho měst, řek a států v Kanadě i USA nese francouzské názvy (např. Montréal, Detroit, New Orleans, St. Louis, Louisiana).
Populace: Většina francouzských Kanaďanů (Québécois, Acadiens) a mnoho francouzských Američanů (Cajuns v Louisianě) jsou potomky osadníků z Nové Francie.
Architektura a urbanismus: Historická centra měst jako Québec a Montréal si zachovala architektonický ráz připomínající starou Francii.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že velká část dnešní Kanady a Spojených států kdysi patřila Francii, podobně jako Indie patřila Británii. Lidé tam mluvili francouzsky, stavěli kostely a pevnosti a hlavně obchodovali s cennými bobřími kožešinami. Tato obrovská kolonie se jmenovala Nová Francie. Byla mnohem větší než samotná Francie, ale žilo v ní jen velmi málo lidí. Nakonec o ni Francie přišla ve válce s Velkou Británií, která měla v Americe mnohem více osadníků. I když Nová Francie zanikla před více než 250 lety, její vliv, zejména v kanadské provincii Québec, je patrný dodnes v jazyce, kultuře i zákonech.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 13.12.2025