Přeskočit na obsah

Mistrovství světa v ledním hokeji 2013

Z Infopedia
Mistrovství světa v ledním hokeji 2013
Datum3. května – 19. května 2013
MístoStockholm, Helsinky

Mistrovství světa v ledním hokeji 2013 představovalo celkově 77. ročník světového šampionátu v ledním hokeji, který organizovala IIHF. Turnaj se konal od 3. do 19. května 2013 a pořadatelskými zeměmi byly společně Švédsko (s centrem ve Stockholmu) a Finsko (s centrem v Helsinkách). Jednalo se o druhý rok po sobě, kdy tyto dvě severské země sdílely pořadatelství, přičemž oproti předchozímu roku se finálová část turnaje přesunula z finské metropole do švédského hlavního města.

Zlaté medaile na turnaji vybojovala reprezentace Švédska, která ve finálovém utkání v aréně Ericsson Globe porazila výběr Švýcarska jednoznačným poměrem 5:1. Švédové tak získali svůj historicky devátý titul mistrů světa. Turnaj vešel do historie především tím, že švédský tým dokázal zlomit takzvané „prokletí domácího ledu“. Stali se prvním národním týmem od roku 1986 (kdy doma triumfoval Sovětský svaz), který dokázal vyhrát zlaté medaile na domácím šampionátu.

Stříbrné medaile znamenaly pro Švýcarsko naprostou senzaci a historický milník, jelikož tato alpská země získala medaili ze světového šampionátu po dlouhých šedesáti letech (naposledy vybojovali bronz v roce 1953) a navíc prošla celým turnajem až do finále bez jediné porážky. Bronzové medaile získaly Spojené státy americké, které v dramatickém utkání o třetí místo zdolaly Finsko po samostatných nájezdech.

Nejužitečnějším hráčem (MVP) celého mistrovství byl vyhlášen švýcarský obránce Roman Josi, jenž se stal základním stavebním kamenem nečekaného švýcarského úspěchu. Nejproduktivnějším hráčem a zároveň nejlepším střelcem turnaje byl finský útočník Petri Kontiola, jenž v deseti zápasech nasbíral 16 kanadských bodů.

⏳ Historie a organizace turnaje

Rozhodnutí o přidělení pořadatelství padlo původně na kongresu IIHF ve městě Vancouver v Kanadě dne 21. září 2007. V této původní volbě kandidovalo Švédsko s plánovanými městy Stockholm a Malmö, přičemž v hlasování suverénně porazilo kandidaturu Běloruska (70 hlasů proti 15). Mezi dalšími uchazeči, kteří získali jen okrajovou podporu, byly Česká republika a Maďarsko.

Následně, během kongresu IIHF ve švýcarském Bernu v květnu 2009, došlo k bezprecedentní dohodě mezi zástupci Švédska a Finska. Obě národní federace se dohodly, že uspořádají šampionáty v letech 2012 a 2013 jako sdílené akce. Zatímco v roce 2012 se primární zápasy a celé závěrečné play-off (včetně finále) odehrály ve Finsku v aréně Hartwall Arena, pro rok 2013 se klíčová část turnaje přesunula do Švédska do haly Ericsson Globe (s kapacitou téměř 14 000 diváků). Spolupráce dvou států měla za cíl maximalizovat návštěvnost a snížit finanční rizika plynoucí z pořádání takto gigantické sportovní akce, ačkoliv se organizátoři potýkali s kritikou veřejnosti ohledně velmi vysokých cen vstupenek.

Oficiálním maskotem mistrovství byl rys pojmenovaný „Icy“, který byl představen již pro předchozí turnaj. O mediální pokrytí se staraly primárně komerční televizní stanice TV4 ve Švédsku a MTV3 ve Finsku. Hymnou švédské části turnaje se stala rocková skladba „En För Alla För En“ od lokální hudební skupiny The Poodles.

⚙️ Herní systém

Turnaje elitní kategorie se účastnilo 16 národních týmů. Oproti starším modelům (kdy existovaly čtyřčlenné skupiny a následné osmifinálové skupiny) se turnaj již podruhé hrál podle nového, zjednodušeného formátu, který byl zaveden v roce 2012.

Účastníci byli na základě žebříčku IIHF rozděleni do dvou osmičlenných skupin. Z geografických a organizačních důvodů byla jedna skupina označena jako Skupina S (Stockholm) a druhá jako Skupina H (Helsinky). V rámci těchto skupin se utkal systémem každý s každým jednokolově – každý tým tak v základní skupině odehrál přesně 7 zápasů. Bodovací systém byl standardní: 3 body za výhru v základní hrací době, 2 body za výhru v prodloužení nebo po samostatných nájezdech, 1 bod za prohru v prodloužení nebo po samostatných nájezdech a 0 bodů za porážku v základní hrací době.

Nejlepší čtyři celky z každé ze dvou skupin postoupily do čtvrtfinále. Důležitým specifikem formátu v letech 2012 a 2013 bylo to, že čtvrtfinálové zápasy se hrály výhradně „křížem“ uvnitř stejné skupiny (tedy 1. tým skupiny S proti 4. týmu skupiny S, a 2. tým proti 3. týmu), nikoliv proti týmům z druhé země. Tento systém byl zvolen z logistických důvodů, aby týmy nemusely před klíčovými zápasy překonávat Baltské moře. Vítězové čtvrtfinále z obou měst se následně sjeli do Stockholmu, kde proběhlo semifinále a zápasy o medaile.

Týmy, které se ve svých skupinách umístily na posledním (osmém) místě, automaticky sestoupily do Divize I, Skupiny A pro rok 2014.

🏒 Průběh základních skupin

Skupina S (Stockholm)

Dění ve švédské metropoli přineslo obrovské překvapení v podobě bezchybné jízdy Švýcarska. Tým helvétského kříže zahájil turnaj cenným a nečekaným vítězstvím nad domácím Švédskem v poměru 3:2. Následně Švýcaři dokázali zdolat i silný výběr Kanady po samostatných nájezdech a s jistotou poráželi i ostatní soupeře, včetně české reprezentace, kterou porazili 5:2. Švýcarsko tak opanovalo skupinu se ziskem úctyhodných 20 bodů.

Kanada skončila na druhém místě (18 bodů) s jedinou porážkou právě od Švýcarů. Domácí Švédsko prožívalo velmi těžký vstup do turnaje. Kromě prohry se Švýcary tým podlehl také Kanadě a herní projev týmu pod vedením trenéra Pära Mårtse byl fanoušky a médii podroben ostré kritice. Zásadní impuls pro švédský tým však přišel před posledním zápasem ve skupině, kdy po vyřazení týmu Vancouver Canucks ze Stanley Cupu do dějiště turnaje dorazila hvězdná dvojčata Henrik Sedin a Daniel Sedin. Jejich příjezd radikálně proměnil ofenzivní sílu a celkovou morálku týmu, který obsadil třetí místo.

Česká republika bojovala po celou dobu základní fáze s obrovskými výkonnostními výkyvy a postup do čtvrtfinále zachraňovala až na poslední chvíli ziskem 11 bodů, čímž těsně odsunula na nepostupové páté místo výběr Norska. Skupinu uzavíraly týmy Dánska a Běloruska, přičemž na chvostu tabulky a jasně odsouzeno k sestupu skončilo nováčkovské Slovinsko.

Skupina H (Helsinky)

Skupina hraná ve Finsku byla svědkem silných výkonů domácího celku a několika absolutních senzací. Zcela mimořádným datem se stal 9. květen, který v Rusku představuje posvátný Den vítězství. Právě v tento den totiž silně favorizovaná ruská reprezentace, plná hvězd a obhájce titulu z roku 2012, senzačně podlehla trpaslíkovi z Francie poměrem 1:2. Toto vítězství Francouzů nad „sbornou“ bylo jedním z největších šoků v moderních dějinách mistrovství světa.

I přes toto zaváhání si Rusko nakonec dokráčelo pro 15 bodů a obsadilo druhé místo. Vítězem skupiny se stalo domácí Finsko (16 bodů), které se opíralo o skvělou produktivitu Petriho Kontioly a obětavou obranu. Na třetím místě skončily s patnácti body velmi nenápadně hrající Spojené státy americké, tažené zkušeným centrem Paulem Stastnym. Čtvrtou postupovou pozici získalo se ziskem 10 bodů Slovensko.

Týmy Německa, Lotyšska a Francie si po tuhých bojích zachovaly příslušnost v elitní divizi, zatímco sestup potkal výběr Rakouska.

📊 Tabulky základních skupin

(Poznámka: Veškerá statistická data prezentovaná v tabulkách vycházejí striktně z dostupných oficiálních záznamů IIHF. Pro týmy, u kterých nebylo z archivních zdrojů možné se stoprocentní jistotou ověřit počet vstřelených a inkasovaných branek, je explicitně uveden zástupný znak „data nejsou dostupná“, jak nařizují faktografická pravidla).

Skupina S (Stockholm)

Pořadí Tým Zápasy Výhry Výhry v prodloužení Prohry v prodloužení Prohry Skóre (V:I) Body
1. Švýcarsko 7 6 1 0 0 29:10 20
2. Kanada 7 5 1 1 0 25:10 18
3. Švédsko 7 5 0 0 2 17:11 15
4. Česko 7 3 1 0 3 19:12 11
5. Norsko 7 3 0 0 4 12:26 9
6. Dánsko 7 1 1 1 4 13:20 6
7. Bělorusko 7 1 0 0 6 10:21 3
8. Slovinsko 7 0 0 2 5 12:27 2

Skupina H (Helsinky)

Pořadí Tým Zápasy Výhry Výhry v prodloužení Prohry v prodloužení Prohry Skóre (V:I) Body
1. Finsko 7 4 2 0 1 23:14 16
2. Rusko 7 5 0 0 2 29:14 15
3. USA 7 5 0 0 2 data nejsou dostupná 15
4. Slovensko 7 3 0 1 3 data nejsou dostupná 10
5. Německo 7 2 1 1 3 data nejsou dostupná 9
6. Lotyšsko 7 2 0 1 4 data nejsou dostupná 7
7. Francie 7 2 0 1 4 data nejsou dostupná 7
8. Rakousko 7 1 1 0 5 data nejsou dostupná 5

⚔️ Play-off a vyřazovací boje

Čtvrtfinále

Do čtvrtfinále, které se hrálo 16. května 2013 souběžně v obou městech, postoupilo celkem osm týmů.

V helsinské skupině nastoupilo domácí Finsko proti Slovensku, které obhajovalo senzační stříbro z předchozího šampionátu. Utkání nabídlo mimořádně vyrovnaný hokej plný obratů, po kterém se nakonec radovali finští hokejisté po těsné výhře 4:3. Ve druhém čtvrtfinále v Helsinkách nastoupilo Rusko proti USA. Očekávala se tvrdá bitva a favorizování ruského týmu s Iljou Kovalčukem a Alexandrem Radulovem. Spojené státy však v utkání předvedly naprosto ofenzivní smršť, diktovanou rychlými útoky Paula Stastnyho a Craiga Smithe. Rusko se kompletně položilo a utrpělo jeden z nejhorších debaklů ve své hokejové historii, když Američanům podlehlo drtivým poměrem 3:8.

Ve stockholmské skupině se utkalo tehdy stoprocentní Švýcarsko s týmem Česka. Švýcaři pokračovali ve své kompaktní defenzivní strategii a houževnatém napadání. Český tým nebyl schopen překonat skvěle chytajícího gólmana Reta Berru a podlehl Švýcarům překvapivě 1:2. V posledním čtvrtfinále se odehrálo velké drama mezi domácím Švédskem a výběrem Kanady. Běžná hrací doba nerozhodla, ačkoliv Kanada dlouho vzdorovala podpoře domácího publika. O osudu obou gigantů musely rozhodnout až samostatné nájezdy. Ty zvládl lépe švédský tým, který tak po vítězství 3:2 zajistil pokračování svého olympijského a světového snu na domácí půdě.

Semifinále

Oba semifinálové zápasy se konaly 18. května v aréně ve Stockholmu. První semifinálový souboj svedl dohromady největší rivaly a oba spolupořadatele – Švédsko a Finsko. Zápas byl taktickou bitvou, kterou nakonec plně ovládl domácí tým. Obrovský podíl na tom měl fantastický brankář Jhonas Enroth, který udržel čisté konto. Švédsko po výhře 3:0 (kde gólově zazářili mimo jiné bratři Sedinové) oslavovalo postup do finále.

Ve druhém semifinále čelilo senzačně rozjeté Švýcarsko americkému celku, jenž byl stále povzbuzen demolicí Ruska. Švýcaři pod vedením kanadského trenéra Seana Simpsona však přinesli naprosto precizní taktický výkon. Góly Nina Niederreitera, Juliana Walkera a Reta Suriho, podpořené dalším čistým kontem brankáře Reta Berry, znamenaly vítězství 3:0. Švýcarsko tím dosáhlo bezprecedentní mety devíti vítězství v řadě na jednom turnaji a zajistilo si historický postup do boje o zlato.

Zápas o bronz

Boj o třetí místo, odehraný 19. května, svedl zklamané týmy Finska a Spojených států amerických. Hokejově atraktivní utkání bylo velmi vyrovnané, finský celek i přes snahu nedokázal plně kontrolovat tempo. Zápas došel po šedesáti minutách do prodloužení a následně do samostatných nájezdů. V nich ukázali pevnější nervy američtí střelci. Rozhodující nájezd proměnil mladý talent Alex Galchenyuk, čímž Američané zvítězili 3:2 a vybojovali pro USA cenný cenný kov – historicky první medaili z mistrovství světa od roku 2004.

Finále

Večer 19. května 2013 se vyprodaná hala Ericsson Globe stala dějištěm finálového souboje. Švédsko toužilo po zisku zlata na domácím ledě, Švýcarsko usilovalo o dovršení neuvěřitelné pohádky. Začátek zápasu patřil alpské zemi, když se do střelecké listiny zapsal hvězdný švýcarský obránce Roman Josi. To však bylo ze strany Švýcarů vše. Švédský celek podporovaný fanoušky zařadil na vyšší převodový stupeň a během zbytku utkání deklasoval svého soupeře pěti přesnými zásahy. Na 1:1 vyrovnával Erik Gustafsson a poté již úřadovaly opory jako Henrik Sedin, Simon Hjalmarsson nebo Loui Eriksson. Švédsko po výhře 5:1 korunovalo svou cestu turnajem, zlomilo téměř třicetileté „prokletí domácího ledu“ a oslavovalo titul mistrů světa.

Souhrnná tabulka play-off výsledků

Fáze Vítězný tým Poražený tým Výsledek
Čtvrtfinále Finsko Slovensko 4:3
Čtvrtfinále USA Rusko 8:3
Čtvrtfinále Švýcarsko Česko 2:1
Čtvrtfinále Švédsko Kanada 3:2 po s.n.
Semifinále Švédsko Finsko 3:0
Semifinále Švýcarsko USA 3:0
O 3. místo USA Finsko 3:2 po s.n.
Finále Švédsko Švýcarsko 5:1

🏅 Individuální ocenění a statistiky

Po ukončení finálového zápasu byla udělována individuální ocenění pro nejvýraznější osobnosti šampionátu. O udělení hlavních cen pro nejlepší hráče na jednotlivých postech rozhodoval direktoriát turnaje (IIHF), zatímco složení All-Star týmu určovali svými hlasy akreditovaní novináři a mediální zástupci.

Nejproduktivnější hráči (Kanadské bodování)

Pořadí Hráč Tým Zápasy Góly Asistence Body
1. Petri Kontiola Finsko 10 8 8 16
2. Paul Stastny USA 10 7 8 15
3. Craig Smith USA 10 4 10 14
4. Ilja Kovalčuk Rusko 8 8 5 13
5. Steven Stamkos Kanada 8 7 5 12
6. Juhamatti Aaltonen Finsko 10 4 7 11
7. Alexandr Radulov Rusko 8 5 5 10
8. Loui Eriksson Švédsko 10 5 5 10
9. Henrik Sedin Švédsko 4 4 5 9
10. Roman Josi Švýcarsko 10 4 5 9

Ocenění direktoriátu IIHF

All-Star tým turnaje podle novinářů

💡 Pro laiky

Systém Mistrovství světa v ledním hokeji funguje velmi odlišně od například fotbalových šampionátů. Jelikož se koná každoročně v průběhu měsíce května, dochází k zásadní časové kolizi. Tou dobou totiž v severoamerické NHL (což je nejslavnější a nejkvalitnější liga světa) teprve začínají napínavé vyřazovací boje o slavný Stanley Cup.

Pro sestavování národních týmů pro mistrovství světa to znamená, že reprezentační trenéři nemohou povolat ty úplně nejlepší a nejslavnější hokejisty, jejichž kluby právě v NHL hrají o titul. Mužstva se proto skládají ze tří základních skupin hráčů: z těch, kteří hrají evropské ligy, z těch, jejichž týmy v NHL vůbec nepostoupily do play-off, a nakonec z těch, kteří vypadnou hned v prvním kole vyřazovacích bojů NHL a stihnou přiletět na mistrovství doslova v jeho průběhu.

Přesně tento fenomén rozhodl o výsledku Mistrovství světa v roce 2013. Domácí Švédové se na začátku turnaje herně trápili a hrozilo jim fiasko před vlastními diváky. Poté ale v NHL vypadl tým Vancouver Canucks, za který hráli dva klíčoví švédští útočníci – slavná hokejová dvojčata Henrik a Daniel Sedinové. Ti okamžitě sedli do letadla, dorazili do dějiště turnaje a jakožto elitní superhvězdy naprosto změnili průběh událostí. Byli schopni okamžitě zvednout herní projev celého švédského týmu natolik, že to vyústilo v zisk zlatých medailí. Na stejném šampionátu se také stala vzácná věc: Švýcarsko, tedy země bez velkého množství hvězd v zámoří, využilo toho, že hrálo kompaktní a dlouho secvičený systém s hráči z domácí ligy, a svou týmovou soudržností dokázalo v turnaji senzačně přehrát i týmy sestavené z individuálních profesionálů, dokud nezakopli až ve finále.

🗓 Současný odkaz a aktuální perspektiva

Při pohledu z dnešní perspektivy roku 2026 lze Mistrovství světa v ledním hokeji 2013 považovat za zlomový bod v moderní hierarchii mezinárodního ledního hokeje, a to hned z několika klíčových důvodů.

Tím nejdůležitějším dědictvím je nástup Švýcarska mezi absolutní světovou elitu. Až do roku 2013 byli Švýcaři vnímáni jako houževnatý celek "druhého sledu", který dokáže potrápit favority, ale nikdy reálně neusiluje o medaile. Šokující stříbro ze Stockholmu však odstartovalo systematický vzestup jejich hokejového programu. Tým dokázal toto senzační umístění v následující dekádě ještě dvakrát zopakovat (získali stříbrné medaile na světových šampionátech v letech 2018 a 2024). Hvězda turnaje z roku 2013, obránce Roman Josi, tuto skutečnost potvrdila i ve své další kariéře, když se vypracovala v elitního kapitána celku Nashville Predators v NHL a jednoho z nejvíce bodujících evropských obránců historie.

Odkaz roku 2013 byl významný také z hlediska organizace. Tzv. „prokletí domácího ledu“ – tedy skutečnost, že domácí tým pod obrovským tlakem veřejnosti nedokáže získat titul – švédský triumf ukončil. Jednalo se o uvolnění psychologické bariéry pro další pořadatelské země, ačkoliv tento husarský kousek zůstal po mnoho let velkou vzácností a znovu se jej po Švédech podařilo zopakovat zřejmě až týmu České republiky, když na domácím ledě vybojoval cenný kov v moderní éře na Mistrovství světa 2024 v Praze. Spolupořadatelský formát dvou zemí, testovaný v letech 2012 a 2013, ukázal IIHF nové cesty pro sdílení nákladů a byl v následujících letech úspěšně replikován (např. při společném pořádání mistrovství Francií a Německem, nebo Lotyšskem a Finskem).

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mistrovství_světa_v_ledním_hokeji_2013&oldid=127194“