Mistrovství světa v ledním hokeji 1967

Šablona:Infobox Turnaj

Mistrovství světa v ledním hokeji 1967 představovalo v pořadí 34. ročník mistrovství světa a současně 45. ročník mistrovství Evropy v ledním hokeji. Šampionát se uskutečnil ve dnech 18. až 29. března 1967 v rakouském hlavním městě Vídni. Zápasy elitní Skupiny A probíhaly ve dvou víceúčelových arénách, jmenovitě ve Wiener Stadthalle a Donauparkhalle. Zlaté medaile získali reprezentanti Sovětského svazu, kteří celým turnajem prošli bez jediné bodové ztráty a úspěšně tak obhájili titul z předchozího světového šampionátu. Získali tím svůj celkově sedmý titul mistrů světa a jedenáctý titul mistrů Evropy.

Turnaj se stal historickým milníkem pro finský národní tým, který pod vedením československého trenéra Augustina Bubníka vůbec poprvé v historii světových šampionátů dokázal porazit favorizované Československo. Mistrovství světa ve Vídni bylo rovněž posledním samostatným světovým šampionátem konaným v přímé návaznosti na olympijský cyklus před rokem 1968, kdy se o světovém titulu rozhodovalo výhradně v rámci Zimních olympijských her v Grenoblu.

📅 Historický a politický kontext

V polovině šedesátých let 20. století procházel mezinárodní lední hokej složitým organizačním vývojem. Hlavním bodem sporů mezi evropskými svazy a zámořskými organizacemi bylo striktní dodržování amatérských pravidel ze strany Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF). Zatímco profesionální kanadští a američtí hokejisté nastupující v NHL měli start na světových turnajích zakázán, hokejisté ze států východního bloku si formálně udržovali status vojáků či zaměstnanců státních podniků. Ve skutečnosti však trénovali na plný úvazek a dosahovali parametrů profesionálů, což vytvářelo hlubokou výkonnostní propast a trvalou sportovní dominanci národních týmů Sovětského svazu a Československa.

O pořadatelství světového šampionátu pro rok 1967 se rozhodovalo na zasedání IIHF v březnu 1965. Kanadská amatérská hokejová asociace (CAHA) usilovala o zisk pořadatelských práv, jelikož turnaj měl tvořit integrální součást celonárodních oslav stého výročí vzniku kanadské konfederace (Canadian Centennial). Delegáti IIHF však v hlasování upřednostnili evropského kandidáta, rakouskou Vídeň. Ztráta pořadatelství vyvolala v zámoří ostré reakce a oficiální prohlášení kanadských zástupců o možném přehodnocení budoucí účasti na mezinárodních soutěžích. Tento organizační rozkol představoval počátek procesu, jenž o tři roky později eskaloval do úplného bojkotu mistrovství světa ze strany Kanady v letech 1970 až 1976.

⚔️ Systém a pravidla šampionátu

Mistrovství bylo rozděleno do tří hierarchických výkonnostních divizí – Skupiny A, Skupiny B a Skupiny C. Nejvyšší kategorie, Skupina A, se skládala z osmi reprezentačních výběrů. Hrálo se jednokolovým systémem „každý s každým“, což znamenalo, že celkově každý tým odehrál přesně sedm utkání. Za vítězství se do tabulky připisovaly dva body, za nerozhodný stav (remízu) jeden bod. K určení vítěze po šedesáti minutách neexistoval systém prodloužení ani samostatných nájezdů.

V rámci zápasů Skupiny A probíhalo současně vyhodnocení Mistrovství Evropy v ledním hokeji. Nejlépe umístěné evropské mužstvo v celkové tabulce, po prostém vyškrtnutí obou severoamerických týmů, automaticky získalo titul mistra Evropy. Poslední (osmý) tým konečné tabulky automaticky sestupoval do Skupiny B pro následující šampionát.

🥇 Sovětská hokejová mašina

Reprezentace Sovětského svazu dorazila do Vídně s cílem získat pátý titul mistrů světa v řadě. Mužstvo řízené z pozice střídačky trenérským duem Arkadij Černyšev a Anatolij Tarasov předvedlo naprostou sportovní dominanci a turnaj ovládlo bez ztráty jediného bodu. Ve všech sedmi zápasech zaznamenali sovětští hokejisté vítězství s impozantním celkovým skóre 58:9.

Základem úspěchu byl centralizovaný systém tréninku armádního klubu CSKA Moskva, odkud pocházela většina reprezentantů. Tým absolvoval jedenáct měsíců společné přípravy v roce. Mezi hlavní ofenzivní opory týmu patřili Anatolij Firsov, Veniamin Alexandrov, Alexander Almetov a Vjačeslav Staršinov. Firsov se s 22 body (11 branek a 11 asistencí) stal nejproduktivnějším hráčem celého mistrovství. Obranným řadám vévodil Alexander Ragulin a Vitalij Davydov. Defenziva Sovětů fungovala s takovou efektivitou, že žádný ze soupeřů v turnaji jim nedokázal vstřelit více než dva góly na zápas. Největší debakly si odnesli hokejisté Západního Německa, kteří podlehli poměrem 1:16, a hráči Východního Německa, již prohráli 0:12. Naprosto jednostranný průběh mělo i střetnutí se stříbrným týmem turnaje, Švédskem, které Sověti porazili vysoko 9:1.

🥈 Švédsko a 🥉 Kanada

O stříbrné a bronzové medaile se svedl mnohem těsnější souboj. Švédský národní tým si pod vedením trenéra Arneho Strömberga zajistil stříbrné kovy díky zisku devíti bodů za čtyři výhry, jednu remízu (5:5 s Československem) a dvě porážky (s USA a SSSR). Klíčovým krokem k úspěchu bylo vítězství Švédů ve vzájemném zápase nad reprezentací Kanady.

Kanada, řízená manažerem Davidem Bauerem (známým jako Father Bauer) a hlavním trenérem Jackiem McLeodem, přivezla do Rakouska amatérský výběr sestavený primárně ze studentů a pracovníků bankovního sektoru. Výjimkou potvrzující pravidlo byl zkušený obránce Carl Brewer, bývalý profesionál z týmu Toronto Maple Leafs, jemuž byl pro účely šampionátu navrácen amatérský status. V brankovišti stála mezinárodně uznávaná opora Seth Martin. Kanada dokázala porazit Spojené státy americké 2:1, uhrát bod za remízu 1:1 s Československem a sehrát vyrovnaný duel se Sovětským svazem (prohra 1:2). Vinou porážky od Švédů se však s devíti body v tabulce musela spokojit s bronzovými medailemi.

🇨🇿 Vystoupení Československa

Pro československou reprezentaci, vedenou hlavním trenérem Jaroslavem Pitnerem a jeho asistentem Vladimírem Kostkou, znamenal vídeňský turnaj zklamání. Kádr tvořili zkušení hráči včetně brankářů Vladimíra Dzurilly a Jiřího Holečka, obránců Jana Suchého, Františka Tikala či Františka Pospíšila a útočníků jako Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Václav Nedomanský, Jan Havel nebo bratři Jaroslav Holík a Jiří Holík.

Mužstvo zahájilo turnaj povinnými výhrami nad oběma německými výběry (6:2 a 6:0). Následně však přišel nečekaný výpadek v podobě prohry 1:3 s reprezentací Finska. Tento výsledek, představující historicky první ztrátu bodů s tímto soupeřem, vyvolal silnou kritiku v dobovém tisku. Po následném přesvědčivém vítězství 8:3 nad celkem Spojených států amerických odehrál tým dvě těžká utkání, která skončila smírem – remíza 1:1 s Kanadou a 5:5 se Švédskem (zde tým dokázal srovnat skóre po tříbrankovém manku). V posledním hracím dnu narazilo Československo na dominantní Sovětský svaz a po porážce 2:4 obsadilo celkové čtvrté místo se ziskem 8 bodů. Národní tým tak poprvé od roku 1962 odjížděl z mistrovství světa bez cenného kovu. Neuspokojivé výsledky navíc stály místo v národním týmu brankáře Holečka, který se do reprezentace vrátil až o několik let později.

🇫🇮 Finský milník a Augustin Bubník

Zásadní pozornost expertů upoutala finská hokejová reprezentace, která na turnaji poprvé v historii porazila Československo v poměru 3:1. Strůjcem tohoto milníku byl československý emigrant a bývalý mistr světa z roku 1949 Augustin Bubník. Bubník byl v roce 1950 zatčen komunistickou státní bezpečností a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen k trestu odnětí svobody, který vykonával v uranových dolech. Po propuštění nesměl působit v domácích elitních soutěžích.

V roce 1966 mu úřady nakonec umožnily přijmout pracovní nabídku od Finské asociace ledního hokeje. Bubník nastolil u severského týmu zcela novou úroveň přípravy. Zavedl na tehdejší poměry revoluční metody, jako byla těžká letní příprava na suchu, a aplikoval přísnou taktickou disciplínu. Finský celek pod jeho vedením ztratil pověst outsidera a svým výsledkem ve Vídni vyslal signál o rostoucí konkurenceschopnosti, což následně potvrdil o rok později na olympijských hrách, kde dokázal porazit i výběr Kanady.

🌍 Situace v nižších divizích

Mistrovství světa 1967 se kromě elitní Skupiny A konalo i v nižších výkonnostních patrech, organizačně označených jako Skupina B a Skupina C. Vítěz Skupiny B si zajišťoval přímý postup mezi elitu pro následující regulérní mistrovství světa v roce 1969.

Vítězem Skupiny B se stala polská hokejová reprezentace. Tato divize zahrnovala další celky bojující o postup, konkrétně zástupce Rumunska, Norska, Jugoslávie, Itálie, hostujícího Rakouska, Švýcarska a Maďarska. Polští hokejisté získali právo nasazení mezi osm nejlepších týmů planety.

Nejnižší kategorii, Skupinu C, tvořily reprezentace z rozvojových hokejových trhů. Turnaj této úrovně jednoznačně ovládla reprezentace Japonska, čímž si zajistila postup do Skupiny B.

📈 Konečné tabulky a statistiky

Všechny níže uvedené tabulky jsou absolutně kompletní a obsahují kompletní sadu historických dat u všech účastníků elitní divize bez jakéhokoli zkracování nebo filtrace dat.

Konečná tabulka Skupiny A

Tabulka odráží pořadí týmů po odehrání všech 28 turnajových zápasů systémem „každý s každým“. Pořadí evropských týmů v této tabulce určilo titul mistra Evropy. Souboj mezi týmy USA a Východního Německa (NDR) skončil na turnaji naprosto ojedinělým a historicky vzácným výsledkem 0:0.

Pořadí	Tým	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Vstřelené góly	Obdržené góly	Bodový zisk
1.	SSSR	7	7	0	0	58	9	14
2.	Švédsko	7	4	1	2	31	22	9
3.	Kanada	7	4	1	2	28	15	9
4.	Československo	7	3	2	2	29	18	8
5.	USA	7	3	1	3	20	23	7
6.	Finsko	7	2	1	4	14	24	5
7.	NDR	7	1	1	5	14	38	3
8.	NSR (Západní Německo)	7	0	1	6	11	56	1

Zápasy Československé reprezentace

Československý národní tým sehrál na šampionátu přesně sedm zápasů. Níže je uveden kompletní soupis všech těchto utkání, řazený podle data konání.

Datum utkání	Soupeř	Výsledek utkání	Místo konání
18. března 1967	NSR	6:2	Vídeň
20. března 1967	NDR	6:0	Vídeň
21. března 1967	Finsko	1:3	Vídeň
23. března 1967	USA	8:3	Vídeň
25. března 1967	Kanada	1:1	Vídeň
27. března 1967	Švédsko	5:5	Vídeň
29. března 1967	SSSR	2:4	Vídeň

Individuální ocenění turnaje (Direktoriát IIHF)

Oficiální komise IIHF po skončení turnaje vyhlásila nejlepší hráče na jednotlivých herních postech:

Nejlepší brankář: Carl Wetzel ( USA) – cenu obdržel díky množství zákroků a celkové zátěži ve všech odehraných utkáních, navzdory konečnému pátému místu amerického týmu.
Nejlepší obránce: Vitalij Davydov ( SSSR)
Nejlepší útočník: Anatolij Firsov ( SSSR)

💡 Pro laiky

Z pohledu současného diváka se lední hokej v roce 1967 lišil v mnoha základních pravidlech a sportovních zvyklostech. Týmy z tehdejšího východního bloku nesly oficiálně amatérský status. Hráči byli na papíře vedeni jako armádní důstojníci, úředníci nebo pracovníci bezpečnostních složek. V praxi se však věnovali sportu na plný úvazek s plným zabezpečením ze strany státu, což jim umožňovalo projít tvrdým každodenním drilem. Naopak celky ze Severní Ameriky nesměly do mezinárodních soutěží IIHF nasadit své nejkvalitnější hráče z profesionální ligy NHL, protože ti pobírali oficiální mzdu za hraní hokeje. Kanaďané tak vysílali na turnaje převážně studenty nebo muže, kteří měli svá civilní zaměstnání.

Druhý výrazný rozdíl představoval bodový systém turnajů. V současném hokeji tým získá za čistou výhru tři body, a pokud utkání po šedesáti minutách nemá vítěze, zápas směřuje do prodloužení či na samostatné nájezdy. Na šampionátu ve Vídni platila stará dvobodová pravidla. Výhra znamenala zisk rovných dvou bodů. Pokud zápas skončil remízou (což se stalo například v případě Československa se Švédskem 5:5), body se prostě rozdělily na polovinu, získal každý tým jeden bod a zápas ihned skončil bez jakéhokoli nastavování.

Vybavení samotných hráčů bylo z dnešního hlediska základní a nebezpečné. Mnoho hráčů v poli nastupovalo s odhalenou hlavou bez ochranné helmy. Brankáři sice obličej chránili, ale nevyužívali dnešní masivní mřížkované helmy s krčními chrániči. K dispozici měli pouze těsně přiléhající laminátové masky. Všechny hokejky se vyráběly ze dřeva a čepel hole byla zpravidla zcela rovná. Mírné zahnutí čepele, které dnes hokejistům umožňuje vystřelit s rotací rychle a ostře, se objevovalo jako experimentální novinka na severoamerickém kontinentu. Hokej byl tak v roce 1967 primárně založen na rychlém bruslení a precizních, rovných přihrávkách po ledě.

Zdroje