Přeskočit na obsah

Lvov

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Lvov
Soubor:Lviv Collage 2.png
Koláž pamětihodností Lvova (zleva doprava): Dominikánský kostel, Náměstí Rynok, Latinská katedrála, Lvovská opera
VlajkaSoubor:Prapor L'vova.svg
ZnakSoubor:Coat of Arms of Lviv.svg
Stát🇺🇦 Ukrajina
OblastLvovská oblast
RajónLvovský rajón
Rozloha148,9[1]
Hustota zalidnění4 817
StarostaAndrij Sadovyj
Webcity-adm.lviv.ua

Lvov (ukrajinsky Львів, Lviv) je největší město v západní Ukrajině a sedmé největší město v zemi. Je správním centrem Lvovské oblasti a je považováno za jedno z nejdůležitějších kulturních, ekonomických a politických center Ukrajiny. Historické centrum města, které je proslulé svou unikátní architekturou spojující středoevropské a italské vlivy, je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO[2].

Lvov má mimořádně složitou historii a byl součástí mnoha států, včetně Haličsko-volyňského knížectví, Polského království, Rakouska-Uherska a Sovětského svazu. Díky tomu je město multikulturním tavicím kotlem s bohatým polským, židovským a rakouským dědictvím. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 se stal klíčovým humanitárním a logistickým uzlem a útočištěm pro statisíce vnitřně vysídlených osob[3].

🏛️ Historie

👑 Založení a Haličsko-volyňské knížectví

Město bylo založeno kolem roku 1250 knížetem a králem Danielem Haličským z dynastie Rurikovců. Bylo pojmenováno po jeho synovi, Lvu I. Haličském (Lev -> Lvov)[4]. Po zničení Kyjeva Mongoly se Lvov a Halič staly hlavním politickým a kulturním centrem Rusi.

🇵🇱 Polská a polsko-litevská éra

Po vymření Rurikovců v roce 1349 se město stalo součástí Polského království pod vládou Kazimíra III. Velikého. V roce 1356 obdrželo magdeburské právo, které podpořilo jeho rychlý růst. Lvov (polsky Lwów) se stal jedním z nejvýznamnějších obchodních a kulturních center Polsko-litevské unie. Byla to multietnická metropole, kde vedle sebe žili Poláci, Rusíni (předchůdci Ukrajinců), Židé, Němci, Arméni a další národnosti[5].

🇦🇹 Pod nadvládou Habsburků: Lemberg

Při prvním dělení Polsky v roce 1772 připadl Lvov Habsburské monarchii a pod názvem Lemberg se stal hlavním městem nové korunní země – Království Haličského a Vladiměřského[6]. Během 19. století se Lemberg stal jedním z nejdůležitějších center polské a ukrajinské kultury a národního obrození. Působila zde řada spolků, byla založena univerzita a město zažívalo stavební boom. Architektura z tohoto období dala městu jeho charakteristický středoevropský ráz, připomínající Vídeň nebo Prahu.

⚔️ Bouřlivé 20. století

20. století bylo pro Lvov nejtragičtějším obdobím, které dramaticky změnilo jeho demografickou i kulturní tvář.

  • Meziválečné Polsko (1918–1939): Po rozpadu Rakouska-Uherska se Lvov stal předmětem sporu mezi nově vzniklým Polskem a Západoukrajinskou lidovou republikou. Po krátké, ale krvavé polsko-ukrajinské válce připadlo město Polsku. V meziválečném období byl Lwów třetím největším polským městem (po Varšavě a Lodži) a významným akademickým a kulturním centrem[7].
  • Druhá světová válka (1939–1944): Na základě paktu Molotov-Ribbentrop byl Lvov v roce 1939 okupován Sovětským svazem. Po německém útoku na SSSR v roce 1941 město obsadila nacistická vojska. Během války byla téměř zcela vyvražděna početná a prosperující židovská komunita, která tvořila asi třetinu obyvatel města. Tragédie lvovských Židů je jednou z nejtemnějších kapitol holokaustu[8].
  • Sovětská éra (1944–1991): Po válce byl Lvov na základě jaltských dohod definitivně připojen k Ukrajinské sovětské socialistické republice v rámci SSSR. Došlo k masivní změně obyvatelstva: zbývající polská populace byla odsunuta do Polska a město bylo osídleno Ukrajinci a Rusy z jiných částí Sovětského svazu[9]. I přes snahy o rusifikaci se Lvov stal centrem ukrajinského disentu a nacionalismu.

🇺🇦 V nezávislé Ukrajině

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Lvov stal neoficiálním hlavním městem ukrajinského národního hnutí a symbolem ukrajinské identity. Byl klíčovým centrem Oranžové revoluce (2004) i Euromajdanu (2014). Po roce 2022 se jeho role ještě posílila, když se stal bezpečným útočištěm pro statisíce uprchlíků z východní a jižní Ukrajiny a klíčovým logistickým a diplomatickým centrem pro mezinárodní pomoc.

✨ Pro laiky

Představit si Lvov je jako navštívit město, které vypadá, jako by ho někdo přenesl z Itálie nebo Rakouska a postavil ho na Ukrajině. Je to bezpochyby "nejstředoevropštější" a nejméně sovětské ze všech velkých ukrajinských měst. Jeho historické centrum s úzkými dlážděnými uličkami, renesančními domy, majestátními kostely a útulnými kavárnami připomíná spíše Krakov nebo starou Prahu než typické ukrajinské město.

Jeho kouzlo spočívá v tom, že je to město mnoha jmen a mnoha pánů:

  • Byl to Lvov, hlavní město starého ruského knížectví.
  • Byl to polský Lwów, jedno z nejdůležitějších center polské kultury.
  • Byl to rakouský Lemberg, elegantní metropole na východní hranici habsburské říše.

Všechny tyto vrstvy historie jsou ve městě dodnes vidět. Můžete stát na hlavním náměstí Rynok, které vypadá jako z italské renesance, a o pár ulic dál obdivovat operu postavenou ve stylu vídeňských paláců.

Pro dnešní Ukrajinu je Lvov mnohem víc než jen krásné město. Je to její kulturní a vlastenecké srdce. Je to místo, kde se nejsilněji uchovával ukrajinský jazyk a tradice i během sovětské éry. Po ruské invazi se tato role ještě umocnila. Lvov se stal symbolem ukrajinské nezlomnosti – městem, které je sice daleko od frontové linie, ale které bojuje tím, že chrání ukrajinskou kulturu, pomáhá uprchlíkům a slouží jako most do Evropy.

Reference