Lymfatická uzlina

Rozbalit box

Obsah boxu

Lymfatická uzlina
Soubor:Diagram of a human lymph node.svg
Schéma stavby lidské lymfatické uzliny
Latinsky	nodus lymphoideus, lymphonodus
Anatomické údaje
Soustava	Lymfatický systém, Imunitní systém
Tepna	Přímé arteriální zásobení přes hilus
Žíla	Odvod krve přes hilovou žílu
Nerv	Autonomní nervová vlákna (sympatikus)
Fyziologie a funkce
Funkce	Filtrace lymfy, aktivace imunitní odpovědi, produkce lymfocytů

Lymfatická uzlina (latinsky nodus lymphoideus nebo lymphonodus), někdy nesprávně označovaná jako lymfatická žláza, je malý, fazolovitý orgán, který je klíčovou součástí lymfatického systému a imunitního systému. V lidském těle se nachází stovky těchto uzlin, které jsou strategicky rozmístěny podél lymfatických cév. Jejich hlavní funkcí je filtrace lymfy (mízy), zachytávání cizorodých částic, jako jsou bakterie a viry, a aktivace specifické imunitní odpovědi.

Lymfatické uzliny fungují jako biologické filtry a komunikační centra imunitního systému. Když dojde v těle k infekci nebo zánětu, nejbližší uzliny (tzv. regionální) se často zvětší a mohou být bolestivé na dotek, což je známkou probíhající imunitní reakce. Tento stav se nazývá lymfadenopatie.

🔬 Anatomie a histologie

Lymfatické uzliny jsou obvykle 1–25 mm velké a mají charakteristický fazolovitý tvar. Každá uzlina je obklopena vazivovým pouzdrem (kapsulou), ze kterého vybíhají dovnitř přepážky (trabekuly), které ji částečně rozdělují.

🏢 Struktura uzliny

Vnitřní struktura uzliny se dělí na tři hlavní oblasti:

• Kůra (Cortex): Vnější vrstva pod pouzdrem, která obsahuje převážně B-lymfocyty uspořádané do kulovitých útvarů zvaných lymfatické folikuly. V případě aktivace imunitní odpovědi se v centru folikulů tvoří světlejší germinální centra, kde dochází k množení a diferenciaci B-lymfocytů.
• Parakortex: Oblast mezi kůrou a dření. Je bohatá především na T-lymfocyty a specializované dendritické buňky, které prezentují antigeny T-lymfocytům.
• Dřeň (Medulla): Vnitřní část uzliny, tvořená dřeňovými provazci a sinusy. Dřeňové provazce obsahují plazmatické buňky (diferencované B-lymfocyty produkující protilátky), makrofágy a další imunitní buňky.

🌊 Průtok lymfy

Lymfa vstupuje do uzliny několika přívodnými (aferentními) lymfatickými cévami na konvexní straně. Protéká systémem kanálků (sinusů) postupně přes kůru, parakortex a dřeň, kde je filtrována a "kontrolována" imunitními buňkami. Očištěná lymfa obohacená o lymfocyty a protilátky opouští uzlinu jednou odvodnou (eferentní) cévou v oblasti zvané hilus, kde do uzliny zároveň vstupují krevní cévy a nervy.

Tento pomalý průtok lymfy sinusy maximalizuje čas, během kterého mohou imunitní buňky detekovat a reagovat na přítomné patogeny nebo nádorové buňky.

⚙️ Funkce

Lymfatické uzliny plní tři základní, vzájemně propojené funkce, které jsou nezbytné pro obranyschopnost organismu.

🛡️ Filtrace lymfy

Primární a nejznámější funkcí je mechanická a biologická filtrace lymfy. Lymfa, která omývá tkáně, sbírá mezibuněčnou tekutinu spolu s odpadními produkty, buněčnými zbytky, cizorodými částicemi, alergeny, mikroorganismy a případně i nádorovými buňkami. V síti sinusů uzliny jsou tyto částice zachyceny a pohlceny fagocytujícími buňkami, především makrofágy. Tím se zabraňuje jejich šíření do krevního oběhu a celého těla.

⚔️ Imunitní odpověď

Lymfatická uzlina je hlavním místem, kde se setkávají antigeny (cizorodé molekuly) s lymfocyty, což spouští specifickou (získanou) imunitní odpověď.

1. Prezentace antigenu: Dendritické buňky a makrofágy pohltí patogen, zpracují ho a jeho části (antigeny) vystaví na svém povrchu. Následně migrují do nejbližší uzliny.
2. Aktivace T-lymfocytů: V parakortexu prezentují dendritické buňky antigeny pomocným T-lymfocytům. Pokud T-lymfocyt rozpozná antigen, aktivuje se a začne se množit.
3. Aktivace B-lymfocytů: Aktivované pomocné T-lymfocyty pomáhají aktivovat B-lymfocyty v kortikálních folikulech, které rozpoznaly stejný antigen.
4. Produkce protilátek: Aktivované B-lymfocyty se diferencují na plazmatické buňky, které produkují velké množství protilátek. Tyto protilátky opouštějí uzlinu lymfou a krví a cíleně ničí patogeny v celém těle.
5. Vznik paměťových buněk: Část aktivovaných T- a B-lymfocytů se přemění na paměťové buňky, které zajišťují dlouhodobou imunitu.

🔄 Recirkulace lymfocytů

Lymfatické uzliny slouží jako "shromaždiště" pro lymfocyty, které neustále cirkulují mezi krví, lymfou a lymfatickými orgány. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že lymfocyt specifický pro daný antigen se s tímto antigenem včas setká.

🌍 Rozmístění v těle

Lymfatické uzliny se nacházejí buď jednotlivě, nebo ve skupinách. Lze je rozdělit na povrchové, které jsou často hmatatelné, a hluboké, uložené uvnitř tělních dutin.

👤 Povrchové uzliny

Tyto skupiny jsou klinicky nejvýznamnější, protože jejich zvětšení je snadno zjistitelné pohmatem.

• Krční (cervikální) uzliny: Nacházejí se na krku podél velkých cév a svalů. Filtrují lymfu z oblasti hlavy a krku (např. z mandlí, hltanu, zubů). Jejich zvětšení je typické pro angínu nebo infekce horních cest dýchacích.
• Podpažní (axilární) uzliny: Jsou uloženy v podpaží. Shromažďují lymfu z horní končetiny, hrudní stěny a prsu. Jejich vyšetření je klíčové při diagnostice a léčbě rakoviny prsu.
• Tříselné (inguinální) uzliny: Nacházejí se v oblasti třísel. Filtrují lymfu z dolní končetiny, vnějších pohlavních orgánů a dolní části břišní stěny.

🫁 Hluboké uzliny

Tyto uzliny nejsou hmatatelné a jejich zvětšení se zjišťuje zobrazovacími metodami (CT, MRI).

• Mezihrudní (mediastinální) uzliny: Uloženy v mezihrudí mezi plicemi. Filtrují lymfu z plic, jícnu a srdce.
• Břišní a pánevní uzliny: Zahrnují velké množství uzlin podél aorty a velkých cév (paraaortální, parakavální) a v závěsu střev (mezenterické). Filtrují lymfu z orgánů břišní dutiny a pánve.

🩺 Klinický význam

Stav lymfatických uzlin je důležitým ukazatelem zdraví a nemoci.

🦠 Lymfadenopatie (Zvětšení uzlin)

Lymfadenopatie je odborný termín pro zvětšení lymfatických uzlin. Může být lokalizovaná (postihuje jednu oblast) nebo generalizovaná (postihuje více oblastí). Příčiny jsou různorodé:

• Infekce: Nejčastější příčina, např. virové (mononukleóza, HIV), bakteriální (streptokok, tuberkulóza) nebo parazitární (toxoplazmóza). Uzliny jsou obvykle měkké, pohyblivé a bolestivé.
• Autoimunitní onemocnění: Např. revmatoidní artritida nebo systémový lupus erythematodes.
• Nádorová onemocnění: Lymfom (nádor vycházející přímo z lymfatické tkáně) nebo metastázy solidních nádorů (např. rakovina prsu, plic, melanom). Nádorem postižené uzliny bývají tvrdé, nebolestivé a fixované k okolí.

🔬 Biopsie uzliny

Při podezření na závažné onemocnění se provádí biopsie – odběr tkáně uzliny k histologickému vyšetření.

• Biopsie sentinelové uzliny: U některých typů rakoviny se odebírá první uzlina, do které odtéká lymfa z nádoru. Její stav pomáhá určit, zda se nádor začal šířit.
• Exstirpace uzliny: Chirurgické odstranění celé uzliny pro přesnou diagnostiku.

🐘 Lymfedém

Poškození nebo chirurgické odstranění lymfatických uzlin (např. při léčbě rakoviny) může narušit odtok lymfy z dané oblasti. Hromadění tekutiny v tkáních pak vede ke vzniku chronického otoku zvaného lymfedém.

💡 Pro laiky: Jak funguje lymfatická uzlina?

Představte si lymfatickou uzlinu jako vysoce specializovanou policejní stanici a zároveň vojenskou základnu na hlavní dopravní tepně (lymfatické cévě). 1. Hlídka a kontrolní bod: Vše, co cestuje lymfou (tekutinou z tkání), musí projít touto "stanicí". Hlídku zde tvoří buňky zvané makrofágy, které fungují jako vrátní a uklízeči – chytají a likvidují veškerý "odpad" a podezřelé "živly" (bakterie, viry). 2. Vyšetřování a identifikace: Pokud hlídka narazí na nebezpečného "vetřelce" (patogen), přivolá specialisty – dendritické buňky. Ty "vetřelce" analyzují, zjistí jeho "identifikační znaky" (antigeny) a vyhlásí poplach. 3. Mobilizace armády: Poplach aktivuje "speciální jednotky" (T-lymfocyty a B-lymfocyty), které na základně "spí". T-lymfocyty organizují obranu a přímo ničí infikované buňky. B-lymfocyty se promění v "továrny na zbraně" (plazmatické buňky) a začnou masově vyrábět naváděné střely (protilátky), které jsou vyslány do celého těla, aby našly a zničily všechny vetřelce stejného typu. 4. Zvětšení základny: Během této mobilizace se na "základně" rychle množí vojáci, což způsobí, že se celá uzlina zvětší a může být citlivá na dotek. To je ten pocit "zduřelé uzliny" při nemoci.

Stručně řečeno, lymfatická uzlina je místo, kde se čistí tělní tekutiny a kde se organizuje cílený útok proti infekcím a dalším hrozbám.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 18.12.2025